Tehdejší návrh počítal s příjímáním nápravných rozpočtových opatření již ve chvíli, kdy zadlužení země přesáhne 40 % HDP. Současný vládní návrh však tuto hranici posouvá až na nesmyslně vysokých 55 %. Podíváme-li se na aktuální výši veřejného zadlužení (43,2 % HDP), je zřejmé, že k posunutí hranice došlo právě proto, aby se finanční ústava netýkala stávající vlády a ta mohla dál nezodpovědně hospodařit.

 

Z původního konceptu finanční ústavy tato vláda vyjímá i hmotnou odpovědnost politiků za zadlužování naší země, stejně jako povinnost vlády předstoupit před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru v případě, že svojí neodpovědnou rozpočtovou politikou dosáhne veřejného dluhu ve výši 50 % HDP. Takto vykastrovanou a zeslabenou verzí finanční ústavy nám současná koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL posílá za rok své existence už několikátý důkaz o tom, že naše dlouhodobě deficitní finance ji vůbec netrápí.

 

Vláda se tak chová podobně jako v případě rozhodnutí připojit se k tzv. fiskálnímu paktu. Současná vládní koalice i tehdy učinila pouhé líbivé gesto vůči Bruselu, aniž by začala dodržovat jeden z hlavních principů fiskálního paktu, tedy maximální limit strukturálního schodku rozpočtu. Ten naopak současná vláda nezodpovědně zvyšuje i v době růstu naší ekonomiky.