Novinky Mediální výstupy

Projev místopředsedy Poslanecké sněmovny Jana Skopečka na 31. kongresu ODS

(www.ods.cz) Projev místopředsedy Poslanecké sněmovny Jana Skopečka na 31. kongresu ODS.

Děkuji pěkně za slovo.

Hezký podvečer ještě jednou, dnes už naposled.

Protože jako ekonom vím, že ten nejvzácnější zdroj, který v životě máme, je náš lidský čas, tak jsem se rozhodl zkrátit svoji prezentaci o několik slidů. Myslím si, že jich je jenom devět.

Kolegové z vlády budou mít prezentace, co se jim podařilo, co ve svých resortech udělali. Já jsem si dovolil využít toho tématu k tomu, abych vám řekl, co bychom měli udělat, aby ODS byla vidět i po následujících volbách, a to pokud možno znovu ve vládě.

Já si pomůžu citátem jednoho politického poradce předešlého nebo bývalého prezidenta Spojených států – Billa Clintona, který trošku tímto způsobem, kdy použil slovo „stupid“, se snažil panu prezidentovi říct, že jakékoliv volby, a to ve Spojených státech, ve finále rozhoduje to, jak se lidé mají nebo jak si lidé myslí, že pro ně daná politická strana bude pracovat ve smyslu jejich ekonomického postavení, jejich živobytí. Já jsem přesvědčen a určitě jsem poslední, který bych chtěl zužovat politický program jenom na ekonomická témata… Dobře víte, že se zapojuji do diskusí o hodnotových otázkách. Myslím si, že ODS sluší a že v tomto smyslu nesmíme ubírat… A na straně druhé je potřeba si uvědomit, že ve finále při tom konečném rozhodování, když jdou lidé k volbám, tak skutečně ta peněženka a úvaha o tom, jak bude plná po těch volbách, je velmi výrazným aspektem toho, jak se nakonec lidé rozhodnou. Proto abychom vůbec mohli počítat s nějakou podporou a tím, že lidé ocení naše ekonomické reformy, penzijní reformu, liberalizace zákoníku práce, která se chystá, tak musíme zabezpečit základní makroekonomickou stabilitu země.

Dobře víme, že s tím byl v ČR poměrně velký problém. Naše ekonomika zažila dlouhou dvoucifernou inflaci, která má devastující účinky téměř na všechny, kromě dlužníků, kterým ten dluh smazává. My se radujeme z toho, že se inflace vrací ke dvěma procentům, ale já bych tady varoval a snažil se na vás apelovat, a na nás apelovat, abychom se nebáli úplně, že se nemusí ta inflace vrátit. Ta inflace byla tak obrovská a to množství peněz, které měnová politika do té ekonomiky nalila, je stále obří a to podhoubí pro inflaci v ČR stále existuje.

Koneckonců, když se podíváte na ten graf, třeba právě v sektoru služeb jsme se ještě k těm dvěma procentům nedostali. A v oblasti služeb je ten cenový vývoj stále nad průměrem, který bychom chtěli mít. Navíc bude přicházet celá řada proinflačních faktorů. My jsme všichni určitě rádi, a to pro nás je důležité, že se konečně obrátí to, že v letošním roce porostou reálné mzdy. Porostou pravděpodobně i ceny nemovitostí, ale to na druhou stranu všechno zase hraje pro to, že se ta inflace kdykoliv znovu může rozpoutat. A bez zkrocené inflace jsem přesvědčen, že těžko můžeme a budeme nějakým způsobem diskutovat naše ekonomické úspěchy.

Nehledejme voliče na Twitteru. Tím nemyslím, že bychom prostřednictvím Twitteru neměli komunikovat, že bychom ho neměli jako další sociální sítě využívat k diskusi s mladými. Ale vzpomeňme si a uvědomme si, že řada těch sociálních sítí, ale i třeba naše okolí, tvoří jakousi bublinu, a my bychom se měli zajímat o to, co chce nejenom bublina kolem nás nebo bublina na jistém typu sociálních sítí, a měli bychom se snažit vědět, co si přeje většinová společnost. A často totiž na těch některých bublinách dostáváme rady, abychom se stali něčím, jako je třeba TOP 09 (2). Jenom nejsem přesvědčen o tom, že se ODS vrátí ke 30 procentům, ale obávám se, že pokud se staneme TOP 09 (2), tak to povede k preferencím TOP 09 (1).

Když bych řekl, o co si myslím, že v těch nadcházejících měsících a letech v té ekonomické rovině půjde, pak jsem přesvědčen, že jedno z hlavních témat pro ČR a pro naše voliče (a koneckonců pro živobytí v naší zemi) bude to, abychom dokázali ubránit Česko jako průmyslovou velmoc, kterou jsme vlastně od dob Rakouska-Uherska. Musíme bránit náš průmysl, musíme rozvázat ruce inovacím. Musíme zabezpečit nejenom pro průmysl, ale zejména pro něj, konkurenceschopné a stabilní zdroje. Musíme revidovat Green Deal, který si vzal až příliš ambiciózní cíle, ke kterým se prostě bez toho, aniž bychom dramaticky snížili naši konkurenceschopnost, nemůžeme dostat. To, jak klesá přidaná hodnota vůči domácímu hrubému produktu v průmyslu, je v ČR, tak v Evropské unii. A to, jak celá řada evropských firem opouští evropský region a odchází za levnějšími energiemi do Spojených států a do celé řady jiných ekonomických center, je pro nás podle mého názoru velmi velké varování k tomu, abychom něco začali dělat.

Myslím si, že abychom ubránili Česko jako průmyslovou velmoc – ubránili díky tomu tady pracovní místa a slušné mzdy, tak tomu průmyslu musíme zajistit stabilní a konkurenceschopnou energetiku, která podle mého názoru musí být postavena na jádru. A jsem velmi rád za to, že naše vláda v tomto ohledu udělala celou řadu kroků, které nás k výstavbě nových jaderných bloků přibližují.

Obnovitelné zdroje pro mě nejsou zakázaným slovem, ale realisticky si musíme uvědomit, že prostě u nás nesvítí a nefouká tolik, aby mohly být základem našeho energetického mixu, a že obnovitelné zdroje musíme brát jako doplněk energetického mixu právě k tomu jádru.

Když se podíváte na ten podíl jednotlivých zdrojů z toho, co vyrábí energii, tak zjišťujeme, že pro ČR je stále velmi důležité využívání uhlí. Nejenom energetika, ale i teplárenství prostě z více než poloviny využívá uhlí. A pokud chápeme to, že jaderné elektrárny, nové bloky, nepostavíme zítra, za měsíc ani za rok, a zatímco si zakazujeme využívat jediný zdroj energie, který máme na území ČR, a to uhlí, tak nás čeká poměrně náročných několik let, možná 10 let příštích, kdy hrozí, že budeme mít nedostatek energie v ČR a z toho exportéra se staneme importérem.

Byl bych nerad, abychom něco takového dopustili, protože jsem přesvědčen, že v případě nějakého energetického šoku, nedostatku energií nedovezeme nic, protože každý bude chtít nejdříve zabezpečit svoji vlastní zemi, svoji vlastní ekonomiku. A představit průmyslu realistickou budoucnost toho, jak zvládneme těch 10 let, než jaderné zdroje postavíme bez toho uhlí, je prostě zásadní pro to, abychom měli realistický a uvěřitelný program pro náš průmysl a pro naše podnikatele.

Nicméně není to jenom o energetice. Já jsem velmi rád, rád jsem se na tom podílel – na práci na liberalizaci zákoníku práce, který věřím, že se bude v nadcházejících a nadcházejících měsících projednávat v Poslanecké sněmovně. Spolu s řadou kolegů jsme s ostatními koaličními stranami vyjednávali, přišli jsme tam s tím požadavkem na výpověď bez udání důvodu. Myslím si, že pro to máme pádné argumenty.

Jeden z těch pádných argumentů je graf, který vám promítám. Nevím, jestli to přečtete, ale jedna z nejvíce restriktivních zemí, co se týče pracovněprávní legislativy, je právě ČR. Po Holandsku jsme druhou nejvíce restriktivní zemí, co se týče možnosti propouštět zaměstnance v ČR, respektive naše zaměstnavatele to stojí tolik peněz a tolik administrativního úsilí a trvá to tak dlouho, že to ten trh práce velmi výrazně poškozuje. A jestli něco naši voliči očekávají, jestli něco naše podnikatelská veřejnost od nás očekává, tak je to právě i rozvolnění té pracovněprávní agendy.

Další věcí, kterou bychom neměli zapomenout, je to, že budeme za nedlouho slavit. Oslavili jsme 25 let v NATO a za pár týdnů budeme slavit 20 let v Evropské unii. Já když jsem přemýšlel, co těch 20 let znamená a k čemu to můžeme připodobnit, tak jsem přesvědčen, že díky té 20leté zkušenosti jsme dospěli a že se v Evropské unii nemáme chovat jako vystrašení prvňáčci, kteří budou akceptovat jakýkoliv návrh, se kterým Evropská unie přijde, a že konečně opustíme to, že cokoliv přichází z evropských institucí, musí být automaticky lepší než to, co si vytváříme politicky tady doma.

Myslím si, že nemáme být ani puberťáky, o kterých jejich partneři nevědí, co udělají zítra nebo pozítří a budou měnit své názory ze dne na den… Ale myslím si, že bychom se v Evropské unii stále více měli chovat jako dospělá sebevědomá země, která je schopna definovat své zájmy. Hájit své zájmy v Evropské unii stejně, jako to dělají všechny členské státy. Dobře vím, že to je prostě politické hřiště, kde se bojuje o to, čí zájmy vyhrají a kdo bude muset vytvořit nějaký kompromis. Kompromis není sprosté slovo a má být takový, aby byl výhodný pro ČR. Už to tady zaznělo. Drtivá část legislativy v ČR, kterou projednává v Poslanecké sněmovně, je výrazně ovlivněna tím, co se děje v Evropské unii.

Pevně věřím, že volby do EP zvládneme a že nejenom v ČR, ale i v celé řadě dalších zemí vyhrají politické proudy, které se budou dívat na evropský integrační proces, na celou řadu politik, včetně té klimatické, mnohem racionálněji, než jako tomu bylo posledních 10 let. Je to potřeba, je to zájem nás všech. Všichni chceme být v EU.

Myslím si, že jsme politická strana, která se jasně ke členství v EU hlásí. Víme, že pro ČR není alternativa být mimo EU na straně druhé. Bylo by nezodpovědné zavírat oči před tím, že vliv EU ve světě slábne a slábne její ekonomický potenciál. Slábne její ekonomická síla a samozřejmě se slábnoucí ekonomickou silou EU slábne i její politický vliv v mezinárodním prostředí.

Myslím si, že to není žádné plivání proti EU. To není žádná laciná kritika, ale pokud se podíváme na to, jakým způsobem rostou Spojené státy, jakým způsobem roste Indie, africké státy… Jakým způsobem tam dokáží vytvářet produkty na velmi vysoké technologické úrovni, tak se znovu vracím k tomu, o čem jsem začal s tou energetikou, že bychom se měli zastavit. Měli bychom popřemýšlet, co s Green Dealem dál a co s energetickou politikou, protože jestli ten trend neotočíme a jestli nedokážeme pro evropské podniky zabezpečit konkurenceschopnost a stabilní energii, kterou máme už dneska mnohem dražší, než v okolním světě, tak to s ekonomickým vývojem a s životní úrovní v celé Evropě, včetně ČR, nebude dobré.

Proto jsem rád, že naši kandidátku vede v tomto směru velmi racionální lídr, a držme mu palce. A držme si palce, ať evropské volby zvládneme a ať probudíme to, co vždycky Evropě slušelo. To byla vysoká konkurenceschopnost a to, že jsme ty ostatní civilizační okruhy poráželi ekonomicky i kulturně. Teď mám trošku o tu EU strach. Tak pojďme vzít evropské volby vážně, ať to trošku změníme.

Děkuji za pozornost.