12. února 2016
Místo rozumu nastupují pěsti
Radikálové sílí, demokraté se krčí. Přišly těžké roky. Ještě stále je naděje, že krizi, která postihuje celou Evropu, zvládneme. Ale tato naděje slábne a obavy ve společnosti narůstají.
Situace je zjitřená a v žádném případě ji nelze brát na lehkou váhu. Postoje části evropské veřejnosti se radikalizují. Přispívá k tomu celková atmosféra na kontinentě, vyvolaná nekontrolovanou migrační vlnou, která v nepříjemné nahotě ukázala neschopnost vlád a bruselské byrokracie ochránit oprávněné zájmy svých občanů.
To neodvratně posílilo extremistické síly i v České republice. Ucítily příležitost a ze složité situace těží svůj politický kapitál. Cestou k jejich ziskům je vyhrocování názorů a hloubení příkopů mezi lidmi. To vše by zdravý demokratický systém, opřený o vymahatelnost práva a důvěru občanů, bez dramatických otřesů ustál. Ovšem za předpokladu, že svou mimořádnou odpovědnost si v takové době uvědomí zejména nejvyšší ústavní činitelé, v čele s prezidentem republiky.
Malými bojůvkami začínají tragédie
Minulý týden ukázal rostoucí napětí a nesnášenlivost v naší zemi. Je potřeba říci, že útok na komunitní centrum Klinika není novinkou. Střety mezi levicovými a pravicovými extremisty se u nás objevují dlouhodobě. Také je pravdou, že Česká republika není v tomto směru nijak výjimečná. Tyto jevy se objevují v řadě evropských zemí a připomeňme si, že jen v Německu loni stoupl počet útoků na azylanty pětinásobně.
Současně sílí levicový extremismus, bojující proti všem formám kapitalismu, což se projevuje útoky na veřejný majetek – a to nejen v některých jihoevropských zemích. Nevím proč, ale extremismus zleva je jaksi hájen, třebaže je jasné, že nepředstavuje menší zlo. Jde o stejně závažnou destrukci demokratického řádu, jakou páchají extremisté pravicoví.
Historie minulého století (nacismus, komunismus) nám názorně ukázala, jak tragické důsledky má přehlížení zdánlivě drobných excesů, výtržností či útoků namířených proti demokratickému uspořádání, proti svobodě jednotlivce. Malými bojůvkami to začínalo, velkými tragédiemi celých národů končilo.
Trvalé poučení z toho ale bohužel neplyne. Proto je úkolem skutečných elit národa na každé riziko podobného vývoje upozorňovat, nehrát slepého a hluchého, nemyslet si, že ono se to nakonec nějak samo vyřeší. Každý projev extremismu signalizuje, že něco ve společnosti není v pořádku.
Situace je o to nepříjemnější, že podobný vývoj se dal očekávat. Podcenění komunikace s veřejností, přehlížení mínění většiny občanů či dokonce zatajování skutečného stavu přineslo nebezpečné ovoce. Negativní roli bohužel sehrála i některá média. V přemíře politické korektnosti neinformovala o negativních jevech, které s sebou tento proces zákonitě přináší.
Hrát na rovinu se cení
Většina veřejnosti i u nás by ocenila, kdyby se s ní hrálo na rovinu. Vždyť lidé sami vidí a vyhodnocují si všechny stránky současného "stěhování národů" a na jakékoli zastírání faktického stavu věcí jsou mimořádně citliví. Je lhostejné, že Česká republika zatím žádnému tlaku ze strany migrantů nečelí. Pocit, že část politiků a médií s lidmi manipuluje, přerostl v jistotu.
To však v žádném případě neomlouvá násilné chování kterékoli z extremistických skupin, volání po kolektivní vině a zbytečně silácká politická prohlášení, která mohou tyto radikály povzbuzovat. Násilí plodí násilí. Řešení nepřináší, jenom se vše dramaticky zhoršuje.
Do svědomí si musí sáhnout především ti, kteří se nyní vezou s vidinou politických zisků na oprávněných obavách veřejnosti, ale sami na špatné situaci nesou značnou vinu.
Náš prezident slaví 17. listopad s panem Konvičkou na Albertově, kam nesměli studenti. Varovné jsou také jeho rozdílné postoje k uneseným občanům naší země. Zatímco Hana a Antonie si podle prezidenta za všechno mohou samy, neváhá proti nim opakovaně obracet hněv a nenávist, pět "chrabrých chlapců" "unesených" v Libanonu si zaslouží úctu a ochranu naší společnosti.
Prezident schvaluje nevydání k trestnímu stíhání v USA Alího Fajáda, napojeného na teroristickou organizaci Hizballáh. Cílem Hizballáhu není nic menšího než zničení Izraele a obecně "Západu". Takže děvčatům a jejich rodinám prezident sype sůl do ran, ale za teroristy se postaví. Takové postoje nutně rozštěpují veřejnost a bohužel je zřejmé, že právě o to prezidentovi jde. Ke zklidnění a ke hledání racionálního řešení již tak nebezpečně vyhrocené situace přispívá prezident Miloš Zeman asi tolik, jako když rozdáte fotbalovým chuligánům na tribunách nože a bedny alkoholu.
Babiš a Hrad
Předseda vlády Bohuslav Sobotka se jako malý kluk vyhýbá přímé debatě o migraci v parlamentu. O postojích jeho vlády, které rozhodují o naší současnosti a budoucnosti, můžeme pouze spekulovat. To je živnou půdou pro manipulátory.
Místopředseda vlády Babiš mění názory, jak vítr fouká. Ještě před čtyřmi měsíci tvrdil, že české firmy mohou zaměstnat až 18 tisíc uprchlíků. Nyní prohlašuje, že nemůžeme přijmout nikoho. Zvláštní je, že právě jeho nikdo k odpovědnosti nevolá. Jako by se všichni báli – vždyť mu patří tolik médií –, kdo se ozve, ten to tvrdě schytá. Kritizovat selhání médií v Německu či Švédsku je snadné. Postavit se vlivnému politikovi a jeho médiím doma, na to odvaha chybí.
Příčiny nárůstu extremismu u nás jsou tedy širší. Týkají se nejednotného vystupování a chybné komunikace členů Sobotkovy vlády, ale ještě více mocenských her Hradu a bezskrupulózní politiky "nepolitika" Babiše.
Programové a strategické sbližování Miloše Zemana a Andreje Babiše, kteří v současné době vytvářejí mocenský dvojblok, je varující. Oba jsou populisté a každý jinak oslabuje demokratický řád v naší zemi s cílem získat co nejvíce moci pro sebe. Jejich ambice mají přímou souvislost s radikalizací části společnosti.
Toto reálné nebezpečí by mělo aktivovat všechny demokratické síly. Pouze budou-li spolupracovat, mohou tento nebezpečný plán překazit a zabránit posunu naší země východním směrem.
Na štrasburské synagoze je nápis: "Silnější než můj meč je můj duch." Snad se ženy a muži ducha vzpamatují dřív, než je zasáhne meč těch druhých.
Historie minulého století (nacismus, komunismus) nám názorně ukázala, jak tragické důsledky má přehlížení zdánlivě drobných excesů.
Úkolem skutečných elit národa je na každé riziko podobného vývoje upozorňovat, nehrát slepého a hluchého.
Do svědomí si musí především sáhnout ti, kteří se nyní vezou s vidinou politických zisků na oprávněných obavách veřejnosti.
Miroslava Němcová
poslankyně PČR
