Čím mě naštvali „chvilkaři“
24. února 2020

Alexandr Vondra: Čím mě naštvali „chvilkaři“

(Týden ) Útok spolku Milion chvilek na Polsko a Maďarsko byl nefér popřením historie, proti takovému nálepkování jsem se musel ohradit, říká místopředseda ODS a europoslanec Alexandr Vondra. Mluví ale i o levicovém progresivismu v Evropě nebo o tom, co má dělat jeho strana: „Musíme být iniciativní. Ne že něco řekne Andrej Babiš a pak na něho všichni začnou nesměle pípat."

Vyrazíte prvního března na demonstraci spolku Milionu chvilek?

Nepůjdu tam. Jednou už jsem to řekl a stojím za tím. Byl jsem na jejich první demonstraci, která šla z Hradu na Staromák, byl jsem i na Letné v červnu a listopadu se svými dětmi a vnoučaty. V zápasu za lepší Česko proti oligarchizaci a gigantickému konfliktu zájmů, který má premiér, a proti posouvání země na Východ prezidentem měli vždy moje obrovské sympatie. Jsou to mladí lidé, kteří mají své ideály. Tomu samozřejmě rozumím. Ale teď udělali první vážnou chybu, a tak jsem se ozval. Jsem jedním z lidí, kteří se tu kdysi podíleli na základech zahraniční politiky samostatného Česka, a když cítím, že to začíná někdo rozbourávat, tak to řeknu nahlas.

Vadí vám především podtitul celé akce: „Nechceme jít cestou Polska a Maďarska“. Proč?

Protože srovnávat Andreje Babiše s Viktorem Orbánem, nebo dokonce Jarosľawem Kaczyńskim, je úplně mimo. Oni bojovali proti komunismu a rok 1989 byl i jejich zásluhou. Babiš přece tehdy stál úplně na jiné straně. Házet je do jednoho pytle je popřením historie, to mě naštvalo. A pokud jde o současnost, jsem pevně přesvědčen, že nálepkování, kterého se dnes těmto politikům dostává, je nefér a je tlačeno dominantně levicovým tiskem zejména na Západě. Tady se prostě neměří všem stejným metrem.

Jakým všem?

Abychom zůstali ve střední Evropě - na Slovensku mafie úkladně vraždí novináře tím nejbrutálnějším, nejprimitivnějším východním způsobem, ta mafie je propojená se slovenskou vládou i justicí, ale protože tam panuje levice, chodí se kolem toho po špičkách. Těch případů však můžeme najít desítky. Já nepodporuji katalánský separatismus, ovšem ve Španělsku jsou dnes objektivně političtí vězni. V Itálii se zase ukázalo, že mafie rozkrádá ve velkém evropské dotace, nicméně protože tam vládnou socialisti, měří se jim úplně jiným metrem než Maďarsku či Polsku, kde vládnou konzervativci. S tím já nikdy nemohu souhlasit.

Na druhou stranu Maďarsko podle vás pod Orbánem neutahuje šrouby a nesměřuje k něčemu, co bychom mohli klidně nazvat autoritářským státem?

Maďarsko mělo vždy korporátnější stát než my, to není nic nového. Když tam vládl socialista Gyurcsány, bylo to daleko horší a lid ho ve volbách smetl a odsoudil k úplné bezvýznamnosti. Přitom tehdy Maďarsko nebylo pro západoevropský diskurz problém, protože vládl socialista. Já tohle neberu. Český konzervatismus je jiný, liberálnější, zatímco maďarský národní. Tak to bylo, je a myslím, že ještě dlouho bude. Ale že je Orbán označován za antisemitu, diktátora, či dokonce fašistu, je zcela mimo mísu. Nálepkováním druhých se nikam nedostaneme, měli bychom si vždy nejprve zamést před vlastním prahem.

Zpět do Česka. Když už mluvíte o nálepkování, spolek Milion chvilek svolal protest po zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem. Co říkáte na ten odpor proti bývalému politikovi ČSSD dříve, než vůbec stihl v úřadu veřejného ochránce práv cokoli udělat?

I to mi přišlo jako výstřel vedle, protestovat proti tomu, že byl někdo řádně zvolen. Já tedy rozhodně nejsem členem fanklubu Stanislava Křečka - je to socialista starého ražení a můj svět je úplně jiný než ten jeho -, ale vyzývat k masovým demonstracím kvůli tomu, že
parlamentní většina zvolila někoho ombudsmanem, navíc ještě ve volbě, kde podle mého nakonec žádný dobrý kandidát nebyl, mi připadá přestřelené. Je nesmysl protestovat proti tomu, co se stalo, ovšem musí se napnout všechno úsilí k tomu, aby příští volby do sněmovny dopadly jinak a díky tomu jinak dopadaly i volby podobných funkcionářů. Měli bychom více hledět do budoucnosti.

Ozval jste se proti „chvilkařům“. Jak by se teď k demonstracím měla postavit celá
ODS, jejímž jste možná nejviditelnějším místopředsedou?

Mikuláš Minář a Benjamin Roll z vedení toho spolku jsou mladí kluci a já jsem je v minulosti několikrát chválil. Oni čelí různým politickým tlakům, nemají zkušenosti ani všechny informace, a přesto se jim doteď dařilo nepodlehnout. Drželi si neutrální polohu, aniž by sklouzávali doprava nebo doleva. To bylo strašně cenné. Teď se možná vychýlili, ale už se to zároveň snaží nějak vysvětlit. Já je nechci nijak kádrovat, rozhodně nebudu říkat, že by je teď měla celá
ODS odmítnout a vyhlásit nad nimi fatvu. Můj dojem z nich je, že to myslí dobře. Musíme se spolu bavit, společnost je už tak dost rozdělená.

Už přes měsíc jste ve vedení
ODS. Před kongresem jste říkal, že se budete snažit stranu probudit a ukázat jí, že politika je také boj. Jak to zatím jde?

Uvidíme. Sám víte, že já se do vedení nijak netlačil, naopak jsem dostával řadu nominací. Já prostě budu dál otevřeně říkat, co si myslím, a přesně to potřebuje i celá
ODS: nebát se promluvit. To je dnes možná trochu umění, nicméně se o to musíme snažit. Teď jsme na začátku cesty a do voleb nám zbývá asi rok a půl. Myslím si, že to ódéeska zvládne.

V čem máte největší rezervy? Jestli chcete porazit hnutí ANO…

(Skáče do řeči.) My musíme být ti, kdo nastolují témata a otvírají debatu. Ne že něco řekne Andrej Babiš a pak na něho všichni okolo začnou nesměle pípat. Tak to nejde. Vezměte si tu aktuální debatu o demonstraci Milionu chvilek - něco jsme řekli a ostatní se k tomu začínají nějak stavět. My musíme být iniciativní. Politický boj se rozhoduje na konkrétních věcech, ne nějakých ideologických floskulích.

Je potřeba přidat i v marketingu? Umí se
ODS dobře „prodat“?

Pokud je politika stavěná jen na marketingu, je to strašně špatně. To není naše cesta. Na druhou stranu je samozřejmě pravda, že své nápady musíte umět prodat veřejnosti. Komunikace s lidmi je naprostý základ dnešní politiky a ti, kdo to dokážou, mají i v rámci tradičních politických stran úspěch. Podívejte se na Borise Johnsona mezi britskými konzervativci nebo lidovce Sebastiana Kurze v Rakousku. On má jasné politické názory, je ideově ukotvený, neuhýbá a umí se prodat. Rakouské lidovce v podstatě zachránil z hrobu. Do značné míry smazal svobodné, teď jde do koalice se zelenými a já myslím, že to dopadne stejně. Pohltit a sežrat, to je stará politická tradice. Ne kopírovat, protože pak lidé volí originál.

ODS na to, někoho pohltit a sežrat? Kde může brát další voliče?

(Smích.) Já k nám nechci překlápět rakouský model, nicméně
ódéeska je tradiční velká strana a podle toho musí také mít nastavené ambice. Že bychom chtěli hrát v české politice jen nějakou roli jazýčku na vahách, je nesmysl. Takových je tu dost.

Loni jste říkal, že musíte umět vyplnit místo vzniklé po vyloučení
Václava Klause mladšího. Povedlo se to, nebo je na vás ODS ještě pořád příliš středová a představoval byste si ji víc napravo?

Použiji okřídlené: Napravo od nás může být jenom zeď. Pravda však je, že se nám voliči toulají po různých stranách. Toulají se po Pirátech, dokonce po hnutí ANO, další jsou bezradní někde napravo. My je potřebujeme vysávat odevšad a musíme u toho mít pevné těžiště. Čím budeme silnější a přesvědčivější, tím více voličů k nám přijde. Lidé mají rádi vítěze a sebevědomí. Máme skalní příznivce, kteří nás volí i v době, kdy se nedaří. To jsem třeba já, vždy jsem volil
ODS, i když jsem měl občas milion výhrad. Takoví lidé jsou strašně důležití, protože pokud jich má strana dost, přežije i těžké krize. Ovšem aby zvítězila, musí se rozkročit. I když ne zase tolik, aby praskla v rozkroku.

Jak to chcete udělat? Jakými tématy chcete zaujmout nové voliče?

Těch témat je spousta, ale není na mně, abych jich tu teď vyjmenoval dvacet.

Nechci jich dvacet, stačí dvě tři…

Například všech deset bodů, o nichž jsem mluvil ve svém projevu, něco symbolizuje. Dal jsem si velmi záležet na tom, aby byly tematicky, politicky i geograficky rozložené. Ať už jde o urychlené dokončení dálničního okruhu kolem Prahy, rychlovlak na Letiště Václava Havla a rychlodráhu z Ústí nad Labem do Brna, boj se suchem, národní fotbalový stadion v Brně, americké letiště v Mošnově, či další. To jsou všechno konkrétní věci. Zcela klíčové bude zajímat se o venkov. Vidíme ve velkých městech na Západě, že jdou doleva. Lidé tam chrání přírodu, ale viděli ji tak maximálně z rychlíku. Nicméně venkov je všude konzervativní. Musíme také nadále chránit svobodu a soutěž. Bránit ji ráno, v poledne a večer, ale zároveň se odvážně pouštět do projektů, které náš stát vyvedou ze současného zahnívání, abychom byli zase konkurenceschopní. To je úkol pro pravici.

V Bruselu se teď řeší evropský rozpočet na období 2021 až 2027. Co bude nový finanční rámec znamenat pro Česko?

Schvalování sedmiletého rozpočtu je vždycky velká bitva. Jedna věc jsou totiž politické preference a druhá prachy. O ty se bojuje nejvíc. Rozpočet na další období teď komplikují především dvě věci - jednak odešli Britové, což znamená výpadek příjmů přes šedesát miliard eur, a druhým problémem je takzvaný zelený úděl, který už je schválený. Takže bude následovat lavina nejrůznějších opatření, kvůli nimž se zdraží bydlení, topení, svícení, potrava, doprava, prostě základní životní potřeby. Průmyslové země typu Česka či Polska jsou tou dohodou samozřejmě ohrožené více a já jsem zvědav, jak si s tím poradí Andrej Babiš, který se v Evropě podvolil.

Co s tím může dělat premiér Babiš?

Bude potřeba více peněz, ale máme jich méně. Buď se tedy lidé více zdaní, a vybere se tak více peněz, nebo se někde ubere - například v klíčové infrastruktuře na výstavbu dálnic a železnic či ve společné zemědělské politice. To by šlo, jenže to jde přímo na tělo Agrofertu, z toho bude Babiš určitě vysloveně nadšen. Jsem moc zvědavý, jestli si nakonec vybere Česko, nebo Agrofert.

(Autor: Filip Nachtmann)

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

místopředseda strany
europoslanec


Více o autorovi