Novinky Mediální výstupy

Politika musí vycházet z hodnot

"Musíme se vrátit k hodnotám listopadu 1989," říká historik Pavel Žáček, který bude v říjnu na Praze 5 a 13 jako nezávislý na kandidátce ODS usilovat o senátorský mandát.

 

V tomto čísle přinášíme materiál o důstojníkovi StB Liboru Širokém (str. 26), který ničil odpůrce minulého režimu. Po listopadu 1989 se stal blízkým spolupracovníkem Andreje Babiše, a dnes je dokonce předsedou dozorčí rady Agrofertu. Čím je pro Babiše tak důležitý? 

Lidé jako Široký umějí dobře jedno – dělat byznys s informacemi a udržovat rozsáhlé vztahové sítě. Tahle parta poražených z listopadu 1989 se vzájemně drží pod krkem, jsou si v tisíce a jedné věci zavázáni a mají skvělé vztahy s Východem. V tom je jejich síla i slabost současně. Stručně řečeno, Široký umí dělat vlivovou politiku a současně se ho mnoho lidí bojí, protože oni vědí, že on ví, a vědět rovná se v těchto estébácko-podnikatelských kruzích moc. 

Proč si myslíte, že si Širokého před revolucí vybral jako svou pravou ruku podplukovník Chovanec, který řídil boj proti tzv. vnitřnímu nepříteli? 

Byl relativně mladý a výkonný. Důležité je, že v prostředí kolem Chovance koncem listopadu 1989 vznikl dokument, jenž rozpracovává strategii bývalé komunistické tajné policie v demokratických podmínkách. Píše se zde, že důstojníci StB a jejich agenti si mají zajistit přechod do nových struktur, kde by dál mohli působit. Právě v roce 1990 vznikl složitý systém sociálních vazeb, služeb a protislužeb, který umožnil těmto lidem se adaptovat na nové podmínky. V létě 1992 zveřejnil Refl ex tablo několika desítek bývalých důstojníků StB, kteří se nejvíce podíleli na perzekuci československých občanů. Tehdy jsme si mysleli, že tihle lidé se už k moci nikdy nevrátí. No a vidíte, dnes mají nejen hospodářskou moc, ale zprostředkovaně usilují i o tu politickou. Pěkný dárek k pětadvacátému výročí revoluce. 

A Babiš? 

Nebezpečný je v tom, že se rozhodl koupit si české společenské elity – od herců přes zpěváky až po novináře. A kdo dnes nepracuje pro Babiše, raději mlčí, protože co kdyby v budoucnu potřeboval jeho peníze nebo "jeho" veřejné funkce? Celé jeho angažmá je překročením všech myslitelných pravidel o střetu zájmů, ale většina názorových lídrů této země k tomu mlčí. Je to neudržitelná situace, kdy se jeden člověk prostřednictvím státu snaží ovládnout stát. 

Jak hodnotíte odpor těchto lidí k Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR)? 

ÚSTR jsem v roce 2008 vytvořil jako instituci, jež byla široce akceptována i v zahraničí. Bohužel ideologicky navolená Rada z konce roku 2012 se pokouší celou instituci zlikvidovat, nebo alespoň ochromit její činnost. 

Co bylo jádrem vašeho sporu? 

Dřívější vedení chtělo maximálně zpřístupnit dědictví bývalé komunistické Státní bezpečnosti (StB). Klíčem k tomu je digitalizace dokumentů. Stručně řečeno, když převedete dokumenty do elektronické podoby, už nebude síly je skrýt před veřejností. A o to se dnes hraje. 

Kdo na tom má zájem? 

Během roku 2012 se v české politice ustavila potenciálně nová vládní koalice ČSSD a KSČM, která chtěla po dalších volbách společně vládnout. Komunisté se ovšem báli možné diskreditace svých kandidátů prostřednictvím dokumentů bývalé StB, a tak tlačili na vedení ČSSD, aby s činností ÚSTR něco udělalo. Lidem kolem komunistického předsedy Vojtěcha Filipa byly v prvé řadě trnem v oku archívy ÚSTR. Mimochodem v jednom z oficiálních dokumentů KSČM se říká, že jedním z největších polistopadových neúspěchů byl právě vznik ústavu. V pokusu o likvidaci Ústavu pro studium totalitních režimů hrály roli i další motivy, jako řevnivost v obci historiků a společenskovědních institucí, ale tohle bylo skutečně podstatné. 

Z předčasných voleb na podzim 2013 však levicová koalice nevzešla. 

To je sice pravda, ale ústav se zase nehodil do krámu Babišovu hnutí ANO, takže scénář oslabení ÚSTR pokračoval. Dříve dělali lidé z ČSSD v Radě ústavu špinavou práci za komunisty, nyní za Babiše. Tvrdili jsme, že Rada nezákonně odvolala management ústavu v čele s Danielem Hermanem. Za pravdu nám nyní dávají soudy, což jsou věci spojené s miliónovými odškodněními. Jsem zvědav, jestli za to někdo převezme odpovědnost. 

Takže podle vás se ve věci ÚSTR hraje hlavně o to, jestli archívy zůstanou otevřené, nebo se uzavřou. 

Zformuloval bych to jinak. Jestli zůstanou uzavřené pro veřejnost a badatele a otevřou se pro privilegované politiky a jejich pomocníky. 

Co tím myslíte? 

Archiváři mě mnohokrát upozorňovali na skutečnost, že lidé z aparátu ČSSD v minulosti chodili do badatelny ÚSTR, což lze doložit z výpůjček, a následně některé archívní materiály medializovali proti svým konkurentům. Žádná strana s tím tak intenzívně nepracovala jako ČSSD. Připomíná mi to známý Orwellův bonmot, že kdo ovládá minulost, ovládá přítomnost, a kdo ovládá přítomnost, ovládá i budoucnost. 

Pojďme k vaší kandidatuře. Co vlastně očekáváte od senátních voleb? 

V říjnových volbách se bude soutěžit o 27 míst, přičemž ČSSD obhajuje 23 křesel a sama má dnes většinu 44 z 81 senátorů. Tyhle volby budou logicky o tom, jestli se podaří zlomit vládu jedné strany v Senátu. Kdyby se to podařilo, může Senát částečně vyvažovat celostátní politiku. 

Jste sice nezávislý, ale na kandidátce ODS. Myslíte, že může dojít k obrodě české pravice? 

Tradiční voliči pravice nezmizeli, jen je otřesena jejich důvěra v určité politiky a postupy. To se dá zlomit jedině příchodem lidí s kreditem. Jestli mezi ně patřím, nebo ne, to nechávám na voličích. Pravice nesmí být uzavřena v ekonomických tématech, ale musí nabídnout obranu určitých hodnot. V mém případě hodnot spojených s listopadem 1989, v něž jsem nikdy nepřestal věřit a snad jsem se svým životem od nich ani tak moc nevzdálil. 

Co si představujete pod pojmem hodnoty listopadu 1989? 

V prvé řadě otevřená společnost s dostatkem svobody pro každého. To je v protikladu k obdivování autokratických režimů, které se zdají být zdánlivě rázné a hospodářsky efektivní. Druhou hodnotou je odmítnutí totality minulého režimu, nerelativizovat zlo, v jistém smyslu je to boj o paměť národa. Další věcí, za niž jsme před pětadvaceti lety bojovali, byla svoboda slova, a především médií, což jde proti trendu jejich oligarchizace a zneužívání ze strany politizujících miliardářů. Poslední hodnotu vidím v pevném prozápadním postoji s vazbou na spojence z NATO. Idealizace Putina v určitých kruzích je nesmyslná a může se nám v budoucnu vymstít.