Zlepšíme důchody a zajistíme je i pro mladé
13. září 2021

Petr Fiala: Zlepšíme důchody a zajistíme je i pro mladé

(Reportér) ODS: Jsme dostatečně zkušení na to, abychom dovedli snižovat výdaje státu, omezit počet úředníků a přitom nezpůsobit chaos, říká premiérský kandidát koalice SPOLU a šéf ODS Petr Fiala. Podle něj je důležité zachránit hospodaření státu a dát mladým lepší perspektivu než drahé byty a nízké penze. Ochranu vody chce jeho uskupení dát dokonce přímo do ústavy.

Jste kandidátem vaší koalice na premiéra. Pokud byste uspěl, co by měly být tři nejdůležitější kroky vaší vlády v prvním roce?

Kdyby byly jen tři, bylo by to skvělé, jenže naše země je v takovém stavu, že jich bude muset být více. Co skutečně nesnese odkladu, je náprava veřejných financí. Řítíme se do obrovských problémů a musíme to zastavit. Výdaje státu vzrostly jen za poslední roky skoro o padesát procent. Musíme opravit pokažený stavební zákon, to je také třeba udělat hned v prvním roce. Velkým a klíčovým úkolem je digitalizace státní správy. A pak jsou tu drobnější, ale neméně důležité věci: musíme odstranit agrofertizaci státu, připravit dobře české předsednictví EU. K tomu jsou tu pak věci dlouhodobějšího charakteru.

To jsou například které?

Třeba posun v českém školství. Rodiče a prarodiče během pandemie viděli, co se učí děti ve školách, a všichni nejspíš cítíme, že tam je potřeba se pohnout kupředu.

Jste připraven na to, že byste možná musel vést vládu složenou z pěti či ještě více stran, které se navíc dosti významně liší?

Teď jsme dali dohromady koalici SPOLU, která se skládá ze tří stran. Dokázali jsme se domluvit na tom, co nás spojuje. Nabízíme středovým a pravicovým voličům subjekt, který má sílu a zaručí, že jejich hlas nepropadne. Předpokládám, že bychom se dokázali domluvit i v širší vládě. České vlády se tradičně skládají jako koalice, nikdy to nebylo úplně jednoduché a jsme na to připraveni.

Mluvil jste o tom, že chcete napravit stav veřejných financí. Jakým způsobem byste chtěli hospodaření státu stabilizovat?

Velký problém je zejména na výdajové straně. Zkuste si představit, že by skoro o polovinu vzrostly výdaje vaší domácnosti, to by přece nešlo utáhnout. Ale pojďme ke konkrétním číslům. Předpokládáme, že by růst ekonomiky po covidu měl být nejméně čtyři procenta ročně, a každé procento znamená zhruba dvacet miliard příjmů státu. Při čtyřech procentech by to tedy bylo osmdesát miliard. A ty příjmy se sčítají, takže ve druhém roce by to při stejném růstu už bylo sto šedesát miliard proti dnešnímu stavu a tak dále. K tomu se musí šetřit.

Kde a na čem?

Podle nás lze ušetřit sto miliard ročně. Už při přípravě letošního rozpočtu jsme ukázali, jak lze na konkrétních položkách uspořit osmdesát dva miliard, takže sto je zcela reálných.

Můžete říct konkrétní příklady takových úspor?

Největší objem se skrývá v neinvestičních dotacích podnikatelským subjektům. Tam lze z celkových zhruba sto dvaceti miliard korun, které na to z našeho státního rozpočtu jdou, určitě ušetřit padesát až šedesát miliard. Další úspory musejí být ve státní správě, a to jak v celkovém počtu úředníků, tak i v tom, že ministři dostanou za úkol ušetřit v provozních nákladech svých resortů.

Jak jste přišli právě na třináct procent propuštěných úředníků, jak máte napsáno ve volebním programu?

To je kvalifikovaný odhad našich expertů. Vychází z toho, jak rostl počet úředníků v posledních letech. Někteří z nich nebudou už vůbec potřeba, kdybychom například zrušili EET, která beztak nefunguje, nemusíme mít těch čtyři sta lidí, kteří byli přijati právě na tento projekt. Další pak ušetří digitalizace řady úkonů státní správy a snížení množství agendy, kterou stát vykonává. Budeme to ovšem dělat s rozumem a postupně, abychom nevnesli do chodu státu ještě větší chaos, než je tu dnes.

Významným zásahem do hospodaření státu bylo i schválení poklesu daně z příjmu fyzických osob loni v prosinci, přijaté ODS a ANO, o kterém mnozí ekonomové tvrdí, že přišlo v nesmyslnou dobu. Chcete tuto změnu zachovat natrvalo?

Chceme ji určitě zachovat natrvalo. Jak říkal Milton Friedman: vždycky je dobrá doba na snižování daní. Je to i otázka politického přesvědčení, já věřím tomu, že stát má méně přerozdělovat a nechat lidem více peněz. Snížení daní z příjmu máme dlouhodobě v programu. Já jsem vyzýval premiéra, ať se daně sníží, tehdy nechtěl. Když pak jeho hnutí změnilo názor, zradili bychom svůj program i přesvědčení, pokud bychom tuto příležitost nevyužili ke snížení daní. Chceme dokonce zavést takzvanou daňovou brzdu, která by trvale bránila zvyšování daní.

Dá se tedy říct, že nechcete zvyšovat žádné daně?

Nechceme rozhodně zvyšovat celkové daňové zatížení. Ve vzduchu ovšem jedna nová daň visí, a to je daň digitální.

Ta se ovšem chystá na celoevropské úrovni.

To ano a také je to jediná daň, u které má opravdu smysl, aby byla zavedena v celé Evropě. Protože jinak by nefungovala. Navíc je to daň, která srovnává podnikatelské prostředí. Tady jsou české firmy, které mají stejný obor jako globální giganty a platí daně, jejich konkurence však dovede daňové povinnosti uniknout.

Slibujete penzijní reformu, která podpoří současné důchodce a zároveň pomůže k penzi dnešním mladým lidem. Jak si ji představujete?

Je evidentní, že nároky na penzijní systém rostou. Lidé déle studují, prodlužuje se délka života, který pak strávíme v penzi. Na tyto trendy nemůže současný systém stačit. Považuji ovšem za nesmírně důležité, aby se na důchodové reformě, která se bude týkat dnešních mladých lidí, našla široká shoda. Nemá smysl dělat reformu, kterou prosadíte o dva tři hlasy a pak ji další vláda zase změní nebo zruší.

To si před devíti lety vyzkoušela Nečasova vláda…

A právě z toho pramení poučení, že potřebujeme širokou shodu, aby to mohlo fungovat dlouhodobě.

Kolik let je dnes lidem, kterým by měla reforma přinést novou formu důchodového zajištění?

Týká se to zejména dnešních třicátníků a mladších, nemůžeme je nechat být a čekat, že se problém nějakým zázrakem vyřeší sám. Ovšem máme i plány, které mohou podpořit současné důchodce. Navrhujeme, aby pracující mohli dávat jedno procento ze své hrubé mzdy přímo svým rodičům či prarodičům. To je zlepšení situace dnešních penzistů, které by navíc podpořilo rodinnou soudržnost a mezigenerační solidaritu. A k tomu musíme chystat ty dlouhodobé změny, protože tak má vypadat odpovědná politika.

Co když se to zase nepovede domluvit?

To se může stát. Ale přece nesložíme ruce do klína jen proto, že to nemusí dopadnout. Musíme myslet na mladé lidi. Jakou ti mohou dnes vidět perspektivu? Na důchody nebude, vzdělání už moc neodpovídá potřebám moderního trhu práce, na bydlení nedosáhnou, protože se nestaví a ceny letí do závratných výšek. K tomu hrozí, že nás populisté s extremisty odtáhnou někam na okraj Evropské unie směrem k Rusku. Nemůžeme to jen tak nechat a musíme pro naše další generace něco udělat.

Jakými kroky se dostaneme ke čtyřiceti tisícům nových bytů ročně, o nichž píšete ve svém programu?

Tolik bytů se stavělo před dvanácti patnácti lety, před ekonomickou krizí. V první řadě se musí omezit byrokracie, aby stát stavbu bytů spíše podporoval, než ji blokoval. Musí se také rozvázat ruce obcím. Těch kroků je celá řada. Mně vadí ještě jedna koncepční věc. Když občan nesplní nějakou svou povinnost včas, stát po něm tvrdě jde, vymáhá to a pokutuje. Když nesplní předepsané lhůty stát, nic se neděje. Takhle to nejde, musíme zrovnoprávnit občana se státem.

Poměrně velká část vašeho programu se týká životního prostředí. Speciální roli v něm hraje voda. Proč bychom měli mít ústavní zákon o vodě?

Životní prostředí je celosvětové téma a zároveň je to důležité téma i pro naše voliče. Problémy se suchem, které máme, jsou skutečně vážné. Ústavní zákon má mít především symbolický význam. Jeho praktickým dopadem by pak byl vliv na další konkrétní zákony, které by musely důležitost ochrany vody respektovat. Chceme, abychom s vodou hospodařili opravdu rozumně a opatrně.

Jaký je postoj váš a vaší koalice k elektromobilitě?

Sleduji debatu ve světě i to, že se řada podnikatelů a firem už touto cestou vydala nebo vydává. Je to určitě jedno z řešení. Zároveň bych byl opatrný ke stanovování nějakých dat a lhůt, dokdy má kolik elektroaut být. Na plný přechod k elektromobilitě nemáme dnes ani energetickou kapacitu, ani infrastrukturu. Do té doby, než budeme mít toto vyřešeno, nemá smysl diskutovat o datech zákazu spalovacích motorů. Osobně nejsem pro restrikce ani pro žádné vysoké dotace při nákupu těchto vozů, které jsou zatím pro lidi velmi drahé. Ale mohly by se například pro firmy zkrátit odpisy elektroaut, povzbudit tak jejich nákupy a zároveň v druhé fázi dostávat ta ojetá auta k individuálním zákazníkům už za mnohem příznivější ceny. To by dávalo daleko větší smysl než restrikce.

Jak se díváte na současné rozložení rozhodovacích pravomocí mezi Bruselem a členskými státy EU? Mělo by to zůstat stejné, nebo by se měla některá agenda převést zpět na národní úroveň, případně nově z národní na celoevropskou?

Evropské unii se věnuji dlouho, napsal jsem o tomto tématu řadu odborných prací. Jsem dlouhodobě přesvědčen, že se nemají předávat další pravomoci a agendy na celoevropskou úroveň, ale že se má Evropská unie soustředit a rozvíjet svůj základ: svobody pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Stojíme před debatou o reformě EU, ke které nutně musí dojít po odchodu Británie a kterou jen odložil koronavirus. Podobnou diskusi na evropské téma ale musíme vést i tady u nás.

Co má být jejím obsahem?

Měli bychom se shodnout alespoň na nějakém minimálním národním konsenzu, kam by měla EU směřovat, a ten pak společně prosazovat. Tak jako to dělají například Poláci a další, kteří jsou pak při jednáních na evropské úrovni úspěšnější a dovedou své názory daleko lépe prosadit.

Na jedné agendě, kterou by měla Evropa alespoň částečně převzít, se řada stran shoduje. Její vnější ochrana hranic.

Pokud chceme zachovat otevřené hranice uvnitř Evropy, a to je pro nás jako malou exportně orientovanou ekonomiku bytostně důležité, musíme důsledně chránit hranice vnější. To, že hranice Evropy budou čelit tlaku, a nejde zdaleka jen o tlak migrační, ale také o mezinárodní teror, černý obchod a podobně, je fakt. Proto musí země na vnější hranici EU tuto hranici chránit a my je v tom máme podporovat.

Mezi našimi čtenáři je jistě ještě nějaké procento váhajících voličů. Řekněte jim stručně tři důvody, proč by měli zvážit, že dají hlas koalici SPOLU…

Máme nejlepší program ze všech. Máme dobrá řešení pro klíčová témata, jako je krachující rozpočet, perspektiva mladé generace, problémy s bydlením, jasná orientace na Západ. Máme lidi se zkušenostmi od komunální politiky až po tu nejvyšší úroveň. A ukazujeme, že ačkoli jsme tři strany s rozdílnou historií, máme společnou vůli poměry v naší zemi změnit k lepšímu. Přidám ještě čtvrtý důvod: jsme jediní, kdo má skutečně šanci porazit Andreje Babiše a vytvořit tady jinou vládu.

Podle čeho vaši voliči za rok či dva nejlépe poznají, že neudělali chybu?

Podle toho, že se ty věci, o kterých mluvíme, dají skutečně do pohybu. Tak jak jsme to dělali i dosud. Před minulými volbami nám kdekdo podsouval, zda nepůjdeme do koalice s ANO. My jsme jasně řekli, že nepůjdeme, a nešli jsme. Vždycky když voličům něco slíbíme, dodržíme to. Já s prominutím nežvaním, dělám slušnou politiku a držím slovo.

Na začátku jsme se ptali, co by udělala vláda premiéra Fialy jako své první kroky. Řekněte nám na závěr, co případná vláda premiéra Fialy určitě neudělá.

Například nezvýšíme daně, nebudeme vládnout populisticky a nepotáhneme zemi někam pryč od Západu. Vrátíme zemi solidní zahraniční politiku, s havlovským důrazem na lidská práva a ekonomickou kompetencí. Naše prosperita je založena na tom, že jsme pevnou součástí Západu. Teď reálně hrozí vláda populistů s extremisty, kteří ve skutečnosti nechtějí dobře spravovaný stát. Vyhovuje jim rozhádaná společnost, která zaostává, protože tu mohou ovládat a realizovat tak své zisky. Tomu chceme zabránit a dokážeme to jen společně s voliči.

(Autor: Markéta Rachmanová, Robert Čásenský)