Novinky Mediální výstupy

Deník: Evropa se musí chytit za nos a Green Deal upravit, říká Jan Skopeček

(Deník) Místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček je dlouhá léta označován za ekonomického experta ODS. Ministrem financí se ale nakonec nestal. „Chci žít v kvalitním životním prostředí, ale to, co se v posledních letech valí z Evropské unie v podobě energetických a klimatických politik, je něco děsivého,“ říká ve velkém pátečním rozhovoru pro Deník Jan Skopeček.

Pokles inflace je potěšující, avšak ekonomika pořád stagnuje. Proč?

V hospodářských dějinách nenajdeme situaci, v níž by tak vysokou míru inflace, jaké jsme předchozí dva roky čelili, bylo možné vyléčit bez toho, aniž by klesl výkon ekonomiky. Vysoká míra inflace byla důsledkem špatné hospodářské politiky v minulosti. Přes současný pozitivní vývoj se nedá očekávat rychlý návrat k robustnímu ekonomickému růstu. Ten totiž nebrzdila jenom inflace, ale také řada strukturálních problémů.

Máte na mysli špatnou hospodářskou politiku Babišovy vlády?

Nejen to. Vysokou míru inflace přičítám i uvolněné měnové politice v České republice a ve světě. Byla to éra velmi levných peněz. A pak to byly vysoké schodky veřejných rozpočtů i v době, kdy se ekonomice dařilo. Ve chvíli, kdy na jedné straně uzavíráte ekonomiku a na druhé straně do ní pumpujete peníze, to nemohlo dopadnout jinak než obří inflací.

A do toho poslanci ODS, ANO a SPD schválili výrazné snížení daně z příjmu fyzických osob, což je podle mnoha ekonomů jedním z důvodů strukturálního deficitu. Pořád si myslíte, že to bylo správné?

Nemyslím, že to je důvod mnoho roků existujícího strukturálního schodku. A také nesouhlasím s tím, že tato daňová úprava způsobila stomiliardový výpadek na příjmové straně rozpočtu. Data to nepotvrzují. Navíc když lidem zbylo více peněz, bezpochyby tuto dodatečnou částku celou neuspořili, ale část z ní spotřebovali a vrátili do ekonomiky. To, že jsme ve složité situaci lidem zvýšili čisté příjmy díky snížené dani, bylo lepší, než kdybychom museli o to více zvyšovat sociální výdaje. Vždy je efektivnější nechat lidem víc peněz v peněženkách, než je složitou cestou přerozdělovat.

Jak komu. Ti s vyššími příjmy spořili nebo kupovali nemovitosti, ti s nižšími vynaložili veškeré dodatečné příjmy na vysoké ceny energií.

To je svobodné prostředí. Vždycky budou bohatší a chudší lidé. A zdůrazňuji, že lidé s nejnižšími příjmy díky odečitatelným položkám neplatí daně z příjmu. Vyčítat vládě snížení daní z příjmu proto, že se to nedotklo těch, kteří neplatí díky nízkým příjmům žádné daně, je za hranou logiky.

Jenže obdobná argumentace se pojí i s konsolidačním balíčkem. Na vládní kroky kvůli zvýšení DPH na teplo, vodné a stočné či zavedení povinné nemocenské zase nejvíc doplatí lidé s malými platy. Pomáhá vláda hlavně těm, kteří jsou na tom lépe?

Pro lidi, kterým daňová sleva nepomůže, existuje řada cílených opatření v sociální oblasti. Došlo k opakovanému zvýšení důchodů, zavedla se jednorázová dávka rodinám s dětmi, zvýšil se příspěvek na bydlení, zavedl se úsporný tarif pro energie. Když se podíváte na celou paletu vládních kroků, bezesporu obsáhla i nízkopříjmové spoluobčany.

Vysoké ceny energií přidusily nejen domácnosti, ale také podnikatele. Stěžují si na ně všichni. A mnozí, včetně politiků ANO, tvrdí, že vláda měla zastropovat ceny u výrobců, nikoliv dodavatelů. Co si myslíte vy?

Ceny energií považuji za dlouhodobý problém, který bude ovlivňovat konkurenceschopnost české ekonomiky. Experti, kteří se tomuto tématu věnují, tvrdí, že nešlo zastropovat ceny u výrobců, protože v tomto segmentu jsou dlouhodobé kontrakty, takže elektřina se prodává na několik let dopředu. Pozitivní dopad na spotřebitele by byl tedy s několikaletým zpožděním. Proto se šlo cestou úsporného tarifu a schválení daně z mimořádných zisků, takzvané windfall tax, která měla odčerpat nadměrné zisky od výrobců.

Odčerpala málo a znalci politického zákulisí míní, že záměrně, aby na tom energobaroni nebyli biti. Proto daň nebyla uvalena zpětně.

Já jsem obecně nebyl jejím zastáncem a ve sněmovně jsem pro ni nehlasoval. Neviděl jsem to jako optimální opatření a zejména u bankovního sektoru jsem očekával, že dojde k optimalizaci a její fiskální výnos bude nízký. Přesto fakt, že se podařilo ceny energií zastropovat a zároveň zavést řadu sociálních příspěvků, znamenal, že v existenční krizi se neocitl žádný segment společnosti. Přes složitost celé situace se nestalo to, čeho jsme se všichni obávali, tedy narušení sociální soudržnosti. Nebylo tu žádné hnutí žlutých vest jako ve Francii. Prošli jsme tím relativně slušně a nenaplnily se hrozby, jimiž strašila opozice, tedy že lidé budou živořit, domácnosti to nezvládnou a firmy budou krachovat. Mne daleko víc trápí to, jak se energetika nejenom v České republice, ale i v Evropě vyvíjí a jak si ji uměle zdražujeme.

Máte na mysli Green Deal?

Válka na Ukrajině byla samozřejmě vnějším šokem, který krátkodobě vystřelil ceny energií, a museli jsme reagovat. Green Deal bude mít v energetickém slova smyslu na život obyvatel Evropské unie větší vliv.

Před evropskými volbami o ubírání zeleného tempa mluví skoro všichni. Reálně se ale děje pravý opak. Minulý týden europoslanci odhlasovali, že od roku 2030 by nové budovy měly mít nulové emise. Neutahují se tedy šrouby dál?

Setrvačnost evropské politiky, a zvláště té zelené, je veliká a z toho, co bylo vloženo do obecného rámce Green Dealu, teď vycházejí podobné jednotlivosti. Dlouhodobě to kritizuji, neboť to považuji za iracionální. Chci žít v kvalitním životním prostředí a předat planetu dalším generacím v pořádku, ale to, co se v posledních letech valí z Evropské unie v podobě energetických a klimatických politik, je něco děsivého. Green Deal považuji za nebezpečný pro naši konkurenceschopnost. Pokud se Evropa nechytne za nos a nepřistoupí k jeho racionalizaci, obávám se, že to bude mít silný negativní dopad na ekonomickou výkonnost a životní úroveň běžných Čechů.

Co si má chudák občan vzít z toho, že na jedné kandidátce do Evropského parlamentu je Alexandr Vondra z ODS, který mluví podobně jako vy, a na třetím místě je Luděk Niedermayer z TOP 09, jenž vystupuje skoro opačně a vnímá Green Deal coby nutnost a velkou příležitost? Není to bouda na voliče?

Kdybych se chtěl vyhnout odpovědi, řekl bych, že hnutí ANO v rámci kampaně určitě bude srdnatě bojovat proti bruselskému zelenému šílenství, ačkoli jeho předseda Andrej Babiš jako premiér nevyužil práva veta při hlasování o Green Dealu. Vyměnil ho za větší dotace pro Českou republiku.

Andrej Babiš to odmítá s tím, že hlasoval pro obecný rámec, ale všechny prováděcí směrnice a zákony už jdou výhradně za vládou Petra Fialy.

To určitě ne. Green Deal je plán s radikálními cíli. Pokud mají být naplněny, vyžádá si to citelné snížení evropské konkurenceschopnosti. To odhlasoval expremiér Babiš. Nevyužil právo veta ani nezajistil pro Českou republiku výjimky pro energetiku nebo delší přechodná období, jako to dokázali Poláci. Při vědomí, že Česko je jednou z nejprůmyslovějších zemí na světě a Green Deal na nás bude dopadat daleko víc než na země s převahou služeb, práva veta využít měl.

A teď se vraťme k boudě na voliče v podobě kandidátky SPOLU.

Pro mě je důležité, že jejím lídrem je Alexandr Vondra, který prokázal, že stojí pevně nohama na zemi. Má zásluhy na tom, že jaderná energetika se po dlouhém vyjednávání stala takzvaným zeleným zdrojem, pomohl při zmírnění emisní normy Euro 7. A hlavně vytvořil volební program, který u evropských témat odpovídá racionální pozici ODS. Všichni kandidáti Spolu s těmito body souhlasili. Výsledkem jednání je společná shoda na programovém desateru, a to je důležité.

Chápu to správně, že vyzýváte lidi s kritickým pohledem na Green Deal, aby zakroužkovali kandidáty ODS?

Na Výkonné radě ODS jsem doporučoval, abychom šli do evropských voleb samostatně. Měl jsem pro to řadu důvodů, mimo jiné ten, abychom nemátli voliče. Třeba tím, že na jedné kandidátce budou lidé, kteří jsou pro hlubší a rychlejší integraci EU než členové ODS. Nebyl jsem vyslyšen, zvítězila jiná představa. To respektuji a nebudu tím, kdo bude podkopávat spolupráci vyzýváním voličů, aby kroužkovali kandidáty ODS. To si musí rozhodnout každý volič sám.

Alexandr Vondra se před pěti lety stal kometou eurovoleb, když se z patnáctého místa posunul na druhé. Připadá vám normální, že jste letos v uvozovkách zakázali kandidovat možným skokanům, tedy výrazným osobnostem typu Miroslava Kalouska z TOP 09 nebo Hayata Okamury z KDU-ČSL?

Nic jsme, pokud vím, nezakazovali.

Šéf poslaneckého klubu ODS Marek Benda řekl, že jste se dohodli, že skokani na kandidátce nebudou. To není totéž?

To není. Každá politická strana mohla dát na volitelné přední místo, koho chtěla. Zmínění pánové mohli být za své strany jedničkami nebo dvojkami a být na vrchu kandidátky. Na to by ODS zřejmě neřekla půl slova. Nikdo by takové rozhodnutí nezpochybňoval. Zdálo se nám ale nefér, aby na čelních místech byli neskokani, průměrní kandidáti, a ty pak mohli přeskočit lidé ze zadních pozic.

V krajských volbách se budete v čele kandidátky SPOLU ucházet o post středočeského hejtmana. Petra Pecková ze STAN to dělá špatně?

Kdybych si myslel, že to paní Pecková dělá bez chybičky a že není co zlepšovat, posouvat rychleji dopředu, dělat efektivněji, bezesporu bych nekandidoval. Pokud bych si nemyslel, že budu lepším hejtmanem než paní Pecková, nemělo by moje angažmá v krajských volbách smysl.

Pokud byste se jím stal, jste připraven na to, že vám ministr zdravotnictví Vlastimil Válek v regionu zavře část nemocnic?

Středočeský kraj provedl za vlády ODS poměrně odvážnou transformaci zdravotnictví. Privatizovali jsme malé okresní nemocnice a kraj si nechal velké v Mladé Boleslavi, na Kladně, v Kolíně, v Benešově a v Příbrami. To umožnilo soustředit omezené prostředky na investice do krajských nemocnic, které díky tomu mají schopnost poskytnout pacientům špičkovou péči. Krajská síť je dobře nastavena a já bych nedopustil, aby byla jakkoliv omezována.

Reformy z pera Vlastimila Válka se tedy nebojíte?

Ne, protože Středočeský kraj si racionalizací sítě už prošel. Teď je spíše na pojišťovnách, co si s kým nasmlouvají. Kdyby si Středočeský kraj například ponechal berounskou nemocnici, tak ta dnes už neexistuje. Soukromý vlastník ji ale vytáhl na špičku v rámci rehabilitační péče. Hořovická nemocnice, poskytující komplexní péči, je stejný případ. To, co se z ní povedlo udělat díky privatizaci, je neuvěřitelný, úspěšný příběh. Toho by kraj s omezenými prostředky nikdy nebyl schopen. Obecně ale platí, že v České republice je nadměrná nemocniční síť, a pokud s tím něco neuděláme, dožene nás to. Zavíráme oči před tím, že i když v menších sídlech nemocnice zůstává, lidé jezdí na složitější zákroky stejně do krajského města nebo do Prahy. Je přece lepší mít špičkové pracoviště o pár kilometrů dál, než držet lokální špitály, které nemají šanci kvalitou obstát. Čímž neříkám, že to platí plošně.

Na krajské úrovni je nejviditelnější figurou ODS jihočeský hejtman Martin Kuba, který má na mnoho věcí jiný pohled než stranická centrála. Třeba když říká, že ODS musí dbát hlavně na svoji značku a být tak silná, aby mohla kandidovat sama a vybírat si partnery. Souzníte s ním?

Na Výkonné radě jsem hlasoval proti společné kandidátce do eurovoleb, protože ty odlišnosti jsem vnímal jako velké. Martin Kuba ji podpořil. V jižních Čechách chce ale kandidovat samostatně. Respektuji jeho postoj a strategii. Mně naopak dává ve středních Čechách větší logiku kandidovat společně s TOP 09 a KDU-ČSL, protože tam tolik rozdílů není. Jinak si ovšem také samozřejmě přeji, aby ODS posilovala a neměla důvod se spojovat s tím či oním.

Po covidové, energetické a uprchlické krizi se Česko dostalo do fáze, kdy jeho ekonomika potřebuje výrazné impulzy, někdy se hovoří o druhé transformaci či strategických investicích. Platí, že se do lepších časů musíme proinvestovat?

S tím úplně nesouhlasím. Ne všechno, co se postaví za veřejné peníze, je investicí v ekonomickém slova smyslu, tedy tím, co přinese v budoucnu zisk nebo ekonomický růst. Ten přinese svobodné podnikatelské prostředí a pomoci mu mohou strategické investice státu či kraje. Veřejné statky typu chodníku či kanalizace jsou důležité, dělejme je, ale ekonomický růst bezprostředně nezajistí. Pochopitelně platí, že hejtman a rada se při rozhodování o rozpočtu musí dívat na rozvoj kraje, a vnímáme-li investici v širším pojmu slova, je určitě lepší utratit peníze za novou školu nebo obchvat, než je projíst na vyšším počtu úředníků nebo v měkkých projektech, které nepřinášejí nic moc pozitivního.