Novinky Mediální výstupy

Velký rozhovor s členem představenstva DPMD, a.s. a zastupitelem města (1. část)

Přinášíme Vám první část velkého rozhovoru o děčínském dopravním podniku se členem jeho představenstva a naším současným zastupitelem Ing. Brejškou, kterého zároveň najdete jako „pětku“ na kandidátní listině ODS pro letošní podzimní komunální volby ve městě Děčín. V rozhovoru se dozvíte, jak podnik vlastně funguje, odkud bere a jak utrácí peníze a jakým čelí výzvám. Z důvodu velkého rozsahu jsme text rozdělili na několik dílů, které Vám budeme přinášet v pravidelných intervalech. Otázky kladl Jiří Čečrle, předseda Místního sdružení ODS v Děčíně.

JČ: Rudo, od začátku loňského roku jsi členem představenstva děčínského dopravního podniku. Jak ses k takové práci dostal?

RB: Živím se jako nezávislý stavební projektant a konzultant, ale vzděláním jsem mimo jiné i dopravní inženýr. K dopravě všeho druhu mám velmi blízko, ať už jako běžný cestující veřejnou dopravou, člověk aktivně se zajímající o dopravní techniku všeho druhu a o dopravní technologie, či jako vášnivý motorista. Ještě jako opoziční zastupitel jsem kritizoval bobtnání rozpočtu děčínského dopravního podniku, jehož požadavky vůči městu na kompenzaci provozní ztráty se povážlivě blížily hranici deseti procent celého rozpočtu Děčína. A tak když mne nově ustavená rada města oslovila, zda bych nechtěl být členem představenstva a podívat se podniku takříkajíc „na zoubek“, viděl jsem v tom vítanou zkušenost a příležitost. To jsem ještě netušil, co mě čeká (smích).

JČ: Jak bys uplynulý rok a třičtvrtě v dopravním podniku zhodnotil?

RB: Na to asi existuje jediný český slovní ekvivalent: „fičák.“ Nově složené představenstvo nastoupilo do doby, kdy se na dopravní podnik začala valit jedna pohroma za druhou. Vrcholila covidová krize, kdy nám vládní opatření přinesla prudký úbytek cestujících a značný pokles výběru jízdného - buď se muselo jezdit zadarmo, nebo vůbec, nebo kvůli zavřeným školám a provozům nebylo koho vozit. Začala prudce růst cena energií, hlavně zemního plynu, který pohání takřka polovinu našich autobusů. Zároveň přišel výrazný nárůst cen paliv, což je kritické nejen pro naše dieselové autobusy, ale i pro naší veřejnou čerpací stanici a pro její prodejní ceny. Děčínský dopravní podnik se objevil na předních stránkách novin jako firma s nejhorším hodnocením transparentnosti v ČR. Z důvodu dlouhodobé nemoci jsme se v podniku museli obejít bez ekonomického náměstka a nakonec bylo potřeba sehnat nového. Každá další rozkopaná silnice ve městě nás stála desetitisíce objízdných kilometrů navíc, s čímž původní rozpočet podniku, sestavovaný ještě za bývalého vedení, nepočítal. Snížily se nám příjmy od Ústeckého kraje. Podnikové účetnictví fungovalo na zastaralém systému a když jsme se třeba úplně jednoduše zeptali, jaké jsou příjmy čerpací stanice, dílny a zájezdové dopravy, tak nám nebyl nikdo schopen odpovědět, protože účetní systém to všechno „házel do jednoho pytle“ a neexistovalo přehledné střediskové rozdělení. Zvyšoval se průměrný věk, nemocnost i přesčasové hodiny řidičů, ale nábor nových řidičů prakticky neprobíhal a nevyužívala se spolupráce s úřadem práce. Začala raketově růst inflace, s čímž souvisely platové požadavky a potřeba zajištění jejich financování. S ředitelem Ing. Bártou jsme nenalezli shodu na způsobu řešení některých palčivých problémů, takže jsme museli přistoupit i k personální změně na pozici nejvyšší. Navíc když byl ředitel odvolán, třetí člen představenstva Ing. Grešík okamžitě rezignoval a zůstali jsme na všechno s doktorem Machalou sami dva a ještě bez ředitele. Prostě kam jsme se rozhlédli, tam byl nějaký zádrhel, který bylo potřeba aktivně řešit. Přitom členství v představenstvu není fulltime job a „odměna“ tomu odpovídá, takže samozřejmě členové představenstva vedle toho normálně chodí do své práce, která živí je a jejich rodiny.

JČ: Jakápak odměna, vždyť na internetech se píše, že si vyplácíte tamty dividendy, proto podnik stojí město tolik peněz, ne? (smích)

RB: Ach jo, další! Sundej si brejle! (smích) Ano, taky se u čtení internetových mouder skvěle bavím. Dividenda je podíl akcionáře ze zisku. Představenstvo není akcionář. Jediným akcionářem je Statutární město Děčín. Kdyby vznikl zisk, všechny dividendy by skončily na účtu města. Zisk ale nevznikne. Městská doprava je služba veřejnosti a je z principu vždy ztrátová. Je to tak všude na světě. Kdyby ztrátová nebyla, musela by obyčejná jízdenka stát přes stovku a autobusy by do některých čtvrtí vůbec nejezdily. Jízdenku za „kilo“ asi nechceme a jezdit jenom tři nejvytíženější linky asi také ne. Akciová společnost, jíž děčínský dopravní podnik je, zároveň nemůže být trvale ve ztrátě. A zároveň podnik, který je z velké části financován městem, nemůže vykazovat zisk (protože pak by ty peníze od města vlastně bral neoprávněně, objektivně by je nepotřeboval a daly by se za to třeba opravit chodníky nebo zateplit školy). Takže hospodaření podniků MHD je vždycky manažerskou úlohou o balancování do nuly, k čemuž kromě příjmů z jízdného a doplňkových činností slouží zejména kompenzační peníze „vyhádané“ s objednavatelem dopravy, tedy městem Děčín. Člen představenstva má měsíčně šest a půl tisíce, předseda myslím něco přes devět. Žádné další odměny se jim neproplácejí. I lístek na autobus si kupuju za své, žádnou „zlatou jízdenku“ nedostáváme. Ale představenstvo zároveň za všechno ručí. Když se stane nějaký průšvih, tak to budu já, kdo půjde do vězení. Za ty peníze to musí dělat jen absolutní nadšenec nebo úplný blázen. Ještě se musím rozhodnout, kdo z těch dvou jsem já.

JČ: Ale jízdné jste zvyšovali, ne? Nepomohlo to k vyšším příjmům dopravního podniku?

RB: Zaprvé, jízdné ve městě určuje město, nikoliv dopravní podnik, jsou to dvě různé instituce. O jízdném rozhodují zastupitelé, zatímco představenstvo může jenom sledovat jak. Zadruhé, pravidelná městská autobusová doprava má pět druhů příjmů: 1) vlastní výběr jízdného a prodej časových kuponů, 2) kompenzace od Ústeckého kraje v rámci zapojení DPMD do krajského integrovaného systému dopravy, 3) jízdenkové vyrovnání (tzv. clearing) v rámci téhož krajského systému, 4) příjem z reklamy na a v autobusech a 5) kompenzace ztrát plynoucích z plnění závazků veřejné služby od města Děčín, což je ta nejobjemnější položka. Jak vidíš, jízdné tvoří jen malou část z celkových příjmů městské autobusové dopravy. A zároveň statistickou většinu našich cestujících tvoří děti, studenti, hendikepované osoby a senioři, čili cestující, kteří požívají různých slev, případně jsou od placení jízdného zcela osvobozeni. V Děčíně se s jízdným dlouhá léta nehýbalo, zatímco ceny paliv, náklady na opravy autobusů a mzdové náklady výrazně vzrostly. Zdražení navíc bylo nutné i kvůli zapojení DPMD do krajské integrované dopravy – kdyby k tomu město nepřistoupilo, dopravní podnik by dostal následně od Ústeckého kraje méně peněz a o to více peněz by musel žebrat z městského rozpočtu. Sranda je i v tom, že když zdražíš jízdné, dostaneš ten rok zároveň méně peněz od kraje, protože koeficienty vztažené k průměrné ceně jízdenek v kraji se vyhodnocují ročně. Tedy zvýšené krajské kompenzace dostaneš až za rok.

JČ: Městská autobusová doprava ale není jediným zdrojem příjmů DPMD, že?

RB: Je to tak. Tvoří převážnou většinu, ale není to jediný zdroj peněz pro fungování podniku. Další, podstatně menší peníze, má podnik z provozu čerpací stanice a myčky, dále z provozování autodílny a z provozování zájezdové a nepravidelné dopravy. Všechny tyto doplňkové činnosti podniku ale tvoří nižší jednotky procent v celkových příjmech. Přesto se snažíme zaměřit i na zvýšení jejich hospodářského výkonu. Podniková autodílna například lakuje výrobky pro některé děčínské firmy. Snažíme se v rámci omezených rozpočtových možností zvelebit čerpací stanici. Investovali jsme do nového úsporného osvětlení, které se nám za dva roky zaplatí (no, při dnešních cenách elektřiny možná i za rok) a pak už bude výrazně šetřit náklady na elektrickou energii. Postupně, v rámci omezení daných schváleným rozpočtem, modernizujeme interiér shopu i jeho venkovní okolí, připravujeme výměnu veřejných boxů na ruční mytí aut včetně veškeré technologie za nový moderní systém. Upravili jsme organizační strukturu řízení čerpací stanice, což přineslo mzdové úspory. Odhalili jsme manko v prodeji paliv za téměř milion korun, takže jsme ihned podali trestní oznámení, věc šetří policie a spolu s nově jmenovaným ředitelem podniku Ing. Beránkem hledáme systémová řešení, jak podobným nepravostem předcházet. Změnili jsme systém nákupu paliv pro čerpací stanici, kdy věříme, že dosáhneme lepších nákupních cen pro podnik, tudíž i nižších prodejních cen pro zákazníky, kteří na Dělnickou zase začnou jezdit.

JČ: Zmínil jsi nákup paliv. Někde jsi vysvětloval, že to byl mimo jiné i hlavní problém kvůli onomu nelichotivému hodnocení transparentnosti DPMD v tzv. K-indexu, je to tak?

RB: Ano. Děčínský dopravní podnik dostal od hodnotitelů obrovské množství mínusových bodů právě za nákup paliv. Vysvětlím. Dvacet let tu byl zavedený systém nákupu nafty a benzínu, kdy DPMD měl uzavřené rámcové smlouvy s asi deseti dodavateli paliv v České republice. Každý týden dělal vedoucí čerpací stanice vlastní malou aukci. Kdo ze smluvních dodavatelů ten týden nabídnul nejnižší cenu, tak vyhrál a přijel s cisternou. A za týden někdo jiný. A za týden zas. Jenže když někteří dodavatelé třeba čtyřikrát, pětkrát za sebou v aukci neuspěli, tak se na to vykašlali a už se nadále do aukcí nepřihlašovali. Takhle nám postupem času zůstali z původních deseti jenom tři regionální dodavatelé, kteří se týdenních aukcí účastnili. A sice děčínský Armex, KM-PRONA a Vendys. Tihle tři se pravidelně opakovali. Pro ostatní dodavatele jsme byli obchodně nezajímavý a nejistý maloodběratel pod jejich rozlišovací úroveň. Problém s K-indexem transparentnosti ale tkví v tom, že každá ta týdenní zavážka paliva se administrovala zvlášť. A protože při prodeji paliv se pohybujeme v dravém volnotržním prostředí, údaje na smlouvách (zejména cena za nakoupenou naftu a benzín) se před povinným zveřejněním začerňovaly. Aby ostatní soukromé čerpací stanice v okolí nevěděly, za kolik nakupujeme a kolik činí naše obchodní marže. Jenže tohle znamenalo, že nám každý rok přibylo do veřejného registru smluv 52 samostatných papírů se začerněnými údaji. A za každý jednotlivý z nich byly mínusové body za transparentnost. Proto byl děčínský dopravní podnik vyhodnocen jako nejhorší firma pod sluncem, proto byl na tom o tolik hůř než jiné společnosti a instituce, které uzavřely ročně začerněné smlouvy třeba dvě, byť v řádově vyšších částkách a za podstatně podezřelejších okolností, než tomu bylo u nás. Jako představenstvo jsme chtěli tento systém změnit na standardní veřejnou zakázku, kdy se vypíše normální výběrové řízení na dodávku paliv na celý jeden rok od jednoho dodavatele, od čehož jsme si slibovali, že se zájemců přihlásí více a nabídnou lepší ceny. Ve chvíli, kdy spolu mluvíme, je soutěž již vypsána v registru veřejných zakázek. Nebude se ale soutěžit pevná cena za litr na rok, protože nevíme, kam a kdy vyletí nebo se propadne ropná burza v Rotterdamu, která ovlivňuje ceny paliv v Evropě. Budeme soutěžit obchodní index, čili výši slevy od základní prodejní ceny, jejíž hodnota kopíruje cenu ropy na burze, kurz amerického dolaru vůči české koruně (ropa se ve světě obchoduje za dolary) a výrobní náklady na rafinaci a dopravu produktu. Bývalý ředitel tento systém nákupu paliv rozporoval a hledal důvody, proč to nemá smysl. Já si od toho slibuji širší okruh potenciálních dodavatelů, větší konkurenci a vysoutěžení nižší ceny. Ta se pak projeví i na cenách na našem stojanu, jež byly v posledních měsících oprávněným terčem vtipů a hejtů. Jenže jsme nemohli prodávat za méně, než za kolik jsme nakoupili - to by nám pak doma zazvonili pánové se služební pistolí a s klepety a sranda s nimi asi úplně není. Novým systémem nákupu se zároveň elegantně vyřeší problém s transparentností smluv uzavíraných děčínským dopravním podnikem, takže těch 52 mínusových papírů ročně z indexu zmizí.

JČ: Předtím jsi zmínil nového ředitele. Už jste tedy vybrali?

RB: Jistě. Vypsali jsme výběrové řízení, do něhož se přihlásilo pět uchazečů. Výběrová komise složená z představenstva a z nezávislých odborníků jmenovaných radou města posoudila všechny uchazeče a po druhém kole pohovorů jsme vybrali mladého energického ředitele, Ing. Jaroslava Beránka. Zajímavostí je, že Ing. Beránek již zná dopravní podnik „zevnitř“. Přestože dosud působil ve vedoucích funkcích v jiných oborech, autobusy jsou jeho koníčkem. A když toho na něj bylo v práci moc, tak si šel občas od excelových tabulek, výkazů a jednání „vyčistit hlavu“ jako příležitostný dohodový řidič děčínského městského autobusu. Nastoupil od prvního září jako nový ředitel DPMD a já věřím, že přinese nový náhled na věci a novou energii pro řešení výzev, které nás v budoucnu chtě nechtě čekají.

Konec první části.