Senát. Zásadní pojistka demokracie

Vládu už mají. Sněmovnu už mají. Senát jim dát nesmíme.

Výsledek sněmovních voleb respektujeme. Vládní koalice získala většinu a sestavila vládu. V demokracii ale vítězství neznamená právo ovládnout celý stát, měnit pravidla podle momentální potřeby a ignorovat každého, kdo má jiný názor.

Právě proto máme Senát. Není druhou vládou ani kopií Poslanecké sněmovny. Je demokratickou protiváhou, která brání tomu, aby se příliš mnoho moci soustředilo v jedněch rukou.

Senát může vracet špatné zákony a nutit vládní většinu, aby je znovu projednala, veřejně obhájila a převzala za ně odpovědnost. Dokáže upozornit na chyby, které vládní poslanci ve spěchu nebo z politické poslušnosti přehlédnou. A může získat čas pro veřejnou diskusi tam, kde se vláda snaží zásadní změny prosadit silou své sněmovní většiny.

U změn Ústavy a dalších základních zákonů je jeho role ještě důležitější. Bez souhlasu Senátu nelze měnit ani volební zákony. Vládní většina ho v tomto případě nemůže přehlasovat. Senát tak brání účelovým změnám základních pravidel politické soutěže a volebního systému ve prospěch momentální vládní většiny. Podílí se také na obsazování Ústavního soudu, který chrání ústavnost a práva občanů. Nejde tedy jen o jednotlivé zákony, ale o obranu pravidel, podle kterých náš stát funguje.

Senát už svoji důležitost ukázal při obraně rozpočtové odpovědnosti. Dokáže se postavit návrhům, které oslabují kontrolu veřejných financí, ohrožují nezávislost institucí

nebo účelově mění dosavadní pravidla. Ne vždy může vládu definitivně zastavit. Vždy ji ale může přinutit znovu hlasovat, vysvětlovat své kroky a čelit veřejné kontrole.

Dnešní vládní politici stále častěji jednají podle zásady: vyhráli jsme volby, máme většinu, můžeme si dělat, co chceme. Útočí na soudy, když rozhodnou jinak, než si přejí. Chtějí dostat financování médií veřejné služby pod kontrolu vlády. Oslabují pravidla rozpočtové odpovědnosti a zpochybňují instituce, které jim mohou klást odpor.

Zkušenosti ze Slovenska a Maďarska ukazují, že demokracie se většinou nezhroutí jediným rozhodnutím. Oslabuje se postupně: změnou jednoho pravidla, útokem na jednu nezávislou instituci a ovládnutím jednoho kontrolního mechanismu po druhém. Když jsou všechny důležité instituce v rukou jedné politické většiny, bývá už pozdě hledat protiváhu.

Proto nejde jen o ODS ani o jeden volební výsledek. Jde o zachování rovnováhy moci. Silný Senát je důležitý bez ohledu na to, kdo právě vládne. Kontroluje vládu, chrání pravidla a dává hlas také občanům, kteří vládní většinu nevolili.

Nedovolme, aby jedna politická většina ovládla vládu, Poslaneckou sněmovnu i Senát. Braňme rovnováhu moci dřív, než o ni přijdeme.