Není pravda, že chce v Moskvě uctít památku padlých vojáků. Jde mu o něco jiného
11. dubna 2015

Jana Černochová: Není pravda, že chce v Moskvě uctít památku padlých vojáků. Jde mu o něco jiného

"Není pravda, že prezident Zeman chce uctít památku padlých vojáků. Musel by v tom případě totiž objet celou řadu zemí, které byly součástí Sovětského svazu. Je to jakési jeho alibi, protože touží po tom setkat se s Vladimírem Putinem. A ukázat, že pokud bude on na Pražském hradě, směr naší zahraniční politiky bude proruský," myslí si poslankyně a starostka Prahy 2 Jana Černochová. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se vyjadřuje i k americkému konvoji, českým vojákům a kritizuje navržené odvody.

 

Velké polemiky vzbuzuje cesta prezidenta Zemana do Moskvy 9. května na oslavy ukončení druhé světové války. Ve čtvrtek večer se o ní hádala i vláda. Vy z ní asi nadšená nebudete? 

Samozřejmě že z ní nadšená nejsem. Hlasovala jsem v Poslanecké sněmovně pro to, aby vláda neposkytla žádné finanční prostředky ani politickou podporu k této cestě. Není pravda to, že prezident Zeman chce uctít památku padlých vojáků. Musel by totiž v tom případě objet celou řadu zemí, které byly součástí Sovětského svazu. Je to jakési jeho alibi, protože touží po tom setkat se s Vladimírem Putinem. A ukázat, že pokud bude on na Pražském hradě, směr naší zahraniční politiky bude proruský. Což je něco, s čím se smiřovat nechci a co mi vadí. 

Jak vnímáte s tím související roztržku prezidenta Zemana s americkým velvyslancem Schapirem? 

Vyjádření pana Schapira nebylo úplně nejšťastnější. Tak jak si představuji, že by měl vystupovat a působit diplomat. Ve chvíli, kdy mu takto extenzivní otázku položí redaktor České televize, měl skončit tou první větou - že mu nenáleží tyto věci hodnotit. Nenahrál by na smeč panu prezidentovi a jeho příznivcům, kteří to opět protiamericky zneužili, a podepisují se petice na ukončení mandátu velvyslance Schapira a jiné nesmyslné věci, které se na to nabalily. Byla to škoda. Kdyby se americký velvyslanec mohl vrátit v čase, skončil by tou první větou. Pan prezident toho zas mohl využít. Což on umí, využívat věci, které jsou hodně na hraně, a rozdělovat společnost. A podařilo se mu dostat tuto záležitost do veřejného prostoru na celý týden. 

Nicméně s těmi protiamerickými náladami u nás to nebude tak hrozné. Svědčil o tom minulý týden průjezd amerického konvoje, který vítaly tisíce lidí, odpůrců bylo minimum. Američané dokonce prohlašovali, že přivítání u nás bylo nejvřelejší ze všech zemí, kterými projížděli. Jak jste vy sledovala americký konvoj? 

Jsem velmi ráda, že se vše povedlo. Že jsme jako Česká republika neudělali ostudu. Poděkování si zaslouží lidé, kteří se na konvoj přišli podívat. Ale kromě nich obrovské poděkování patří i české armádě a lidem z generálního štábu a ministerstva obrany, kteří museli tuto akci logisticky zvládnout. Pět dní nespali, báli se, aby vše proběhlo, jak má, a nestal se nikde nějaký incident či komplikace. Je hezké, že děkujeme lidem, což je v pořádku. Ale měli bychom k nim přiřadit i ty, kteří měli akci na starosti - policisty, vojáky, městské strážníky. I díky nim vše dopadlo dobře. 

Já jsem byla pro konvoj, na náměstí Míru jsem jasně podpořila tuto akci. Trochu mě však po odjezdu posledního amerického vojáka na základnu do Německa zamrzelo, že se hned den poté na Ministerstvu obrany přijímali naši vojáci, kteří se vrátili z mise v Mali. Je nikdo nevítal. Z toho amerického konvoje jsem si jako politička odnesla poznatek, kterým bych chtěla pomoci změnit toto vnímání. Abychom i našim vojákům a lidem, kteří se zasloužili o naši bezpečnost - ať už na misích nebo tady - projevovali alespoň padesát procent úcty, kterou projevujeme jiným. Jak říkám, jsem pro konvoj, jsem ráda, že vše dobře dopadlo. Ale donutilo mě to přemýšlet o tom, jak by se měla česká vláda, politici i veřejnost chovat k lidem, kteří za naše svobody nasazují životy pod českou vlajkou zejména na zahraničních misích. Jsem připravená otevřít debatu na toto téma na výboru pro obranu a požádat Ministerstvo obrany, aby - pokud to bude možné - zveřejnili plány příjezdů vojáků z misí. A aby tu zůstalo něco, co se stane tradicí. 

Ve čtvrtek večer jste vystoupila v ČT v pořadu Události, komentáře v debatě o vojenských odvodech. Když vás budu volně parafrázovat, jsou podle vás v navrhované formě vlastně zbytečné a jde o vyhazování peněz... 

Přesně tak. Jak je to předložené a schválené vládou - a já doufám, že se tento návrh může ještě změnit a poslanci ve výboru pro obranu na něm zapracují a některá ustanovení se tam změní - je to formální věc, papírová evidence. Chceme vyhazovat 250 milionů každý rok za sociologický průzkum? Lidé, kteří u odvodní komise vyplní dotazníky, nemají povinnost žádnou změnu v jejich životě aktualizovat a hlásit Ministerstvu obrany. Takováto povinnost v zákoně není. Nepůjdou ani na základní vstupní cvičení. Takže odvedenci, ve statusu vedení v kolonce voják v záloze, neabsolvují vůbec žádný vojenský výcvik. Což mi na tom vadí. Stát má celou řadu registrů, o které má armáda zájem. Jde jen o dobrou vůli, aby tato data mohla sloužit i k těmto účelům. Abychom věděli, jaké zdravotní komplikace jsou v daném ročníku. 

To je další téma pro výbor pro obranu - diskuse o vyhlášce Ministerstva obrany i zdravotnictví, kde se určují jednotlivá kritéria zdravotního stavu, které kdo musí splňovat. Přijde mi naprosto nesmyslné, aby někdo, kdo má například alergii na mléko či ploché nohy, nesměl pracovat v armádě. Ať už v aktivních zálohách či jako profesionální voják. Je celá řada pozic, kde by tito lidé mohli být. Sami se tím, že máme takhle přísná a nepochopitelná kritéria, už přes deset let připravujeme o lidi ochotné v armádě pracovat. Stejně tak to platí pro záložáky. Dala jsem si za cíl maximálně se zasazovat o to, aby se propagovaly aktivní zálohy. Jsou to lidé, kterých si nesmírně vážím. Jejich požadavky jsou naprosto nenáročné. Přesto si sami kupují stejnokroje a některé další vybavení. Tohle se musí změnit. Na generálním štábu musí někdo začít zpracovávat to, co bylo ve Vondrově koncepci v roce 2012 dáno jako body, které se mohou realizovat v praxi. Což se bohužel neděje. Proto je podle mě o zálohy malý zájem a je jich jenom tisíc. Měla by se udělat pořádná propagace, lidem vysvětlit, o co jde. Tady vidím cestu. Jsou to lidé, kteří jsou inspirativní pro mladé lidi. A nemusí podstupovat takzvané odvodní papírové řízení. Potřebná data si stát může opatřit jinak. 

Možná by bylo lepší dát více peněz přímo profesionální armádě? 

Ano. Velmi mi vadí, že se tady vymýšlí další nesmyslný registr za 250 milionů každý rok. Ukrajuje se tím z koláče resortu právě profesionálnímu jádru i aktivním zálohám. Sem bych raději tyto peníze investovala. 

Každý rok chodím na Bahna a tankový den do Lešan. Tam vidím 30 tisíc až 50 tisíc lidí. Fandů, kteří mají k armádě vztah. Je to další skupina. Ani ne dobrovolníků, ale hobbistů. Bylo by dobré i je nějakým způsobem dobrovolně zapojit. Mít na ně někde kontakty. Přestaňme si myslet, že ve 21. století budou války probíhat jenom s flintou v ruce. Zkušenosti ze světa ukazují, že jsou války, pro které se používá termín kyberválka. Nejsou to prostě války, kterými si naše země v minulém století dvakrát prošla. Přestaňme mít iluzi, že každý musí být stoprocentně zdravý, nesmí mít brýle apod. Pokud tato pravidla alespoň pro některé specializace nezmírníme, můžeme se dostat do situace, že nebudeme mít rekrutovat z koho. 

(Autor: Ondřej Szaban)

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1337&clanek=370259 

 

Mgr. Jana Černochová

Mgr. Jana Černochová

1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
starostka

Více o autorovi