16. září 2013

Představení programové kapitoly Školství

Všichni chceme pro své děti dobré školy. Protože jen v dobré škole mohou získat dobré a kvalitní vzdělání. Vzdělání, které jim umožní dělat práci, pro kterou mají předpoklady, práci, která jim pomůže zajistit sebe i rodinu, cítit se spokojení, úspěšní a splnit si svoje sny.

 

Na kvalitě našich školek, škol, univerzit a na možnostech základního, profesního i dalšího celoživotního vzdělávání záleží, zda dokážeme pro budoucí generace zachovat společnost, v níž stojí za to žít, zda budeme napříště schopni vydělávat peníze, které zajistí prosperitu naší země.

K tomuto nám ale nepomůže žádná další reforma, ani žádný další nevyzkoušený experiment, ani líbivé předvolební opatření. A proto Vám dnes nechceme představovat nějaký zázračný nápad nebo ohlašovat další novinky pro české školství. Naopak, ODS chce a bude pracovat na dlouhodobé a koncepční vzdělávací politice v České republice. Chceme zastavit experimentování s našimi dětmi a s našimi školami.

České školy byly v poslední době vystaveny neustálým změnám, reformám, novým konceptům a revolučním myšlenkám. Nejen z debat a setkání s učiteli, řediteli škol, pedagogickými i nepedagogickými pracovníky a rodiči víme, že to, co všichni potřebují nejvíc, je právě stabilita, jasná, jednoduchá a srozumitelná pravidla, řád a možnost spolehnout se na podmínky od státu.
To, že chce ODS konec experimentů se žáky a školami, nechce dělat další revoluci a nechce vystavovat školáky dalším pokusům, testování a módním nápadům a nedotvořeným koncepcím, ale neznamená, že nebudeme dělat nic. Právě naopak. Přinést stabilitu a zajistit dlouhodobý rozvoj českého školství znamená mnoho práce a mnoho konkrétních úkolů. Přes neustálé reformování a napravování důsledků reforem novými reformami nemáme vlastně ani čas na pečlivou, pravidelnou a postupnou péči o zlepšování kvality našich škol.

Co tedy naše školství potřebuje?

Musíme dát mladým lidem jistotu, jakou podobu budou mít státní maturity. Na ministerstvu se nám podařilo stabilizovat a upravit model maturit, který stát v předchozím roce nezvládl. Letos proběhly maturity bez problémů. Nyní ale potřebujeme rozhodnout o dlouhodobém funkčním modelu, který neselže jako ten předchozí.

Chceme zajistit svobodu volby zvolit si správnou vzdělávací cestu. To na začátku znamená, že musíme zajistit dostupné předškolní vzdělávání všem těm, kteří ho chtějí, ať v tradičních školkách, v dětských skupinách, ve firemních nebo lesních školkách. Ale musíme samozřejmě nabídnout i možnost zůstat doma s dětmi všem těm, kteří takovouto volbu svobodně chtějí udělat.

Školy musejí mít možnosti přistupovat individuálně ke každému dítěti a pomoci mu rozvíjet jeho talent. Stát proto má zajistit, aby měly děti na startovní čáře srovnatelné podmínky a mohly prokazovat svoji schopnosti.

Stát proto musí také jasně a transparentně financovat mateřské, základní a střední školství a to tak, aby jeden žák stejného věku pobíral napříč republikou stejný státní příspěvek bez ohledu region, ve kterém žije, což se dnes neděje.

Neméně důležité je i to, aby ředitelé škol s předstihem věděli, s jakým rozpočtem budou moci hospodařit. Stabilita financování škol znamená předvídatelné výdaje na platy a na pomůcky. Nelze každý rok podle potřeby přesouvat finanční prostředky z jedné rozpočtové podkapitoly do druhé, to vede jen k nejistotě a neefektivnímu nakládaní s penězi nás všech.

Děti se ve škole mají především naučit číst, psát, počítat, pracovat s informacemi a také přemýšlet. Proto musíme přestat neustále měnit požadavky státu a obsah tzv. RVP. Musíme připravit jednoduché standardy, které stanoví mez základních znalostí a ostatní nechat na zkušenostech a umu učitelů.

Šanci uspět v dnešním světě nebudou mít děti bez aktivní znalosti cizích jazyků, zejména bez angličtiny, a proto chceme vytvořit školám takové podmínky, aby mohly všechny děti začít s angličtinou už od první třídy.

Zároveň musíme podporovat atraktivnější výuku matematiky, přírodních věd a rozvíjet vztah dětí k technickým oborům od útlého věku. S tím souvisí i snaha ODS o daňové úlevy všem firmám, které se chtějí a podílejí na spolupráci se školami, odbornými učilišti atd.

Musíme také vytvořit konkurenční prostředí mezi vysokými školami tím, že jim umožníme se profilovat a strategicky rozvíjet také na praxi zaměřené profesní studijní programy. To je cesta ke zvýšení kvality vysokoškolského vzdělávání, chcete-li „udržitelnému rozvoji“ vysokého školství, které dnes trpí nepředvídatelností státních příspěvků a přebyrokratizovaným systémem udělování akreditací, které v důsledku nakonec stejně nezabrání fungování nekvalitních škol a udělování nezasloužených titulů.

Takovouto politiku jsem začal prosazovat na Ministerstvu školství a z reakcí odborníků i veřejnosti víme, že, je to správná cesta, ve které musíme pokračovat. Držme se starých pravd. Jedna z nich říká, že dobré školy dělají dobří učitelé a že dobré školy přinášejí bohatství občanům i celé zemi. Musíme zlepšit jejich postavení a obnovit prestiž učitelského povolání.

Je potřeba dokončit přípravu toho, čemu říkáme kariérní řád pro učitele. Ten umožní dlouhodobý kariérní postup pedagogům, bude je motivovat k dalšímu sebevzdělávání a nabídne jim celoživotní perspektivu růstu.

Nemůžeme experimentovat s učiteli tak, že jim každý rok za chodu měníme pravidla, neustále předefinovávame, co a jak mají učit, jednou finančně podporujeme tu a podruhé zase onu skupinu pracovníků ve školství.

ODS chce podpořit zvýšení prestiže práce učitelů a jejich motivaci investicí alespoň 3 mld. v příštích letech. Tato suma umožní zavedení kariérního systému pro učitele do praxe a podpoří mzdy pedagogů. Děti by měli učit ti nejlepší z nás, a proto na celém tomto projektu musíme spolupracovat s pedagogickými fakultami, abychom společně přivedli do školství motivované mladé lidi, pro které nebude učitelství až druhou volbou. Aby měly školy dostatek času na výuku, vzdělávání a péči o kvalitu, musí stát také výrazně omezit administrativní a byrokratickou zátěž, kterou na ně uvaluje.

Jsme přesvědčeni, že investovat do vzdělávání je spravedlivější a smysluplnější než se snažit pozdě napravovat situaci sociálními a vyrovnávacími dávkami. Vzdělání stojí peníze, ale vyplatí se, jednotlivcům i společnosti. ODS chce pro všechny typy škol stejné peníze za stejně kvalitní služby. Veřejné, soukromé, církevní, mateřské, základní i střední školy by od státu měly dostávat stejný příspěvek za stejně kvalitní službu, kterou ve vzdělávání poskytují.

Podle stejné logiky musíme financovat vysoké školy. Nedávat vysokým školám prostředky podle počtu studentů, ale podle kritérií, jakými jsou kvalita výuky, uplatnitelnost absolventů atd.

ODS si nemyslí, že všespásným řešením pro terciární vzdělávání je školné. Nejprve se musíme soustředit na to, aby platili ti, kteří studují navíc. Chceme provést revizi poplatků, které už nyní na VŠ existují tak, aby platili ti, kteří se studiu dostatečně nevěnují a studují bezdůvodně nad řádnou dobu studia. Naopak ti, kteří zvládnou školu ve standardní době a zvlášť talentovaní studenti, by měli být zvýhodněni.

Vzdělávací politika, ve kterou ODS věří, je taková, která si nezahrává a neexperimentuje s dětmi a mladými lidmi. Chceme, aby rodiče mohli důvěřovat školám, že dělají to nejlepší, aby jejich děti připravily do života. Chceme, aby učitelé a ředitelé škol mohli důvěřovat státu, že jim připravuje dobré podmínky pro to, aby se mohli věnovat především učení a výchově. Chceme, aby každý z nás viděl ve vzdělávání cestu, na kterou se může s důvěrou vracet v každé fázi svého života a která mu pomůže dosahovat jeho cílů.