Vysočina je zásobárnou vody a potravin pro Českou republiku, je to její nezastupitelná role
15. dubna 2020

Miloš Vystrčil: Vysočina je zásobárnou vody a potravin pro Českou republiku, je to její nezastupitelná role

(Deník) Do hejtmanského křesla na Vysočině usedal Miloš Vystrčil v letech 2004 až 2008. I když nyní tráví většinu času coby předseda Senátu PČR v Praze, do svého domova na Vysočině se vrací rád. U příležitosti 20. výročí vzniku vysočinského kraje nám poskytl rozhovor.

Kraj Vysočina letos slaví 20. výročí od svého vzniku. V čem se podle vás od svých počátků výrazně změnil?

Nevím, zda lze hovořit o výrazných změnách, ale myslím, že se za 20 let fungování podařilo vytvořit jakýsi pocit vysočinské sounáležitosti. Původně Jihlavský kraj, potom po přejmenování Vysočina a nyní Kraj Vysočina byl novým krajem a nebylo především zpočátku pro některé obyvatele kraje vůbec jednoduché si na nové územně-správní členění zvyknout. Postupnou obnovou zejména silniční, zdravotnické, středoškolské a sociální infrastruktury, založením Fondu Vysočiny, podporou kulturních a sportovních akcí na celém území Kraje Vysočina se krok za krokem podařilo položit základy, na kterých se dále rozvíjí specifická identita našeho kraje.

Čím je podle vás Kraj Vysočina jedinečný? Co by si měl zachovat či uchránit?

Vždy, když jsem jako hejtman představoval náš kraj, upozorňoval jsem trochu s nadsázkou na jeho výjimečnost citací z celostátně uznávaných statistik. Říkal jsem, že každý třetí český brambor je z Vysočiny, zdůrazňoval jsem, že bez Vysočiny by neměli pitnou vodu ani v Praze ani v Brně, poukazoval jsem na to, že každá čtvrtá žárovka se rozsvítí díky Vysočině. A když se mi zdálo, že posluchači mají smysl pro humor, tak jsem ještě připomínal, že také každá pátá kráva je z Vysočiny. Donedávna také platilo, že na Vysočině ze všech krajů nejrychleji rostou stromy. Nyní bohužel o toto naše jedno z největších bohatství přicházíme. Vysočina je pro Českou republiku zásobárnou vody a potravin, je to její nezastupitelná role, a pokud k tomu připočteme ještě tři památky UNESCO a krásu naší krajiny dostávám se k citátu malíře Emila Filly: „Je to krajina mé duše, mého srdce, vidím-li ji, není to bez pokory, bez jisté vroucnosti.“

Jak dnes s odstupem let nahlížíte na období, kdy jste byl hejtmanem Vysočiny? Co bylo pro vás tehdy nejtěžší? Na která klíčová rozhodnutí jste pyšný?

Já už to mám tak, jakmile nastoupím do nějaké funkce, hned se děje něco, co se ještě nikdy nedělo. Za čtyři roky hejtmanování jsem zažil mnohé, asi nejvíce se mi však do paměti vryly záměna novorozenců v Třebíči, heparinový vrah v havlíčkobrodské nemocnici a v historii největší havárie na D1 v březnu 2008, ve které bouralo více než 200 aut. Nechci a nebudu sám sebe hodnotit. Vše, co jsem jako hejtman dělal, jsem se snažil dělat naplno a pořádně. Z těch strategických rozhodnutí a následných činností jsem dodnes hrdý na to, jak jsme dokázali nastavit a využít Regionální operační program. Pro Kraj Vysočina a Jihomoravský kraj jsme měli k dispozici na sedm let více než 20 miliard korun. Využili jsme vše bez jakéhokoliv problému a velmi efektivně. Při vyjednávání jsme si prosadili největší investice do silnic ze všech krajů. Vytvořili jsme fond strategických rezerv a našetřili si na spolufinancování. Rovněž nepovažuji za samozřejmé, jakým způsobem jsme si dokázali předat informace a zachovat spolupráci po výměně vedení kraje po volbách v roce 2008. Vážím si toho, jak tehdy nastupující hejtman Jiří Běhounek dokázal navázat na naši práci, nic neboural, nekritizoval, ale pokračoval, protože to bylo pro Vysočinu to nejlepší, co mohl udělat.

Jak nahlížíte na současné problémy Kraje Vysočina ze své pozice předsedy Senátu a předchozí pozice senátora?

Věřím, že epidemii způsobenou koronavirem zvládneme, byť to není jednoduché a bude to ještě bolet. Jinak jsem rád, že se nám postupně daří se klišé „chudá Vysočina“ zbavovat. Snažím se i svým působením v Senátu k tomu maličko přispět. Jsme uprostřed České republiky, jsme uprostřed Evropy, je třeba toho využít k překonání problémů v dopravní dostupnosti, v podpoře vzdělanosti nebo nalákání investorů, kteří přinesou pracovní místa s přidanou hodnotou. Vysočina je krajem s velkou perspektivou a úžasnými skromnými a pracovitými lidmi. Je třeba to využít a zúročit.

Co byste Kraji Vysočina a jeho obyvatelům popřál do dalších let?

V současné době bych nám všem především přál, abychom zvládli těžké období způsobené koronavirem. Přál bych si, abychom vše zvládli nejen po stránce ekonomické, nýbrž i lidské. Říká se, že každá krize kromě škod a strádání přináší také příležitosti. Naší příležitostí je porážku koronavirové pandemie spojit například i s obnovou našich lesů. Jsem přesvědčen, že naší příležitostí není snaha stát se Prahou nebo Brnem, ale nadále zůstat Vysočinou, zeleným krajem s nádhernou krajinou a velkou rozmanitostí. Přál bych nám, abychom si dokázali vážit krásného prostředí a nadále si pěstovat ty drobné městské a vesnické radosti. A potom bych nám všem přál, abychom se nadále dokázali nakonec vždy domluvit, uvědomit si, že všichni nemohou mít všechno. Abychom se nejen v těžkých chvílích dokázali spojit, abychom si dokázali nezávidět. Abychom dokázali přistupovat ke svému životu jako k daru a ke svému okolí, jako k prostředí, o které je třeba pečovat a zajistit je pro naše potomky stejně krásné a zachovalé.

(Autor: Eva Bártíková)

Miloš Vystrčil
předseda Senátu PČR
místopředseda strany

Více o autorovi