Mladé lidi by mohl na venkově udržet rychlejší internet
21. února 2019

Veronika Vrecionová: Mladé lidi by mohl na venkově udržet rychlejší internet

(Hospodářské noviny ) Pro rozvoj venkova je důležitá podpora menších zemědělců i zastropování dotací, říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny expertka ODS na zemědělství a venkov Veronika Vrecionová. Český venkov trápí vylidňování i stále se zhoršující kvalita půdy. Mohou za to zejména velké zemědělské podniky, které půdu ničí intenzivním zemědělstvím, domnívá se poslankyně za ODS Veronika Vrecionová. Problémem venkova je podle expertky na rozvoj venkova a sociální politiku i jeho neschopnost udržet si mladé lidi. Podle ní je potřeba pro ně vybudovat kvalitnější infrastrukturu i zjednodušit byrokracii, aby se mladým lidem vyplatilo podnikat ve svých obcích a aby neodcházeli do velkých měst.

Jak se daří českému venkovu?

Není na tom dobře. Doufám, že se nenaplní nejhorší možné scénáře jeho vylidňování a že to nebude tak, že by tam už nikdo nežil a jezdili bychom tam jen o víkendech na chatu. Máme v něm totiž velký potenciál a pevně věřím, že se situace může zlepšit nebo minimálně neustále se zhoršující trend zastavit či zpomalit.

Je tím Česká republika v porovnání s ostatními evropskými státy nějak výjimečná?

Není to v žádném případě jen náš problém, jedná se bohužel o celosvětový trend. U nás je ten problém ovšem trochu jiného rázu než u západních států. Trend stěhování se do velkých měst je celosvětový. Struktura českého zemědělství byla výrazně ovlivněna kolektivizací, která proběhla v 50. letech minulého století. Nejhůře dopadl slovenský a český venkov, například v Polsku alespoň zůstali menší zemědělci, a tak nevznikly velké lány. Kolektivizace se u nás uskutečnila asi v největší míře z celé Evropy a doplácíme na to dodnes. Došlo k úplnému odtrhnutí lidí od venkova, sedláků od jejich původních majetků. To se stále nepodařilo napravit. Jsou země, kde bychom se mohli inspirovat, a nemusíme ani jezdit daleko. Stačí se podívat do Rakouska či Bavorska. Samozřejmě i tam mají své problémy, ale lidé jsou hrdí na to, že si koupí sýr od svého lokálního zemědělce.

Co trápí český venkov nejvíce?

Nejde jen o jeho vylidňování, vážným problémem je také například sucho, zhoršující se kvalita půdy, špatná infrastruktura, chybějící vysokorychlostní internet, ale i stále větší administrativní zátěž pro malé podnikatele a farmáře. Místo abychom usnadňovali život těm malým, tak jim ho ještě komplikujeme, což je cesta do záhuby.

Zmínila jste sucho. Jak s ním lze bojovat?

Musíme se naučit lépe zadržovat vodu. Potýkáme se s rychlými dešti, které půda nedokáže dostatečně zadržet. Kvalitu půdy zhoršuje intenzivní zemědělství, které je potřeba změnit. Pomoci by mohlo například agrolesnictví, jež kombinuje pěstování dřevin s některou formou zemědělské produkce. Agrolesnictví kvalitě půdy rozhodně pomáhá, jenže zase není zajímavé pro velké podniky. Pro ně je to příliš pracné.

Z venkova často odcházejí za prací a za lepšími službami mladí a vzdělaní lidé. Jak tomu zabránit?

Musíme jim usnadnit podmínky pro podnikání a práci. V dnešní době lze také řadu zaměstnání dělat z domova, podpora tohoto formátu práce by byla prospěšná a dokázala by udržet mladší lidi na venkově. S tím souvisí zavedení například vysokorychlostního internetu v obcích po České republice. V současnosti se také zhoršuje celková obslužnost obcí, zavírají se malé obchody a hospody, ty jsou přitom velmi důležitou součástí venkova, jelikož slouží nejen jako podnikatelské příležitosti a vytvářejí pracovní místa, ale také jako komunitní centra pro setkávání. To jsou všechno faktory, které je potřeba změnit, abychom udělali venkov zajímavý pro mladé lidi.

Se kterými dalšími neduhy se venkov potýká?

Negativně se například projevuje zvyšování minimální mzdy. Podnikatel, který v obci provozuje třeba malý obchod, už nedokáže zaplatit další prodavačku, jelikož ten obchod na vesnici samozřejmě nemá žádné velké zisky. Výrazně se projevilo zavedení EET, které zkomplikovalo život řadě lidí. Samozřejmě daně se musí platit, ale proč nejít u takto malých podnikatelů výrazně jednodušší cestou paušálů? Podnikatel nejenže si musí pořídit a zaplatit pokladnu, ale musí se s ní také naučit, což pro tyto lidi není žádná samozřejmost, mnohdy se jedná o starší lidi.

Velkým problémem je, že máme největší velikost zemědělských ploch v Evropě. Velké zemědělské podniky většinou kvalitě zemědělství ani životu na venkově neprospívají. U nás hospodaří asi 30 tisíc malých farmářů a rodinných farem, velkých firem je asi tisícovka. Ovšem právě těch tisíc velkých firem hospodaří asi na 70 procentech půdy v České republice. Kdyby se tento poměr změnil, v současné situaci by to výrazně pomohlo.

Proč jsou rodinné farmy pro náš venkov důležité?

Vytvářejí pracovní místa v dané lokalitě a nabalují na sebe další a další pracovní pozice. Farmář své produkty potřebuje někde prodat, vhodnou variantou je například místní obchod. Když potřebuje něco postavit nebo jednoduše pomoci, je to znovu možnost pro místní lidi k práci. Navíc rodinné farmy chtějí v daném regionu pracovat dlouhodobě, a musí se tak o něj starat. Zaměřují se na kvalitu svého hospodaření, nikoliv tedy na intenzivní zemědělství, které provozují zejména velké firmy, jež většinou nemají vztah k obci a venkovu, kde působí. Velké zemědělské podniky poškozují krajinu, což ukazuje řada výzkumů. Protože mají navíc sídla mimo venkov, peníze jdou z daného regionu pryč. Dalším problémem je, že se zejména zaměřují na primární výrobu, která je levná, a poté ji prodávají do zahraničí. My se potřebujeme zaměřit na přidanou hodnotu a vyrábět různé produkty z mléka, obilí a podobně.

Co je potřeba udělat pro větší rozvoj menších zemědělců?

Je to stále to stejné. Zejména je třeba zjednodušit administrativu, což znamená méně kontrol, nesmysly s EET. Zkrátka aby stát neházel podnikatelům klacky pod nohy. Výrazně by pomohla i úprava přerozdělování dotací.

Lze se v dnešní době vůbec obejít bez dotace?

Problém právě je, že se bez nich obejít už téměř nelze. Nám by se líbilo, kdyby vůbec nebyly, dokonce to tvrdí i většina menších zemědělců, ale dotuje celá Evropa, potažmo svět, včetně Číny, USA a Jižní Ameriky. Bez dotací bychom nebyli konkurenceschopní. Momentálně se přes společnou zemědělskou politiku přerozděluje 42 procent celého rozpočtu EU. V novém programovacím období se to alespoň mírně sníží na 37 procent. Evropská unie rozumí tomu, že je potřeba dotace snížit, jelikož ohýbají současný trh. Naši velkozemědělci mluví o tom, že dotace mají pomáhat produkci. Jim se tedy vyplatí zaměřit se například na řepku, kukuřici a podobně, což nejsou ideální plodiny pro kvalitu půdy. Když pěstují řepku, dostanou navíc podporu na paliva. Dotace ale mají především pomáhat udržitelnosti a kvalitě krajiny, na tu se zaměřují především malí zemědělci, což následně pomáhá celému venkovu. Zemědělec se musí o krajinu starat, aby ji udržel pro budoucí generace.

Velkým tématem v poslední době je zastropování dotací. Jak se na to díváte vy?

Je to rozhodně krok, který podporujeme a který by alespoň částečně pomohl. Prosadila jsem to v
ODS a dává to smysl. Samozřejmě je tu ale velké lobby silných a velkých zemědělců. Navíc když je majitelem největšího podniku premiér, který o sobě říká, že je zemědělec, je to poměrně těžké. Zastropování by ale nakonec v Evropské unii mělo projít, jelikož proti je už jen Česko a možná Slovensko. Pokud tento návrh v EU projde, musíme ovšem přijít s nějakou alternativou, a ne jen pasivně přihlížet, jak se u nás tradičně děje. Musíme přijít s něčím, jak peníze, které bychom kvůli zastropování ztratili, udržet v České republice.

Proč je pro malé zemědělce tak náročné získat dotace?

Jsou to lidé, kteří celé dny pracují a nemají nikoho dalšího, kdo by se zabýval administrativou a řešením dotací. Velké podniky na to mají přímo vyčleněné lidi. Když už jsou dotace, tak je potřeba výrazně zjednodušit podmínky jejich čerpání, aby je také mohli využít. Pravidelně se hovoří o narovnání podmínek v podnikání, ale jak mohou být rovné, když velcí si mohou najmout právníky a ekonomy?

Jste zároveň předsedkyní Spolku pro obnovu venkova. Jak pomáháte ke zlepšení současné situace?

Máme momentálně několik stovek členů a vloni jsme oslavili 25 let výročí. Od začátku si zakladatelé uvědomovali, že je český venkov jedinečný a že potřebuje pomoct. Našimi členy jsou podnikatelé, starostové a obecně lidé, kteří se zajímají o život na venkově. Řešíme mnoho problémů, které tam lidi trápí, a snažíme se jim pomoci. Jednou z našich akcí je například soutěž Vesnice roku, u jejíhož zrodu stál náš spolek a poté přistoupili další vyhlašovatelé. Snažíme se vysvětlit lidem z měst, že je pro ně venkov také důležitý. Osvěta se nám daří dobře a zvládáme také nastolovat témata ve veřejné debatě. Zároveň se snažíme spolupracovat na rozvoji venkova s Asociací soukromého zemědělství.

Jak probíhá spolupráce se starosty obcí?

Snažíme se o ni, pravidelně se například setkáváme. Rozvoji venkova by výrazně pomohla také větší decentralizace, aby obce dostávaly více finančních prostředků a mohly si rozhodovat samy, jak je využijí.

Daří se rozvíjet kulturní život na vesnicích?

Myslím, že tady hrají roli společenské trendy. Stále více využíváme technologií a trávíme méně času mezi lidmi, dochází tedy k poklesu kulturního života v obcích. Je to také tím, že se zavírají místa, kde se dřív lidé na venkově setkávali, ať už to jsou hospody, hřiště či obchody. Dochází ke ztrátě tradic, což ale není záležitost jen venkova. Na něm je to bohužel vidět rychleji a zřetelněji.

Český venkov bývá označovaný spíše za levicový, není tedy pro vás jako političku
ODS zbytečné se na něj zaměřovat?

Máme řadu úspěšných starostů. Je ovšem pravda, že venkov není zrovna bašta pravicových voličů. Myslím si, že to jsou stále důsledky kolektivizace. Když to srovnáme s Polskem, tam je situace opačná, venkov je tam pravicový. V České republice to jde zatím pomalu, ale postupně se i toto obrací a důležitou roli budou hrát nastupující generace. Věřím, že lze situaci obrátit.

(Autor: Přemysl Danda)

Veronika Vrecionová

Veronika Vrecionová

poslankyně PČR
expertka pro zemědělství a venkov

Více o autorovi