Lidé se musí naučit o sebe starat
31. března 2015

Pavel Blažek: Lidé se musí naučit o sebe starat

Proslov na 26. schůzi Poslanecké sněmovny 31. března 2015 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 379/.

 
Dobrý den,
 
já pro tento návrh zákona nebudu a vezmu to trošku z jiné strany proč. Víte, ono je mi ctí být v rozporu třeba s panem ministrem Dienstbierem. Nikoliv proto, že by mě to nějak osobně bavilo, ale tam je krásně vidět to dvojí vidění světa. To první vidění světa, které zastávám já, je to, že bychom měli občany vychovávat tak, aby byli schopni a zvyklí starat se sami o sebe. Toto je jeden z dalších návrhů, který směřuje k tomu, že občané, kterým tento stát umožňuje od bezplatných soudních žalob, bezplatných ústavních stížností, aby v zásadě mohli sedět doma a vždycky se najde někdo, kdo se o ně postará. Já si myslím, že i z výchovných důvodů je špatné přijímat další a další pečovatelská ustanovení, kdy se někdo stará o nějakou určitou skupinu obyvatelstva. A v tomto bych si to dovolil pojmenovat a je to neosobní, je to určité stanovisko řekněme hodně levicové, dovolím si říci, které má pan ministr Dienstbier, a to moje bych nazval jako liberální. Tam se to prostě pohybuje. Ale já si skutečně nemyslím, že je správné, abychom v zásadě přijímali další a další ustanovení, aby si lidé odvykli starat se o svoje práva. Naopak, oni si musí zvykat se o ta práva brát sami v situacích, které život přinese.
 
Druhá námitka, která je, asi už tady byla řečena, je samozřejmě přetíženost soudů, zejména soudu ústavního. Já jsem měl tu možnost, nebyl jsem sám, před - asi to byl rok, možná kolega Tejc si vzpomene lépe, kdy jsme navštívili Ústavní soud. Byla tam debata se všemi ústavními soudci o těchto navrhovaných opatřeních a zazněla tam dvě fakta. To první je známé - přetíženost Ústavního soudu, a to druhé je známé méně, a to je to, že již dnes Kancelář ombudsmana nebo ombudsman může vystupovat jako vedlejší účastník v těch řízeních, která uzná za vhodné, teď to trošku zjednodušuji, a to právo téměř nebylo za tu dobu, kdy ten úřad existuje, téměř vůbec využíváno. To znamená, ačkoliv už ombudsman mohl k Ústavnímu soudu, tak tuhle možnost téměř vůbec nevyužíval.
 
Pokud jde o další důvod, to jsou žaloby ve veřejném zájmu, tam si myslím, že to je zase věc, která jde nad rámec toho, co jsem říkal za prvé, a myslím si, že také je to oprávnění, které systémově nepatří k ombudsmanovi, a možností, jak řešit tyhle otázky, už dnešní právní řád poskytuje dostatek.
 
A poslední, co chci říci, ono to možná mediálně se někdy vztahuje, že v současnosti ten úřad zastává třeba paní Šabatová a že námitky, které říkáme, jsou třeba kvůli ní. Já, a pan ministr spravedlnosti to ode mě ještě uslyší mockrát, až se budeme bavit třeba o státním zastupitelství, a to je moje oblíbená věta, členové ústavního výboru již ji znají, a to je Hamilton z Listu federalistů: V jakékoliv instituci, kterou vytváříme, které dáváme jakékoliv oprávnění, musíme počítat s hříšností lidí, kteří tu funkci budou zastávat, nikoliv s tím, že do úřadu se dostávají andělé. To je hluboká pravda, na základě které vznikla Ústava Spojených států a také proto existuje. To znamená, nejde teď o to, aby paní Šabatová třeba nemohla používat nějaké instituce nebo nějaké oprávnění. Já musím myslet na to, že v tom úřadě také mohou být jiní, kteří by tohle mohli zneužívat. Budete se mě ptát, jak zneužívat. Třeba pro svou osobní popularitu. Už to je zneužití. Ten, kdo bude dávat tyhle ústavní stížnosti, bude se určitým způsobem tzv. brát za práva různých obyvatel, tak jednu věc má zajištěnu, a to je minimálně mediální pozornost. A já si myslím, že ombudsman má fungovat účinně, ale nemusí být nápadný. 
JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.

JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.

poslanec PČR
předseda regionálního sdružení
předseda oblastního sdružení

Více o autorovi