Proč jsem vstoupil do ODS?
V dnešní době se být straníkem nenosí, dnes je v módě vše kritizovat a hodnotit. Každý chce být za neviditelnou zdí, která ho odděluje od těch „nahoře“ a umožňuje mu mít vždy pravdu bez konfrontace s politickou realitou, která nikdy není černobílá, jak zevně často vypadá.
Proč být tak „hloupý“ a dobrovolně se upsat na druhou stranu a spojit své jméno s politikou, která vždy není dle mého přesvědčení? Jednoduchá odpověď na tuto otázku neexistuje a každý si svoji odpověď musí najít sám. Já jsem tento krok udělal ze strachu z toho, co se v naší zemi začalo odehrávat. ODS pro mne vždy byla symbol liberální, konzervativní politiky, která však v posledních letech tak trochu sešla z cesty. Proč tomu tak bylo nevím, snažení analyzovat toto „sejití z cesty“ rád ponechám jiným. Pocit, že ODS již není hlavní pravicovou stranou, ale stalo se z ní synonymum pro korupci, snobismus, klientelismus a její původní myšlenky ustoupily do pozadí, mně nutí k tomu, stát se její součástí. Proč se snažit tak špatné jméno zachraňovat? Koho jiného dnes jako pravicový volič chcete volit? Neidentifikovatelné hnutí, ve kterém znáte pouze jednu osobu, která tvrdí, že stát lze řídit jako firmu? Nebo snad stranu, která se opírá o autoritu jediného člověka, zatímco otěže drží muž, který je ukázkovým případem novodobého kardinála de Richelieu? Politika je z velké části o umění kompromisu, ale zdá se mi, že ODS ztratila ve všech ústupcích svoji identitu. Věřím, že identita strany a její ideová celistvost je základním kamenem, který musí procházet napříč všemi úrovněmi strany. A zde vidím svoje místo já. V komunální politice, která je nám všem nejblíž.
člen strany