Novinky Mediální výstupy

Z vojny rovnou do rodící se demokracie

(Pětka) Po návratu ze základní vojenské služby koncem září 1989 jsem nastoupil do malé továrny v podhůří Krušných hor. Byl jsem druhý nejvzdělanější a druhý nejhůře placený z celé fabriky. V této neveselé konfiguraci jsem započal svou profesní kariéru a začal se probíjet, jak to tehdy bylo nalajnováno, ke světlým zítřkům. Jenže uběhl jediný měsíc a já začínal mít ty zvláštní pocity, stejně jako mnoho z Vás, že s tím nalajnováním není něco v pořádku.

Moje žena tehdy v Praze ještě studovala a já od ní přes týden dostával informace ze studentského prostředí. Období sametové revoluce jsem trávil dojížděním na demonstrace.

Pocity se v průběhu dní velmi lišily. Od strachu až po absolutní nadšení. Pamatuji si to všudypřítomné napětí, tu úžasnou atmosféru v Praze. Zejména jízdy metrem mezi nadšenými a veselými lidmi mi utkvěly v paměti.

Jako protipól potom návraty do ponuré fabriky a bezprostřední reakce lidí v ní. Od těch zvědavých a lačných čerstvých informací až po názorově pevné soudruhy, kteří nám vůbec nefandili a prorokovali „že je potřeba dát študákům po hubě, páč se tam maj za peníze daňovejch poplatníků učit a ne dělat bordel v ulicích“.

Sametovou revoluci jsem prožíval opravdu intenzivně, kolik informací najednou kolem člověka létalo. A všechny byly důležité i zajímavé zároveň.

Jak jsme se k nim poté postavili a jak s nimi naložili, to už je na jiné téma.