Novinky Mediální výstupy

Přicházejme s vlastním řešením problémů nezávisle na koaličních partnerech

Dobrý den, dámy a pánové, vážení delegáti,

uplynulý rok od minulého kongresu byl nejen pro ODS, ale i pro mě osobně poměrně hektický. Tím nemyslím ani tak kauzu Fondu životního prostředí, byť ani jí se nemohu ve své zprávě vyhnout. Ale zejména práci odborných komisí ODS a mé fungování na Ministerstvu životního prostředí, jímž si dovolím začít.

Ministerstvo životního prostředí, které jsem krátce vedl, bylo už dlouho zralé na zásadní reformu „made in ODS“.

Říkám zcela jasně, že jsem nastoupil se záměrem změnit „ministerstvo zelené ideologie“ na standardní úřad státní správy. Na silný ekonomický resort. Kdo říká, že tomu tak být nemá, je zcela mimo realitu.

Životní prostředí je ekonomický resort, který má zásadní vliv na podnikání. A na druhé straně nemůže dobře fungovat bez úspěšného podnikání, které zavádí inovativní technologie.

Mým heslem rovněž bylo „chráníme přírodu pro člověka“. Nikdy jsem nezastával filosofii, že člověk je v přírodě jakýmsi rušivým elementem, nepřítelem či škůdcem.

Šlo mi tedy o standardní úřad a nalezení rovnováhy mezi ekologií a ekonomikou a prosazení rozumného vztahu mezi ochranou přírody a zájmy občanů. Lze to také vyjádřit principem tří „E“: Ekologie, Ekonomika, Efektivita.

Tyto principy vycházejí z předností politiky ODS. Politiky, která staví na svobodě a odpovědnosti.

Byla to politika ODS, která mě vedla k otevírání národních parků lidem. Protože člověk je přirozenou součástí přírody a má právo se v ní svobodně pohybovat a není čímsi jako škodlivým hmyzem.

Byla to politika ODS, která mě vedla k prosazování zásahů proti kůrovci. Protože není nic přirozeného na tom, aby tento škodlivý hmyz svobodně ničil šumavské hvozdy a proměňoval je v holé pustiny.

Byl jsem, troufnu si neskromně říci, prvním ministrem, který dal konečně přednost lesu před kůrovcem a místním občanům před ekologickými aktivisty.

Byla to politika ODS, která mě vedla k odmítnutí náboženství globálního oteplování. Protože toto náboženství stojí na ideologické manipulaci s fakty, kterou řada skutečných vědců kritizuje.

Byl jsem prvním ministrem, který odmítl exhibovat na globálních konferencích o hypotetické hrozbě, která má přijít za stovky let, a dal jsem přednost aktuálním a akutním domácím problémům.

Byla to politika ODS, která mě vedla k tomu, abych si jako hlavní prioritu určil čistotu ovzduší, kterou zelení ministři dlouhodobě zanedbávali. Těší mě, že i po mém odchodu z ministerstva se příslušný zákon dočkal uvedení do praxe.

Byl jsem první ministr, který pojmenoval problém ovzduší na severní Moravě a nebál se o něm jednat se svým polským protějškem.

Byla to politika ODS, která mě vedla ke snaze zjednodušit zelenou administrativu, zúžit kontroly na velké znečišťovatele a neztěžovat zbytečně život malým a středním podnikatelům.

Byl jsem prvním ministrem, který se snažil změnit apriorně represivní, protipodnikatelský přístup úřadu na oboustranně prospěšnou a dobrovolnou spolupráci státu a firem při ochraně životního prostředí a při zavádění inovací.

I proto jsem chtěl transformovat Fond životního prostředí na efektivní „zelenou banku“, poskytující podnikatelům kapitál na investice s vysokou přidanou hodnotou jak pro ekonomiku, tak pro přírodu. Investice, které se díky úspěšným, někdo chcete-li, zeleným technologiím státu vrátí a ten je znovu použije na otevírání nových příležitostí.

Bohužel musím říci, právě tento můj nejambicióznější projekt se mi stal osudným. Do čela nové „zelené banky“ jsem si totiž na radu jednoho špatného člověka vybral dalšího špatného člověka. Ten místo aby jako zodpovědný manažer dobře řídil svůj fond, hrál si na Jamese Bonda amatéra. Svou práci neodvedl a tu mou poplival.

Chci tu jasně před vámi říci: Nelituji toho, že jsem přišel o křeslo ve vládě. Lituji toho, že jsem nemohl dokončit svou práci. Ještě více ale lituji toho, že skrze mou osobu se útočilo na ODS.

Mrzí mě to. Nicméně jsem přesvědčen, že kromě výběru dvou špatných lidí jsem udělal vše správně. Okamžitě jsem propustil všechny aktéry této kauzy, nařídil jsem kontrolu a následný forenzní audit a sám jsem složil funkci nejen proto, abych nemohl být podezříván, že zametám nějaké stopy, ale zejména abych neumožnil našim soupeřům zneužívat tuto kauzu. Kdybych byl čímkoliv vinen, bezpochyby bych se zachoval jinak.

Opět jsem byl, troufnu si říci, prvním ministrem, který převzal plnou politickou odpovědnost za činy svých podřízených, o čemž v minulosti pouze někteří jen mluvili.

Není mojí vinou, že se tento čím dál absurdnější případ jedné skryté nahrávky vleče už deset měsíců. Mimochodem za tu dobu policie stihla prošetřit a odložit Michálkova trestní oznámení, jeho lživá obvinění o manipulacích s pražskou čističkou odpadních vod, s údajně předraženou zakázkou na poradenské služby pro Státní fond ŽP a stejně tak se nic neprokázalo z obviňování Michálka, že byla zmanipulována i metodika ukládání volných finančních prostředků fondu do bank.

Dámy a pánové, tato kauza je pro mne obrovským osobním ponaučením, a proto mi dovolte jednu výzvu či varování. Předně nedopusťme, aby pod záminkou boje s korupcí či boje s čímkoliv dalším naše policie a justice mohla být, stejně jako v minulosti, bude-li se to někomu hodit, zneužita pro kriminalizaci politických oponentů a mohla fungovat stylem inkvizitora Bobliga.

Stejně tak chci ze své zkušenosti důrazně varovat všechny, kteří schvalují, podporují či jen mlčí k rozpoutávání, dovolte mi tu malou míru nadsázky, inkvizičních procesů, že se mohou obrátit proti komukoli, i proti nim. A historie je v tomto nemilosrdně poučná. Každý, kdo ve jménu nového fetiše či mantry nerespektoval zákony pod heslem, že „když se kácí les, létají třísky“, byl vždy hned druhou obětí onoho kácení.  Jak jsem již řekl, ani chvályhodný boj proti korupci nesmí být záminkou k porušování zákonů této země a oslavě těch, kteří takto činí a nastolují ve společnosti atmosféru nedůvěry, špiclování a vzájemného udávání se.

Tato kauza je pro mne poučením i v jiné věci, a to je, že potřebujeme skutečně mnoho našich vlastních odborníků.

V poslední části svého vystoupení se budu věnovat fungování odborných komisí. To je práce, které si samozřejmě média na rozdíl od různých kauz a pseudokauz tolik nevšímají. O to je však důležitější. Nejen pro ODS, ale pro všechny občany. Na minulém kongresu mnozí o odborných komisích mluvili. Nyní už v nich mnozí pracují a řeší aktuální i budoucí problémy naší země.

ODS jako silná sebevědomá strana, jako strana, která má své pevné ideové zázemí, musí být schopna produkovat odborníky pro každou oblast veřejné správy. Pokud máme dobře vládnout, pokud máme být schopni prosazovat náš program a plnit sliby voličům, neobejdeme se bez vlastních expertů. Expertů s hrdým označením „made in ODS“.

Bez takových lidí se neobejde žádná silná strana. Německá CDU, britští toryové, ale ani američtí republikáni, kteří vždy s sebou do vládních úřadů berou velkou hromadu profesionálů, kteří dokáží uvést politické programy do praxe. To není žádná nezdravá politizace státní správy. Naopak je to zdravá odpovědnost za výsledek voleb a důkaz skutečné demokracie.

Když se po volbách nově obsadí vedoucí posty až po ředitele odborů, je to nejlepší prostředek jak proti korupci, tak proti kostnatění státní správy. Když chcete něco kloudného prosadit za pouhé čtyři roky, potřebujete aspoň na klíčových místech lidi, kteří souzní s vaší ideou, kteří mají v malíčku váš politický program a jsou schopni ho okamžitě začít plnit. Na to, aby vám úředníci házeli klacky pod nohy, vám jich zbyde i tak ještě dost.

Bohužel vlastních profesionálů máme pořád ještě málo. Jinak bych po některém z nich určitě sáhl a vyhnul se tak nepříjemnostem.

Tento deficit musíme odstranit. Proto odborné komise. Strana jako ODS, která má ambice být vedoucí vládní stranou, nemůže být ve vleku úředníků. Naši ministři si od nich nemohou nechat diktovat, co jde a co nejde, co se musí a co nesmí.

To my musíme nastolovat témata veřejné správě. Byrokraté nám nedodají tu správnou munici k porážce levicové opozice.

I když v případě argumentační gramotnosti některých lídrů opozice ve Sněmovně mám někdy pocit, že bychom tyto komise ani nemuseli využívat, že by stačilo, kdybychom pánům Sobotkům a dalším řekli: „Přestaňte o nás lhát a my o vás nebudeme říkat pravdu.“

Nemůžeme být ani ve vleku koaličních partnerů. Logicky není v jejich zájmu pomáhat nám sbírat politické body a prosazovat náš program. Pánové Bárta a Kalousek naprosto logicky pracují ve svém vlastním zájmu a na svém vlastním úspěchu, nikoliv našem. Nemůžeme spoléhat na informace, které nám dají, a návrhy, které nám předloží. Musíme mít vlastní oponentní týmy.

Jistě díky kvalitě našeho programu dokážeme ve vládě prosazovat naše řešení. Nicméně s širším zázemím odborného politického managementu nám to půjde ještě lépe.

Díky výchově vlastních lidí a s využitím nezávislých odborníků, což je pokračování úspěšné spolupráce s NERVem a Esem, jsme schopni nejen pojmenovávat problémy, ale i přicházet s vlastními řešeními problémů nezávisle na našich koaličních partnerech, případně oponovat jejich návrhům.

Kromě toho, že odborné komise slouží vedení i členům ODS k nezávislému informování o problémech a návrzích řešení, jsou také přirozenou možností ke kariérnímu vzestupu našich lidí z regionů. Jsou šancí, jak se pracovití a schopní jedinci mohou posunout vzhůru po politickém žebříčku nikoli díky protekci, ale díky svým vlastním schopnostem.

V závěru chci v dobrém vyzvat, abyste se nejen zajímali o výstupy práce odborných komisí, ale aby se ti z vás, kteří se k tomu cítí býti povoláni, zapojili do jejich práce. Je to způsob, jak znásobit naši sílu. A díky tomu porazit ČSSD a prosadit se oproti VV a TOP 09.

Je mi ctí, že mohu pracovat na tomto úkolu, mám radost, když vidím, kolik máme schopných lidí, a jsem si jist, že odborné komise jsou budoucností ODS.

Děkuji vám za pozornost!