Jsme civilizovanou zemí?
22. srpna 2012

Lenka Raadová: Jsme civilizovanou zemí?

Každý, kdo mne zná, tak ví, že většinu svého volného času věnuji psům. Psy miluji již od dětství, v naší rodině pes vždy byl součástí smečky a bez něj bych si nedokázala život přestavit. A protože postupem času jsem usoudila, že jeden je málo, pořídila jsem si postupně hned 3. Nebo vlastně 2 a půl, protože poslední fenečka je sice moje, ale stejně tak i mé starší dcery.

Aby nebylo těch  ženských moc, ve virtuální adopci mám dalšího psa – Mordora, což je trvale neumístitelný pes s problémy s chováním a je v opatrovnictví o.s. Russell Rescue.

Kromě těchto psů patří do naší smečky i 2 kocouři (původně jsme měli ještě kočičku, ale tu už nebavilo snášet neustálé dorážení psů a tak  se odstěhovala od nás o pár domů dál, kde našla nový domov).

A určitě proto, že jsem velkým milovníkem zvířat, moc mě trápí, že ještě i dnes jsou lidé, kteří se chovají – jak to nazvat – nelidsky. Nebudu se zabývat hrůzami a příšernostmi, ke kterým dochází v některých asijských zemích, videa, která toto ukazují (na youtube jich najdete desítky) nejsem schopná dokoukat do konce, dnes už je ani neotvírám.

Chci se zaměřit na naši zem, kde, ač si hrajeme na srdce Evropy, na civilizovanou zemi, jsou leckde podmínky pro život zvířat úděsné, chování některých „lidských“ jedinců vůči bezbranným tvorům nepochopitelné a nelze pro ně najít vhodná slušná slova. Samozřejmě, že si uvědomuji, že je to z mnoha důvodů, rozbor by vydal na publikaci, ale za jeden z hlavních považuji nedokonalost našeho Zákona na ochranu zvířat.  Nejsou dostatečně řešeny kauzy vysloveného týrání zvířat, odstrašujících fotografií opět na sociálních sítích koluje mnoho.

Samostatnou kapitolou jsou  množírny psů – fenky, co hárání, to snaha o připuštění, v 5 letech se zhuntované feny vystrnadí, odloží  a „chovatel“ si pořídí nový stroj na peníze. Štěňátka bývají špatně  živená, odchovaná v chlívech, stodolách, neočkovaná, prodávaná neznalým lidem v několika málo týdnech svého života, chovy jsou nekontrolovatelné a v neposlední řadě se jedná i o nezdaněné výdělky – a to všechno stále nechává naše poslance v klidu.

Za jedno z řešení považuji trvalé označování štěňat (čip) ještě před odchodem štěněte od chovatele k novému majiteli.  Veterináři by měli povinnost neoznačené štěně hlásit a hlášení by poté bylo doprovázeno pokutou za nedodržení zákona.

Následně by to umožnilo i lepší a rychlejší cestu ztracených pejsků k majitelům či práci útulků.

Jen díky tomu, že existuje mnoho různých občanských sdružení a útulků, které pomáhají nechtěným, nemocným tvorům, nekončí mnozí pejsci a kočičky v žumpách, popelnicích, na smetištích. Jenomže se neřeší díry v zákonech, ale až jejich důsledek.

Je třeba před všemi lidmi, kteří pomáhají v této oblasti, hluboce smeknout. Čas od času se vynoří různé petice na ochranu zvířat, ale bohužel u adresátů zapadnou a stále se neděje nic. Jen v souvislosti s ekonomickou a lidskou krizí ubývá i těch, kteří finančně pomáhají udržet útulky a občanská sdružení nad vodou. Taková zvířecí záchranka, okamžité odebrání zvířete z nevyhovujících či tyranizujících podmínek – to je sen, který funguje ve vyspělejších zemích. Dočkáme se i my?

 

www.stop-mnozitelum.cz

Mgr. Lenka Raadová

Mgr. Lenka Raadová

členka strany
neuvolněná radní

Více o autorovi