Vedoucí úloha komunistické strany v Babišově stínové vládě
26. dubna 2019

Miroslava Němcová: Vedoucí úloha komunistické strany v Babišově stínové vládě

(FORUM 24 ) Zákon o zdanění církevních náhrad příkladně ukázal, kdo dnes skutečně vládne České republice. Formálně je to Andrej Babiš, fakticky Miloš Zeman a Vojtěch Filip. O sociálních demokratech nemá cenu psát. O tom, že by mohli hrát pověstné poslední housle, mohou pouze snít. Ke své škodě a hanbě. Personálně vládu stále více obsazuje prezident, posledním jeho zářezem do Babišovy pažby je Marie Benešová. Věcně udávají směr komunisté.

Příklad zdanění církevních restitucí nasvítil politickou scénu nemilosrdně ostře a rozehnal stíny pochybností i záchvěvy naděje. Opakovaný komunistický návrh zákona vypadal v únoru 2018, kdy probíhalo jeho první čtení, jako povinný bolševický folklór. Jako klacek, kterým je třeba zamávat kdykoli vadne pozornost komunistických voličů.

Ti se v posledních sněmovních volbách odvrátili od soudruha Filipa a dali přednost jinému předlistopadovému komunistovi a spolupracovníkovi StB. Falmer ostrouhal, Bureš posílil. Komunisté situaci analyzovali dobře, když se nakonec dohodli na spojenectví s hnutím ANO. S Babišem mají společnou minulost a sdílejí jeho odpor k demokracii. A je tu také Miloš Zeman, kterého Vojtěch Filip pilně navštěvuje a na slovo poslouchá.

Filip s Babišem: proti církvím a živnostníkům

Mezi podmínkami komunistů pro rodící se vládní spolupráci měl prioritu útok proti církvím. Andrej Babiš zvolil za svůj hlavní terč živnostníky. Tím byly otevřeny dvě základní bojové linie, které se dobře osvědčily po komunistickém puči v roce 1948. V boji proti třídnímu nepříteli tehdy shořely životy a naděje dvou generací.

A nyní se scénář opakuje. Žádná polistopadová vláda komunistům neposkytla takovou rehabilitaci. Musel přijít oligarcha, který v době „Palerma“ podivně zbohatl nejvíce, a stal se tak ideálem pro někdejší vůdce dělníků, rolníků a pracující inteligence.

Andrej Babiš uplatňuje komunistický poměr k cizímu majetku po svém. Z peněz daňových poplatníků si bere miliardové dotace pro svůj byznys. Zatímco Agrofert bohatne, silnice jsou nesjízdné a státní pokladna chudne. Zdroje už asi nejsou. Navíc je tu ta patálie s trestním stíháním premiéra.

Nastává čas pro komunistické řešení. Nechají premiérovi dotace a klid na práci. Chybějící peníze vezmou těm, kteří se moc nemohou bránit. Naše většinově ateistická společnost je k tažení proti církvím lhostejná. Lidé víry komunisty nikdy nevolili, nevolí je ani dnes, právě tak, jako oligarchu. Ztráta jejich hlasů ve volbách nehrozí, cokoli proti nim je dovoleno.

Proto Vojtěch Filip nenarazí na zvláštní odpor, když si hraje na historika a vypráví nehorázné lži o roli církví v naší minulosti. Ve sněmovně byl citován tento jeho výrok: „Ať to bylo v době pobělohorské, ať to bylo za první světové války, ale i za druhé světové války se církev vždy postavila proti českému národu.“

Jasná vražda

Tak alespoň dva příklady. Prvním je osud faráře Josefa Štemberky, katolického kněze z Lidic. Byl zajat a držen s lidickými muži ve sklepě Horákova statku. Jeho hospodyně, která přežila koncentrační tábory, podala svědectví o jeho mimořádné pomoci lidem během války. Gestapo mu nabídlo milost, ale tu kněz nepřijal a zastřelen mezi posledními, odešel na věčnost spolu se všemi lidickými muži. Až se zase budou komunisté v Lidicích předvádět, měl by jim to někdo důrazně připomenout.

Do Číhoště se zatím neodvažují přijet. Tamní farář, Josef Toufar, se stal symbolem komunistického proticírkevního teroru. 28. ledna 1950 byl zatčen StB a ani ne za měsíc převezen z Valdické věznice do nemocnice, kde na následky mučení zemřel. Citujme MUDr. Františka Mauera: „Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“

Josef Toufar byl dle svědectví oporou svým farníkům v čase druhé světové války, kryl řadu protinacistických aktivit, vystupoval nebojácně a vlastenecky. Na rozdíl od nacistických vrahů, kteří nabídli lidickému faráři Josefu Štemberkovi život, se faráři Josefu Toufarovi od komunistických vrahů podobné nabídky nedostalo. Byl pohřben pod cizím jménem v hromadném hrobě a rodina byla o jeho smrti zpravena až po čtyřech letech.

Mohli bychom mluvit o komunistických likvidacích klášterů, o mučení, zabíjení či internaci církevních představitelů v době, kdy měla nad naší zemí totální moc strana Vojtěcha Filipa i Andreje Babiše. Dnes se jejich politické subjekty jmenují jinak, ale po ovoci poznáte je. Na „flanďáky“ si opět došlápli.

Vypořádáním se s třídním nepřítelem se komunisté opět ujali vedoucí úlohy v zemi, která si letos připomene třicet let znovunabytí svobody a obnovování demokracie. Za pomoci a potlesku prezidenta, hnutí ANO, sociálních demokratů a SPD.

Komentář vyšel na serveru Forum24.cz.

Miroslava Němcová

Miroslava Němcová

poslankyně PČR

Více o autorovi