Novinky Mediální výstupy

Nominační projev na místopředsedu ODS

Vážené dámy a vážení pánové,

ODS se dnes nachází v pozici, kterou lze nejlépe přirovnat k boxerovi, který leží na zemi po tvrdém levém háku. Tento boxer navíc slyší, jak ho někdo odpočítává, a to jazykem, kterému rozumí, ale není to jeho rodný jazyk. Není to čeština.  Je to jazyk, kterému se za mého dětství říkalo „husákovština“ – podivná směs češtiny a slovenštiny.

Aby se boxer v modrém dresu mohl vrátit zpátky do zápasu, musí vstát a rozhlédnout se. Jsme otřeseni z úderu, který nám uštědřily výsledky říjnových parlamentních voleb, úderu, který nás srazil na úroveň strany velikosti KDU-ČSL.

Jak se to mohlo stát? Vždyť jsme to byli my, kdo téměř čtvrtstoletí dominoval české pravici a hrál klíčovou roli ve vývoji země. Něco se změnilo a já bych si k popisu současné situace na české politické scéně vypůjčil jeden historický příměr. V meziválečném období existovaly dvě epochy: první republika, na kterou jsme dodnes hrdí a pyšní, a pak něco ošklivého a nedemokratického, co se označuje jako druhá republika.

Mám obavy, že říjnové volby mohly být začátkem něčeho, co by se dalo nazvat druhou českou republikou.  Období, které je opakem pomyslné první republiky, která začala v roce 1989.  Právě ODS byla politickou silou, která tuto republiku vybudovala, provedla nezbytné reformy, zavedla tržní hospodářství, systém politických stran, odstřihla zemi od komunistického dědictví. Hrdě můžeme říci, že jsme boje této epochy vyhráli.

Jenže nyní už na slova o reformách nikdo neslyší. Naopak se odehrávají věci, které jsme si nikdy nedokázali představit a které dokazují, že druhá republika je tu. Vážně se debatuje o tom, že Sněmovna na mimořádné schůzi zruší nepotřebný lustrační zákon. Nejvíce hlasů ve volbě místopředsedů dolní komory dostane soudruh Falmer alias Vojtěch Filip, přičemž není náhodou, že stejný počet hlasů jako on dostane kandidátka babišovců Jermanová. Ve sněmovně totiž nyní vládne koalice 150 hlasů tvořená socialisty, komunisty, babišovci a úsvitem – koalice druhé republiky, v níž je slovo politik nadávkou a demokraticky fungující strana je karikována jako mafiánský spolek.

Smutný pohled! Ale nepropadejme pesimismu. ODS má na to, aby se jako jediná reálná síla druhé republice postavila. Ležíme na zemi, ale v pravicové krajině po prohrané bitvě stále zůstávají čtyři body, které jsou pro občanské demokraty nadějí, že se obnova strany může povést.

1. Pravicoví voliči. Ti nezmizeli, drtivá většina z nich od nás ale utekla. Nejdříve k TOP 09, nyní především k ANO 2011. TOP 09 není skutečnou politickou stranou, spíše fanklubem. Přesto je dnes naším největším spojencem. A ovšem i konkurentem v boji o místo hlavní opoziční síly. Babišovci nejsou nejen pravicovou stranou, nejsou vlastně vůbec stranou. Naši někdejší voliči je však v těchto volbách přijali jako jedinou alternativu. Právě je musíme získat zpět. Nebude stačit jen čekat, až lidé budou unavení z nové vlády a začnou se vracet k opozici. Musíme jim jít naproti, musíme jim předkládat jasné léky na jejich každodenní bolesti ve všech oblastech. Musíme oprášit naši Modrou knihu. tytodobře formulované pravicové recepty pro každý rezort, osvědčené z minulého pobytu v opozici.
2. Stále tady jsou naše voličské skupiny. Sice jsme mnohé z nich v posledních letech několikrát zradili. Bez nich  ale nemáme šanci. Mladí lidé, živnostníci, drobní podnikatelé, aktivní senioři, rodiny s dětmi – to jsou naše přirozené cílové skupiny. A nebude to lehké. Stačí si jako příklad našich selhání připomenout, že vláda pod vedením našeho premiéra zvedla daně pracujícím důchodcům. A to jen kvůli chiméře o udržení koalice až do samého konce. Koalice se stejně rozpadla a dnes se naši poslanci musí se zarděním dívat na to, jak levicovo-populistická vláda bude této skupině daně snižovat. Absurdní, leč zcela reálné.

Jak z toho ven? Zde pomůže jedině zásadní obměna vedení. ODS pořád má nejlepší řešení pro své voličské skupiny. Prodávat je ale musí nové osobnosti.

1. Zůstává nám „stará firma“, jak se říká anglicky. To zní v češtině trochu pejorativně, takže říkejme raději stará značka, chcete-li zavedená firma. ODS je zavedenou firmou, byť si mnohdy stěžujeme, co vše v ní nefunguje ideálně. Na pravici máme jednoznačně největší a nejkvalitnější členskou základnu, nejpropracovanější celostátní strukturu místních sdružení, jako jediní máme partnerské organizace a think-tanky typu Mladých konzervativců nebo CEVRO. Něco takového nemá nikdo nejen na pravici.

V tomto bodě stačí nerozbít si starou firmu. Neměňme proto zbrkle stanovy. Nikoho mimo tento sál nezajímá, kolik máme místopředsedů nebo členů Výkonné rady. Stejně tak prosím nezničme rodinné stříbro, kterým je manažerská síť. Tu nám závidí i babišovci. Nové „strany“ nám chtějí dokonce naše manažery přetahovat. Držme se toho, co nás kdysi dostalo na vrchol.

1. A nemění se něco, co bychom mohli označit jako Pól svobody. Ten tvoří pravicově laděné veřejné mínění, mnozí akademici, vzdělávací instituce a pravicová sdružení, političtí vězni, kteří chtějí volit doprava, ale teď neví, koho.

Když splníme tři předcházející úkoly, uvidí v nás Pól svobody naději na přežití (autentické, opravdové) pravice v českých zemích. A pomůže nám splnit největší úkol na cestě k přežití ODS.

My umíme voličům říci, co chceme dělat, a dokonce i jak to chceme dělat. Ale chybí nám stručná a výstižná odpověď na otázku, proč nás volit. Musíme proto zformulovat příběh o dvou třech větách, který vysvětlí, proč volit právě ODS. My, tady v sále víme, že naše krédo můžeme popsat šesti slovy, která mohou znít: láska ke svobodě, úcta k tradici a odpor ke komunismu. Jenže takto řečeno to voliče nepřitáhne. Nový příběh o pár slovech musí zformulovat nové vedení a začít ho co nejdříve prodávat veřejnosti: Předejdu otázku, zda vím, jak na to. Kdybych měl univerzální recept, kandidoval bych tady na předsedu.

Já ale kandiduji na místopředsedu. Nabízím se jako místopředseda na práci. Místopředseda, který v sobě snoubí něco ze všech čtyř zmíněných bodů. Vždycky jsem byl a zůstávám voličem pravice, voličem ODS. Jsem hrdým příslušníkem střední vrstvy, člověkem, který vždy dával přednost svobodě před jistotou. Jsem tradicionalista, který se zdráhá osvědčenou značku hodit do starého harampádí. Prošel jsem různými funkcemi i pracovními pozicemi v několika pravicových iniciativách a organizacích. Jsem příznivcem velké, univerzální pravicové strany, která pojme konzervativce, liberály i pravicové křesťanské demokraty, strany, která se nebojí otevřít lidem zvenku.

Vedl jsem několik úspěšných volebních kampaní. A proto bych rád svou zkušeností přispěl k přípravě všech nastávajících voleb. Věnuji se analýze politiky a společnosti nejen u nás doma. A proto nabízím svou významnou účast na programové obnově. Mnoho let jsem vytvářel zázemí pro naše senátory, poslance, europoslance a ministry, vím, jak je právě ono důležité. Chci pracovat a možná i garantovat kvalitu našeho odborně-analytického, vzdělávacího a servisního zázemí.

Věřím, že ve vedení strany mají být i lidé, kteří stejně jako já nejsou ve volených funkcích. Kandiduje hodně poslanců, europoslanců či starostů, ale jsem přesvědčený, že je má doplnit také někdo, kdo nechodí do práce jako volený politik. Chceme přece být stranou střední společenské vrstvy nejenom ostřílených parlamentních a komunálních politiků.

Věřím také, že strana s holubicí ve znaku potřebuje v krizových časech ve vedení dravce. A já se, dámy a pánové, jmenuji Sokol. Petr Sokol.