ODS je stabilizovaná, má svoje témata, s nimiž oslovuje společnost, nikdo nepochybuje, že přežije, a je vnitřně konsolidovaná.
29. června 2015

ODS je stabilizovaná, má svoje témata, s nimiž oslovuje společnost, nikdo nepochybuje, že přežije, a je vnitřně konsolidovaná.

Rozhovor pro časopis Týden

S výjimkou Andreje Babiše, jenž mluví československy, jste snad jediný předseda politické strany, který hovoří s výrazným dialektem. Brněnským. To je vaše image? Nebo se jen nechcete přeučovat? 

Ani nevidím důvod, proč bych se přeučoval. Řekl bych to jinak: hanácký interdialekt, kterým se hovoří v Brně, je nejvíce podobný spisovné češtině. Takže já vlastně mluvím nejblíže tomu, jak by se mělo mluvit. Ale to samozřejmě berte trošku s humorem. 

Jistě, ale proč? Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka je přece také z Brna a na jeho řeči to není poznat. Mohl bych jmenovat další moravské politiky… 

Vysvětlení jsem vám poskytl. Myslím, že to je jedno. Moje řeč a výslovnost naprosto odpovídá pravidlům spisovné češtiny. Mě spíše lidé, se kterými se setkávám, říkají, jak jsou rádi, že nějaký politik mluví hezkou češtinou, používá správné výrazy a nekomolí jazyk. To mi připadá důležitější, než zda vám jako Pražákovi připadá můj přízvuk brněnský, moravský nebo jiný. 

Vystupujete velmi sebevědomě. Byl jste takový vždy? Nebo kde se to ve vás vzalo? 

Nevím, jestli jsem sebevědomý, já se neposuzuji. Jsem realistický. Jestli vám připadám sebevědomý, měl byste mi možná říct v čem, a pak se můžeme bavit, kde se to ve mně vzalo. 

Úplně stačí přečíst si pár vašich rozhovorů a sledovat, jak o sobě mluvíte. Můžeme se bavit o jednom konkrétním výroku po druhém. 

Berte jeden po druhém. Nebudeme se ale bavit o politice? Nebo se budeme bavit o mně? 

O vás. Jako předseda ODS jste přece podstatnou součástí její politiky. 

Vidíte, já myslel, že součástí politiky je nabízet dobrá řešení občanům. 

Jasně. Ale všechna vaše nabízená řešení v poslední době přebilo vaše postesknutí v Hospodářských novinách. Cituji: "Kdybych byl politikem v nějaké demokratické zemi na Západě, tak je naprosto normální, co dělám. Že jsem vzdělaný, slušný, kultivovaný, vím, o čem mluvím, jsem pracovitý, neurážím soupeře, bavím se o politických věcech." Zatímco tady podle vás lidé hodnotí vaši slušnost jako slabost. Takové věci o sobě přece veřejně řekne málokdo, ne? 

Já ano. 

Proto jsem se ptal, kde se to ve vás bere? 

Já nevím, já takový jsem. Za mě mluví moje práce, moje výsledky, můj dosavadní život, moje pracovní výkony a hotovo! Ale zase: my bychom měli mít trochu smysl pro humor a pro nadsázku. I tak je potřeba se dívat na některé moje výroky. Někdo o mně řekl, že mám anglický styl humoru. To může být i klíč pro hledání vysvětlení některých mých odpovědí. Já jsem člověk, který o sobě uvažuje, myslím, poměrně realisticky. Stejně jako uvažuji realisticky o světě. Ale za mnohým z toho, co jste mi tady citoval, si samozřejmě stojím. 

V Reflexu jste zase vykládal, že se cítíte jako James Bond. Opět cituji: "Bond dobře střílí, což já taky. Pak umí spoustu jazyků a je vzdělaný, což snad taky splňuju. Vždycky mě přitahovaly situace, jak Bond přijede do nějaké cizí země, zná její reálie, umí jazyk a dokáže se orientovat v terénu. Kromě toho má skvělé znalosti z chemie, fyziky a vůbec zná všechno možné". Úplně celý vy. To jsem celkem koukal… 

Zrovna na tento rozhovor mám spoustu pozitivních reakcí. Přece musíte chápat, a tak to chápali i čtenáři, že to byla samozřejmě také nadsázka vyplývající z toho, jak byl rozhovor veden. Bohouš Pečinka mně položil otázku, jestli bych se v bondovkách připodobnil k vynálezci panu Q. A já řekl: Ne, pokud bych se k někomu v bondovkách připodobnil, tak k Bondovi. A to si opravdu myslím, hotovo, tečka. Chtěl jsem ale upozornit na něco jiného, co tady nemusíme rozebírat. Ale pokud je to rozhovor o mně, tak klidně. Samozřejmě se můžete na Bonda dívat různými způsoby. Jako na akčního hrdinu, který svádí jednu ženu za druhou a občas řeší problém záchrany světa. Ale můžete vidět i jeho druhou tvář člověka, který se ovládá, kontroluje, je vzdělaný, zná věci od techniky až po jazyky. Chtěl jsem tím upozornit: všimněte si také tohoto Bonda, ten je také zajímavý. Ta postava je tvořena dohromady. Já ale nevím, jestli se máme bavit o rozboru nějakých literárních děl a mých pocitech. Ale samozřejmě můžeme, já se tomu nebráním. 

Zmínil jste, že Bond svádí jednu ženu za druhou. Všichni vaši předchůdci v křesle předsedy ODS si buď našli nové partnerky, anebo alespoň občas "přecházeli na červenou", jak nevěru nazval Václav Klaus. Jak to máte vy? 

Já bych nemohl pětadvacet let učit na filozofické fakultě a fakultě sociálních studií, kde je a vždy byla spousta mladých žen, pokud bych s tím neuměl nakládat a pracovat. Já mám od roku 1992 první a jedinou ženu, mám s ní tři děti. Nemíním na tom nic měnit a nemíním dělat nic pro to, aby to bylo jinak. 

Když jsem se na tento rozhovor doma připravoval a některé z vašich uvedených citátů předčítal nahlas své ženě, smála se a říkala, že něco podobného už od jednoho předsedy ODS kdysi slyšela. Jste si s Václavem Klausem v něčem podobní? 

Ať nás srovnávají jiní, ale nepochybně s Václavem Klausem některé podobnosti máme. Minimálně věk, ve kterém jsme byli zvoleni do čela ODS, příslušnost k akademické obci a určitý analytický způsob, jakým se díváme na svět kolem sebe. Takže v tomto směru asi ano. 

Jenže Klaus ODS nejen založil, ale také ji táhl nahoru k úspěchům. Zatímco vy se o to nepříliš úspěšně snažíte. V tom je mezi vámi asi zase rozdíl, ne? 

Já nemám pocit neúspěchu. Myslím, že je ještě předčasné hodnotit, jestli se mi to povedlo, nebo ne. 

Nedávno jste prohlásil, že se ODS daří a "vše jde přesně podle strategie, již jsem ohlásil, když jsem byl zvolen do čela strany, některé věci se dokonce daří velmi rychle". Mohl byste tu tehdy vytyčenou strategii připomenout? Co přesně se vlastně ODS daří? 

Ta strategie spočívala nejprve ve stabilizaci pozice ODS na politické scéně, v nápravě vnitřních problémů, v dostání ODS do kondice, se kterou by mohla znovu oslovovat voliče. Když jsem byl zvolen, tak nejen já, ale i spousta lidí kolem říkala: To bude trvat mnoho let, nedá se nic čekat, ODS asi nepřežije. Já jsem říkal: Není to pravda, bude to trvat mnoho let, ale dostaneme se zpátky. Když se podívám na pozici ODS na mediální scéně, ve voličských preferencích – kterým tedy nepřikládám velkou váhu, ale budiž –, podívám se na reakce lidí, tak musím říct, že toto se daří. Po tom roce a půl nyní v zásadě mohu říct, že ODS je stabilizovaná, má svoje témata, s nimiž oslovuje společnost, nikdo nepochybuje, že přežije, a je vnitřně konsolidovaná. Můžeme se těšit na volební úspěchy, které přijdou. 

Preferencím nepřikládáte velký význam. Na druhé straně v posledních volbách jste měli něco pod osm procent a to máte dnes podle většiny průzkumů také. Takže co se pohnulo ve váš prospěch? Já nic nevidím. 

To tak určitě není. Buď se bavíme o výsledcích voleb – a to bych byl rád –, anebo srovnávejme voličské preference, což není vždy totéž. Pokud chcete srovnávat voličské preference, tak jen připomenu, že na konci roku 2013 se například v průzkumech CVVM pohybovala ODS na čtyřech procentech. V těchto měsících se ve většině průzkumů blížíme devíti procentům. Podstatné je, že ve všech průzkumech je tendence růstu. Ale opakuji: pro mě toto není podstatné. Pro mne jsou podstatnější reakce lidí, voličů, členů strany, občanů zajímajících se o politiku ODS, s nimiž se setkávám a mluvím. A tam je obrovská změna. Když jsem někam přijel na podzim minulého roku, byly tématy problémy ODS z minulosti, kauzy, financování a já nevím co. Dnes se lidé zajímají o naši politiku, co nabízíme, co kritizujeme na vládě, jak bychom chtěli vést Českou republiku. To je to nejpodstatnější, to je hmatatelný důkaz, že se konsolidace ODS daří. 

Slova "Když jsem přebíral ODS, měla v preferencích kolem čtyř procent" jsem od vás už slyšel či četl několikrát. Schválně jsem si to vyhledával a přiznám se, že – s výjimkou jednoho diskutabilního průzkumu – jsem nic takového neobjevil. ODS se držela plus minus na tom, co teď. Není to od vás spíše falešná figura, jak moci tvrdit, kam už jste stranu vytáhl? 

Ne, není, já žádné takové figury nepoužívám. A preferencemi ani neargumentuji. Jestli jsem v nějakém rozhovoru – asi i s trochou nadsázky, pokud jsem byl tlačen, abych se vyjadřoval k nějakým preferencím, které mi opravdu nepřipadají jako to nejpodstatnější – něco takového řekl, je to možné. Ale znovu opakuji: podívejte se na průzkum CVVM z konce roku 2013. Nemluvím ale o půl procentu tam či onde, ale o trendu, reakci lidí na ODS a její kondici. 

Vaše pocity nejsou nijak měřitelné, ale pro sebevědomí strany jsou přece dobré nějaké měřitelné úspěchy, ne? Řečeno hokejovou terminologií: ono pověstné poklepání brankáři na betony. 

Není to dobré. Poklepání po betonech může přijít až v okamžiku, kdy uspějeme ve volbách. Do té doby musíme všichni vědět, že je před námi hodně práce, a dělat vše pro to, abychom ve volbách uspěli. Pak si poplácejme po rameni. Neznám jiné opravdové vyjádření vůle lidí, co si myslí o nějaké politické straně, než je volební výsledek. Pro mě jsou metou volby do Poslanecké sněmovny. 

Jaký výsledek by byl podle vás úspěchem? 

Nebudu se teď točit na žádných číslech. Ale ODS samozřejmě musí být opět relevantní politickou stranou, která se podílí na vládní moci a určuje, co se děje v této zemi. 

Vy si vážně myslíte, že byste se mohli vrátit do vlády? 

Pokud to umožní dobrý volební výsledek, tak ano. Ale musíme postupovat v nějakých krocích. Když jsem vstupoval do politiky, byla ODS v situaci, kdy si skoro každý myslel, že nepřežije, že skončila. Já jsem řekl: To pro mě není představitelné, nechci se s takovou situací smířit. Vstoupil jsem do ODS, stal se jejím předsedou a dělám vše pro to, aby tomu tak nebylo. A myslím, že se to daří. 

Nechci být zlý, ale vaše teze, že ODS tehdy všichni předpovídali zánik, mi připadá jen jako vaše další legenda. Nepamatuji si, že by tehdy někdo říkal, že ODS zanikne, skončí. Mluvilo se spíše o tom, že se stane stranou marginální. A to se zatím naplňuje. 

Já jsem četl i jiné komentáře. Podle mě se změnilo dost. Ale podívejte se, já vás nebudu přesvědčovat, to ani není potřeba. Myslím, že jsem jasně řekl, co jsou ta kritéria, jak to bude. A můžete být klidně skeptický dál, s tím se nedá nic dělat. 

A vy přesto setrváte na tvrzení, že příští metou ODS je návrat do vlády? 

Ale samozřejmě. Mě žádná marginální strana nezajímá. Tady mi kladete deset otázek o tom, jestli jsem či nejsem sebevědomý. Říkáte, že jsem velmi sebevědomý, sebevědomější než jiní politici. No tak to berte jako fakt. A jestli jsem sebevědomý, tak chci být předseda vlády. Tak to je. Tečka. Já nedělám politiku proto, že bych neměl co dělat. Já mám spoustu jiných činností a dělám je dobře, chceteli sebevědomý výrok. Politiku dělám z obavy, kam se řítí tato země. Jestli se mě ptáte, zda chci být předsedou vlády, tak ano, samozřejmě. Aby se tu nezhoršovaly životní podmínky pro lidi, kteří chtějí žít ve svobodě. Pro živnostníky a drobné podnikatele, na kterých stojí naše prosperita. Abychom realizovali skutečné národní zájmy. Abychom korigovali vývoj, kterým jde Česká republika. A na to potřebuji volební úspěch. Proto musí být úspěšná ODS, aby to mohla dělat. Já teď nepotřebuji nikoho přesvědčovat, že to dokážu. Já to prostě dokážu. Jediné, jak lidi přesvědčíte, je, že to uděláte. Tečka. 

Opravdu si myslíte, že můžete příští volby do sněmovny vyhrát? Vážně? 

Aby to nevypadalo nebubřele. Zase takový optimista, že bych si to myslel, nejsem, byť udělám všechno pro to, abychom už příští volby vyhráli. Ale mnohem spíš si dokážu představit, že vyhrajeme ty další volby. Tam bych si byl skoro jist, že tomu tak bude. 

Víte, proč se hodně bavíme o vás? Protože, ať už se to někomu líbí či nelíbí, ODS reprezentujete nejvýrazněji. Před pár dny jsem seděl s jedním členem vaší strany, který se dlouhá léta pohybuje v okolí jejího vedení. Ani jeden jsme si nevybavili, kdo všechno je vlastně místopředsedou ODS. Vy jste třeba takového Evžena Tošenovského od jeho zvolení viděl? 

Viděl. Pravidelně se účastní jednání grémia a je i účastníkem jednání expertního týmu. 

To jste jeden z mála. 

Dokážete mi vyjmenovat třeba všechny místopředsedy TOP 09? 

Máte pravdu, to bych teď asi také nezvládl. 

No, vidíte. Takže ono to není žádné specifikum ODS. V médiích je prostě určitý prostor a každý z lidí v týmu má jiné úkoly. Neřekl bych, že prvořadým úkolem místopředsedy je být neustále přítomen v médiích. Už při volbě jsem delegátům říkal: Zvolte, koho chcete, a já vám slibuji, že vytvořím funkční tým. Ten tým ve vedení funkční je. Grémium funguje, nevynášejí se informace, které se vynášet nemají. Lidé mají rozdělené úkoly a pracují. Samozřejmě že individuální hodnocení bude na delegátech příštího kongresu, kterým se každý zájemce o obhajobu postu ve vedení bude muset zpovídat. Nicméně jsem rád, že jste řekl, že tou výraznou tváří ODS jsem já. Protože tak to má být, předseda má v té pozici být. 

Zkuste se oprostit od svého politického angažmá a na naši scénu se podívat jako politolog. Jak dlouho podle vás ještě může být úspěšný Andrej Babiš s hnutím ANO? 

Nevím. Protože kromě toho, že jsem politolog, jsem i historik. Jako historik vím, že – očima příštích generací – i úplně absurdní postavy, příšerné příběhy, chyby, divné jednání, že to vše mohlo i několik let přinášet politický úspěch. Vezměme si různé formy fašismu, nacismu, komunismu, diktátorů, všeho možného. To není srovnání s Andrejem Babišem. Jen poukazuji, že i když někdo dělá zjevné chyby a chová se nestandardně z hlediska demokratických pravidel hry, nemusí to znamenat, že bude do dvou měsíců pryč. Andrej Babiš je do jisté míry produktem svých médií a hnutí ANO je produktem politické krize. To se navzájem doplňuje. Kdyby bylo hnutí ANO pouze produktem politické krize, dalo by se říct, že bude do příštích voleb oslabeno anebo pryč. Ale protože je to doplněno fenoménem člověka, který je jedním z nejbohatších podnikatelů a současně má část médií, tak takový předpoklad nemůžeme vyslovit. Tak jednoduché to prostě nebude. Ale rád bych k tomu řekl jednu věc, která mi připadá důležitá. 

Povídejte. 

Možná si někdo všiml, že já až tolik neustále nezdůrazňuji jen Babiš, Babiš, Babiš. Vždycky říkám: To je odpovědnost sociální demokracie, pana premiéra Sobotky. I lidovců. Prostě všech, kteří Andreji Babišovi umožňují dělat, co dělá. Z tohoto hlediska se z té odpovědnosti nemohou vyvinit. Přece není možné si jako předseda vlády sednout a říkat: To je hrozné, co ten Babiš dělá, to je střet zájmů, on navíc uráží naše poslance, takhle to nemůže být. A neudělat nic. Takhle to opravdu nemůže být. Ale odpovědnost je na Bohuslavu Sobotkovi. A to, že nic nedělá, je pochopitelné. Protože Andrej Babiš v politice prakticky nic nerealizuje, nemá žádnou představu a reálně toho kromě několika nesmyslů typu registrační pokladny moc nedělá. Podívejte se na výsledky vládní politiky a na to, co vláda prosadila. Andrej Babiš je možná mediálním vítězem, ale tím faktickým je sociální demokracie. A to mě také zneklidňuje. 

Příští volby do sněmovny budou v roce 2017. O rok později se ale bude volit prezident. S nominací z ODS byste asi neměl problém, nemáte ambice kandidovat? 

Ne, to mě nenapadlo. Já opravdu chci ovlivňovat exekutivní politiku a chtěl bych ODS dovést do vlády. Tudíž tato cesta pro mě není atraktivní.