Projev na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny
10. září 2014

Projev na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny

Projev předsedy ODS Petra Fialy na 15. schůzi Poslanecké sněmovny, která jednala o stanovisku vlády České republiky k sankcím Evropské unie vůči Ruské federaci.

 
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, 
 
já se pokusím vysvětlit a zdůvodnit, proč jsme požádali o svolání této mimořádné schůze a co nám připadá na celé té věci tak důležité. Není to rozhodně stanovisko Evropské rady, se kterým nás tady pan premiér seznamoval, ale je to způsob, jakým tato vláda a pan premiér v jejím čele hájí české zájmy, je to způsob, jakým tato vláda realizuje zahraniční politiku, která je podle mého názoru - pokud vůbec nějaká existuje - ohrožující zájmy a bezpečnost České republiky a českých občanů.
 
Já se přiznám, že nerozumím naší zahraniční politice, nerozumím cílům, které pan premiér svým jednáním sleduje a budu rád, když to na této mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny vysvětlí.
 
Kroky pana premiéra Sobotky a jeho vlády jsou v ostrém kontrastu s tím, co deklaroval před evropskými volbami. Tehdy sliboval, že jeho cíl je být v hlavním proudu evropské integrace, že nechce Evropskou unii překvapovat, že chce být součástí takzvaného evropského jádra. Já tuto politiku samozřejmě nesdílím, nepovažuji za správnou v naprosté většině věcí, ale myslím si, že zrovna v otázkách bezpečnosti, kde nejde o Evropskou unii, ale jde o evropské demokratické státy, které chtějí zaujmout společný postoj, tak tam by ten společný postoj měl být i ze strany České republiky deklarován, protože je to v našem zájmu, a právě to je ten jediný případ, kdy pan premiér Sobotka neposlouchá slepě to, co mu říká Brusel, ale snaží se jít nějakou vlastní cestou.
 
A navzdory tomu, co vláda deklarovala, tak nemáme žádnou společnou zahraniční politiku, nemáme společné postoje, máme různé typy zahraniční politiky, každý si myslí, říká a dělá něco jiného, a takto se nedá ani v Evropské unii, ani na mezinárodní scéně nic udělat. České republice chvílemi nějaká zahraniční politika, vůbec nějaká zahraniční politika, jakoby chyběla. 
 
A vidíme ty výsledky, vidíme, čeho dosáhla Česká republika nebo tato vláda při vyjednávání o postu evropské komisařky, a jestli je pan premiér spokojen s tím, že máme spravedlnost a rovná práva, tedy my, že vyjednal pro naši kandidátku do Evropské komise tento post, tak nikdo jiný s tím spokojen není, protože to je stejně zbytečná pozice, jakou zastává v jeho vládě pan ministr Dienstbier. Pan premiér také opakovaně mění názor a nemá ujasněný názor na některé klíčové zahraničně politické záležitosti. Také nám třeba tvrdí, že sankce nefungují, na základě čeho? Jak to víme? Jak víme, že sankce nefungují, když ještě nezačaly ani pořádně platit? To tedy tvrdí kolegové z Úsvitu, ale mohli by si třeba všichni i pan premiér i kolegové z Úsvitu, když zde zastávají stejný názor, položit otázku, jestli třeba to příměří a to, že dnes směřujeme možná k mírovému řešení, není už výsledkem sankcí a není také výsledkem toho, že jsme konečně západní demokracii ukázali, že jsme připraveni nějaký společný postoj mít a nějakým způsobem Rusko tlačit k tomu, aby se chovalo v souladu s mezinárodním řádem.
 
Navíc nechápu, proč pan premiér Sobotka říká, že sankce nefungují, ale přitom je několikrát při rozhodování - nebo několikrát, aspoň jednou, při rozhodování v Evropské unii dobrovolně podpořil. Pokud tedy pan premiér změnil názor, tak by to měl říci, měl by to přiznat, měl by nás seznámit s tím, jaké budou další kroky české diplomacie a české zahraniční politiky a jeho osobně. K pocitu bezpečí a zajištění bezpečnosti - a o to tu jde, bezpečnosti České republiky určitě nepřispívá, když většina lidí kroky pana premiéra nechápou, když je podstatná část novinářů označuje dokonce za zbabělé a když vlastní vicepremiér mluví o druhém Mnichovu. Myslím, že to je dost důvodů pro to, aby nám pan premiér jasně vysvětlil, co dělá, co nám to přinese, jaké zájmy hájí a čeho chce dosáhnout. A to jsme zatím neslyšeli.
 
Dámy a pánové, část naší politické reprezentace opravdu jedná proti bezpečnostním zájmům České republiky a to mimo jiné proto, že zcela podceňuje dění na východní Ukrajině a vůbec nerozumí tomu, co se tam odehrává a nechce si připustit, že ten konflikt má mnohem větší rozsah, než jak se tady uklidňujeme. Není to žádný místní konflikt, není to žádný lokální konflikt, na který se podíváte večer u zpráv, mávnete nad tím rukou, dáte si další pivo a jdete spokojeně spát. Ten konflikt, který se odehrává na východní Ukrajině má všechny rysy potenciálního světového nebo globálního konfliktu a to minimálně ze tří důvodů.
 
Za prvé je v něm zapojena jaderná velmoc s tradičními imperiálními cíli, za druhé jsou tam narušovány dříve deklarované zájmy Evropy a Spojených států, které na to nejsou schopny adekvátně odpovědět, to je také potřeba si přiznat. A za třetí, jedná se o geopoliticky citlivý bod, historicko-kulturní konfliktní linii, na níž snadno propukají konflikty nebo střety širšího dosahu. Tak to prostě je a to, že dáme hlavu do písku a řekneme, nás se to netýká, to je dobré, to si tam nějak vyřeší Rusko s Ukrajinou, to nás opravdu neochrání, protože to je jenom slepota před realitou a nepřiznání si toho, že je zde narušován mezinárodní řád a že zde dochází k něčemu, co nás všechny a naše děti může fatálním způsobem ohrozit.
 
Když toto říkám, tak sám sebe bych chtěl jednoznačně odlišit od těch, kteří situaci vidí černobíle, a pro které je Ukrajina jednoznačné dobro a Rusko jednoznačné zlo. Když tady mluvím o mezinárodní situaci, o mezinárodním řádu a mluvím o nebezpečí pro západní demokracie, tak to vůbec neznamená, že vidím Ukrajinu a Rusko v tomto černobílém schématu. Ukrajina, kterou dobře znám, není žádným vzorem demokracie a za sebe říkám, že nápady třeba ji rychleji přijmout do Evropské unie nebo do NATO, považuji za úplný nesmysl. Stejně tak prezident Putin není diktátor, je tvůrcem a produktem režimu, který je pro ruskou společnost adekvátní a který odráží její politickou vůli. Pro mě - a mělo by to být tak i pro ostatní - není důležité ale, co se odehrává uvnitř Ruska a co se odehrává uvnitř Ukrajiny. Být v tomto případě proti ruskému postupu na mezinárodní scéně, a to já jednoznačně jsem, tak to neznamená být proti Rusku. Člověk může být i Rusofilem, ale každý, každý, kdo se dívá na věci se zdravým rozumem a kdo se hlavně dívá na ně z hlediska zájmu naší země, což se obávám, že tedy mnozí nedělají, tak každý takový musí být ruským postupem na Ukrajině zneklidněn. Rusko zde nepostupuje proti Ukrajině, ale postupuje proti mezinárodnímu řádu, jehož jsme součástí, a ohrožuje zájmy západních demokracií. Rusko také, a to si připomeňme, porušuje mezinárodní závazky. Rusko dělá to, co se nedělá, v tomto případě třeba porušuje Budapešťské memorandum z prosince roku 1994, tedy smlouvu, kterou samo podepsalo, dohodu, ke které se samo zavázalo. A už to samo je dostatečný důvod k sankcím a určitě také k posilování vojenské přítomnosti na východních hranicích Severoatlantické aliance.
 
Vůbec nezpochybňuji to, že je možné mít legitimní připomínky k sankcím a chránit vlastní zájmy, ale to musí být na základě diplomatických jednání, která se vedou kuloárně, která vedou k nějakému výsledku, která se snaží najít alternativní řešení. U jednacího stolu to nemůže být přes média. Ano, jiné země také měly své představy, jak mají sankce vypadat, ale nedělaly to a priori, nezpochybňovaly společný postoj, vyjednávaly. A my v tomto případě bohužel vyjednávat neumíme a nebo pan premiér předvádí vyjednávací styl, kterému nerozumím nejen já, ale ani naši spojenci. Musím říci, že jsem také rád, že české firmy mohou vyvážet do Ruska obráběcí stroje, já ty firmy znám, byl jsem v nich, mám je rád a přeji jim to. Ale dámy a pánové, od vlády bych očekával, že se bude starat i o něco jiného, že bude rozumět tradičnosti, hloubce a dosahu konfliktu, který není omezen na území, kde se odehrává. Podle toho bude jednat jenomže vláda podle toho nejedná, nepřipouští si rozsah a nebezpečí tohoto konfliktu pro Českou republiku, a to je jedna z největších chyb současné zahraniční politiky.
 
Dámy a pánové, v zahraniční politice a v mezinárodních vztazích platí jedno pravidlo: Neukazujete-li sílu, neukazujete-li odhodlání tuto sílu použít, nemáte-li jasně definovanou vůli, tak vás dříve či později někdo dostane. A i když se nám to nelíbí, tak tak to prostě v mezinárodní politice je. Pokud chcete zachovat svoji pozici, pokud chcete udržet mír, pokud chcete zabezpečit svoje zájmy, tak k tomu potřebujete mít sílu a potřebujete mít také projevené odhodlání tuto sílu použít. 
 
To západní demokracie, Západ, v současné době dělají jenom nedokonale, ale když už to aspoň dělají v některých věcech, tak je v zájmu České republiky se k nim připojit naplno a jejich společný postoj nezpochybňovat. My, a vidím to i v některých komentářích, máme zase tu tragickou tendenci být někde mezi, stát se jakýmsi mostem, udržet se mezi těmi silami, které dnes vytvářejí nějaký mezinárodní konflikt, nepřiklonit se ani úplně k Západu, ani úplně k Rusku, ale nejít ani proti nikomu.
 
Dámy a pánové, podívejte se do naší historie. Kdykoliv jsme takový to postoj zaujali, tak se nám nevyplatil. Být mezi se v mezinárodní politice nevyplácí. Je to ta nejhloupější strategie, kterou můžeme vůbec zastávat. A my dnes nemáme žádnou alternativu. My máme jedinou alternativu, jak zajistit naši bezpečnost, a to je spolupráce v rámci Severoatlantické aliance, to je spojenectví se západními demokraciemi, protože nic jiného nedokáže Evropě zajistit bezpečnost a trvalý mír. A proto není žádná jiná cesta pro Českou republiku. Že to vláda nevidí, tak to neznamená, že to tak není. Česká republika nemá jinou variantu, nemá jinou rozumnou variantu, než stát plně na straně západních demokracií, které nás neohrožují. To je jediná síla, která nás opravdu neohrožuje a které jediné nám mohou zajistit bezpečnost.
 
Dámy a pánové, já se ptám všech, kteří zpochybňují naše spojenectví se Západem, kteří zpochybňují jednoznačný postoj České republiky na straně západních demokracií, kteří mají spoustu nápadů, jak mají jinak vypadat sankce, nebo že vůbec nemají být. Tak já se jich ptám. Máte nějakou rozumnou alternativu k zabezpečení České republiky, k zajištění zájmů České republiky. Já žádnou neznám. Pokud ji znáte, pokud ji zná pan premiér, tak ho prosím, aby nám ji představil. Ale pokud nemáme žádnou rozumnou alternativu, tak se nechovejme jako chytrá horákyně, nechovejme se jako malé děti, ale chovejme se rozumně a odpovědně, jinak zájmy České republiky ohrožujeme. Já vás, pane premiére, vyzývám, abyste začal realizovat rozumnou zahraniční politiku, která důsledně chrání zájmy České republiky a její bezpečnost. Zatím se to neděje.