Novinky Mediální výstupy

 

Pěkné odpoledne. Vážený pane premiére, nedávno jste pro mnohé z nás překvapivě silně a překvapivě vůbec i tím obsahem té myšlenky podpořil vznik společné evropské armády. V situaci, kdy v Evropské unii po brexitu a po spoustě jiných konfliktních a nekonsenzuálních témat typu řešení imigrace apod. existuje velká nejistota nad mechanismy koordinace nejrůznějších činností, nad mírou suverenity národních států apod, zároveň v situaci, kdy je velká diskuse kolem NATO, jeho budoucnosti, diskuse, v níž, přiznejme si, máme jednu výrazně slabou kartu, a to je naše neplnění finančních závazků ve smyslu poměru výdajů na obranu vůči HDP. 

Dnes dopoledne jste v rámci jakési diskuse zmínil otázku atlantické vazby, budoucnosti tohoto tématu v politice Evropy a světa. Jste opravdu přesvědčen, že v situaci, kdy řada věcí, existujících institucí, forem spolupráce nefunguje optimálně, je správné otevírat nové téma, začít budovat další alternativní ideu společné evropské armády? Není protimluv, když neplníme svoje závazky v rámci jednoho uspořádání z hlediska financí, vytvářet situaci novou, která bude mít také nějaké finanční požadavky? Není zkrátka taková tendence k otevírání nové hry na další šachovnici, místo abychom se snažili řešit existující problémy existujících institucí, které možná nefungují optimálně, ale které bychom měli nejprve vyřešit? A konečně poslední otázka. Není právě v období, kdy jsou evropské národy a občané velmi citliví na to (upozornění na čas), jak jsou k některým věcem nuceni, otevírat otázku vojenství, model, kde je právě poslušnost a velení tím nejcitlivějším tématem, tou nejméně vhodnou oblastí pro evropskou spolupráci?

 

 

Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, především chci říci na úvod své odpovědi na interpelaci, že já jsem stoupenec transatlantické spolupráce. Myslím si, že je to jedna z důležitých os, pokud jde o zajištění bezpečnosti Evropy. A z dlouhodobého hlediska je myslím důležité, aby tady byla uchována do budoucna bezpečnostní spolupráce mezi Spojenými státy, Kanadou, Velkou Británií a zeměmi Evropské unie, které jsou členy NATO, a těmi ostatními členskými zeměmi NATO. Prostě společně jsme silnější, společně máme větší respekt. A ty garance bezpečnosti, které dává NATO, mají samozřejmě mnohem větší váhu, pokud je NATO postaveno na rovině transatlantické spolupráce.

 

Pokud mluvím o projektu evropské armády, tak nemám na mysli evropskou armádu, která by konkurovala NATO. Vycházím z toho, že velká část členských zemí Evropské unie je současně členem Severoatlantické aliance, i když ne všechny, ale velká část zemí Unie ano. Nicméně když se podíváme na některé praktické příklady, kdy jsme se třeba snažili zapojit NATO do bezpečnostních operací, na kterých jsme měli silný zájem jako Evropská unie, tak se ukazuje, že to buď nejde vůbec, nebo že to jde velmi ztěžka. Praktickým příkladem byla snaha uspořádat v Egejském moři, zorganizovat v Egejském moři rychle operaci NATO proti pašerákům lidí. Řadu měsíců trvala diskuse na půdě NATO, zdali vůbec je něco takového možné. A teprve až v okamžiku, kdy se ta situace v Egejském moři výrazně zhoršila, tak teprve došlo k tomu, že tato operace byla spuštěna. A pak ještě samozřejmě velmi dlouho trvala diskuse dokonce i s členským státem Tureckem vůbec o tom, do jaké míry se bude moci tato operace pohybovat i ve vodách podél tureckého pobřeží. Čili nefunguje to úplně dobře.

 

A jsem přesvědčen o tom, že už dnes tady máme vytvořeny i smluvní podmínky k tomu, abychom posilovali spolupráci v oblasti obrany. Určitě cesta ke společné evropské armádě nebude jednoduchá. Bude to vyžadovat ještě řadu důležitých jednání a především konsenzus v rámci Evropské unie. A to nemyslím jako projekt, který by měl vzniknout shora, který by nám měl někdo nadiktovat, třeba Evropská komise, ale chci, aby to byl projekt, který by byl zezdola. Přece tady může existovat posílená spolupráce v první fázi třeba skupiny evropských zemí v obranné oblasti. Máme projekty battle group, ale ty battle group vlastně nikdy nebyly prakticky nasazeny. To znamená, nemáme zkušenost s jejich fungováním v nějakém režimu skutečně civilním nebo vojenské operace.

 

Myslím si, že právě otázka bezpečnosti v dnešním světě je v Evropě naléhavá, protože občané v Evropě získali pocit, že Evropa, Evropská unie, evropská integrace jim nepomáhá při zajištění bezpečnosti a že naopak v některých případech může dokonce přispívat k tomu, že se bezpečnostní situace zhoršuje. Takhle to být nadále nesmí. A já vnímám tu otázku posílení spolupráce v oblasti obrany, byť ta diskuse před námi je ještě složitá, jako něco, kde můžeme dát lidem v Evropě najevo, že bezpečnost je jednou z priorit evropské spolupráce a evropské integrace.

 

Nedivím se tomu, protože třeba reakce Evropské unie, Evropské komise na migrační vlnu byla velmi pomalá. Ukazuje se, že nejsou vyčleněny dostatečné kapacity, že třeba často nestačí jenom zapojení policistů, že bychom potřebovali, kdybychom měli vytvořené mechanismy třeba i na zapojení vojáků při ochraně vnější schengenské hranice Evropské unie. Ale takovéto mechanismy k dispozici nejsou.

 

Takže si nemyslím, že cílem Evropy by mělo být budovat nějakou konkurenci NATO, ale měli bychom mít schopnost v situaci, kdy to je evropská priorita a není to třeba priorita celé Severoatlantické aliance, realizovat v rámci Evropy vlastní civilní nebo vojenské bezpečnostní operace primárně sloužící k ochraně Evropy, to znamená k ochraně vnějších hranic Evropské unie, primárně sloužící k tomu, abychom pomáhali třeba v zemích, které jsou zasaženy nějakými vážnými problémy, třeba útoky teroristů a podobně, tak aby Evropa měla větší vliv na to, co se odehrává v její bezprostřední blízkosti.

 

Takže je to věc, která podle mého názoru stojí za diskusi. Chci připomenout, že řada dalších zemí včetně třeba Francie nebo Německa uvažuje v té rovině posílení spolupráce v oblasti obrany a bezpečnosti, uvažuje o tom také Maďarsko, i Maďarsko mluví o projektu společné evropské armády. Takže určitě nejsme sami ani v rámci visegrádského uskupení a předpokládám, že to bude rovněž téma, o kterém budeme diskutovat na summitu v Bratislavě. Děkuji.

 

 

Možná spíš dovětek než doplňující otázku. Podmínkou budování jakýchkoli takových institucí, orgánů vojenského typu na mezinárodní půdě musí být nějaká doktrinální shoda, to jest ty jednotky musí působit v prostředí, kde je nějaký stejný pohled na to, jak mají přistupovat k problémům a co mají vykonávat. V tom ohledu si myslím, že je hlavní problém, protože když vybudujeme společnou evropskou armádu, jejímž cílem bude například vnější ochrana schengenského prostoru, a když se neshodujeme na evropské úrovni nad mechanismy fungování prostupnosti tohoto prostoru a podobně a nemáme v tomto doktrinální shodu, tak i ta případná společná armáda bude naprosto bezzubá, protože jí nebude prostě jasné, co má dělat.

 

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:
Myslím si, že tady není důvod k tomu, abychom v této věci polemizovali. Myslím, že to tak je, že pokud se budeme bavit o posílené spolupráci v oblasti obrany, v té první fázi třeba o nějakých společných evropských jednotkách, které budeme schopni v reálném čase mobilizovat, tak musí být zřejmé, jakým způsobem tyto jednotky mohou být nasazeny, za jakých podmínek a jaký bude účel jejich nasazení. To je myslím evidentní.

 

Já jenom musím říci, že moje praktická zkušenost je taková, že Evropa prostě neměla vytvořeny elementární kapacity na to, aby zvládla migrační krizi toho rozsahu, který jsme teď zažili a který bohužel ještě nějakou dobu budeme zažívat. To znamená, musíme mít vytvořené kapacity a teprve... My jsme vlastně ad hoc mobilizovali posílení kapacit Frontexu. Nebyla tady vytvořená žádná společná evropská pobřežní a pohraniční stráž. A já třeba ten projekt společné evropské pohraniční a pobřežní stráže pokládám za určitý průlom, který se povedl pod dojmem migrační krize, tak věci, které by jinak trvaly roky a roky, proti kterým na začátku řada zemí protestovala jako proti zásahu do své suverenity, tak díky té současné situaci se podařilo během několika měsíců vlastně absolvovat celý proces vytvoření společné evropské pobřežní a pohraniční stráže. Myslím si, že to je příklad toho, jak by mohla i do budoucna ta posílená vojenská spolupráce v rámci Evropské unie fungovat.

 

Určitě souhlasím s tím, že primární je, abychom plnili naše vlastní domácí úkoly, abychom udrželi trajektorii posilování výdajů na obranu i v příštích letech. Ono to samozřejmě teď bylo o něco jednodušší v důsledku silné hospodářské konjunktury, kterou Česká republika zažívá. Máme skutečně velmi dobré plnění státního rozpočtu. Vybíráme dobře daně, takže se daří navyšovat výdaje na obranu. Ale samozřejmě potřebujeme dlouholetý proces, tak abychom se dostali k tomu cíli, na kterém se dohodla naše koalice, to znamená, aby se výdaje na obranu pohybovaly alespoň na 1,4 hrubého domácího produktu kolem roku 2020.