Sociální byty – ghetto do každé obce
18. října 2016

Lenka Kohoutová: Sociální byty – ghetto do každé obce

Matky samoživitelky, bezdomovci, senioři, mladí lidé z dětských domovů, obyvatelé ubytoven, to jsou lidé, které chce ministryně práce a sociálních věcí, Michaela Marksová-Tominová (ČSSD) nastěhovat do budov a bytů vyčleněných každou obcí. Kde mají obce a starostové takové byty vzít, z čeho je financovat a jak zajišťovat sociální službu, to už se bohužel nedodá.

 
Zákonem o sociálním bydlení, připraveným Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV), by se měla do konce roku zabývat Poslanecká sněmovna, nyní je materiál v mezirezortním připomínkovém řízení. K jeho dikci se již s řadou připomínek přihlásilo Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) nebo Svaz měst a obcí, výhrady k materiálu má také Generální ředitelství Úřadu práce. Proti jsou také starostové obcí, se kterými jsem měla možnost hovořit. Navrhovaná změna počítá s automatickým přidělením bytu každému, kdo splní kritéria daná zákonem – tedy že žadatel 40 % svých započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu vynakládá na bydlení a zároveň jeho příjem po zaplacení bydlení nepřesáhne 1,67 násobek životního minima (6 695 Kč).
 
Ministerstvo zdůrazňuje, že zákon pomůže seniorům a samoživitelkám. Nicméně, jak už jsem zmínila, cílová skupina zahrnuje i bezdomovce, klienty ubytoven, lidi sociálně vyloučené, psychicky nemocné, lidi diskriminované, bývalé vězně, azylanty, děti opouštějící ústavní zařízení nebo náhradní rodinnou péči, osoby opouštějící ústavní péči. Jde tedy o skupinu, která pomoc potřebuje, ale rozhodně není jednolitá, naopak a sociální systém by na taková specifika měl umět reagovat. Pokud chce MPSV bouchnout do stolu a zavázat obce k vyčlenění bytů bez návaznosti na sociální službu, nemůže být řeč o individualizované pomoci.
 
Se sociálním bydlením navždy a nikdy jinak
 
Pokud by zákon vstoupil v platnost, je tu další problém, jediné čeho ministryně Marksová-Tominová novou legislativou dosáhne je, že přetíží obce a rozdá „holobyty“, ze kterých se půjde těžko dostat k běžnému bydlení a řada uživatelů k tomu ani nebude mít motivaci.
 
Člověk, který splní výše popsaná kritéria, získá od státu fakticky natrvalo status osoby v bytové nouzi. Pokud obyvatel takového bytu nebude plnit zákonná pravidla, bude z bytu vystěhován, ale po uplynutí 6 měsíců si může o byt znovu zažádat. Co budou, po toho půl roku dělat ministerstvo také neříká.
 
Je tedy otázkou, komu takový zákon pomůže, uvedli jsme si, že to nebude ani sociálně slabým, ani obcím a starostům. Dle mého názoru si mohou mnout ruce nejrůznější spekulanti, jelikož statut sociálního bydlení by se, dle údajů MPSV, měl týkat 389 000 lidí, a to včetně dětí.
 
Máme lepší řešení?
 
Proto, abychom se dostali ze šlamastiky, kterou přichystalo MPSV musíme jasně definovat kdo má na sociální bydlení nárok a na jak dlouho. Nedávejme obcím nesmyslné povinnosti jako je držení sociálních bytů. Obec by měla mít možnost byt si pronajmout a poskytnout jej osobě v sociální tísní do „podnájmu“. Spojme sociální dávky na bydlení v jednu, která bude podmíněna základní pracovní aktivitou, to se samozřejmě netýká seniorů a osob se zdravotním postižením. Regulujme nájemné v ubytovnách na 1000 Kč/měsíc na jedno lůžko. V neposlední řadě nezapomínejme na sociální práci, kterou považuji za zásadní u osob, které se snaží ze svého problému vybřednout.
 

Bc. Lenka Kohoutová
expertka pro sociální věci

Více o autorovi