Novinky Mediální výstupy

Zvedneme se z prachu!

Po cestě na nedávný kongres ODS se ve vlaku rozhodoval, zda si pustí skladbu Highway to Hell od AC/DC, nebo písničku punkových Sex Pistols se sloganem No Future!. Rocker, europoslanec a místopředseda ODS Jan Zahradil v rozhovoru líčí, proč své straně pořád věří, a tak trochu hájí Jiřího Pospíšila.

 

Neirituje vás coby Pražáka brněnská dikce vašeho předsedy Petra Fialy? 

Já to takto neberu. Skoro bych řekl, že některé ty moravské akcenty jsou naopak docela půvabné. Ale je to věc, která je pro mě natolik marginální, že to ani příliš nevnímám. 

Před čtrnácti dny jste si na kongresu v Olomouci zvolili nové vedení. Stále vzhledem k jeho podobě věříte, že se vám podaří ODS restartovat? 

To se v následujících měsících uvidí. Já věřím tomu, že značka ODS stojí za to, abychom se pokusili o její záchranu. Myslím, že cesta výběru nového člověka, jakéhosi nepopsaného listu se stylem zcela odlišným, než měl třeba Mirek Topolánek, v sobě skýtá velkou šanci a naději, že se restart podaří. Věřím tomu, že se ODS zvedne z prachu. 

Před kongresem bylo v ODS slyšet volání po nových tvářích, ale vesměs jste si zvolili tváře přinejmenším staronové. Včetně vás, který je ve vedení ODS už roky. Proč? 

V každém případě jsou tam lidé, kteří tam předtím neseděli. Neznamená to, že jsou to úplní nováčci v ODS. Všichni, kdo tam dnes sedí, mají historii s ODS nějak spojenou. Ať už přímo, nebo minimálně ve formě dlouhodobé spolupráce, souznění. Což je právě případ Petra Fialy, který je sice v ODS krátce, ale všichni víme, že s ní spoluzažíval dlouhá léta. Dále je ve vedení celkem dobře vyskládaná průřezová sestava lidí, kteří se pohybovali na různých úrovních mocenského žebříčku. Máte tam senátora (Miloš Vystrčil), primátora (Martin Novotný), člověka, který byl i primátorem i hejtmanem (Evžen Tošenovský). Řekl bych, že je to komplexní sestava, která je schopna obsáhnout agendu v celé šíři. A to je dobře. Pokud nebudou mimořádné volby, máme čtyři roky, abychom se zkonsolidovali a stali se silnou a sebevědomou opozicí. 

Velkým tématem kongresu se stalo nezvolení Jiřího Pospíšila do vedení. Co říkáte jeho odchodu z ODS? 

Nemám chuť se pouštět do nějakých silných hodnocení. On si to vyhodnotil takto, já si podobné situace vyhodnocuji jinak. Když utrpím nějakou porážku, je to pro mě spíš motivace, abych něco zlepšil a porážku příště změnil ve vítězství. Prostě jsme každý jiný. Mohu mu jen popřát mnoho štěstí. Už před kongresem jsme si řekli, že ať to dopadne jakkoli, naše osobní vztahy tím zůstanou nedotčené. Za mě to platí stoprocentně, kdykoli si s ním klidně sednu a popovídám. Myslím, že z veřejného života se Jiří Pospíšil určitě neztratí. Jeho aktivity na poli umění a kultury jsou dostatečně viditelné a asi se bude realizovat tímto směrem. Velmi mu to sedí, zažil jsem ho na několika akcích a měl jsem pocit, že je tam úplně ve svém živlu. 

Co to ale znamená pro ODS? Při pokusu o restart strany asi není nejlepší, když vám hned zkraje odejde ze strany jeden z nejpopulárnějších politiků na veřejnosti, ne? 

To je jedna možná interpretace. Já jsem za těch dvacet let v politice zažil nejpopulárnějších politiků poměrně dost. Vzpomeňte si, že kdysi byl nejpopulárnějším politikem třeba Vladimír Dlouhý, Petra Buzková, Stanislav Gross a tak bych mohl jmenovat dál. Mediální popularita je poměrně pomíjivá veličina. Uvidíme, jak to s ODS do budoucna zatřese, nebo nezatřese. Já osobně jsem přesvědčen, že změna, kterou jsme provedli na kongresu, povede k tomu, že se zvedneme z toho prachu, v němž jsme leželi. A že ta změna je natolik silná a výmluvná, že to nějakým způsobem přebije i odchod Jiřího Pospíšila z ODS. 

Co říkáte tomu, že se Pospíšil nechce vzdát mandátu poslance? Po volbách přece stejně jako ostatní z ODS podepsal výkonné radě dokument, podle něhož by ten, kdo v průběhu volebního období vystoupí ze strany, mandát automaticky složil. 

Jak sám víte, takový závazek je právně nevymahatelný. Už to v minulosti zkusily i jiné strany, podstatně razantněji, a neuspěly. Je to především apel na dotyčnou osobu. Náš motiv byl tehdy jasný: případ poslanců Úlehly a Floriana, kteří podrazili strategii celé ODS a byli z klubu i ze strany vyloučeni, mandát si však nechali. V případě Jiřího Pospíšila bude podle mě záležet na tom, jak se upraví vztah mezi ním a poslaneckým klubem ODS. 

Pospíšil už ale v České televizi naznačil, že by mohl spolupracovat s TOP 09. Miroslav Kalousek mu vzápětí nabídl zázemí jejich kanceláří. Jak tyto námluvy hodnotíte? 

Vzpomínám, jak Jiří Pospíšil v prezidentské kampani razantně podporoval Karla Schwarzenberga, kdežto já před takovou podporou stejně razantně varoval. Pro mě je TOP konkurent, pro Jiřího Pospíšila spojenec. Tady se naše postoje liší. 

Zatímco u veřejnosti byl Pospíšil populární a v rámci ODS zpravidla míval nejlepší volební výsledky, v ODS jste ho – soudě nejen podle jeho "zaříznutí" na kongresu – moc rádi neměli. Myslíte, že v ODS po jeho odchodu bouchalo šampaňské? 

Já jsem šampaňské nebouchal a bouchat ho nebudu, protože je mi líto, když někdo, kdo se výrazným způsobem podílel na veřejné a mediální tváři ODS, stranu opustil v důsledku jedné porážky na kongresu. Možná, že kdyby měl Jiří Pospíšil za sebou těch porážek víc, tak by to také hodnotil trochu jinak. Ale je to jeho právo a já to respektuji. 

Proč vůbec delegáti kongresu v Olomouci Pospíšila v místopředsednických volbách tak "zařízli"? Bylo to i kvůli tomu, že uvolnil ruce státním zástupcům a ODS se mu za to teď mstí, jak si to sám vysvětloval? 

To jsou taková dodatečná vysvětlení, kterým moc nefandím. Můj názor je, že hledat ten důvod ve větší autonomii státních zástupců, nebo vůbec represivních orgánů, je trochu zástupný důvod. Situace v politických stranách je vždy trochu složitější. Ne vždy totiž popularita politika v médiích a na veřejnosti koresponduje s popularitou uvnitř té strany, uvnitř členské základny. To jsou dvě odlišné kategorie a je zapotřebí s nimi počítat. Toto není první případ, kdy se něco takového přihodilo, ani ODS není první stranou, které se to přihodilo. Vezměte si třeba případ relativně velmi populárního primátora Ostravy ze sociální demokracie Kajnara, kterého ze strany vypudili. Prostě jsou situace, kdy to v těch stranách funguje trochu jinak než na veřejnosti. 

Co přesně tedy lidem v ODS na Pospíšilovi vadilo? 

Mně na něm nevadí nic. Naše vztahy byly vždy korektní, dobré, dokonce jsme si před volbou zašli na oběd a řekli si, že ať to dopadne jakkoli, na našich osobních vazbách to nic nezmění. Ale v momentě, kdy jsme stáli proti sobě jako soupeři o post prvního místopředsedy, tak si většina delegátů v poměru zhruba tři ku dvěma vyhodnotila mě jako lepšího. Je to jednoduché. 

Jak si své vítězství v tomto kontextu analyzujete? Bylo to opravdu vítězství Zahradila, anebo jen kohokoli, kdo zrovna jako jediný kandidoval proti nechtěnému Pospíšilovi? 

Určitě si nemyslím, že to bylo mé osobní vítězství, tak namyšlený nejsem. Něco tam určitě roli sehrálo. Možná i to, že Petr Fiala byl nominálně novou tváří, zatímco o mně každý ví, že jsem zakládajícím členem ODS a prošel jsem všemi jejími etapami v dobrém i ve zlém. Že jsem člověk, který svého času pracoval u Václava Klause. I nějaký takový odlesk se tam mohl vyskytnout. Myslím ale, že v mojí volbě bylo klíčovým momentem, že si delegáti uvědomili, že se dlouhá léta, po která v ODS působím, nemám za co stydět. Že nemám žádná podezřelá napojení a spojení, žádné kontakty s lidmi, jimž se říká kmotři nebo političtí podnikatelé. A že tudíž v tomto ohledu z mé strany žádné riziko pomyslných kostlivců ve skříni nehrozí. To si myslím, že je důležité. 

Nebyl jste to právě vy, kdo do ODS, politiky a jejích nejvyšších pater přivedl Pavla Béma? 

Já jsem opravdu Pavla Béma v roce 1998 přivedl do ODS. Myslím, že to byl dobrý tah, Pavel Bém nám tehdy pomohl vyhrát volby v Praze 6 a v letech 1998 až 2002 byl jejím velmi úspěšným starostou. Všechny problémy s ním spojené se vynořily až v době, kdy se stal primátorem a působil na magistrátu Prahy. Jeho politická éra v Praze 6, za kterou jsem spoluzodpovědný, byla naprosto v pořádku. Tehdy to vypadalo, že on je jednou z nových nadějí ODS a dotáhne to vysoko. Že pak tíhu odpovědnosti neunesl a sám sobě to zkazil, to už je jeho odpovědnost, nikoli moje. 

S Bémem jste byli blízcí kamarádi. Co se přihodilo, že se z něho stal "Kolibřík" ? 

Nevím a nejsem psycholog, abych to mohl hodnotit. Podle mě prostě přestal důsledně hlídat své okolí, některé procesy mu utekly pod rukama; a nevím, zda vědomě, nebo nevědomě. Faktem je, že v posledních letech, kdy jsem tyto věci několikrát otevřeně kritizoval, tak naše vztahy poněkud ochladly, protože on to relativně těžce nesl. Považoval to z mé strany za neoprávněné nebo nespravedlivé. Teď, když už v politice nehraje žádnou roli a ani ji už hrát nehodlá, tak mám pocit, že se to zase může vrátit do normálu. 

Kmotři v ODS postupně ztrácejí moc. Už to pro ně při vašich chabých preferencích není atraktivní? Nebo šla ODS opravdu do sebe a vypořádala se s nimi? 

Nejsem naivní. Myslím, že první důvod v tom určitě hraje roli. Tito političtí podnikatelé se na každou stranu přisávají v momentě, kdy je u moci, má přístup k veřejným penězům či zakázkám a kdy mají pocit, že z toho mohou něco mít. To je teď klasický problém ČSSD v krajích a bude to její problém i ve vládě. My jsme si tou hořkou zkušeností prošli. Navíc pravicový volič je na tyto věci daleko citlivější. Každý Janoušek nebo Dalík nás stál procenta dolů. U ČSSD je vidět, že ani pan Rath s krabicí suchého vína ani zastřelený Houska s preferencemi té strany nic neudělají. V tom mají jistou komparativní výhodu. Náš volič nám to za podobné excesy spočítal. 

Nejde jen o generační výměnu politických podnikatelů? Ti staří už jsou holt vyčpělí a provaření a noví "sekáči" jen čekají, jestli se opět dostanete nahoru? 

Spíš myslím, že obecně nastává soumrak tohoto typu politických podnikatelů, jak je veřejnost poznala v první dekádě 21. století. Myslím, že teď nastupují političtí podnikatelé poněkud jiného kalibru. Jejich typickým představitelem je právě pan Babiš. A to je tedy o několik levelů výš než všichni Janoušci a Dalíci dohromady. To je věc, ze které mám obavy. Osou vlády je totiž jeden člověk a jeho hnutí, což představuje nebývalou koncentraci politické, ekonomické a mediální moci, jaká tady od roku 1989 ještě nebyla. Pan Sobotka je premiérem pouze nominálně. Všichni víme, kdo vládu ve skutečnosti řídí. A jsem velmi zvědav, zda dojde k nějakému propojení pana Babiše s prezidentem Zemanem, protože to je věc, o které se teď hodně šušká. 

Čím si ale posun od "politických podnikatelů" k "oligarchům" vysvětlujete? 

Určitě tam bude nějaká chuť a vůle po moci. Určitě i snaha ošetřit si legislativní prostředí uvnitř státu. Protože třeba právě pan Babiš disponuje relativně velkou výrobní základnou. Myslím, že brzy poznáme, že si v některých případech bude právní prostředí modifikovat k obrazu svému. V koaliční smlouvě už jsem zachytil některé náznaky a formulace týkající se speciálně sektoru zemědělství a potravinářství, o nichž jsem přesvědčen, že budou velmi zajímavě rozvinuty v programovém prohlášení vlády. Zatřetí pak má takový člověk asi pocit, že zkoncentrovanou moc, které nabyl, musí nějak uplatnit. Je to tedy kombinace několika faktorů, ale určitě věc, která nás zavádí někam na Východ. Pražští intelektuálové rádi straší veřejnost tím, že nás Miloš Zeman svými zvyky a afinitou k Rusku zatahuje na Východ. Já si myslím, že jestli nás na ten Východ něco pomyslně zatahuje, tak oligarchizace české politiky ve stylu Andreje Babiše. 

Vy vidíte ještě jiné lidi Babišova typu, kteří chtějí do politiky? 

No tak možná někteří se teď na pana Babiše se zájmem dívají, vyhodnocují si, jestli se mu to podaří, či ne. Možná si chvilku počkají, a když se mu bude dařit, zkusí to také, protože si spočítají, že to je dobrá investice. 

Před kongresem jste mi řekl, že se v případě zvolení prvním místopředsedou osobně zaručíte za volby do Evropského parlamentu. Znamená to tedy, že pokud pro ODS skončí fiaskem, na místopředsednickou funkci po pár měsících opět rezignujete? 

Tak určitě. Kdyby eurovolby skončily nějakým výrazným neúspěchem, tak s tím politická odpovědnost spojená je. Já bych pak jak grémiu ODS, tak výkonné radě, nabídl funkci k dispozici. Jak by s tou nabídkou naložily, to je věc druhá. Zase bych byl nerad, aby to vypadalo, že jim mávám a utíkám od odpovědnosti. Funkce prvního místopředsedy není jen o eurovolbách. Ale považoval jsem za nutné to říct, aby si někdo nemyslel, že je mým hlavním cílem se díky stranické funkci procpat na eurokandidátku, schovat se v Bruselu a pak straně zamávat a vykašlat se na ni. Mimochodem, za čtrnáct dní od kongresu jsem v Bruselu strávil dohromady dva a půl dne, zbytek času jsem strávil tady jednáním v hlavní kanceláři ODS, měl jsem spoustu různých schůzek ohledně kampaně do eurovoleb, začali jsme pracovat na volebním programu, už jsem měl možnost představit nějakou kreativitu. To jen na důkaz toho, že podezření typu "nechal se zvolit a zase zmizí v Bruselu" jsou mimo mísu. 

To práci v europarlamentu flákáte, nebo je to tam taková brnkačka, že vám dva a půl dne ze čtrnácti na práci stačí? 

Ne, práci v europarlamentu jsem v minulém období určitě neflákal. Jak víte, europarlament končí v polovině dubna, pak následuje šestitýdenní volební kampaň a v květnu jsou volby. Takže se teď ve výborech a v plénu dodělávají jen rozdělané věci a nic nového se nezačíná. Podle toho také vypadá rozvrh. Nemusím tam tedy teď trávit tolik času jako třeba v polovině volebního období. 

Kdy podle vás může ODS opět vyhrát volby do sněmovny? 

Budu naprosto otevřený: byl bych rád, kdybychom se během tohoto volebního období dostali do pozice, kdy budeme moci nějak výrazně promluvit do sestavování příští vlády. To, že z našich současných necelých osmi procent neuděláme během roku třicet procent, které jsme kdysi mívali, je zřejmé. Nahoru to poleze po procentech a bude to tvrdá práce, to je jasné. Takže spekulovat, kdy volby vyhrajeme, teď není vůbec namístě. 

Je toho ODS vůbec ještě schopná? 

Věřím, že ano. Ale určitě to nepůjde rychle. Tento rok pro nás bude klíčový, protože nám jak eurovolby, tak podzimní volby komunální ukážou, jestli nám ten restart voliči uvěřili a vzali ho vážně. V eurovolbách nečekám žádné zázraky a úžasné výsledky. Že bychom si sáhli na devět křesel jako v roce 2009, to je mimo realitu. Budu rád, když se nám podaří dosáhnout výsledku, který nás s ostatními stranami jakoby srovná na podobnou úroveň. Když se srovnáme třeba s ČSSD, která už také nebude mít sedm míst jako nyní. 

Na svých facebookových stránkách často píšete o rockové hudbě a návštěvách koncertů. Máte spočítáno, na kolika jste loni byl? 

Přesně ne, ale řekl bych, že jich bylo tak patnáct. Byly to ale samé větší koncerty, na jiné už skoro nechodím. 

Jaký jste měl loni nejlepší hudební zážitek? 

Těch bylo určitě hodně. Hodně srdeční záležitost pro mě byl červnový koncert Neila Younga, na který jsem si z Bruselu do Amsterdamu zajel na otočku vlakem. O jeden koncert jsem bohužel přišel kvůli vládní krizi. V neděli 16. června jsem byl na cestě do Bratislavy na koncert skupiny Whitesnake. A když už jsem byl u česko-slovenských hranic, pípla mi v mobilu esemeska, že se mám okamžitě vrátit, že Petr Nečas svolal na večer do Strakovy akademie mimořádné grémium ODS. Bylo to čtyři dny po zatčení Jany Nagyové a trojice exposlanců ODS. Okamžitě jsem to otočil, vrátil se, stihl jsem to akorát na sedmou. Do Strakovky přišel Petr Nečas a oznámil, že rezignuje na funkce předsedy vlády i ODS. 

Ve vyšších patrech politiky zase tolik rockerů není. Popovídáte si o hudbě třeba s někým z vedení ODS? 

Nevím, co poslouchá Petr Fiala, jeho hudební vkus jsem nezkoumal. Faktem ale je, že moc lidí, co by to poslouchalo, tam není. Dříve se o hudbě dobře povídalo s tehdejším poslancem Waltrem Bartošem, který měl i vlastní kapelu a hrál na baskytaru. Dokonce jsme spolu párkrát někde byli, předloni třeba na koncertě Joea Satrianiho. Teď je ve vedení ODS jedinou rockovou personou olomoucký primátor Martin Novotný, který má také kapelu a hraje na kytaru. Je milovníkem jižanského rocku, jako jsou Lynyrd Skynyrd, což je i má srdeční záležitost. V tomto smyslu je to ve vedení ODS taková spřízněná osoba. 

Tak si můžete o hudbě popovídat třeba se šéfem komunistů Vojtěchem Filipem. Ten má na mobilu jako vyzvánění Smoke On the Water od Deep Purple. 

Taky jsem to několikrát zachytil, považuji to za docela úsměvnou věc. Když si vzpomenu na 70. a 80. léta, která pana Filipa zcela nepochybně formovala a byla v Československu všechno jiné než příznivá rocku. To je pro mě dějinný paradox. 

Když jste jeli s kolegy z pražské ODS na kongres vlakem, hlásil jste na Facebooku, že volíte mezi skladbou Highway to Hell od AC/DC, nebo písní od Sex Pistols, v níž se zpívá No future! Pustili jste si obě. Co jste si pouštěl při odjezdu z kongresu? 

Born Again od Black Sabbath! To je odpověď na to, jak si myslím, že to dopadlo. 

(Autor: Petr Kolář)