Novinky Mediální výstupy

(FORUM 24) Poslankyně Eva Decroix čelí vulgárním urážkám, které vyvolal její výrok na adresu vládní koalice. Ta navíc její slova otočila a tvrdila, že jde o urážku voličů, což Decroix označuje za cílenou manipulaci. Kromě sprostých útoků ale její slova spustila také vlnu podpory. Deníku FORUM 24 poskytla některé ze zpráv, které jí občané posílají. V rozhovoru popisuje cílené útoky na političky a vysvětluje, proč odmítá přijmout nenávist jako novou normu veřejné debaty.

Po demonstraci Milionu chvilek jste označila vládní koalici za „svoloč“. Na síti X jste následně zveřejnila vulgární dopis, který vám v reakci na to poslal volič ANO. Zaznamenala jste i další reakce? A lišily se nějak od vzkazů, které běžně jako poslankyně dostáváte?

Zaznamenala, ale nejvíc reakcí přišlo mailem. A co vás asi překvapí, ty reakce byly pozitivní. Vyjadřovaly pocity lidí, kteří to vůči této vládě cítí podobně. Lidé ocenili – zejména po tom, co jsem za to schytala obrovské hejty – že se někdo postavil a řekl to nahlas.

Tím nechci říct, že by oceňovali nějakou míru hrubosti – to bych opravdu nerada, abychom se tam dostali. Ale pro mě slovo „svoloč“ znamená „nepěkná sebranka“ – což podle mě není za hranicí nějakého vulgárního označení. Ano, je to hanlivé, ale opravdu nečekejte, že budu tuto vládu chválit. Samozřejmě ji budu označovat hanlivě, protože vzhledem k tomu, jak se chová, si nic jiného nezaslouží.

Sama jste zdůrazňovala, že jste mluvila o koalici, nikoliv o voličích. Přesto koaliční představitelé vaše slova prezentovali jako urážku jejich voličů. Myslíte si, že šlo o nepochopení, nebo o vědomou taktiku?

Ten příspěvek byl z demonstrace proti panu Macinkovi a jeho jednání. Takže pokud někoho označím na demonstraci proti Macinkovi jako svoloč, normální člověk si z kontextu, z fotografie z té demonstrace dovodí, koho tím myslím. Trošku vtipné až úsměvné je, že první, kdo se tím cítil dotčen, byli politici hnutí ANO. Tak nevím, proč zrovna jich se to dotklo. Nemyslím si, že ta demonstrace byla vyloženě proti jednotlivým poslancům ANO.

Že to otočili tak, aby to vyznělo jako označení jejich voličů, je samozřejmě jejich cílená manipulace. Slovo „svoloč“ je samo o sobě neuráží, sami nás označovali mnohem horšími výrazy. Vzpomeňme si třeba na „bitcoinovou zametačku“, což bylo navíc mířeno konkrétně na jednu osobu. Tohle je označení nějaké skupiny lidí, konkrétně to nikoho neuráží.

Oni to ale otočili směrem ke svým voličům. To vyvolává příkopy ve společnosti, protože to vystupuje z politického boje. My tady samozřejmě nebudeme spolu souhlasit. A já jim samozřejmě budu říkat věci tak, jak je cítím – mám prostě pusu prořízlou a lepší to nebude. Ale pořád se to odehrává v rámci politického boje. Oni to vytahují ven.

Vybočuje ten dopis z řady, nebo takovou poštu a vzkazy dostáváte pravidelně?

Když si vezmete jednotlivé výrazy – a já je jako dáma nebudu citovat – tak je to vlastně náš každodenní chléb. Většinou to ale chodí po sítích. Málokdy má někdo tak hlubokou nenávist, že zajde na poštu a sdělí nám to ještě písemně.

Už jste se kvůli nějaké zprávě musela obrátit na policii?

Zvažovala jsem to několikrát, ale zatím jsem k tomu nikdy nepřistoupila. Myslím, že kdybychom se kvůli každému nevhodnému komentáři obraceli na policii, mohl by si každý politik zřídit vlastní policejní služebnu. Je to za hranou standardních komunikačních vzorců, ale spíš se snažím ty věci mazat, aby nezůstávaly na sítích, protože jsou odporné. Na policii to zatím nemám potřebu hlásit.

Stalo se vám někdy, že by vám tohle někdo řekl i naživo? Nebo se to děje jen na internetu nebo formou podobných anonymních dopisů?

Je v tom obrovský rozdíl. Když na naše mítinky přišli třeba voliči komunistů nebo skalní fanoušci Ruska, tak sice zvýšili hlas, řekli, že jsme šílená vláda a podobně, ale většinou jsme si na konci dokázali podat ruce a odejít. Na sítích tohle možné není.

Navíc jsem si v poslední době všimla několika polofalešných profilů, které se věnují výhradně mně. Překvapivé je, že jsou to většinou ženy. Fotí si vlasy a porovnávají je s mými, komentují, že chápou, proč mě opustil manžel, protože se mnou se prý nedalo vydržet. A tyhle profily nedělají nic jiného, než že mě komentují. Mám pocit, že dostaly nějaký pokyn. A to je vlastně trochu děsivé.

Připomeňme si, co se stalo Markétě Pekarové Adamové – v nějakém okamžiku na ni začala útočit tahle dezolátská farma. Tak dlouho jí ničili reputaci a snažili se ji zdiskreditovat, dělat z ní hloupou a neschopnou ženu. A na část veřejnosti to bohužel fungovalo. Mám momentálně pocit, že se teď stejný scénář opakuje. Ženy se diskreditují mnohem jednodušeji – kvůli vzhledu, emocím nebo proto, že společnost stále není připravená, aby ženy vládly. Není to náhoda, je to cílený postup.

Jak velkou psychickou zátěž to pro vás osobně představuje? Jak moc se vás to dotýká?

My političky jsme pořád v situaci, kdy když si na to stěžujeme, vypadáme jako hysterky, které nejsou schopné unést odlišný politický názor. Což nám zásadním způsobem komplikuje jakoukoli reakci. Ale já odmítám připustit, že by tohle byla norma. Prostě to není norma. Kdybych byla advokátka, nikdo by si tohle nedovolil. A jen proto, že jsem politička, tak to přece neznamená, že tady někdo bude propírat můj život a mluvit se mnou tímto způsobem. Nebude. Já to prostě odmítám akceptovat. Kdokoli z političek, kdo by řekl, že mu to nevadí, lže. Samozřejmě že vám to vadí. Protože vám to všude pípá. Protože to čte celé vaše široké okolí. Protože moje kamarádky jsou vyděšené z toho, jak to zvládám. Prostě je to prasárna.

Dneska nechci říkat víc, ale máme připravený projekt, který má být občanský, ne politický. Myslím si, že tomuto problému se máme věnovat na úrovni občanské společnosti a na úrovni celospolečenské. Protože tomu čelíme my jako političky, vy jako novinářky, čelí tomu sportovkyně, umělkyně. Čelí tomu v zásadě všechny ženy, které jsou vidět. A je to dlouhodobě neudržitelné. Vytváří vrstvu žen, které jsou viditelné a které se s tím více či méně dobře perou – a spíš tedy špatně. Protože to dlouhodobě, v rámci nějaké ženské povahy, není možné ustát. V určitém okamžiku si řekneme, že se na to můžeme vykašlat. A to je samozřejmě přesně to, čeho chtějí ti, kteří tento tlak vytvářejí, dosáhnout.

Myslím, že to musíme pojmenovat. Společnost totiž není zvyklá na to, že ženy jsou viditelné a úspěšné. Je to tabu mluvit o tom. A musíme tomu čelit napříč společností. Ne já jako politička za ODS, ale já jako občan říkám, že toho mám už opravdu plné brýle. Samozřejmě to souvisí s regulacemi na sociálních sítích, ale souvisí to také se společenským vnímáním. Společnost si prostě musí zvyknout na to, že tady budou viditelné a silné ženy.

Mluví se o tom, že slušnost a kultura se mění v tomto volebním období i ve sněmovně. Seznam Zprávy tento týden popsaly, že někteří vládní poslanci třeba pokřikují na opoziční političky v sále, na chodbách, na výborech… Vnímáte vy sama nějakou změnu?

Na mě osobně si nikdo nedovolil. Ale návrat toho zastydlého mačismu je tady samozřejmě cítit, jako je cítit napříč celou společností. A v tom poslanecká sněmovna není výjimkou. Zatímco ještě nedávno bylo moderní být gentleman, dnes se pro některé lidi zdá být moderní být zase ten zastydlý pubertální mačo, který se na ženy dívá svrchu. Někteří tomu evidentně podlehli, tak tomu prostě čelme. Protože nás to neposune vůbec, ale vůbec nikam.

(Autor: Dominika Machová)

Rozhovor vyšel na serveru Forum24.cz.

Eva Decroix

1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
krajská zastupitelka
předsedkyně regionálního sdružení
členka oblastní rady