Co musejí snášet učitelé za 35 tisíc hrubého? Děti na ně útočí, některé ani neumějí číst
24. září 2019

Co musejí snášet učitelé za 35 tisíc hrubého? Děti na ně útočí, některé ani neumějí číst

(Parlamentní listy ) Nedokončení základní školy, záškoláctví a věčné stěhování problémových rodin, které utíkají před průšvihy, to je každodenní realita, která neblaze postihuje v Ústeckém kraji nejen školství, ale ve finále celkové soužití, zaměstnanost a dávkový systém.

„Učitelé v rizikovém prostředí nejsou nijak zvýhodněni. Už je potřeba to vyřešit. Musíme to medializovat. Pořád se nic neděje,“ uvedla bývalá místopředsedkyně ODS Drahomíra Miklošová z Obrnic na Mostecku, kde více než polovinu obyvatel tvoří Romové. Politička zde sedm let působila také jako starostka, nyní je zastupitelkou a stále aktivně volá po změnách. V rámci regionální tripartity nyní mimo jiné předsedá Odborné komisi pro rozvoj lidských zdrojů.

Její členové se kvůli ožehavým tématům speciálně sešli v úterý odpoledne, aby za účasti dvou obeznámených poslanců projednali prohlubující se problémy ve školské a sociální oblasti. Podle Miklošové se totiž zřejmě nic neděje, byť už před časem „dotáhla“ mezi ředitele škol a do vyloučené lokality samotného ministra školství. Do Mostu tak nyní dorazili poslanci: Karel Krejza, člen sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a výchovu, a z jižních Čech pak Jan Bauer, místopředseda výboru pro sociální politiku.

Jestli chcete vidět peklo pro učitele, vyjeďte si třeba do Obrnic na Mostecku. „Obrnice jsou typickou sociální lokalitou, která je zatížena všemi problémy, které si umíte představit,“ zmínila Drahomíra Miklošová, podle které zdejší ředitelé, úřady i komunální politici umí celkem dobře definovat potíže, které je třeba řešit. „Je toho hodně, hlavně personální obsazení škol a udržení učitelů v těchto lokalitách, protože nejsou zvýhodňováni. Tady se potýkají s dětmi, které jsou agresivní. Další problém jsou navrátilci z Anglie. Předčasné odchody z povinné školní docházky – žáci opouštějí školu ze 7. a 8. třídy. Jsou to absolutně nepoužitelní lidé do budoucna. Systém sociálních dávek je udržuje příjemně a pohodlně při životě,“ shrnula to nejzásadnější.

Problém se netýká jen Mostecka, jak zdůraznil Miroslav Andrt, který má v Ústeckém kraji na starosti sociální politiku a sám má zkušenosti jako místostarosta ze Štětí na Litoměřicku. „Tuto problematiku jsme předkládali už i směrem k bývalé ministryni Marksové Tominové. Známe konkrétní příklady, kdy tito školáci nezvládnou dokončení povinné školní docházky,“ přidal se. Nejen, že dnes někteří lidé mají ‚jen‘ základní školu, ale dokonce ani neodejdou z deváté třídy. „Nedaří se je udržet ve vzdělávacím systému. Samy rodiny je stahují zpátky, aby se starali o mladší děti, to je klasický příklad,“ uvedl Andrt. Problematické děti už podle jeho zkušeností nezvládá ani vlastní rodina.

Podle Miklošové je systém skutečně nelogický. „Na jednu stranu jsme štědří. Pan premiér se prsil nápadem, že vícečetné rodiny dostanou ještě auto a další dávku na bydlení,“ kroutila hlavou.

Podle poslance Bauera je to tím, že pohledy jsou z různých barikád různé. „Jestli chceme něco dělat s důchodovým systémem, potřebujeme děti. K nepoctě pana Babiše však je, že vždy něco vystřelí…“ okomentoval zmíněný nápad a pokračoval: „Když vidíme sjetiny dat, jak se páry rozhodují, zda mít třetí dítě, vychází z toho, že se rozhodují i podle toho, zda se jim vejde do auta.“ Až třetí dítě totiž řeší demografii státu. Jenže 48 procent párů má jen jedno dítě, 15 procent dvě a více.

„Musí se to obrátit, bez ohledu na to, zda jde o děti v nesezdané či sezdané rodině,“ říká jednoznačně Bauer s tím, že ale samozřejmě jakékoli výhodné novoty by se měly týkat jen ekonomicky aktivních rodičů. „Povídat o autě pro vícečetné rodiny tady v Mostě, to není úplně ono…“ podotkl, ale zopakoval, že obecně je automobil jedna z věcí, s kterou lidé u plánovaného rodičovství přemýšlejí: pokud mají malé auto, kam se třetí dítě nevejde, je to jeden z činitelů, který rozhodne.

Podle obou poslanců je prosazení čehokoli i u takto fatálních problémů složité z jednoho důvodu. „Třeba předčasné odchody jsem probíral s Martinem Baxou (český středoškolský pedagog, primátor Plzně, od ledna 2018 místopředseda ODS – pozn. red.) a dalšími poslaneckými kolegy z výboru. Oni ten problém vůbec neznají! Pro ně jsou to výjimečné případy. Specifika Ústeckého kraje jsou opravdu výrazná. Zájem o jejich řešení klesá se vzdáleností od Ústí,“ překvapil Krejza přítomné tím, že pro zbytek republiky jsou místní rizika něčím, co jim připadá jako z jiného světa. „Nechci působit pesimisticky… Někdy ani právníci nevědí, jak to řešit,“ dodal nepříliš povzbuzující dovětek.

Překvapení z toho, jaké problémy sever Čech řeší naopak den co den, potvrdil Jan Bauer. „Kolega Krejza se snaží sem přivádět zajímavé lidi a témata. Já jsem přijel skoro přes celou republiku ze Šumavy. Víte, my u nás na hranici s Bavorskem máme nezaměstnanost 1,1 procenta. Řešíme, že tu nemáme děti žádné, že se region vylidňuje. Stát potřebuje děti,“ poukázal na to, že v jeho kraji řeší naprostý opak než příhraniční sever Čech.

Zamyslel se nad tím, jak je zvláštní, že je nás pouhých 10 milionů lidí, ale regionální rozdíly jsou obrovské na to, jak jsme malá země. „Specifika Ústeckého, Moravskoslezského a i Karlovarského kraje jsou pro zbytek republiky něčím, čím jsou oni nedotčeni. Co řešíte každodenně ve školství a v sociální oblasti, není to dost křiklavé. Když se to otevře na jednání výboru, většina prakticky neví, o čem se bavím,“ shrnul podobně jako Krejza.

Odborná komise v čele s Drahomírou Miklošovou bude s poslanci dál spolupracovat, poskytne jim podklady s návrhy na řešení a bude k dispozici pro zpětnou vazbu, pokud se cokoli podaří předložit k projednání na ministerské či sněmovní úrovni.

 

Článek redakčně zkrácen, celý článek zde