Babiš něco jiného říká doma a něco jiného v cizině
3. října 2018

Karel Krejza: Babiš něco jiného říká doma a něco jiného v cizině

(www.parlamentnilisty.cz ) Podle poslance ODS a místostarosty Litoměřic Karla Krejzy nemá premiér Andrej Babiš ve skutečnosti žádnou zahraniční politiku. A nemá ji ani současný ministr zahraničí. „Osobně to považuji za velký problém. Andrej Babiš na jednu stranu říká něco jiného doma a něco jiného, když je o samotě v zahraničí. Navíc podotkl, že vůbec nezná premiérovy názory na mimoevropský prostor, Babiš prý přikyvuje prezidentovi.


Kolem Evropské unie je stále živo. Zajímal by mne váš názor na zahájení řízení proti Maďarsku, nyní hrozí to samé i Polsku, a to kvůli údajnému ohrožení nezávislosti soudů. Jak to vnímáte?
 
Já tohle absolutně odmítám. Nemyslím, že se v Maďarsku a Polsku dějí tak zásadní věci proti nezávislosti soudů a lidským právům, aby mohli aktivovat článek sedm, což by měl být výjimečný akt. Jedna významná nejmenovaná, možná nejvýznamnější politička Česka v Bruselu s tím také nesouhlasila. Myslím, že jde o špatný krok.
 
Často jsem v poslední době slýchala srovnání těchto kroků se Španělskem a situací v Katalánsku, kde došlo ke tvrdým zásahům proti protestujícím lidem. Tehdy ale Evropská unie nijak nereagovala.
 
Co si budeme povídat, jsme východní Evropa. Po pádu železné opony se na nás ostatní státy dívaly hodně přes prsty. Je to sice nějakých třicet let, ale vzpomínám si, jak jsme museli prokazovat, že máme dost financí, abychom se mohli pohybovat třeba právě po Španělsku. Jsme východní Evropa, nejsme bráni jako úplně stoprocentně srovnatelné státy s těmi původně zakládajícími členy Evropské unie. To vnímám stále. Navíc metr pro tyto státy může být jiný a asi východní země, které měly opravdovou diktaturu v paměti, a i současné politické špičky jsou stále ve věku, kdy to zažily. Takže jsou na některé kroky, které Unie podniká, citlivější a vidíme v tom ohrožení. V Německu, Španělsku, Francii to lidé tak nevnímají, protože generace, která zažila nějakou diktaturu, tam už není. Takže si vlastně ani neuvědomují, že podobná opatření a kroky mohou vést k omezování svobody a nové formě diktatury. Je to explicitnější než ve skutečnosti, ale můžeme náznaky takto vnímat.
 
Jak v těchto tématech, ale i v dalších hodnotíte zahraniční politiku vlády Andreje Babiše, která čelí kritice?
 
Zase, blíží se volby. Andrej Babiš ve skutečnosti žádnou zahraniční politiku nemá, ani ministr zahraničí, což osobně považuji za velký problém. Tam se uchylujeme k velkému populismu a také ze strany zastánců některých kroků to považuji za populismus z jedné i druhé strany. Takže Andrej Babiš na jednu stranu říká něco jiného doma a něco jiného říká, když je o samotě v zahraničí. Je to vidět třeba na fiskálním paktu, který je nám vnucován do jednání Sněmovny pod velkým tlakem, a rovněž je velký tlak na to, abychom fiskální pakt, který de facto nic neznamená, ale jde o symbol, přijali. To je pro mě jednoznačně signál, že něco jiného Babiš říká pro domácí voliče a něco jiného v zahraničí.
 
Narážíte tím na jeho vyjádření a politiku v rámci migrační krize?
 
Ano, také.
 
V čem ještě například? Týká se to vždy jen vztahu k Evropské unii, kde se dostává do střetu zájmů, protože pobírá velké finanční injekce z Bruselu? Vnímáte ten problém i mimo Evropskou unii?
 
Neumím na to odpovědět, protože vlastně neznám názory Andreje Babiše na mimoevropský prostor. On přikyvuje prezidentovi, který trochu fandí Rusku – což je vidět na vyjádřeních třeba kolem novičoku. Tehdy to bylo nejmarkantnější, kdy jsme šli naprosto proti důkazům. Babiš prezidentovi přizvukuje, ne příliš nahlas, ale neodporuje mu. Nicméně třeba na politiku Spojených států jsem od něj snad neslyšel žádný názor, ani od vlády. Takže na to neumím odpovědět, vlastně to neumím.
 
A co syrští sirotci?
 
Naznačil jsem to v předchozím vyjádření, že to považuji za populismus z jedné i druhé strany, a ostatně se mi k tomu nechce vyjadřovat, protože je mi žinantní je komentovat. Jde o uměle vyvolaný problém. Padesát sirotků, proč jim nepomoci, existují vůbec, jak to vlastně je? Nikdo to pořádně neví, takže si myslím, že bychom se měli přidržet platných zákonů, které to řeší. Vy také nemůžete přijet do Afriky na dovolenou, vidět vyhladovělé děti, tak si vezmete sirotky, odvezete je letadlem, nakrmíte je, a tím byla pomoc splněna. Takovým způsobem to přece nemůže fungovat. Musí to odpovídat nějakým zákonům.
 
Situace v Sýrii se stále vyvíjí, podle některých pozorovatelů hrozí dokonce humanitární katastrofa? Jak by k tomu měla Česká republika přistoupit, jaká je ta správná pomoc?
 
Takovou informaci jsme nedostali, že by tam hrozila nějaká humanitární katastrofa. Skoro bych si troufl říci – jak to sleduji – že Asadův režim, zdá se, ovládá už skoro celou Sýrii nazpátek. Já to nehodnotím ani tak, ani tak, beru to jako fakt. Existuje tam nějaká vláda, ať už legitimní, nebo nelegitimní, ale je to jedna vláda. Myslím, že mnohem horší humanitární katastrofa hrozila, když tam prakticky byla občanská válka mezi několika stranami. Ta situace se spíše zlepšuje, byť si můžeme o Asadovi myslet, co chceme, ale pro občany je asi lepší, když se tam nebojuje, když se nestřílí a když mohou relativně normálně žít, byť třeba v tuto chvíli v diktatuře. Ale tím ho nehájím, konstatuji co s tou humanitární pomocí.
 
Narazil jste na Rusko. Vývoj kauzy Skripal a podobná obvinění, určité sankce proti Rusku, s nimiž ne všechny státy souhlasí – například Itálie. Zaznělo rovněž na pražském Hradě, že by měly zůstat sankce zachovány. Co Rusko z vašeho pohledu?
 
V této chvíli se přibližuje to umění síly. My sami proti Rusku nemáme významnější sílu. V kauze Skripal, když jste ji zmínila, teprve vylézají na povrch důkazy, které jsme dostali na bezpečnostním výboru, a alespoň já absolutně nepochybuji o tom, že útok spáchalo Rusko. Už jen komické vystoupení rádoby turistů, kteří jsou našimi tajnými prokázáni jako důstojníci GRU, kteří údajně byli na jednodenním výletu. Ze strany Ruska mi to přijde jako výsměch, už to ani nezakrývají. Domnívám se, že tohle není možné přecházet. Tvrdím, že s Ruskem je třeba spolupracovat, ale nemůžou si Evropská unie a suverénní státy nechat líbit cokoliv, to nejde a nemůže to tak být.
 
Nakonec ještě poprosím o komentář k aktivitám Václava Klause mladšího, který navrhuje omezit mazání takzvaných nenávistných příspěvků na sociální síti Facebook. Jsou jeho snahy vůči tak velké firmě, jako je Facebook, navíc se sídlem mimo Evropu, reálné?
 
Je problém najít rovnováhu mezi tím, jak ten prostor cenzurovat – jinak to nejde nazvat. Jak zajistit, aby tyto protizákonné webové stránky a výzvy na internetu nebyly, a nechat internet svobodný. Facebook se chová, jak se chová, a my na něj asi nedosáhneme. Umím si představit situaci, kdy Facebook má miliardu a půl uživatelů, takže deset milionů Čechů ho nebude zajímat, a klidně si dovedu představit situaci, kdy se dozvíte, že tato služba není v České republice dostupná. Obávám se, že z pozice České republiky je to marná snaha a nebude úspěšná.
 
Karel Krejza

Karel Krejza

poslanec PČR
místostarosta města Litoměřice
předseda regionálního sdružení

Více o autorovi