Novinky Mediální výstupy

 

Školkami toto téma hýbe, a tak jsme absolvovali ve čtvrtek i předsněmovní debatní rozcvičku u paní Jílkové v televizi. Hodně lidí vám řekne, že ten televizní pořad je ukřičený a nedostane se na racionální argumenty. A to mají pravdu. Ale já tam stejně chodím, protože zaprvé: má to sledovanost, a kdybych tam nechtěl chodit, tak můžu dělat třeba novinového komentátora, ale nikoli někoho, kdo chce věci veřejné měnit. Zadruhé: Je to jeden z mála pořadů na ČT, kde stojí dva názory proti sobě a hájí je zástupci opačných táborů. Jinak tam většinou žvaní čtyři „odborníci“ či političtí šaškové, kteří si myslí úplně to stejné, a vede to moderátor, který si to myslí také, ale ještě upřímněji, a pak to tam hodinu rozebírají.

 

Tak v tomto smyslu dobrý, ale to neznamená, že by se tam člověk nějak těšil. Madam Jílková je svéráz, každý díl si vybere jednu oběť, na kterou tam řve (tentokrát jsem to byl já), ale holt si s tím člověk nějak musí poradit. Nemyslím, že mám na tenhle „hádavý“ typ pořadu nějaký velký talent, jde to rychle, máte jednu větu a většinou vás ty nejvtipnější věci napadnou cestou ze studia domů.

Oponenti celou dobu (dovedně) stáčeli řeč na chudé maminky, které musí někam dát dítě. Tak bych k tomu řekl pár slov.

 

Bavíme se o školském zákoně. Tedy o vzdělávání, dětech, školkách. Nikoli o zákonu o sociálních dávkách či sociální situaci.

 

Z hlediska dětí je věc evidentní a všichni dětští psychologové jsou zajedno. Dvouletým batolatům je lépe u maminky, tatínka či babičky a kolektivní péče je vhodná až ve věku cca tří let. Je to lepší pro dětský vývoj. Tečka.