29. listopadu 2018
Evropská unie potřebuje právní úklid
(Pravý břeh) Pravý břeh požádal o rozhovor předsedu Aliance Evropských konzervativců a reformistů a jednoho z kandidátů na příštího předsedu Evropské komise Jana Zahradila, v jehož průběhu se k nám přidal také analytik evropské legislativy Ondřej Krutílek.
Jaké změny v EU očekáváte po eurovolbách? Předpokládá se, že Evropský parlament bude fragmentovanější, pestřejší a euroskeptičtější, rovnováha se promění i kvůli brexitu.
JZ: Evropský parlament bude určitě vypadat jinak než dnes, posílí eurokritické hlasy, ať už v té radikální, nebo v té umírněné podobě. A dosavadní parlamentní většina určitě přestane být většinou, nebude mít dost poslanců. Takže pokud by chtěla pokračovat, bude potřebovat nějakou sílu, která ji doplní. Což je důležitá šance pro naši frakci, která po eurolidovcích a eurosocialistech zůstává třetí nejsilnější. Dostali bychom tak možnost spolurozhodovat o předsedovi Evropské komise, jak ta Komise vlastně bude vypadat a jaký bude mít program.
Takže nastal čas na opatrnou spolupráci EKR s evropskými lidovci? Vnímáte jako insider posuny v jejich pozici?
JZ: My se tomu určitě nebráníme, prostor tam myslím je. Pokud se objeví šance, abychom se stali přímo součástí budoucí parlamentní většiny, tak na tom určitě budeme pracovat. Chceme být konstruktivní, reformní frakce, která chce spolurozhodovat o tom, jak má EU do budoucna vypadat. Nejsme destruktivní síla, která všechno odmítá a neustále opakuje ne.
Co bude fragmentace a posílení skeptických hlasů znamenat pro vztahy mezi institucemi a členskými státy? Můžeme čekat méně zasahování do polských a maďarských záležitostí?
JZ: Jednotlivé komisaře nominují vlády členských států. A těžko si lze představit, že by polská, maďarská nebo italská vláda jmenovala někoho z opozičního tábora. Je zapotřebí počítat s tím, že se tam objeví nominanti, kteří budou mít jiný názor, než je evropský hlavní, federalistický proud. Ještě uvidíme, jestli kvůli tomu Evropský parlament bude chtít jít do konfrontace a oddalovat nebo dokonce paralyzovat jmenování příští Komise. Ale takové taktice bych moc šanci nedával.
Jedním z klíčových bodů vaší agendy je „velký právní úklid“ v EU. Kde Unie nejvíce potřebuje uklidit a jak to realisticky provést?
JZ: Za touto myšlenkou se skrývá návrh na revizi celého balíku komunitárního práva. Je to něco, co už se dokonce velmi dávno připravovalo, už za předsednictví pana Barrosa, ale nikdy se to nedotáhlo do konce. Je zapotřebí udělat totální due diligence či impact assessment (nebo jakkoli to nazveme) evropské legislativy: eliminovat předpisy, které už jsou zastaralé, nepoužívané nebo které nadměrně zatěžují ekonomiku. A takových tam je celá řada.
OK: Z mého pohledu je největší problém v tom, že řada norem se fakticky sama novelizuje. Nejdůležitější tedy je tento koloběh zastavit. Nebo minimálně prosadit, aby k tomu nedocházelo po několika letech automaticky, jak tomu je teď. A další věc je omezení komitologie čili všech těch expertních výborů, na které absolutně není vidět. To jsou nevolení odborníci z členských států, kteří rozhodují o konkrétní podobě těch pravidel. Po Lisabonské smlouvě došlo k zásadní změně, že Evropský parlament toho po legislativní stránce schvaluje méně, ale rozhodnutí spadla „o úroveň níž“, fakticky mimo jakoukoli kontrolu.
Nápad doplnit každou normu o „sunset clause“, aby se po nějaké době sama deaktivovala, tedy vnímáte jako pozitivní.
OK: Vlastně ani nemusí být samozničitelné, stačí, když nebudou „samonovelizovatelné“. Když norma přirozeně vyjde z užívání, je to v pořádku. Když se ale uměle drží ve hře a instituce mají automatickou povinnost něco novelizovat, Komise vždycky bude ten poslední, kdo by to odmítl.
Když je řeč o Komisi, ta má svou iniciativu REFIT, kter také usiluje o zjednodušení pravidel. Je to dobrý první krok?
JZ: Je to krok správným směrem. Zatím vyšly dva „scoreboardy“, jeden za rok 2016 a jeden za rok 2017. Na druhou stranu, když si člověk tyto výstupy skutečně pečlivě přečte, nepůsobí to jako brzda, ale spíš jako pobídka pro vytváření další legislativy. Vnímám to tedy spíš jako šidítko, které navenek vypadá dobře, ale ve skutečnosti může vést k vytváření nových legislativních aktů, ne k tomu, aby se evropské právní prostředí skutečně pročistilo.
OK: Komise navíc jde cestou, že když už se něco stahuje, jsou to zpravidla naprosto neprůchodné návrhy, o kterých není přesvědčena ani ona sama. Proto je to spíš PR akce než systémové řešení.
(Autor: Petr Dvořák)
Jan Zahradil
předseda ACRE
europoslanec
expert pro zahraničí
