Novinky Mediální výstupy

Stát neověřuje, jak vypadá vzdělávání na školách. My to chceme změnit

(EDUin) EDUin přináší sérii rozhovorů se školskými experty politických stran, které mají podle předvolebních průzkumů v podzimních volbách reálnou šanci dostat se do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jaký mají názor na problémy současného českého školství a co považují za své priority pro příští volební období? Podle plánů současného ministra školství by dlouho očekávaná revize rámcových vzdělávacích programů měla být hotová zhruba uprostřed příštího volebního období, Martin Baxa to ale za moc pravděpodobné nepovažuje. Jak se bude školám dařit inovované RVP zavádět do výuky, by stát měl v budoucnu ověřovat plošnými testy – jejich zavedení má koalice SPOLU ve svém volebním programu. Stát rezignoval na to, aby si ověřil, jak vypadá vzdělávání ve třetí, v páté nebo sedmé třídě. My jsme přesvědčeni, že bychom se měli vrátit k úvahám o kontrolních výstupech, které v širším smyslu mohou mít i provazbu na přijímací řízení na střední školy,” říká současný poslanec za ODS.

Co je podle vás silnou a naopak slabou stránkou českého vzdělávacího systému?

Jeho silnou stránkou je, že za relativně malé peníze odvádí obecně dobrý standard. To vede k několika problematickým jevům. Prvním z nich je nedostačující motivace k tomu, aby do školství přicházelo více mladých učitelů, na kterých ten systém stojí. Druhým problémem, který nyní obnažila koronavirová pandemie, je přehlcenost rámcových vzdělávacích programů, a tím třetím opravdu závažným problémem jsou velké nerovnosti v přístupu ke vzdělání. To jsou tři hlavní okruhy, které čekají na řešení, pokud má být náš vzdělávací systém dlouhodobě úspěšný. A na tom mimochodem stojí prosperita České republiky.

Vláda během posledních čtyř let poměrně výrazně zvýšila platy učitelů. Týká se toto podfinancování, o kterém mluvíte, stále i učitelských platů?

Prochází školským systémem napříč. Došlo k výraznému zvýšení platu učitelů, to je jednoznačně pozitivní. Nyní se má v Poslanecké sněmovně rozhodovat o zákonu, který by zakotvil platy učitelů na 130 procentech průměrné mzdy – to je zapotřebí, průměrný plat vysokoškoláků stále zaostává v porovnání s platy učitelů ve vyspělých zemích. Ale podfinancování se netýká jen učitelských platů. Malé školy v současné době nemají přístup k řadě profesí, které jsou zapotřebí, jako jsou školní psychologové, speciální pedagogové, logopedi a další. Velké mezery zejí také ve financování infrastruktury škol, ať už se to týká výstavby v oblastech, které trpí suburbanizací nebo v oblastech, kde se do školních budov neinvestovalo zdaleka tolik, kolik by bylo zapotřebí.

Zajistí zvyšování učitelských platů vyšší kvalitu vzdělávání?

To určitě ne, ale srovnatelné platy s průměrnými platy vysokoškoláků jsou podmínkou, aby byli zejména mladí lidé ochotni do školství vstupovat. Výzkumy ukazují, že faktory, které rozhodují o tom, že absolventi fakult vzdělávajících učitele vstoupí do škol a po pár letech se rozhodnou ve školství zůstat, jsou mnohem pestřejší. Je to dostatečná příprava pro učitelské povolání, je to podpora, kterou potřebují, když začínají. Solidní platy jsou nutnou, ale nikoli jedinou podmínkou, aby zejména mladí učitelé ve školství zůstávali.

Co se musí stát, vedle zvýšení platů učitelů, aby děti odcházely ze škol lépe připraveny pro život?

Je zapotřebí modernizovat rámcové vzdělávací programy (RVP). Nemyslím si, že by mělo jít jen o redukci obsahu, ale že by se měl rozšířit vějíř toho, co se žáci učí, ve smyslu výraznějšího zaměření na výuku gramotností a kritického myšlení. Žáci dnes vstupují do světa, který je nesmírně flexibilní. Koneckonců já jsem ročník 1975, a když jsem v 80. letech chodil do školy, předpokládalo se, že po absolvování základní školy zamířím na nějakou střední školu a že už její absolvování mi zajistí práci na celý život, nota bene když se pak dostanu na školu vysokou. To už dnes tak není, budoucí absolventi škol potřebují mít celou řadu dovedností a kompetencí, které jim umožní v tomto rychle se měnícím světě obstát.

RVP v současné podobě na rozvoj kompetencí ohled berou.

Učil jsem pět let na plný úvazek a mnoho dalších na částečný úvazek na gymnáziu a viděl jsem v laboratoři kvalitní školy, co v realitě znamenají RVP. Přišel jsem v době, kdy se s nimi začínalo a část mých kolegů vnímala RVP jenom jako pokračování starých osnov. Obecně pro gymnaziální vyučování platilo, že byl tlak na předání velké sumy znalostí, které se na nich do té doby učily, a do značné míry se bezpochyby učí dál. Jedním z problémů je to, že část pedagogů má pocit, že musí naučit děti obsah v jednotlivých předmětech, ale to, co je mezioborové, se odsouvá do pozadí. Nemyslím si, že je to primárně vina učitelů. Systém je tak prostě nastavený, výstupy RVP a vazba na důležité zkoušky vedou k tomu, aby se výuka soustředila na informace. Učitelé potřebují dostatečně silně vědět, že vzdělávacího obsahu je méně a že o to větší pozornost by měli, nebo mohou věnovat gramotnostem, mezipředmětovým vztahům, projektové výuce. Na straně druhé musím říct, že na řadě škol už se tak děje.

Změna toho, co a jak učit, je velkým úkolem pro příští roky. Podle ministerstva školství by dlouho odkládaná revize RVP měla být hotová zhruba za dva roky. Je to podle vás reálné?

Pokud by se to mělo dělat tak, jako se dělala revize RVP ve vztahu k informatice nebo digitálním dovednostem, tak to samozřejmě možné je. Prostě si na nějakém úřadě sedne skupina lidí a ostrou tužkou vyškrtá podle svého uvážení z RVP půlku, ale to je podle mě slepá cesta. Za dva roky se to nedá stačit. Pokud by měla o revizi RVP proběhnout široká odborná diskuse, což samozřejmě nemůže znamenat, že se do ní zapojí 160 tisíc učitelů působících v regionálním školství, ale debata musí být širší, musí se to promyslet v souvislostech. Má-li se to udělat poctivě, dva roky jsou málo. Na straně druhé si nemyslím, že je to pesimistický závěr, my se bavíme o reformě, která má fungovat třeba na několik desetiletí, tomu se vyplatí věnovat třeba jedno volební období, ale na konci mít výstup, který bude akceptovatelný mnohem širší veřejností. Tím mám na mysli nejen veřejnost učitelskou, ale i rodičovskou. Některé průzkumy ukazují, že „brzdou“ změn v českém školství jsou rodiče, kteří jsou zvyklí na nějaký model školy a chtějí, aby jejich děti byly vzdělávány stejným způsobem, jak si to pamatují oni.

Podle volebního programu chcete v uzlových bodech ověřovat znalosti a dovednosti národními srovnávacími zkouškami, jejich výsledky by měly mít dopad na přijímací řízení na střední školy.

V současné době neexistuje státem garantovaná kontrola výstupů vzdělávání. Záměrně používám slovo kontrola, protože tím nemám na mysli, že by to mělo být takzvaně známkováno a že by podle toho mělo být rozhodováno o budoucích cestách dětí. Stát rezignoval na to, aby si ověřil, jak vypadá vzdělávání ve třetí, v páté nebo sedmé třídě. Nějaký obraz poskytují jen jednotné přijímací zkoušky a následně až závěrečné zkoušky středoškolského studia. My jsme přesvědčeni, že bychom se měli vrátit k úvahám o kontrolních výstupech, které v širším smyslu mohou mít i provazbu na přijímací řízení na střední školy. Chceme, aby se tímto ověřováním stát dostal k baterii dat, z níž by i v kontextu revize RVP zjistil, jak vzdělávání po několika letech vypadá. V minulosti tu takové pokusy byly a podle mě není správné, že se od nich ustoupilo.

V kontextu s revizí RVP?

Není možné tady byť třeba po velké debatě vytvořit RVP a úlevně si vydechnout, že máme na několik desetiletí hotovo. Permanentní zpětná vazba ve vzdělávacím systému, kde se povinná školní docházka v každý okamžik týká milionů žáků, být musí a tohle by mohla být cesta.

Ve volebním programu máte jako jednu z priorit snížení nerovností v přístupu ke vzdělání v regionech, které mají dlouhodobě nižší výsledky vzdělávání. Jak toho chcete dosáhnout?

Za velkou chybu považuji, že se na vzdělávání málo myslelo v aktuálních tzv. transition funds, které směřují do „uhelných“ regionů. Jsou to obrovské peníze, ale nenašel se převodní mechanismus, jak je nasměrovat vedle rekultivací, když to hodně zjednoduším, i do vzdělávání. Podpora by měla směřovat ke třem skupinám, první jsou jednotliví žáci (a je na dlouhou debatu, které regiony a které školy tam patří), aby měli příležitost svůj handicap překonat, druhá je práce s rodinami a třetí jsou samotné školy a učitelé, tam by měly být dodatečné fondy třeba právě na doučování. Je to běh na dlouhou trať, za tristní považuji, že neexistuje soustavná analýza toho, jaké konkrétní problémy v těch regionech mají. Měli bychom mít datovou základnu, abychom mohli pojmenovat, co přesně nerovnost v přístupu ke vzdělávání v těch regionech znamená. Zatím máme jen plošná data České školní inspekce, ale není dovedeno do konkrétního detailu, co to konkrétně znamená.

Vrátím se k vašemu programu, uvádíte v něm, že by se gymnázia měla stát nástrojem pro rozvoj nadaných dětí. Jak definujete nadání? A máte na mysli gymnázia čtyřletá, nebo víceletá?

Ta formulace zní přesně, že budeme podporovat gymnázia zejména s ohledem na posílení práce s nadanými dětmi. Koalice SPOLU nechce, aby se plošně rušila víceletá gymnázia, i když jsem si vědom, že systém víceletých gymnázií rozděluje vzdělávací cesty dětí dříve, než je to zapotřebí. Představují ale funkční prvek českého vzdělávacího systému a přicházet v této době s tím, že by se měla rušit, pro koalici SPOLU není přijatelné i při vědomí, že to má problematičtější stránky. Co je důležité je, aby se děti nerozdělovaly na ty, kdo chodí do elitní školy, a na ty ostatní. Gymnázia mají být vnímána jako vzdělávací instituce, které podporují jistý druh talentu a rozvíjejí určité dovednosti ve větší míře, než je tomu u jiných typů škol.

Každý rok se vedou diskuse o státní maturitní zkoušce, včetně otázky, co by měla maturitní zkouška ověřovat a zda to dělá. Měla by se změnit?

Vraťme se k debatě, která se vedla při zavádění státní maturity. Klíčový moment byl nejen ověřit kvalitu vzdělávání, měla to být také vstupenka na vysoké školy, ty na to ale nikdy nepřistoupily a podle mě ani není šance, že by se to v příštích letech mělo změnit. Nějaký nástroj státního ověření výstupů středoškolského studia by existovat měl a současně jako člen strany, která je zdrženlivá k revolučním krokům, a zároveň za koalici SPOLU říkám, že nechceme, aby se státní maturita rušila. Považuji také za velmi důležité, že se podařilo uhájit volbu mezi cizím jazykem a matematikou. Spusťme v následujícím volebním období podobně jako u RVP odbornou debatu, která bude hledat funkční řešení. O čem dnes vlastně vypovídá státní maturita? O tom, že absolventi gymnázií její požadavky zvládají relativně bez problémů a žáci odborných škol s ní bojují? Je to státu k něčemu? Podle mě moc ne, ale je to lepší než vyhlásit, že se maturita za dva roky zruší nebo se kvapně zavede jiný systém. Směřoval bych k nějaké diferenciaci zakončování středoškolského studia pro žáky gymnázií a odborných škol.

Máte pro příští volební období připraveny konkrétní změny ve školské legislativě, které byste chtěli prosadit?

Já bych to rozdělil na dvě části. Pokud by se nominant koalice SPOLU stal ministrem školství, bude zapotřebí zaměřit se na okamžité prioritní úkoly, což je řešení dopadů koronavirové pandemie. Co se týká dlouhodobých plánů, není to tak, že bychom měli hotové paragrafové návrhy, přece jen jako opoziční strany nemáme k dispozici aparát ministerstva pro přípravu legislativy, ale máme návrhy řešení. Rozdíl mezi školstvím a jinými resorty je mimo jiné i v tom, že počet zákonů, který jej upravuje, je relativně malý, ale jakákoli změna se týká obrovského množství aktérů – žáků, učitelů, rodičů – a s velmi dlouhodobými dopady. Není naším úkolem chrlit množství novel a paragrafů, ale nad každým řádkem se zamyslet, co může znamenat.

Rozhovor byl krácen, celý si jej můžete přečíst ZDE.