Nominační projev Jana Zahradila na 1. místopředsedu ODS přehrát
18. ledna 2014

Jan Zahradil: Nominační projev Jana Zahradila na 1. místopředsedu ODS

Dámy a pánové,

dovolte, abych vám řekl pár věcí ohledně svojí kandidatury na funkci 1. místopředsedy ODS.

My jsme tu funkci zřídili před 12 lety, zřídili jsme ji jako funkci politickou, nikoliv jako funkci manažerskou nebo technickou nebo organizační. 1. místopředseda není hlavní manažer, není to ani ředitel Hlavní kanceláře a já to vím, protože já jsem byl prvním 1. místopředsedou ODS v její historii a já jsem této funkci vtiskl ten obsah, který potom měla. Po mně přišlo ještě dalších pět 1. místopředsedů, sledoval jsem ty dvojice předseda a 1. místopředseda velmi pečlivě – někdy to fungovalo, někdy to nefungovalo. Fungovalo to tehdy, když si dvojka nehrála na jedničku, a nefungovalo to tehdy, když si naopak dvojka hrála na jedničku. Já jsem zažil obě situace jak za Mirka Topolánka, tak za Petra Nečase a mohu vám říci odpovědně, že já vím, co to znamená, co to je, být stranickou dvojkou. A jsem k tomu připraven.

Nějaké poziční hry nebo něco podobného mám už, vážení přátelé, za sebou a rozhodně to dělat nebudu a nemíním. Dělal jsem tu funkci v době, kdy jsem byl europoslanec, a dělal jsem ji samozřejmě, i když jsem nebyl europoslanec, ale mám pocit, že tato výtka je v dnešní situaci zcela irelevantní. Být europoslancem není žádná vada, i když to možná někdy tak vypadá nebo vypadalo. V každém případě je to otázka dobré organizace práce a času. Když mi někdo řekne: „Já dřu 24 hodin denně na tom nebo na onom“, tak já mu, vážení přátelé, nikdy nevěřím anebo mu řeknu: „Tak to si asi neumíš zorganizovat čas“. Prostě záležitosti technického, organizačního, manažerského rázu jsou záležitosti, kterých já se nebojím.

Já jsem postavil v roce 2009 na zelené louce v Evropě jednu celou politickou stranu, která tam v té době neexistovala, existuje a má aparát, má stanovy, má programové principy, má svoje zaměstnance a je to organizace, která prostě šlape. Takže se nebojím vedle těch politických záležitostí ani technicko-organizačně-manažerských a troufám si říci, že právě to, co jsem tady řekl, tedy zřízení Aliance evropských konzervativců a reformistů, mě k tomu plně opravňuje.

Nevím přesně, co bych dodal, myslím, že mě docela dobře znáte všichni. Víte, že jsem člověk, řekněme, silných názorů, ne každému se vždycky všechny ty názory mohou líbit, ale rozhodně nikdo nemůže popřít, že by nebyly autentické. Jsem člověk, který snad umí komunikovat s médii, umí komunikovat se stranickou veřejností, umí komunikovat s voliči. K té schopnosti komunikace řeknu ještě jednu věc. Já považuji nejenom za samozřejmé, že každý kandidát do předsednictva ODS musí umět napsat článek, nějaký analytický nebo systémový článek, musí umět odříkat projev, musí umět dát smysluplný rozhovor do novin a musí umět neudělat ostudu v televizi, ale měl by to být také člověk, který je schopen chápat novináře a média nikoliv jako naše nepřátele, také jako naše přátele. Sice se jim na jedné straně nepodbízet a nebratříčkovat se s nimi, ale na druhé straně s nimi zbytečně neválčit. Dá se to a prosím naučme se jednou komunikovat s médii tak, abychom jejich prostřednictvím naše vzkazy mohli dostávat do veřejnosti, protože žádná zázračná mediální strategie – a já velice často slýchám volání z členských řad, že žádnou nemáme a nikdy jsme žádnou neměli –, tak žádná taková zázračná mediální strategie, žádná mediální kuchařka neexistuje. To musí dělat každý sám za sebe, je to výsledek trpělivé práce mnoha let a jakási křehká situace, křehká linie důvěry mezi politiky a médii, aspoň v tom smyslu, že média nezkreslí to, co řekneme, a že alespoň částečně dostaneme jejich prostřednictvím do veřejnosti to, co chceme. To je možné, to je proveditelné a měli bychom se o to všichni snažit, já se o to rozhodně snažit budu.

Ještě jedna věc k mojí osobě. Já to teď neříkám proto, abych se nad někoho vyvyšoval anebo se činil lepší, a takovou tu hru na pány čisté, toho už jsme si zažili dost a nebudeme to tady sami mezi sebou hrát, ale myslím, že jsem měl dost možná štěstí, možná opatrnosti a možná rozumu, abych se do některých situací nedostal, a v tomto ohledu, tedy pokud jde o nějaké pomyslné kostlivce ve skříni nebo styky s tzv. politickými podnikateli a podobně, jsem osoba řekněme bezriziková a mám pocit, že to je věc, která je zrovna teď, pokud jde o budoucí vedení, docela dost důležitá. A když už se bavíme o těch politických podnikatelích, tak já tady musím říct, ten boj s tzv. politickými podnikateli, ten tady probíhal tak dlouho, že jsme to dotáhli do situace, kdy jeden hlavní politický podnikatel sedí ve vládě a chystá se právě převzít státní kasu a spoluřídit tento stát. Takže na toto bychom se měli soustředit, to by mělo být naše hlavní bitevní pole a já doufám, že toto téma na tomto kongresu já tady z tohoto řečnického místa zvedám naposled a že už to nebudeme muset nikdy dělat.

Co udělám, když budu zvolen 1. místopředsedou? Udělám samozřejmě víc věcí, ale první věc, kterou udělám, bude ta, že zajdu za naším nově zvoleným panem předsedou, předložím mu tento materiál, požádám ho, aby si ho přečetl, a potom ho také předložím grémiu k diskusi a doufám, že s tím budeme moci velmi brzy pohnout. Ten materiál se jmenuje Návrh koncepce kampaně pro volby do Evropského parlamentu 2014. Jsou to první volby, které nás po tomto kongresu čekají, bude to první test voličské přízně, bude to první zkouška, jestli jsme dokázali přesvědčit voliče o tom, že jsme se tady opravdu restartovali a že můžeme získat znovu jejich důvěru, a já myslím, že v tomto ohledu, jsou to možná volby klíčové. Rozumím tomu, že Evropské volby vždycky byly považovány za volby druhého řádu a za normálních okolností tomu tak je. Dnes jsme v jiné situaci, a jestliže neuspějeme v těchto volbách, pak se obávám, že to bude mít velmi významný dopad i na výsledky komunálních voleb. Stejně jako tragická a nezvládnutá prohra ODS v prezidentských volbách znamenala naše nasednutí na tobogán, na kterém jsme dojeli až k 7,7 procentům ve volbách parlamentních, ještě přes několik dalších hrbolů, samozřejmě. Proto se domnívám, že ty volby jsou důležité, myslím, že ODS v nich má jedinečnou šanci to téma uchopit konstruktivně a realisticky.

Jsme jediná strana, která o sobě může říct, že má propracovanou evropskou politiku. Na jedné straně od nás jsou strany nebo politici, pro které se vžilo trochu posměšné označení „eurohujeři“, tedy ti, kteří nekriticky přijímají z Evropské unie všechno, co odtud přijde. Na druhé straně máme už v tuto chvíli, řekněme, sice menší, ale velmi hlasitou skupinu politiků nebo malých uskupení, kteří propagují, abychom z Evropské unie úplně odešli. A my, dámy a pánové, máme jedinečnou možnost mezi těmito dvěma extrémy zaujmout realistickou, vyargumentovanou a vyváženou pozici a já věřím, že se nám to podaří. Chci, abyste věděli, že pokud mě zvolíte 1. Místopředsedou, požádám grémium o to, aby mi svěřilo 100procentní odpovědnost za přípravu evropských voleb, a 100procentní odpovědností myslím 100procentní odpovědnost v dobrém i ve špatném. Chtěl bych, aby odpovědnost za výsledek těchto voleb, a tedy ta pomyslná hlava na špalku, která případně padne, pokud ty volby nedopadnou tak, jak si představujeme, byla hlava moje, a nikoliv hlava našeho čerstvě zvoleného předsedy, protože se domnívám, že jeho hlava musí být uchována pro to lepší příští, a mám pocit, že to je přesně jedna z těch pozic, kterou by stranická dvojka, jeden z těch servisů, který by stranická dvojka měla svému předsedovi umět poskytnout.

Petr Fiala je Moravák, je to konzervativec a nominálně je v ODS relativně krátkou dobu. Já jsem Čech, jsem liberál a před 22 lety jsem tady v Olomouci ODS spoluzakládal. Myslím, že kdybychom vytvořili s Petrem Fialou ve vedení tandem, tak by to bylo dobrým důkazem toho, že ODS je strana celostátní, že je to strana liberálně-konzervativní a že je to strana, kde se nedělíme na staré a nové členy, ale že je to strana, kde jsme všichni zajedno. A věřím, že by se to mohlo podařit. Je to sice mediální nadsázka, pro média možná bude fungovat, ale myslím, že je na tom i mnoho pravdivého. Já tu funkci dělat chci, já ji dělat mohu a já ji dělat umím.

Žádám vás proto o podporu, děkuji vám za každý odevzdaný hlas, chtěl bych poděkovat všem oblastem, které mě navrhly, a chtěl bych speciálně poděkovat zlínskému regionu za to, že v tomto regionu jsme po sérii volebních porážek, velmi nepříjemných volebních porážek, nabrali tak trochu druhý dech tím, že se Libor Lukáš dostal před týdnem do 2. kola senátních voleb. Já nevím, jak dopadlo to druhé kolo, to ještě není sečteno, ale i kdyby to skončilo tím druhým kolem, tak si myslím, že jako nádech a jako důkaz toho, že ODS není mrtvá a že její restart je možný, tak jako naděje, že to bylo dost a že na tom také můžeme stavět.

Dámy a pánové, na rok 2013 já budu asi vzpomínat poměrně dost dlouho. Jednak mi bylo 50, mojí dceři bylo 18, mému manželství bylo 20, mému členství bylo 22 a zároveň to byl nejhorší rok pro ODS za celou její dosavadní historii. Já bych byl rád, kdybychom, až se za rok sejdeme na nějakém podobném případném kongresu, si mohli říct, že to byl opravdu ten rok 2013, který byl tím nejhorším v historii ODS, a že rok 2014 byl naopak rokem nové naděje, nového začátku a nového úspěchu ODS. Jako případný 1. místopředseda ODS jsem připraven se na tom podílet.

Děkuji vám za pozornost.

Ing. Jan Zahradil

Ing. Jan Zahradil

poslanec EP

Více o autorovi