Novinky Mediální výstupy

 

Vážená paní ministryně, pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Obracím se na paní ministryni s dotazem z hlediska upřesnění právního rámce fungování nás zákonodárců v Poslanecké sněmovně v souvislosti s veřejnou diskusí v posledních dnech v souvislosti s vyjádřením olomouckých státních zastupitelů, kteří položili onu zásadní otázku, kdy je v tuto chvíli potřeba zodpovědět otázku celospolečenského významu, zda v procesu projednávání a schvalování zákonů, které ovlivňují život všech občanů, se mají poslanci ve smyslu svého ústavního slibu řídit svým nejlepším vědomím a svědomím. Paní ministryně ve vyjádření v tisku konstatovala, že existuje jemná hranice mezi politickým vyjednáváním a korupcí, a zároveň naznačila, že jako znalkyně trestního práva by možná byla schopna tuto jemnou hranici blíže upřesnit. Tam směřuje i můj dotaz.

 

Já se nechci zeptat v souvislosti s onou kauzou, která je v tuto chvíli předmětem takové mediální pozornosti, ale v souvislosti s jiným politickým děním, které v tuto chvíli probíhá, které chci uvést jako příklad, který by po mém soudu měl být možná posuzován podobně.

 

V této chvíli v jedné nejmenované politické straně dochází k vnitřní diskusi, zda by se část poslanců měla vzdát buď mandátu poslance, nebo výkonu funkce hejtmana, a předseda této politické strany, shodou okolností premiér této země, je veřejně vyzývá, aby tak učinili. Zároveň tito poslanci vystoupili s vyjádřením, že přicházejí se zákonodárnou iniciativou, prostřednictvím které chtějí přesněji vymezit tento výkon činnosti, třeba zavést takzvaný klouzavý mandát.

 

Pro mě je zcela zásadní, aby platila stejná právní pravidla pro všechny. Zda bude toto jednání, to jest tyto výzvy ke vzdání se mandátu poslance Parlamentu České republiky na jedné straně a na druhé straně tyto zákonodárné iniciativy nastolující jiný stav, posuzován ve stejném kontextu jako to dění z minulosti. (Upozornění na čas.) To jest, zda v tuto chvíli by paní ministryně schvalovala nasazení operativní techniky na Úřadu vlády, případně v okolí premiéra, a nasazení operativní techniky v okolí těchto poslanců, abychom posoudili, zda motivace jejich jednání souvisejí s nějakou osobní výhodou či s hmotnými statky souvisejícími s výkonem funkce poslance a zda toto ovládá jejich jednání v tomto zákonodárném sboru a při případném předkládání návrhů zákonů více než vykonávání mandátu v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím.

 

Byl bych rád, kdyby mi paní ministryně na tomto případě tu úzkou, těžko definovatelnou linii třeba blíže vysvětlila, abych věděl, zda se při hlasování nedopustím třeba trestného činu. 

 

 

 

 

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pane poslanče, děkuji za chytrý i zajímavě formulovaný dotaz, který mi umožní blíže rozvést svou zřejmě stručnou odpověď nebo vyjádření v médiích.

 

Tím, že jsem řekla, že vede velice jemná hranice mezi politickou korupcí a trestněprávní korupcí, jsem nechtěla vyjádřit nic více, než je v samotných zákonech, které už v dnešní době platí, čili ne de lege ferenda, ale de lege lata, a pro nás zákonodárce v každém případě platí Ústava. Jsou to nejen články, které se týkají indemnity, imunity, článek 27 odst. 1, 2, 4, ale jsou to i základní ustanovení, která bych mohla ocitovat, ale myslím si, že každý z nás je dobře zná a víme, že v úvodních ustanoveních Ústavy se vymezuje náš rámec a naše základní povinnosti a naše základní práva, která platí samozřejmě pro zákonodárce rovněž.

 

Pokud srovnáváme trestněprávní korupci, tak jak je vymezena jako neoprávněná, v tomto případě majetková výhoda, s politickou korupcí, která není trestná a je jen na hranicích, řekněme, mravní politiky nebo politiky, která obstojí i z hlediska etického, standardního posuzování jako každého jiného lidského počínání, tak si myslím, že to tak komplikované nebude. Ve vašem případě, který jste uvedl, já to vnímám jako jednání, které je přípustné, a rozhodně tak jak jste ho prezentoval, bez další konkretizace takových jednání, tak by podle mého soudu nenaplňovalo trestněprávní kvalifikaci nabízení úplatku nebo podplácení. Ale samozřejmě nemohu předjímat v konkrétním případě, který by ještě měl jiné rysy než to jednání, jak jste ho tu obecně charakterizoval, že by státní zástupce se na něj nepodíval jinýma očima.

 

Čili záleží na tom, o jaký konkrétní trestný čin by se jednalo, jaké by byly způsoby, objektivní stránka trestného činu, způsoby jednání, jaká by tam byla příčinná souvislost mezi neoprávněnou výhodou, mezi cílem a mezi jednáním. To všechno by bylo podrobeno pochopitelně analýze orgánů činných v trestním řízení a ty by potom rozhodly, jestli došlo k naplnění skutkové podstaty konkrétního trestného činu, nebo ne. Tak daleko by moje obava nešla, že bych už tyto formy politického jednání obecně považovala za zakázané trestním zákonem.

 

Pokud jde o nasazení operativních prostředků, abych se nevyhnula ani této nepříjemné otázce, tak ministr spravedlnosti o tom nerozhoduje. Takže toť vše. Děkuji.

 

 

 

 

Já bych chtěl pouze upřesnit, že si myslím, že v tomto případě by šlo určitě o jinou právní kvalifikaci, případně by šlo o nějaký nátlak, případně vydírání, aby se někdo vzdal mandátu apod. Já si to samozřejmě nemyslím, to říkám předem, myslím si, že to je standardní forma politického jednání. Na druhé straně bych byl rád, abychom věděli, kdyby se náhodou v případě s tímto politickým děním souvisejícím někdo mandátu posléze vzdal a v budoucnu by vykonával jakékoli veřejné funkce, jestli by to bylo slučitelné a jestli by to bylo jakkoli postižitelné, protože se obávám, že jediná forma, jak zjistit, jestli jednání bylo na základě nějaké výhody nebo politické dohody, je to permanentní sledování všech všemi, to je permanentní monitoring naší komunikace, jednání našich poslaneckých klubů apod. Tam vedla moje interpelace. Abychom si uvědomili, že realita, když je domýšlena, prohlášení státních zástupců až do konce, tak že jediná cesta, jak naplnit jejich velký ideál, je právě realizace ideje velkého bratra.

 

Paní ministryně, líbilo by se vám v takovém světě žít?

 

 

 

 

V takovém světě já žiji, částečně, to zaprvé. Zadruhé si myslím, že teď je právě na nás, abychom hranice posunuli. Směr, kterými je chceme posunout, od toho, co tu bylo standardní v minulosti, je myslím jasný.