My vám přidáme…
Dobu předvolební můžeme také označit za období, kdy se volební strany přetahují o voliče. Přetahovaná se děje prostřednictvím různých slibů, z nichž za nejefektivnější je často považováno slibování peněz určitým skupinám. V duchu hesla : „Slibem nezarmoutíš“.
Soudný člověk ví, že peníze vytvářejí firmy, potažmo jejich zaměstnanci a jinak ekonomicky aktivní lidé, nikoliv politici. (V opačném případě by nemělo smysl podnikat). Politici tedy bohatství nevytvářejí. Z toho je zřejmé, že o bohatství rozhoduje tržní úspěch, ne rozhodnutí politika. Jako příklad můžeme vzít oblíbené důchody. Vláda jen celý penzijní systém administruje a pokud do něj „sype“ další peníze, vždy je to z kapes daňových poplatníků. Daňový poplatník tedy platí celý provoz státu, včetně živobytí politiků. Svou snahou „zachraňovat a zajišťovat určitou skupinu“, vždy na úkor někoho, si politici hrají na spasitele, někdy za každou cenu. Rozumný a zodpovědný hospodář (politik) nemá peníze, pokud má dluhy. Nemůže tedy navyšovat výdaje z peněz, které neexistují, které nikdo nevydělal. Proto, aby se mohlo některým přidávat, prosazuje část politiků zdanění jiných, to v lepším případě. Ten ještě horší přístup je, že zadluženost je mu zcela lhostejná – „po mě potopa…“. Na jedné straně naší společnosti stojí skupina lidí, kterým vyhovuje socialistická úvaha – stát řeší jakýkoliv problém. Na té zcela opačné jsou to lidé aktivní, lidé, na jejichž přičinlivosti stát právě stojí. A skupina lidí mezitím (ve volbách) rozhoduje, na kterou stranu se ono pomyslné kyvadlo vychýlí.
