Novinky Mediální výstupy

ODS nelze zmačkat a vyhodit, chci ji obnovit

Poslanec a kandidát na předsedu ODS Petr Fiala řekl Deníku.

Prezident Miloš Zeman oddaloval jmenování Bohuslava Sobotky premiérem, k navrženým ministerským kandidátům má výhrady. Co na to jako profesor politologie říkáte? 

Česká republika je demokracií parlamentního typu a v ní platí, že odpovědnost za sestavení vlády má premiér s většinou ve sněmovně. Ten musí mít rozhodující slovo. Pokud jde o personální složení vlády, silná role prezidenta republiky není na místě a neodpovídá logice našeho politického systému. Já jsem poslední, koho by bylo možné podezřívat ze sympatií ke vznikající koalici. S obavami se například dívám na působení nových hnutí, u nichž nevíme, co v politice sledují. Na druhé straně se jako člen opozice těším, až se vrátíme do normálních poměrů, kdy budeme mít legitimní vládu, s jejímž programem lze souhlasit, či nesouhlasit. Prodlužovat stav s úřednickým kabinetem, který nikdy neměl důvěru sněmovny, je neúnosné. Musí být v zájmu všech ústavních činitelů, aby toto období bylo co nejkratší. 

Jenže to tak nevypadá. Bohuslav Sobotka a jeho partneři splnili všechny podmínky pro jmenování, přesto s ním prezident Zeman váhá. Jak dlouho toto bezčasí země vydrží? 

Nemáme žádný jednoduchý návod, jak tu situaci řešit. Složitá je též v tom, že demokracie do značné míry předpokládá, že určité postupy jsou respektovány, aniž by musely být detailně popsány v zákoně. Účinné je vytvářet společenský tlak, aby všichni dodržovali psaná i nepsaná pravidla, na nichž demokracie stojí. Opravdu nevidím jediný důvod, aby vláda nebyla jmenována. Musíme se vrátit do normálních poměrů. Je tu parlamentní většina, dokonce velmi silná, a jak jsem si všiml, neopírá se jen o strany budoucí koalice. 

Ano, Tomio Okamura už sdělil, že vládě dá důvěru. 

V řadě hlasování, která proběhla, podpořili koalici dokonce i komunisté. Necítím se v tom nijak dobře, ale respektuji to. Vláda vzešlá z parlamentní většiny je pořád lepší než to, co máme teď. 

Když už jste se zmínil o nových hnutích, co říkáte faktu, že miliardář, 736. nejbohatší muž světa, Andrej Babiš bude ministrem financí levostředové vlády? A jak vůbec čtete hnutí ANO? 

Jako politolog bych řekl, že hnutí ANO a jeho úspěch je produktem krize politického systému. Od začátku na ten vývoj hledím s obavami. K vládnutí se dostává uskupení, jehož politické cíle neznáme, protože měnilo program podle marketingových potřeb. Druhá věc, kvůli níž bychom měli zpozornět všichni, je propojení silné ekonomické, politické a mediální moci. To opravdu není obvyklá kombinace. Nesdílím přesvědčení pana Babiše, že stát lze řídit jako firmu, to není žádoucí a v demokracii ani možné. Vnímám některé znepokojivé momenty, třeba když je tisková konference po podpisu koaliční smlouvy částečně věnována aktivitám a propagaci firmy Agrofert. S tím mám problém nejen jako představitel opoziční strany, ale hlavně jako občan, který se dlouhodobě ve veřejném životě angažuje. Doufám, že je to jen dočasný stav, do něhož jsme se dostali díky silnému uplatnění protestních, antisystémových hlasů ve volbách. 

Tím jsme se dostali k ODS, jejímž předsedou se chcete stát. Protestní hlasy jdou totiž především na margo vaší strany. Vy jste byl členem Nečasovy vlády, proto se ptám, jak jste to mohli dopustit? 

Už jsem na veřejnosti podal celkem obsáhlý výklad chyb a potíží, do nichž se ODS dostala, proč v poslední době přestala v některých aspektech fungovat jako politická strana a co to mělo za důsledky. Pravda je, že problémy, které dnes česká pravice má, nesouvisejí jen s Nečasovou vládou. Propad podpory se datuje minimálně od roku 2008. Samozřejmě způsob, jakým Nečasova vláda padla, všechny negativní jevy katalyzoval. Problémy ODS mají ale hlubší kořeny. ODS se přestalo dařit vysvětlovat některá její rozhodnutí nejen klíčovým voličským skupinám, ale i členské základně. Navíc naše vláda neměla k dispozici poslední rok vládnutí. Politický cyklus má svou logiku, v prvních letech děláte určitá opatření, která vám pak umožní činit kroky posilující konkurenceschopnost. My jsme ten čtvrtý rok k dispozici neměli, a i proto se možná dostavilo u řady občanů rozčarování. 

To ale přišlo hlavně poté, co pravicová vláda zvýšila daně, aniž by to dokázala srozumitelně vysvětlit. A ještě se přitom provalilo všechno, co ODS poslední roky provází – trafikanti, kmotrovské praktiky, vliv šedých eminencí. 

To, čeho se dotýkáte, je podstatná věc. ODS má poškozenou značku, asociuje u lidí některé nedobré praktiky, dominanci ekonomických zájmů nad politikou. Trochu se bráním používání slova kmotr, protože jím se dá označit kdekdo a je to paušálně nebezpečný pojem. Když už se bavíme o kmotrech, bavme se o konkrétních lidech, co nelegálního dělají, čím se zabývají, pak se s tím lépe vyrovnáme. 

Ale to přece není tak těžké. Nemusíme přitom hovořit o notoricky známých figurách typu Iva Rittiga a Romana Janouška. Existují svědci, kteří potvrdí, že šedá eminence, právník Tomáš Jindra, byl u Petra Bendla na ministerstvu zemědělství jako doma. 

A tím se dostáváme k tomu, čím jsem začal. ODS má poškozenou značku a škodí jí i věci, které u příznivců jiných stran nemají až takový dopad. Naši voliči jsou na to citliví a my budeme mít hodně práce, abychom se z toho dostali. Je tu ovšem jedna pozitivní věc, ODS je dnes v situaci, že přestává být atraktivní pro lidi, kteří hledají v politice jen snadný výtah k moci nebo realizaci svých ekonomických zájmů. 

Aby se přisáli na politiky hnutí ANO a ČSSD? 

To nevím, já v tom vidím naději pro ODS. Tolerance vůči těm, kteří nejsou důvěryhodní, je v naší straně velmi nízká. Členská základna si je vědoma nutnosti změny. To je šance pro obnovu ODS, jejíž existence je s ohledem na utváření politické scény možná potřebnější než kdykoliv předtím. 

Je na ní místo pro dvě pravicové strany, ODS a TOP 09? 

Tam je ale přece rozdíl. ODS je tradiční stranou. Když se podíváme bez emocí zpátky – a ODS musí být nejen důvěryhodná, ale musí mít i velkou sebedůvěru –, pak mnoho pozitivních událostí, jimiž Česká republika prošla, je spojeno se jménem ODS. Na to máme být hrdi a navazovat na to. 

Kde vidíte pozitivní momenty, na které lze s pýchou navázat? 

Budeme zanedlouho slavit 25 let demokracie a svobody, připomínat si kulatá výročí vstupu do NATO a EU. Když srovnáváme se zahraničím, pak z dlouhodobého hlediska můžeme být spokojeni s životní úrovní, postavením naší země v mezinárodním společenství. To nejsou věci samozřejmé, na nich jsme tvrdě pracovali a nepochybně má na nich podíl ODS, která tu více než dvacet let jako významná síla působila. V časech krize nemůžeme všechno dobré hodit za hlavu. 

Jistě, ke zbytečnému sebemrskačství není důvod. Pro pořádek však připomeňme, že polistopadové měsíce mají značku Václava Havla, vstup do NATO a EU zase sociální demokracie. Naopak ODS, která se v osobě Václava Klause postavila k evropské integraci zády, je spíš vnímána jako unijní kverulant. 

Určitě bych ty historické záležitosti dokázal interpretovat i jinak a najít tam výrazný podíl ODS, ale to není důležité. Bavíme-­li se o evropské politice, tak jsem několikrát řekl, že když se bude zpětně hodnotit působení Petra Nečase, kladné znamínko dostane právě jeho evropská politika, která byla velmi realistická a hájila zájmy naší republiky. Názor Václava Klause v evropských otázkách, tedy jeho výzva k vystoupení z EU, určitě není pozicí ODS. 

Přesto právě evropská politika vás zřetelně odlišuje od TOP 09, takže třeba tady místo pro obě strany určitě je. 

Když se vrátím k otázce dvou pravicových stran, tak se nestalo, že by naši voliči masově přešli k TOP 09. Naopak… 

Naopak přešli k ANO. 

Naši voliči z větší části přešli k ANO, nebo zůstali doma. To je pro nás vlastně dobrá zpráva, protože existuje velká šance získat je zpět. Ti, kteří uvěřili hnutí Andreje Babiše a tomu, že jde o středopravé uskupení, se velmi brzy přesvědčí, že ANO se velmi snadno shodne na programu se sociální demokracií, kterou nadšeně podporují odbory. Dojdou k závěru, že pravicová politika se dělá jinde. 

Pro ně spíš bude podstatné, že Andrej Babiš uhájil předvolební stanovisko ANO a v koaliční dohodě není o zvýšení daní ani písmeno. 

Náš velký problém je, že jsme nedokázali vysvětlit zvyšování daní, což by pravicová strana neměla dělat. V tomto ohledu musíme být do budoucna důslednější, protože jedním z indikátorů pravice je přesvědčení, že lepší je nechat víc peněz lidem, tolik je nepřerozdělovat a motivovat je k práci. Když jsou daně jednoduché a nízké, vybere se jich víc. Pravicové straně také nesluší příliš mnoho reforem v krátkém čase, ona má spíš podporovat stabilitu, neměnit za každou cenu věci, které fungují. 

Vás ovšem nečeká vládnutí, ale práce v opozici. Najdete jako člověk z akademické sféry společnou řeč s lidmi v terénu? 

K univerzitnímu prostředí se samozřejmě hlásím, ale také jsem dvacet let působil v různých manažerských funkcích, řídil jsem instituci s několika tisíci zaměstnanci a miliardovým rozpočtem. Mám zkušenost z ministerského působení, ale hlavně jsem si v říjnových volbách zkusil, jaké to je bojovat takřka ztracený boj, přesvědčovat lidi na ulici. Množství preferenčních hlasů, které jsem dostal, snad ukazuje, že mi lidé rozumějí a vědí, o co mi jde. Toho se tedy nebojím. 

Za týden v Olomouci si delegáti zvolí nové vedení. Bude velmi důležité, kdo v něm bude. O místopředsednická místa se ucházejí Jiří Pospíšil a Jan Zahradil. Vaším soupeřem bude europoslanec Edvard Kožušník, bude jím i Miroslava Němcová? 

Kandidaturu pana Kožušníka považuji za určité osvěžení, je to originální člověk a je dobře, že na funkci předsedy neaspiruji sám. Paní Němcová hned po volbách řekla, že bude na předsedkyni kandidovat, nevím, jestli se situace změnila. Osobně jsem připraven do toho jít bez ohledu na mé protikandidáty. V ODS zní silné volání, aby co nejvíce lidí ve vedení byly nové tváře. To je logické a odpovídá to frustraci členské základny. Sám za sebe si ale nestavím k další spolupráci žádné podmínky. Netvařme se, že jsme tu v poslední době nebyli, že starou ODS zmačkáme, hodíme do koše a novou si postavíme na zelené louce. Pro mě je důležité, aby ve vedení byli lidé, kteří mají důvěru svých regionů, členské základny. Úkolem nového předsedy je vytvořit tým ze zvolených lidí a s nimi pracovat na obnově ODS. 

(Autor: Kateřina Perknerová)