Kdo volí malé strany, volí Babiše! „Napravo“ od ANO jsou potřeba zásadní změny
20. května 2020

Jiří Nantl: Kdo volí malé strany, volí Babiše! „Napravo“ od ANO jsou potřeba zásadní změny

(www.parlamentnilisty.cz ) Současné uvolňování a znovuotevírání škol provázejí strašné zmatky, ministerstvo vydává pokyny, které ministr zpochybňuje, školy nevědí, co mají dělat a v podstatě se snaží přesvědčit rodiče, aby tam děti neposílali. Bývalý náměstek ministra školství a nynější lídr ODS pro volby do zastupitelstva Jihomoravského kraje Jiří Nantl má pocit, že rozhodování probíhá úřednicky od zeleného stolu, bez konzultace se zástupci škol. Upozorňuje také na to, že pokud nedojde k jasné spolupráci středopravých stran, bude od ODS nezbytné říci si agresivněji o hlasy voličů malých stran, protože kdo volí malé strany, volí vlastně Andreje Babiše.

Máme za sebou více než dva měsíce nouzového stavu, na které nikdo z nás kvůli jejich výjimečnosti určitě nezapomene. S čím si budete toto období spojovat vy?

Obavy o rodiče, kterým je oběma přes 70 let, o sestru, která s těžkým postižením žije v ústavním zařízení, péče o děti, které se musely vzdělávat doma, a potřeba skloubit to s velmi náročnou prací ředitele velkého výzkumného ústavu, který jsme museli uvést do nouzového režimu se všemi omezeními a současně jsme se podíleli na aktivitách spojených s bojem proti koronaviru. Bylo to velmi intenzivní, vlastně stále ještě je.

Při hodnocení vlády během epidemie koronaviru se určitě nezařadíte k těm, kdo by Babišův kabinet chválili. Jaké hlavní výtky byste mu tedy adresoval?

Tady vás možná překvapím. Vládu bych pochválil za to, že v pravý moment reagovala relativně rychlým zavedením tvrdých opatření najednou, což podle současných informací ten virus zastavilo, protože jsme nedosáhli bodu, kdy by se začal nekontrolovatelně a exponenciálně šířit. Pohled do světa naznačuje, že země, které omezení zavedly najednou, si vedly mnohem lépe než země, které reagovaly pomalu a postupněji. Připomínám, že opozice včetně ODS tento postup podporovala.

Pak ale myslím, že si vláda řadou věcí celkový dojem začala trochu zbytečně kazit. Jednak zmatky – nevidím v Evropě jinou zemi, kde by se krizová opatření a detaily jejich nastavení měnily prakticky každý den, ale také tím, že v řadě věcí vláda až příliš dávala najevo nezájem o ústavní pravidla a zákony, čímž začala vyvolávat možná zbytečné, ale pochopitelné obavy. A pak je zde přechod zpět do normálu, který také pokulhává.

Řada zemí v Evropě měla ucelený plán podpory ekonomiky hotový a promítnutý do legislativy již v březnu nebo v dubnu, u nás jsme stále spíše v rovině slibů a je to hodně nejasné. Nejvíc mě ale znepokojuje, že prakticky vůbec neslyšíme nic o přípravě na možnou druhou vlnu epidemie. Zvlášť když víme, že přípravu na první vlnu vláda zaspala a viděli jsme, jak to pak zachraňovaly samosprávy a dobrovolné aktivity lidí.

Nejen u nás, ale i v různých zemích světa – nemusíme chodit daleko, třeba v Rakousku – se objevily hlasy, že politikům a vládám šlo v této situaci více než o zdraví obyvatel o získání kontroly nad nimi. Je podle jejich chování takové podezření namístě, nebo šlo spíše z jejich strany o vyplašenou reakci, kdy nikdo netušil, co může pandemie způsobit?

Myslím, že to je přirozené. Kdekoli ve světě nastane výjimečný stav, vznikají dvě základní otázky či obavy lidí: zda to vláda zvládne, a zda toho nezneužije. Je dobře, že tyto otázky byly kladeny i u nás, je to součást kontroly vlády ve výjimečné situaci.

Babišova vláda tyto obavy z mého hlediska docela zbytečně přikrmovala. Jednak tím, že u některých věcí šla zjevně mimo to, co Ústava umožňuje, například u úplného zákazu vycestování občanů ze země nebo u zákazu zasedání zastupitelstev obcí, ale také vyjadřováním premiéra a dalších představitelů vlády, kteří snad jako jediní představitelé demokratických zemí v Evropě nezdůrazňovali cíl návratu do normálních poměrů a obnovení svobod, a naopak místo toho mluvili o tom, že svoboda pohybu není priorita a podobně.

Podotýkám, že osobně jsem si nemyslel, že by vláda měla za cíl likvidovat demokracii, a to už proto, že takový záměr by vyžadoval plán, a jak víme, promýšlení a plánování čehokoli není silnou stránkou této vlády. Uměl jsem si ale, přiznávám, představit, že za určité situace by vláda k udržování nedemokratických metod mohla i trochu nechtěně sklouznout. Nezaznamenal jsem v Evropě jiného premiéra, který by otevřeně vykládal, že vládnout bez Parlamentu nouzovými opatřeními je konečně podle jeho gusta.

Mimořádná situace ještě více posílila pozici hnutí ANO na domácí politické scéně, průzkumy mu přisuzují podporu už více než třetiny voličů. Očekáváte, že efekt počínání, ale i skoro nepřetržitého vystupování v médiích premiéra Andreje Babiše a jeho nejviditelnějších ministrů Aleny Schillerové, Karla Havlíčka či Adama Vojtěcha, se na podzim promítne i do výsledků krajských voleb, do nichž vy půjdete jako lídr ODS v Jihomoravském kraji?

V krizové situaci má jakákoli vláda vždy bonus. Na druhou stranu průzkumy spíše ukazují, že navzdory obrovskému prostoru, který krize vládě dává, se hnutí ANO pohybuje na nějakém zřejmě maximu, kolem 35 procent. Měřítkem srovnání se zeměmi jako Maďarsko nebo Polsko je to pro Babiše vlastně relativní neúspěch. Z průzkumů i z toho, jak sleduji názory mezi lidmi, se mi situace těch dvou táborů zdá zabetonovaná. Je zřejmě velmi malé množství voličů ANO, kteří by zvažovali přechod k opozici, a naopak.

Navíc v krajských volbách budou roli hrát i konkrétní složení kandidátek a místní situace v regionu, například zde v Jihomoravském kraji je ANO v mimořádně špatné kondici a v podstatě v rozvalu. Uvidíme. Pro výsledek ODS v našem kraji je ale spíše než vývoj preferencí ANO zásadní, jak přesvědčíme potenciální voliče středu a pravice, že nejjistějším hlasem pro vystřídání ANO v čele kraje je právě ODS. Máme k tomu nachystanou velmi „nabitou“ kandidátku předních starostů a dalších osobností a dobrý program, kterým chceme kraj restartovat. Budu chtít přesvědčit voliče, že když nám svěřili do správy město Brno i velkou řadu dalších obcí napříč krajem, mohou nám s klidným svědomím svěřit i celý kraj.

Jako bývalý náměstek ministra školství jste určitě pozorně sledoval, jak postupovalo vedení resortu v koronavirovém čase. Jak se vám jeho kroky zamlouvaly?

Uzavření škol jsem přijal s pochopením, bylo to opatření prováděné všude v Evropě. Jako otec dvou dětí školního a předškolního věku jsem si zažil i všechny dopady tohoto kroku a zavádění on-line vzdělávání. V tomto smyslu jsme všichni byli v první linii.

Co vnímám kriticky, je způsob současného uvolňování a znovuotevírání škol. Provázejí to strašné zmatky, ministerstvo vydává pokyny, které ministr zpochybňuje, školy nevědí, co mají dělat a v podstatě se snaží přesvědčit rodiče, aby tam ty děti neposílali, rodiče jsou vyčerpaní a potřebují zase do práce.

Nerozumím vůbec způsobu přípravy těch ministerských pokynů, vypadá to, že to dělali úřednicky od zeleného stolu a nekonzultovali to z hlediska praktické proveditelnosti s asociacemi ředitelů a se zřizovateli. To je prostě chyba, protože časový prostor na tohle byl, a aspoň za mých časů na ministerstvu se opatření s plošným dopadem na školství běžně dopředu takto konzultovala.

Během nouzového stavu se také v Poslanecké sněmovně rozhodlo o zrušení povinné maturity z matematiky. S jakými pocity jste toto rozhodnutí přijal?

Matematiku považuji za neoddělitelnou součást všeobecného vzdělání, a to nejen u maturantů. Možná ještě naléhavější problém, než jestli se z matematiky zrovna maturuje, je úroveň matematických dovedností potřebných k výkonu povolání u absolventů učňovských oborů. Představitelé cechů zmiňují, že například vyučený malíř sice umí natírat zeď, ale neumí si už spočítat, kolik barvy bude potřebovat k vymalování místnosti určité velikosti. To se musí změnit.

Vykostěná státní maturita v současné podobě je podle mého názoru fakticky mrtvá a je to už jen nákladná byrokratická mašinerie, ale musíme se na to celé podívat znovu, a pro maturitní i učňovské obory nastavit jasné standardy a zkoušky, aby výsledky šly nahoru. Musí se to ale udělat moderně, protože to, co je dneska státní maturita, je model vymyšlený před dvaceti lety v úplně jiných podmínkách.

Svět prý už nebude nikdy jako dřív, míněno před vypuknutím koronavirové pandemie. Dal byste těmto hlasům za pravdu, a v čem by se to tak nejspíš mohlo projevit? Bude naše životy ovlivňovat strach, nebo dopady mimořádných opatření a nouzového stavu budou v něčem jiném?

Byl bych s těmito předpověďmi opatrný. Lidé mají přirozenou tendenci vracet se k tomu, co znají. Nerad bych zněl nějak cynicky nebo chladně, ale pravda je, že ve srovnání s jinými historickými pandemiemi typu středověkého černého moru a podobně zatím – díkybohu! – tato epidemie koronaviru neprošla společností až tak drasticky, aby to změnilo vzorec uvažování celého lidstva. A Českem vlastně prošla dost minimálně.
Možná se svět změní, ale možná také – zejména pokud nebude nějaká druhá a ještě horší vlna – na to prostě za pár let budeme vzpomínat jako na zvláštní dobu, kdy jsme dva měsíce moc nemohli z domu a nosili jsme roušky. Zatím to nevíme. Je ale jasné, že ekonomické důsledky pozastavení prakticky celé světové ekonomiky po dobu několika měsíců budou velké a dlouhodobé. Na začátku krize jsem řekl kolegům na našem institutu: Připravte se na to, že vrchol krize potrvá týdny, bezprostřední dopady a omezení měsíce, a ekonomické důsledky roky.

Ne všechny dopady ale budou jen negativní. Tato krize například velmi „nakopla“ digitalizaci chodu zdravotnictví. Když na tom budeme stavět dál, můžeme tak například řešit velký problém, že naše zdravotnictví je stavěné na ústavní péči, ale většina lidí chce být v nemoci i ve stáří pokud možno doma. To se může ukázat v řadě případů, kdy tomu tak dnes není, jako možné díky kombinaci digitálních technologií a terénních či ambulantních sociálních a zdravotních služeb.

Jak jste zmínil, přísná bezpečnostní omezení způsobila a určitě ještě způsobí velký propad ekonomiky u nás i po celém světě, a tím i pokles životní úrovně, pro mnohé i existenční problémy. V této situaci natahují mnozí ruku a volají „státe, pomoz“. Kam především by vláda měla pomoc nasměrovat, aby to bylo co nejúčelnější, když určitě nemůže všem kompenzovat všechno, aby se stát nepropadl do obřího dluhu? Jaké řešení nabídne ODS pro to, abychom se co nejdříve vymanili z ekonomických problémů, do nichž nás mimořádná opatření uvrhla?

Opatření, která zatím a většinou s nějakým zpožděním navrhuje vláda, jsou vesměs přejaté návrhy ODS. Bohužel to, že vláda i formálně zamítne opoziční návrh a o něco později sama navrhne úplně totéž, je u Babiše zcela běžné.

Zatím je to tak, že stát vypnul ekonomiku a je tedy správné poskytovat kompenzace. To ale nemůže trvat donekonečna. Opatření proti epidemii byla zacílena na to, abychom předešli přehlcení zdravotního systému, který by přestal zvládat léčit lidi, jak se to i v některých zemích stalo. Teď je nutné dělat bezprostřední ekonomická opatření, abychom předešli krizi sociální.

Současně je ale nějakou proměnu ekonomiky po koronaviru vzít jako fakt a podnět k modernizaci, k hledání nových příležitostí. Tohle je především na podnikatelích. Stát je nemůže v pravém slova smyslu „zachránit“, ale kompenzacemi a podporou jim vlastně kupuje nějaký čas, aby se na nečekanou změnu mohli adaptovat. Pracovní místa a prosperitu nevytváří vláda, ale podnikatelé svými nápady a fungováním na trhu, ať místním, nebo globálním.

Na straně státu, potažmo krajů, je potřeba udržet investice do infrastruktury a klíčových veřejných služeb, které podnikání umožňují. Modernizovat a zlevnit stát z hlediska jeho provozu. A vyhnout se tomu, aby se začalo politicky určovat, co je „strategické“ a budeme do toho cpát peníze, i kdyby se to ukazovalo jako odsouzené k zániku.

V Česku dlouho dominantní strany ODS a ČSSD provází od konce Nečasovy vlády v roce 2013 masívní úbytek voličské základny, čehož důsledkem je, že v posledních volbách získala ODS 25 a ČSSD 15 poslaneckých mandátů. Při pohledu na průběžně zveřejňované preference to nevypadá, že tyto strany, které tu čtvrtstoletí střídavě vládly, našly recept na to, jak získat voliče zpět. Chybí ODS spíše atraktivní program, nebo osobnosti, které by ho dokázaly veřejnosti srozumitelně představit? Pokud má ODS kvalitní program i osobnosti, tak v čem je problém, že ji podporuje jen něco málo přes deset procent voličů?

Kromě hnutí ANO, které stáhlo většinu levicových voličů, jsou u nás ale jen dvě strany, které se dlouhodobě pohybují mezi 10 a 20 procenty, a to ODS a Piráti. Středopraví voliči jsou navíc založením více individualističtí a mají tendenci hledat svoji naprosto dokonalou stranu, a to i za cenu, že volí malou stranu s rizikem, že ta strana vůbec neprojde.

ODS přitom mívá průběžně dvakrát až třikrát vyšší preference než kterákoli jiná středopravá strana kromě Pirátů, kteří těží z toho, že jsou stále noví a nikdo neví úplně, co od nich čekat, což je taktická výhoda, kterou my už nikdy mít nebudeme. Dlouhodobě je to ale úplně jednoduché: mít tady 4 až 5 samostatných středopravých stran je, zejména vedle existence hnutí ANO, naprostý luxus.

Je jedna věc, kterou musí ODS dělat jinak, respektive se zásadním způsobem rozhodnout, Buď je potřeba silná a jasná spolupráce středopravých stran, která voliče v této části spektra zbaví jejich dilematu u urny, anebo musíme natvrdo a agresivněji si říct o hlasy voličů malých stran a také částečně Pirátů. Říct jim, že je čas přihazovat na větší hromadu, že kdo volí malé strany, volí vlastně Babiše.

Tak jako prošla úplnou proměnou politická scéna nalevo od středu, musí se to stát i napravo. Jinak čím víc malých stran, tím víc Babiše.

Může z této mizérie dříve dominantních stran pomoci ODS třeba řeporyjský starosta Pavel Novotný, který se chce ucházet v parlamentních volbách o místo na její kandidátce? Je jeho méně vybíravý politický styl tím, co má šanci voliče v masovějším počtu oslovit?

Dnešní politika je náročné řemeslo. Problémy společnosti jsou čím dál složitější a mediální prostor čím dál přehlcenější. Takže ideální politik dokonale rozumí problematice a umí uřídit velké celky typu ministerstev nebo regionů – a současně umí voliče zaujmout a pobavit, což ale v realitě všechno v jedné osobě nezvládá víceméně nikdo. Běžný politik se na té škále pohybuje směrem k jednomu nebo k druhému konci a v rámci strany pak jde o nějaký mix.

Pavel Novotný je nesporně velmi viditelný a hlasitý a umí přitáhnout pozornost. Tak jako se to ale nesmí přehánět s věcností a nudou, platí to určitě i naopak. Uvidíme, zda Pavel v tomto nalezne úspěšnou polohu, přál bych mu to a pro stranu by to bylo obohacení.

Jinak ale myslím, že navzdory dnešní mediální realitě se role jednotlivých konkrétních osobností strašně přeceňuje. K úspěšné správě státu potřebujete stovky až tisíce kompetentních lidí. Jsem si jistý, že v tomto je ODS stále nejlépe vybavenou českou politickou stranou.

Rozhovor vyšel na serveru ParlamentníListy.cz.

Jiří Nantl

Jiří Nantl

lídr krajské kandidátky ODS v Jihomoravském kraji
expert ODS pro výzkum a inovace

Více o autorovi