Novinky Mediální výstupy

Interview ČT24

(ČT 24) Hostem diskusního pořadu Interview ČT24 byla 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS Eva Decroix.

Celý rozhovor s Evou Decroix můžete zhlédnout na ČT24.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Má na vojnu jít každý, nebo jenom ti, kdo chtějí být profesionály? Otázka, ke které se vrací řada zemí bez povinné vojenské služby. Některé jako třeba Lotyšsko, už je dokonce znovu zavádějí. Obavy z nové studené války tak vedou západní vlády nejenom k velkým obranným výdajům, ale i k hledání nových vojáků či k úvahám o branných cvičeních ve školách. Mělo by se Česko vrátit k povinné vojně? Jak by výcvik vypadal? A kolik by to stálo? A na jak velké ukrajinské oběti války s Ruskem je západ vůbec připraven? V Interview ČT24 je dnes poslankyně zahraničního výboru sněmovny Eva Decroix. Dobrý podvečer, paní poslankyně, děkuji, že jste přišla.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Děkuji za pozvání, dobrý večer.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Vy jste se, paní poslankyně, někdy, a myšleno v užší či širší rodině, jak je vám libo, nějakým zprostředkovaným způsobem setkala s povinnou vojenskou službou?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Já jsem z té generace, která, si myslím, byla ta první, která už nezažila povinnou vojenskou službu. To znamená, já jsem se s ní setkala ještě s vyprávěním tatínka, který ještě byl v povinné vojenské služby, když já už jsem byla na světě, tak to se tradovalo v naší rodině.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Jaké ty zkušenosti jsou?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
No, jsou to takové ty fotky, jak sedím jako malá roční holčička na klíně tatínkovi, který zrovna přijel na víkend z povinné vojenské služby. To znamená, my to máme především z vyprávění a přiznám, že to vlastně nikdy nepůsobilo nějak pozitivně. Spíš si z toho pamatujeme takovou tu absurditu někdy té vojenské služby, kterou vyprávěli naši starší kamarádi, tatínkové a kolegové.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Já se ptám z toho důvodu, že bude-li to jednou i u nás na stole, tak o tom možná budete spolurozhodovat, to se uvidí. A ptám se proto, jestli to nějakým způsobem ovlivňuje váš pohled na tu základní otázku, jestli povinná vojna být má nebo nemá?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
No, možná právě proto, co jsem zmínila. Ten určitý druh toho patosu absurdity, který přinášela ta povinná vojenská služba, by se zřejmě i projevil do toho mého rozhodování. J si nemyslím, že je to vyloženě ta správná nebo ta jediná cesta, jak k tomu přistoupit. Na straně druhé si myslím, že to, co se děje dneska okolo nás, v nás všech, vlastně jako nějak jako probouzí tu otázku, že zřejmě asi nestačí mít někde nějaké vojáky a tvářit se, že tím je naše bezpečnost vyřešená. Vnímám to, že to jako všichni bychom nějak a postupně k tomu asi dospíváme, i ta naše generace, že to, že válka je navždy zapomenutá, že jsme se o ní učili jenom v učebnicích dějepisu, asi nebude úplně to, co se bude týkat naší generace a že asi není úplně možné jenom jako sedět s těma založenýma rukama a čekat, že to někdo zařídí. Takže takovéto heslo bezpečnost je nás všech a jak se do ní zapojit, to vnímám jako velmi, velmi aktuální.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Ta otázka, tady skutečně nejenom u nás, i u nás se o tom začíná mluvit, mluví se o tom po celé Evropě. Tak když už ta otázka tady je, tak jaká fakta, jaké hodnoty, jaké údaje, nevím, se mají zvažovat při rozhodování o tom, jestli bychom se k té povinné vojně vrátili, nebo ne. Co jsou ty základní argumenty?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Předně si myslím, a zase si to ne všichni úplně uvědomujeme, že vlastně tu brannou povinnost máme všichni.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Máme pořád, ano.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Od 18, tuším, že do 60...
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Do 60 je tam myslím.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Dokonce všichni občané, to znamená nejenom muži. To znamená, asi by bylo dobré toto otevírat častěji, že se nás to týká, nás všech. A potom je taky ta otázka toho, že kdyby opravdu byl tady nějaký válečný nebo opravdu mimořádný stav, tak všichni vlastně ze dne na den bychom mohli dostat povolávací rozkaz a v tom okamžiku, ale my budeme zcela nepřipraveni. Nevím jak vy, ale já třeba vůbec nevím, co bych dělala, nejsem na to vůbec nějak připravená, nevím, jak bych reagovala, nevím, jak bych chránila svoji rodinu, nevím, jakým způsobem bych se měla zachovat. A to si myslím, že něco, a vy jste to zmiňoval v tom úvodu, že bychom si asi měli říct jako společnost, pojďme se o tom bavit. To neznamená, že chceme, aby zítra byla válka, ale je to něco přirozeného, že je lepší být připraven než být překvapen. A potom jsou lidé, kteří k tomu možná mají blíže a chtějí být připraveni už teď aktivněji, mají na to zdraví, mají na to čas, mají k tomu tu vůli, od toho tady máme ty aktivní zálohy.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
A mají na to i možnost, tedy, ano.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Je to i o té možnosti, je to o tom čase.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
To jsou ty aktivní zálohy.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
To jsou ty aktivní zálohy, které nám rostou. Je zvláštní, že až vlastně jako válka na Ukrajině, ne až, ale bylo opravdu jako významným impulsem k tomu, aby ty počty a přihlášených zásadním způsobem narostly, ale stále je to mál. Takže bavit se i o tom, že pokud teda chceme být připraveni, a ne překvapeni a chceme být zapojeni do fungování toho státu, do obrany toho státu, tak to je možná ta cesta buď tato...
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
A ta mezinárodně politická situace nebo mezinárodně bezpečnostní situace, ta říká, že se o tom musíme bavit?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
A proč by to měla být mezi mezinárodní situace? Dobře.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
To je bez ohledu na konflikt na Ukrajině?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Ono je to vlastně...
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
My jsme si uvědomili, že ta válka tady je.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Ono je vlastně smutné, že nejdříve musel proběhnout Krym, který my jsme se všichni snažili nějakým způsobem zapomenout a vlastně jako tvářit se, že tady není a teprve opravdu až loňský únor nás všechny probudil k tomu, že se tím zaobírat musíme a že zřejmě těch posledních 30 let mohlo být výjimkou, že ta válka úplně nemizí. To znamená, ano, asi není dobré pro nás politiky, pro celou společnost, pro náš stát, využít té pozornosti, který je dnes věnován té pozornosti a potřeby obrany, to si myslím, že je jako ohromným úkolem, abychom zase za pár měsíců skončí válka, pevně tomu věřím, teď otázka pár měsíců je poměrně relativní, abychom se zase potom všichni nenechali ukolíbat. Ale já dnes vnímám, pokud gen. Řehka říká, musíme být připraveni na nejhorší, tak to vnímám jako signál k nám všem. Ne, že zítra bude válka, ale pojďme se na to připravit.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Ale to je možná nové, ono s válkou, s válkou se víceméně počítalo, ale počítalo se s tím, že to bude taková ta moderní válka, moderní technologie a ti lidi v tom poli, že u toho nebudou. Ta rusko-ukrajinská válka ukázala něco jiného? Že nakonec i ten pěšák, lidově řečeno, je zapotřebí?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Malinko jsem se usmívala, protože my jsme na jedné straně počítali s tím, že to bude moderní válka, ale naše armáda byla stále ta sovětská, ta příliš moderní nebyla, tak je otázka, jak moc jsme počítali s tou moderní válkou. A pak je taky potřeba si říct, kdy přesně ta válka začíná? Je to, až když opravdu je ten pěšák v tom poli? Nebo dneska moderní technologie, způsoby, jakým se šíří informace, vlastně do té války nás mohou vtáhnout mnohem dříve, než vlastně ten pěšák, ten tank nebo ta pěchota vůbec vyjede?
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
No, ale je to i o tom, že musí být ta početní síla? Početní stavy armád, tím jsme to otevřeli, ten náš rozhovor. Vlády přemýšlí o tom, že potřebují víc vojáků, tak skutečně potřebují?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
My potřebujeme mít větší sílu a samozřejmě je to o počtu vojáků, je to.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Tu lidskou sílu, myslíte?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Ona může být částečně nahrazena asi nějakou technologií, ale války stejně nakonec vyhrávají lidé a nevyhrávají je ty stroje. To není můj citát, je to citát právě, pane gen. Řehky a myslím si, že je to... A Ukrajina to ukazuje, že my musíme být připraveni nakonec teda, když to řeknu lidově řečeno, zvednout zadek a být připraveni hájit náš stát, hájit ty naše rodiny a hájit naše území. A nakonec je to o počtu lidí, je to o počtu připravených lidí, my se bavíme o vojácích, ale já myslím, že je to o počtu připravených občanů, kteří v tom daném okamžiku budou důvěřovat tomu, že stojí za to se zvednout a za ten stát, za tu společnost, za tu vlast, my se toho termínu velmi často bojíme, stojí za to nějakým způsobem bojovat. A my se toho často bojíme, protože nám to přijde příliš patetické, protože mám pocit, že, a já už z té generace nejsem, těch posledních 40 let nám toto bylo nějak jakoby vtloukáno propagandisticky do hlavy, tak najednou jakoby toto říkat nahlas, mám pocit, že je to pro nás takové ošemetné. A myslím si, že teď je to jako úkolem.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Za těch 30 let jsme to nepochopili, jinak ještě?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Nevím, pojďme si to, já na to nemám odpověď.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Dobře, tak kdo je ten připravený člověk? Jak jste říkala. To je ten voják po nějaké základní vojenské službě, nebo to myslíte nějak obecněji, ten termín? Kdo je připravený člověk pohybovat se v nějakém případném konfliktu, bránit tu vlast, jak říkáte.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Určitě to bude voják, profesionální voják, od toho máme profesionální armádu. Teď si pojďme říct, jestli je dostatečně silná, dostatečně vyzbrojená, dostatečně moderně vyzbrojená. Někteří příslušníci vysoce postavení armády říkají: ne, musíme tady víc zapracovat, nějakým způsobem se to děje, co se týče výzbroje, nyní na tom ještě musíme zapracovat personálně. Potom je ten aktivně připravený voják, to je ta aktivní záloha, nyní se pracuje na nějakých předurčencích, to znamená lidí, kteří dopředu říkají, když bude problém, jsem k dispozici. Ale já jsem pořád přesvědčená, že ještě ten zbytek národa jako není venku z obliga, že je to opravdu jako otázka připravenosti nás všech, když je ta krize...
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Zbytek národa má být připravený, jak tedy?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Má být připraven právě třeba bojovat za ty hodnoty. Na té Ukrajině vidíme, ale my jsme to taky zažili, když začnu Ukrajinou, tak vidíme, že jsou to ženy ve vsích, které šijí takové ty závěsy, nevím, jak se tomu říká, ty plachty, které budou krýt, které budou krýt, budou pomáhat dobrovolnicky. Prosím?
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Maskovací plachty.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Ano. Já právě mám humanitní vzdělání, ne vojenské, ale i tak se cítím právě... já si právě myslím, že třeba právě...
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Čili i to je ten boj?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
I to je ten boj, ale my jsme částečně připraveni.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Potřebuje voják něco ušít, když to tedy použiju, ten příklad, který jste...
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
My musíme být připraveni, že krize může nastat a čím lépe na ni budeme připraveni hodnotově, nebudeme z ní vyděšeni. Nedávno, když zaznělo někde slovo mobilizace, tak se zvedla hrůza, jak si někdo dovoluje používat takové slovo. Ale my bychom měli být připraveni na to, že něco takového může nastat. Ale já teda věřím pevně, že český národ to má v sobě, jenom je teď fér o tom mluvit, že to nastat může, aby potom nebylo to překvapení, které, a já nejsem vojenský stratég, ale tak nějak jsem teď, všichni to čteme, i to překvapení, i ten šok z toho, že k něčemu takovému může dojít, může být vlastně zásadní slabinou. Takže připravovat třeba už děti nějakou výchovou velmi opatrnou, vlasteneckou...
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Patří to do školy?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
To je velká otázka. Já se domnívám, že ano, protože to souvisí s občanskou výchovou. To, že víte, že ten stát náš tady nebyl vždycky, že ho taky někdo před námi musel vybojovat, o tom jsme se učili mockrát, ale máme to stále zařazené do té kolonky té historie, to byli ti legionáři a byli tam ti sokolové a jsme na ně hrdí, tak si myslím, že stejně tak říkat dětem, že třeba to může být stejná situace a co budete v takové situaci dělat a jak se máte zachovat a ten stát vás nějakým způsobem potřebuje. Jenom u nás je to zase spojeno s takovou tou velkou obavou spojenou s minulým režimem s vlastenčením a jakým způsobem to dětem vysvětlovat, aby to nebylo považováno jako propaganda, což mě trošku mrzí, protože si myslím, že vychovávat děti k těm hodnotám je to, co ten stát musí dělat.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
A to má být, řekněme, ta mentální výchova, uvědomění si toho, že někdy je potřeba vlast jít bránit.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
To je hodnotová výchova, to není mentální. To je hodnotová výchova.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Anebo i ta vojenská? Narážím na brannou výchovu, Václav Marhoul totiž, pokud se nemýlím, o tom mluvil, ano, Václav Marhoul, ten je proti povinné vojenské službě, ale vítal by návrat branné výchovy, aby, cituji: „Studenti nahlédli trochu za roh vojenské praxe.“ Konec citátu. Tak i tahle část má být v těch školách?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Mě by to asi úplně nešokovalo. Ale pramení to z mé osobní zkušenosti, kde mám obě děti, které jsou ve skautu a ono se to tam u nich nejmenuje branná výchova, ale děti se učí přežít v přírodě, učí se reagovat v krizových situacích a rozhodně nemám pocit, že by je to nějakým způsobem poškodilo. Právě naopak je to posiluje. To znamená, když se k branné výchově přistoupí citlivě, tak si myslím, že to může našim dětem jenom prospět a do určité míry je to zase může napojit na ten, že to v nich probudit nějaký hlubší vztah k té společnosti, ve které žijí.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Vy jste asi nezažila brannou výchovu?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Nezažila, právě proto vím, že si dodneška...
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
S kolegy jsme se bavili o tom, jestli se vás mám zeptat na to, jestli jste měla radši plynovou masku s chobotem nebo bez chobotu.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Pak vám došlo, že jsem to nikdy nemohla zažít.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Ano, pak jsem zjistil, že jste to nemohla zažít.

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Já jsem si toho vědoma. Dodneška se toho tradují i pro nás, kteří se toho nezúčastnili, velmi absurdní historky. Proto jsem, jestli jste si všiml, použila ten termín, že je potřeba k tomu přistupovat opatrně a citlivě, aby to zase nesklouzlo k takovému tomu, je to povinné. Všichni si to, my ze soukromé sféry jsme mnohokrát zažili školení bezpečnosti práce, a to se nám zvrhlo velmi často do podobné absurdity, kdy si všichni jako odškrtneme, že jsme nějak jako proškoleni, ale nejsem si často úplně jistá, jestli to má ten efekt. Tak takhle by to být nemělo. Mělo by to být na nějaké dobrovolnosti, na nějaké motivaci, založeno na nějakých hodnotách, na nějakém smyslu, což ale nejde ze dne na den, protože v tom okamžiku nestačí vydat zákon a odškrtávat si tabulku.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Zpátky, ale k té povinné vojně. Kdyby se země rozhodla, že to tak bude, parlamentem pochopitelně rozhodla, tu odvodovou povinnost by musel schválit parlament, jak by ta povinná vojna měla vypadat? Nebo máte důvěru v to, že by to bylo efektivní? Že by se ti lidi tam skutečně něco naučili, nebo že by to sklouzlo k tomu, co si ti, co na vojně byli, pamatují. Komínky ve skříňkách, rajóny, škrábání brambor, já nevím, co všechno, gumárna, mazárna. Promiňte mi ty výrazy, ale ti, co tam byli, ti vědí, o čem mluvím, anebo že ne, že by to fungovalo a že by se ti lidi něco naučili?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
V rámci té diskuse, která by měla vést k tomu, zda tu povinnou, jak vy říkáte, vojnu zavést, se domnívám, že já bych jako zastávala ten názor, že pokud někomu něco uložíte povinně a uložíte to všem, tak to jako nemůžete potom očekávat. A my to i vidíme, když jsou povinně dnes verbovaní mladí ruští chlapci, jakou to má efektivitu? No, nemá to tu efektivitu, ti lidé nejsou připraveni, nejsou ale ani hodnotově připraveni bojovat. A pak je tam ještě jeden aspekt a my bychom to zřejmě ani nebyli schopni zaplatit proto, aby to bylo efektivní, takže potom by to zase zřejmě sklouzlo do těch vašich gumáků a komínků, protože ti lidé, pokud nemohou být v práci, tak my je musíme nějakým způsobem taky uživit, jejich rodiny. Musíme ale současně vybudovat ohromná výcviková centra, pokud by to měla být opravdu všeobecná povinná služba. A já se domnívám, že na to za prvé není efektivní a za druhé to vlastně ani není udržitelné v tom státě. To znamená, nemyslím si, že je to cesta, kam bychom měli, kam bychom měli jít.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Váš kolega, poslanec Milan Brázdil z hnutí ANO, není to stranický kolega, jako vojenský lékař mluví o tom, že by se lidi naučili kromě střílení, a cituji: „Umět přežít, umět vůbec hygienu, někoho poslouchat stravovací návyky, prostě byl by to takový zotavovací kemp pro mladé lidi, kteří dnes často ani vztah k republice nemají.“ Konec citátu ze serveru iRozhlas. To je představa vám blízká, vzdálená, přijatelná...?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Já pevně věřím, že třeba vztah k hygieně a zotavovací akce a vztah k republice zvládnu svým dětem vštěpit bez toho, aniž by musely do povinné vojenské služby. Takže tam bych to možná v té rodině nechala a vrátila bych se k tomu, abychom tyto hodnoty, třeba ten vztah k republice právě učili někde jinde než formou nějaké povinné vojenské služby. Nemyslím si, já teda, a zase, já jsem to nezažila, takže se mi o tom obtížně hovoří, ale z těch zkušeností, a vy jste tady některé ty termíny zmiňoval, já úplně nemám pocit, že to, co jsme tady měli a dobře, bylo to za jiného režimu, což ještě přidávalo té absurditě, ale pokud bych se zeptala těch lidí, kdo z nich si z té povinné vojny odnesl hlubší vztah k republice, tak se domnívám, že ty statistiky by úplně nesvědčily pro to, co říkal pan Brázdil. Takže spíše mně to přijde jakoby úsměvné, ale neodpovídající realitě.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Na druhou stranu je tady ale argument Izrael, by se to dalo nazvat, tam je povinná vojna dokonce i pro ženy, tam se to týká úplně všech a rozhodně nelze říct, že by to oslabovalo vztah Izraelců k jejich státu. Možná naopak právě. Není to argument?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Ale proč je to tak u nich? Protože jejich stát, oni mají to ohromné ztotožnění s tím, že jejich stát vlastně stále není ukotven, stále je v ohrožení. To znamená krok číslo jedna, pokud naši občané si budou vědomi toho, že je potřeba ten stát bránit, což věřím, že většina Izraelců zřejmě vzhledem k situaci stále má pod kůží, protože v tom bohužel vyrůstají už několik desetiletí, tak poté přirozeně i se k té vojenské službě hlásí. A my potřebujeme právě nejdříve, abychom si uvědomili, že je tady ta potřeba, aby třeba kluci, kteří milují a kluci, těm nemyslím děti, ale mladé muže, anebo muže všeho věku nebo i ženy, kteří třeba milují dobrodružství, sport, aby třeba řekli, tak bych mohl taky tu službu, což v zásadě by armáda měla být vnímána pro mě spíš jako služba než jako povinnost, tak to půjdu zkusit.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
To se pomalu dostáváme k té profesionální armádě, tedy předseda branného výboru Lubomír Metnar, bývalý ministr obrany, říká, že našich 30 000 profesionálních vojáků v roce 2030 není ideální stav. Jaký stav armády České republiky by byl ideální podle vás?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Na to neumím odpovědět, a dokonce si ale myslím, že si tady můžeme nakreslit úplně všechny ideální stavy, a to asi určitě by na to lépe odpověděl někdo přímo zevnitř té armády. Ale ať si tady namalujeme dnes cokoliv, tak je potřeba po nějakých postupných krůčcích, ještě nejsme ani v rámci těch 30 000. Zatím máme jako armádu...
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Do 2030 má být.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Takže až budeme tam, tak si řekněme, jestli je to ideální, nebo to není ideální, pojďme si říci, jestli jich má být 50 a jakou mají mít techniku, jakou mají mít výzbroj. Ale prozatím mám pocit, že jsme se všichni jako v únoru minulého roku probudili, že vůbec něco takového potřebujeme a postupně si uvědomujeme důležitost té armády, co je ale mimochodem zajímavé, je, když jsem se koukala, jakou důvěru má stále armáda v rámci společnosti, tak je to stále jedna z těch institucí vedle policie, která má snad 70procentní důvěru, což teda Poslanecká sněmovna a vláda může jenom tiše závidět, takže nějaký základ pro to, aby lidé vzhlíželi nebo měli důvěru vůči armádě a chtěli třeba do ní vstoupit, tak máme docela kvalitní.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Je to vůbec reálné posilovat profesionální armádu České republiky? Právě proto, že nejsou zájemci, tak země začínají uvažovat o té povinné vojenské službě. Nedošli už lidi, zjednodušeně řečeno, je to reálné posílit armádu?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
A my jsme zase nazpátek u těch dvou aspektů, které já vnímám jako základní, předně hodnotové, to jsou ty motivační, proč by tam ti lidi měli chtít chodit. Vidíme, že v Německu, které se i po několika desítkách let zřejmě jako ne úplně vypořádalo s druhou světovou válkou a s rolí Německa, tak stále je tam to protiválčení a ta nechuť k válčení poměrně silná, to znamená, německá armáda má dnes ohromný problém, přemýšlí o té povinné vojenské službě, ale za mě je to, stále cokoliv dáte povinného, tak jenom vytvoříte odpor, vytvoříte zase nějakou další konspiraci. A to ještě neznamená, že pokud byli ti lidé povinně odvedeni, takže opravdu budou chtít bojovat. Takže za mě tam se zase nazpátek vracíme k něčemu, k té hodnotově výchově, k té důvěře ve stát, k tomu vlastenectví, ale ne vlastenčení, k tomu jako vzít si třeba v našem případě nazpátek tu vlajku od některých jako subjektů, které jsou spíše na kraji nějakého politického spektra, vzít si ji nazpátek, nahrát do sněmovny, do vlády, do armády a říci ano, tohle to je společenství, za které chceme bojovat. A já nevím, jestli se to povedlo Německu, zřejmě asi evidentně ne, pokud lidé nejsou ochotni za tu zemi jít bojovat. Pak je tam ten třetí aspekt, a to jsou samozřejmě finance, tak je to v zásadě vždycky. Všechno začíná a končí u peněz.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Válka v Evropě, ale prostě je. Rozpoutalo ji Rusko a Ukrajina teď přistoupila k hlavnímu úderu protiofenzívy. Alespoň tedy informují o tom New York Times, zahraniční média o tom informují. S jakými emocemi to sledujete?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Já nevím, jestli je to rozpačitost nebo netrpělivost, já přiznávám, že se v poslední době vlastně snažím to sledovat spíš s určitým druhem nějakého jako politického nadhledu, protože to podrobné sledování vlastně bolí čím dál víc, je to složité vidět tam nebo nevidět za tím vším ty lidské osudy. Současně to ale sleduji s důvěrou, protože za těch několik měsíců, co trvá válka, tak jsem opakovaně slyšela, že se česká i evropská společnost unaví, že podpora Ukrajiny ochabne, že dřív nebo později to i Ukrajince v uvozovkách přestane bavit, a to stále nenastává. Což jako pro mě je jako ohromně důležitá hodnota, že i když tam může být nějaká únava, může tam být nějaké vyčerpání.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
I na tom Západě, myslíte, že tam únava není, že dělá dost proto, aby to šlo rychleji? Od mnohých, to je dost, od vojáků bývalých, možná i aktivních, od celé řady lidí slyšíte, že ne.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
To je úplně jiná rovina, to je úplně jiná rovina, jestli to…
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Nesouvisí s tím politickým nadhledem, jak jste říkal, ten politický nadhled může říct, no, tak ať už to nějak skončí, tak to tam, nechte a pojďme se teď bavit o tom, jak si to ukončí a bavit se o tom, znamená dělat různé ústupky.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Ne, tak to určitě a kdokoliv, vy víte, že takhle to určitě jsem nemyslela, nevnímám. Nemůže to jenom nějak skončit, protože pokud bychom se k tomu postavili, jenom to nějak skončí, tak to není o tom, co se stane na té Ukrajině, ale co se stane pro nás všechny. Spíš jsem to myslela tak, pokud se na to snažím koukat, ne možná jako Eva, jako máma, protože tam je to velmi složité, ta lidská rovina tím, tím že je to kousíček od nás, ale že to nějak má skončit, musí to skončit tím vítězstvím té Ukrajiny, protože pro nás to má jako přímé dopady, pokud by to tak neskončilo. Jenom je potřeba si potom říct, že co je vítězství, si musí nadefinovat sama Ukrajina, to jí nemůžeme říkat my. A ještě, pokud jste říkal, že děláme dost. Já si myslím, že nikdy neděláme dost a ta otázka je spíš, jestli děláme vše, co je vůbec v našich silách a co je možné, ta rovina se posunuje. Od začátku války se zásadním způsobem posunula a třeba i to Německo, které z jeho přístupu jsme mohli být velmi rozpačití, se nějakým způsobem vyvíjí. Důležité je, že krom některých států, ke kterým se možná dostaneme, které řekly jednoznačně nebudeme podporovat, tak ta většina stále drží pohromadě a podporuje.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Dostaneme se k těm jiným státům, právě.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Mě by překvapilo, kdyby ne.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Právě, tak jste poslankyní zahraničního výboru. Nemohu se nezeptat na nejčerstvější slova maďarského premiéra Viktora Orbána, který před několika dny řekl, že evropským federalistům se podařilo útoky na Visegrádskou skupinu získat Česko na svou stranu. To je ocenění nebo urážka pro vás?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
To nebudu hodnotit na žádné škále spokojenosti. Vnímám to jako nějakou dlouhodobou linku Orbána, který se snaží držet tu svoji rétoriku, že pouze jeho pohled je správný, že on bude rozhodovat o tom, kam se má celá V4 ubírat. Ty politické problémy, které jsou dnes ve V4, jsou nesporné. Myslím si, že kdokoliv to vnímá, tak to vnímá, jako že je obtížné se dnes tvářit, že jsme čtyři státy, které táhnou za jeden provaz a já bych řekla...
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Ale vám to nevadí? Federalisti tady ovlivnili Česko.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Já v zásadě vzhledem k autorovi toho výroku vlastně to nějak jako mně vadí mnoho jiných věcí, které dělá Orbán, ale tohle to...
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Vy jste spíš pro federálnější Evropu nebo pro Evropu?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Já si myslím, že vůbec se bavit o federální Evropě škodí Evropě. Já si myslím, že pokud Evropa ustojí tu situaci, v jaké je nyní a jsme daleko od federální Evropy, tak budeme hrozně rádi, protože vidíme i ze strany Orbána i ze strany prostě jiných pochybovačných entit i vzhledem k růstu mnoha dalších euroskeptických stran napříč Evropou. Pojďme to zkoušet, neposouvat ještě o ten krůček dál. Protože bychom taky prostě mohli jako tu pružinu natahovat tak dlouho, až by někde mohla prasknout. Takže já diskusi o federální Evropě vnímám přesně na té úrovni, kam se ji dneska Orbán snaží dostat, to znamená, je to nějaká provokace a je to snaha zase vykopávat ty příkopy a dělit Evropu na černou a na bílou. Co je dneska...
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Proč to dělá? Dělá to proto, že brání tu suverenitu své země, přeneseně suverenitu všech evropských zemí, nebo mu jde jenom o měšec a vlastní domácí prospěch? Já tady připomenu slova Víta Rakušana, místopředseda vlády: „Už prostě nezastáváme postoj, dejte nám naše dotace a nechte si vaše rozumy.“ Konec citátu. Orbánovi jde o suverenitu nebo o peníze a jeho vlastní prostor?
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Já si myslím, že o jeho moc. Ale samozřejmě úplně mu jako do hlavy nevidím. Dnes je zřejmé, že my nejsme schopni na té základní lince, což základní linkou je dneska válka, nemůžeme si říkat, že je to cokoliv jiného, není to ani dotační politika, není to ani zelená politika, není to ani otázka hlasování a většinového, jednomyslného, nic z toho to není dnes ta hlavní linka. Hlavní linka je dnes bezpečnost, demokratické zřízení a válka a tam prostě s Orbánem jsme dneska diametrálně nikde jinde. To znamená, tento výrok pro mě jako nic nikam neposouvá. On v zásadě jenom konstatuje, že dnes nevidíme svět stejně, což bych asi jako v tomto rámci širším podepsala.
 

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Děkuju za rozhovor, paní poslankyně, na shledanou.
 

Eva DECROIX, 1. místopředsedkyně poslaneckého klubu a členka zahraničního výboru PS PČR /ODS/:
Já děkuji, na shledanou.