Můj bruselský šatník je nejvíc plný „úřednických montérek“
3. května 2019

Jan Zahradil: Můj bruselský šatník je nejvíc plný „úřednických montérek“

(Metro ) Deník Metro oslovil před eurovolbami (24. a 25. května) sedm europoslankyň a europoslanců, kteří reprezentují sedm politických stran a hnutí – dvě ženy a pět mužů. Každý z nich dostal jedenáct stejných otázek. Dnes odpovídá Jan Zahradil, europoslanec za ODS.

Co jste našel v kanceláři po svém předchůdci?

Já jsem tu kancelář zdědil sám po sobě, protože jsem byl znovuzvolen. Takže žádné nepříjemné překvapení tam na mě nečekalo.

Jak dlouho jste se učil cestu do své kanceláře?

Když jsem se do Evropského parlamentu dostal úplně poprvé, což bylo před patnácti lety, tak mi to nějaký čas zabralo. Zejména v Bruselu, kde jsou chodby delší a složitější, a neustálé stěhování kanceláří z jednoho patra do druhého tomu na přehlednosti nepřidávalo. Ve Štrasburku je orientace o něco jednodušší, ale to není důvod pro to, abychom každoměsíční stěhování do Štrasburku nechtěli zrušit.

Co děláte, když se v Bruselu nudíte?

Když se nudím při jednání pléna, tak si ho pustím na obrazovce v kanceláři v přímém přenosu a mohu při tom třeba vyřizovat poštu, psát projevy nebo se věnovat četbě nějakých parlamentních materiálů. Poslanci nejsou povinni sedět v plenární místnosti od rána do večera, obrazovka v kanceláři je někdy velmi užitečná. Samozřejmě i nějaká kultura se v Bruselu dá najít, i když musím přiznat, že pokud jde třeba o nabídku koncertů, nesnese Brusel srovnání s Prahou, a to přesto, že je to „hlavní město“  Evropské unie.

Co je ve vašem bruselském šatníku?

V mé skříni se nachází několik souprav takzvaných úřednických montérek, což je oblek nebo kombinace saka s kalhotami. Takhle tu zpravidla chodí oblečeni všichni, nějaké extravagance opravdu nenajdete. Vlastně je to docela velká nuda.

Největší trapas, případně jiný zážitek?

Zrovna nedávno při večerním zasedání se projednávala jedna smlouva EU s Vietnamem o vývozu dřeva. Měl ji uvádět jeden ze členů Evropské komise. Sáhl do tašky, vytáhl si projev, který byl určen k úplně jinému tématu, a začal ho číst. Teprve asi po minutě si uvědomil, že mluví k úplně jinému bodu. Omluvil se, strčil projev zpět do tašky a další minutu v ní hledal ten správný projev. To už se smál celý sál.

Jak snášíte odloučení od rodiny a domova?

Je to asi stejné, jako když někdo pracuje v nadnárodní společnosti. Od pondělí do pátku je v zahraničí a na víkend se vrací domů. Já to dělám také tak. Rodina se mnou do Bruselu nejezdí, a když si to spočítám na čas strávený tady a doma, tak to vychází zhruba půl na půl.

Pomáhali vám „mazáci“  v prvních týdnech v EP?

Já jsem měl tu výhodu, že už od roku 1998 jsem do Bruselu jezdil jako spolupředseda Stálé parlamentní delegace mezi českým a evropským parlamentem, takže jsem si ještě před svým prvním zvolením stačil to prostředí důkladně obšlápnout“.

Váš největší úspěch?

Jednoznačným úspěchem je to, co se tu dosud nikomu z nových členských zemí nepodařilo. Vydupali jsme z bodu nula poslaneckou skupinu, která je třetí nejsilnější v Evropském parlamentu. Současně jsme založili i celoevropskou politickou stranu, a hodně jsme přispěli k celkové změně atmosféry a politiky v EU. Je to důkaz toho, že existuje rostoucí poptávka po realističtějším způsobu evropské integrace.

Kdo a za co vám nejvíc vynadal a nadává?

Často se kolem nějakého návrhu směrnice rozpoutá vlna nesouhlasu, potom nám v mailových schránkách přistávají doslova tisíce prefabrikovaných mailů se stejným textem, pouze podpisy se liší. Bylo tomu tak při projednávání smlouvy ACTA (ochrana duševního vlastnictví – pozn. redakce), a nyní se něco podobného děje okolo směrnice o autorských právech na digitálním trhu. I když je to někdy emotivní, bereme tyto názory vážně, protože vyjadřují obavy z některých ne úplně domyšlených opatření.

Šli by čeští europoslanci společně třeba na pivo do hospody?

Máme dvanáctkrát do roka společné pracovní snídaně, kde se pokoušíme najít společný zájem. Ale to, že jsme Češi, ještě neznamená, že se spolu musíme nutně kamarádit i mimo pracovní dobu. Přátele si přece vybíráte podle jiných kritérií, než je národnost. Když jde ale o české zájmy, často se dokážeme dohodnout.

Kdybyste musel mít na svém autě SPZ na přání, co byste si na ni nechal vepsat?

Nikdy jsem o něčem takovém ani na okamžik nepřemýšlel, ale když už bych musel, tak by to bylo jednoznačně ECR 2009. Je to jméno naší frakce, na kterou jsem opravdu hrdý, a rok jejího založení.
 

Jan Zahradil

Jan Zahradil

lídr eurokandidátky ODS
předseda ACRE
europoslanec
expert pro zahraničí

Více o autorovi