Viděla jsem poprvé tátu plakat…
(Pětka) Reakce na otázku měsíce: Jak vzpomínáte na 17. listopad 1989?
V roce 1989 mi bylo 15 let a události dnes nazývané sametovou revolucí jsem intenzivně prožívala. Na shromáždění k 17. listopadu jsem nebyla, moji rodiče mně zakázali se účastnit demonstrací poté, co jsem se v lednu 1989 při Palachově týdnu náhodně připletla do zásahu policie proti shromáždění v centru Prahy. Viděla jsem, jak jsou bezbranní lidé mláceni, vláčeni po zemi, zatýkáni. Tehdy jsem zažila to, o čem jsem jen slyšela ve vysílání Svobodné Evropy.
Zásah na Národní třídě byl ještě brutálnější. V následujících týdnech se režim nezadržitelně hroutil a nebylo cesty zpět. Přes mrazivé počasí byla ve vzduchu euforie, radost a naděje. Chodili jsme na Václavské náměstí a zažili neskutečnou atmosféru na Letné. Když komunistické Federální shromáždění změnilo ústavu a zrušilo článek o vedoucí úloze KSČ, viděla jsem svého tátu poprvé plakat.
A pak už se revoluce přenesla i k nám do školy. Všichni nosili placku OF, vyvěšovali plakáty o svobodných volbách. Ti největší borci měli tričko „Havel for president“. Přestali jsme učitelkám říkat soudružko a místo ruštiny nás tělocvikář učil anglicky. Byl tak o dvě lekce napřed. Byla to výjimečná doba a jsem vděčná, že jsem ji mohla zažít
místopředsedkyně MS Košíře - Motol
členka Výboru územního rozvoje MČ Praha 5
Štítky:
komentář
