Novinky Mediální výstupy

V existenci českých krajů vidím logiku

(Jihlavské listy) Oblíbeným volebním highlightem, nebo chcete-li tím nejzajímavějším, čím na sebe chtějí někteří kandidáti v různých volbách upozornit, je zrušení samotného orgánu nebo instituce, do níž sami kandidují a do které chtějí být zvoleni

Že to není možné, aby se někdo chtěl stát kaprem v rybníku jenom pro to, aby následně usiloval o jeho vypuštění? Ani já takovému plánu nevěřím, ale nepochybuji o tom, že se i v letošních evropských, senátních a krajských volbách opět najdou tací, kteří budou o tomto svém „upřímném“ záměru přesvědčovat část voličů.

Téma k diskuzi je to přitom legitimní a i já se občas potkávám s otázkou, jestli třeba nejsou kraje zbytečné a jestli by nebylo lepší, aby si svá území řídila pouze města a obce anebo naopak, aby naše území spravoval centralizovaně pouze stát. Pravdou je, že územní členění evropských zemí není jednotné a v každé zemi je to jinak. Většinou v Evropě existují vyšší územní celky podobné našim krajům, spolkové země, župy nebo třeba vojvodství, případně okresy. Jinde naopak zajišťují správu území tzv. jednostupňově, prostřednictvím větších celků - regionů, kantonů nebo provincií, to je typické například pro skandinávské státy nebo Švýcarsko. Neexistuje žádný jednotný model samosprávných celků a podle mě ani existovat nemůže. Rozdíly v historickém uspořádání jednotlivých zemí, v politické kultuře, či v nastavení jejich vzdělávacích, zdravotnických a sociálních systémů, různá sídelní struktura nebo třeba demografické aspekty určující přirozenou spádovost lidí do různě velkých center to zkrátka neumožňují a nutí každou zemi nastavit si svůj vlastní model správy území.

Současná podoba českých krajů vznikla před 24 lety a od té doby plní kraje roli nositelů a poskytovatelů celé škály pro své obyvatele významných veřejných služeb. Kraje zajišťují a plánují síť sociálních služeb, organizují zdravotní nemocniční péči, regionální dopravu, středoškolské a speciální vzdělávání, starají se o silniční infrastrukturu a také pečují o kulturní dědictví. Důležitou úlohou kraje je i rovnoměrný rozvoj území, využívání jeho potenciálu, podpora turistického ruchu a vytváření podmínek pro místní podnikání. Nedovedu si dost dobře představit, že by si každé město samo pro sebe rozhodovalo, zda mít svou nemocnici, svou záchranku anebo by se staralo o silnice pouze po hranice svého katastru. Řešení pouze lokálních potřeb a zájmů by logicky vedlo k nerovnoměrnému rozvoji území, duplicitě, a anebo naopak k úplné absenci některých veřejných služeb. V důsledku by docházelo k postupné koncentraci obyvatel pouze do velkých sídel, masivnímu vylidňování venkova a vzniku ekonomicky neprosperujících zón, které jsou vždy náchylné k výskytu sociálně-patologických jevů.

V existenci českých krajů a jeho kompetencích vidím územní i správní logiku. Umožňuje rovnoměrný růst, rozvoj velkých měst a současně i malých obcí. A Vysočině současné uspořádání přináší nemalé hospodářské i sociální benefity. Jsme v mezikrajském srovnání jedni z největších investorů do svého rozvoje a krajského majetku, v čerpání evropských financí jsme v přepočtu na obyvatele dlouhodobě na špičce, jsme lídry v sociální politice nebo v IT. Z hlediska kriminality jsme nejbezpečnějším krajem a letos nás návštěvníci vyhodnotili jako nejatraktivnější region pro turistiku. Máme spoustu krajských NEJ, v tom čísla nelžou. Ale jsou i oblasti, ve kterých zatím nejlepší nejsme. A právě ty by měly být pro nás regionální politiky výzvou a motivací je změnit. Alespoň já to tak vnímám a udělám všechno, aby byla Vysočina i nadále v dobrých rukou.