Novinky Mediální výstupy

Nejen o pohádkách strýčka Mirka

Vláda vstoupila do své poslední čtvrtiny. Proti ní stojí prezident Zeman i jeho předchůdce Klaus, oba ji kritizují za špatnou ekonomickou politiku. Do toho se vyhrocují vztahy mezi politiky ODS a TOP 09. "Nic nového. Prostě jsme se přiblížili k volbám," říká premiér.

Pane premiére, neměl jste po zkušenosti s prasklým čelním sklem vládního letounu strach sednout při návratu znovu do letadla?

Určitě ne. Mám stoprocentní důvěru v kvalitu posádek Armády ČR a navíc pocházím z letecké rodiny. Dokonce můžu říct, že jsem dřív letěl, než chodil. Takže žádnou fóbii jsem neměl a nemám. 

Když nastal během letu do Ruska poplach, tak jste věděl, co se děje? 

Z obrazovky navigačního systému, ze změny polohy Slunce a letadla jsem poznal, že začínáme rychle klesat. Během chvíle jsme klesli o tři tisíce metrů. Praskla jen ta čelní vrstva, která zajišťuje odmrazování skla. Naštěstí to byl problém, který se dal zvládnout, aniž bychom museli nouzově přistát. 

Stalo se to, když jste byli nad Běloruskem. 

Trošku jsem začal rychle přemítat, co všechno jsem před dvěma týdny řekl ve Vilniusu na své přednášce na běloruské exilové univerzitě na adresu běloruského režimu, kdybychom tam náhodou museli přistát (směje se). 

Vaše cesta do Ruska byla obecně považována za mimořádnou záležitost. I tím počtem byznysmenů, které jste vezl s sebou. Co se děje ve vztahu Česka k této východní mocnosti? 

Ta cesta měla nejen politickou dimenzi, ale i výraznou dimenzi ekonomickou. Rusko je velice zajímavým a perspektivním trhem, kde vidím velký potenciál rozvoje našeho exportu a investic. 

Mění se kvůli tomu naše vnímání Ruska? 

Naše vztahy mají být založeny na pragmatické úrovni, ale i na vzájemném respektu. Emoce tu sice mohou být, ale když dneska v Rusku potkáte představitele politické nebo podnikatelské sféry, jsou to lidé, kteří sice mají své kořeny v bývalém komunistickému režimu Sovětského svazu, nicméně mnozí jsou nyní myšlenkově úplně jinde. Z tohoto pohledu se máme na Rusko dívat bez předsudků. Ale nepopírám, že vždycky máme mít jistou míru ostražitosti – ruská politika dokáže být velmi asertivní a prosazovat své zájmy prostřednictvím ekonomických kontaktů. Ale považuji za zbytečné vyvolávat jakoukoliv rusofobii, a dokonce na ní politicky hloupě a primitivně surfovat, jak předvádějí někteří čeští politici. 

Narážíte tím na ministra zahraničí Schwarzenberga? 

Nemám důvod kohokoliv jmenovat, ale faktem je, že úkolem všech členů vlády by mělo být pomáhat našim exportérům a firmám po celém světě. V tomto podávají jednotliví klíčoví členové vlády nerovnovážný výkon. 

Význam Ruska pro český export se za posledních deset let ztrojnásobil, teď jsou to čtyři procenta… 

… do Německa se ale za posledních dvacet let zdevítinásobil. 

Ano, je to velký nepoměr. Do Ruska jsme loni vyvezli za 9 miliard korun, do Německa za 81 miliard. Na jakou úroveň se dá export do Ruska vytáhnout? 

Nejedná se jen o Rusko. My jsme extrémně otevřená a proexportně orientovaná ekonomika. Poměr našeho exportu k hrubému domácímu produktu je osmdesát procent, což je nesmírně vysoké číslo. A pětašedesát procent našeho exportu míří do eurozóny. Takže na těchto trzích – kde je recese, což nepříznivě ovlivňuje i českou ekonomiku – jsme extrémně závislí. Proto se chceme dostat i do jiných teritorií, především do zemí takzvaného BRIC čili Brazílie, Ruska, Indie, Číny. 

Ruská ekonomika meziročně stoupla o 1,6 procenta HDP, česká ve stejné době klesla o 1,9 procenta. Za jak dlouho tipujete, že se vyšší export na Východ projeví na české ekonomice? 

To je dlouhodobá záležitost. Jedna návštěva premiéra s podnikatelskou delegací je jen střípek do mozaiky. Moje vláda vyvíjí – nebo aspoň někteří členové, někteří ne – soustavnou pomoc českému exportu dostat se ven. Ale přestože náš obchodní obrat s Ruskem poroste, tak to pořád bude na úrovni jednotek procent. 

V Moskvě jste řekl zajímavou větu: "České firmy nabízejí západní kvalitu za východní ceny." Takže by se dalo čekat, že máme výhodu. 

To byl samozřejmě trochu zjednodušený slogan, ale v podstatě to odráží to, co mi řekli ruští podnikatelé: Česká republika má pověst západoevropské země s velice kvalitními technologiemi s kvalitním zbožím za nižší cenu než její západoevropští konkurenti. 

Takže máte pocit, že budou nakupovat raději u nás? 

Je to svým způsobem dědictví minulého režimu, byli jsme silně exportně orientovaní na tehdejší Sovětský svaz a dobrá pověst českých produktů se v Rusku zachovala. A na ni můžeme navazovat. 

Během návštěvy Moskvy jste se znovu vyjadřoval k případu punkerek Pussy Riot, jejichž protest proti Putinovi v Chrámu Krista Spasitele jste odsoudil už loni... 

... a poté ještě mnohokrát při různých příležitostech. Je to můj názor. A musím říct, že jsem byl nesmírně rozhořčený z toho, že se v některých českých médiích psalo, že je to má snaha zalíbit se prezidentu Putinovi. Jsem přesvědčen, že se máme zajímat o skutečné lidi, kteří tam bojují za lidská práva, demokracii a svobodu, což jsou především lidé z nevládních organizací, jako je Golos nebo Memorial. S těmi jsem se sešel, o jejich názory jsem se zajímal. Byla to mimochodem moje první schůzka v Rusku. 


A co jste se od nich o stavu demokracie v Rusku dozvěděl? 

Především to, že ruské úřady skutečně utahují šrouby nevládním neziskovým organizacím. Že se pokoušejí o jejich regulaci takovým způsobem, že to ohrožuje jejich existenci. Že hrozí perzekuce představitelů těchto organizací. Dozvěděl jsem se i to, že v Rusku mají problémy malí podnikatelé, živnostníci, zvyšuje se tlak na ně. Jako kdyby tam měly fungovat jen velké korporace a velký byznys, který má podporu ruských orgánů... 

Vraťme se ještě k vašemu kritickému postoji k Pussy Riot. A neberme to z pohledu té provokace v chrámu Krista Spasitele, ale z pohledu toho dvouletého žaláře, který za to ony ženy dostaly. 

To ale nejde separovat! To nejde oddělit od zhanobení chrámu, který pro Rusy symbolizuje jisté duchovní vzkříšení Ruska. K tomu směřovala moje kritika. Ty ženy dělaly nepřijatelnou věc a nedělejme z ní symbol svobody. Druhá věc je – a to jsem řekl opakovaně – že ten trest je nepřiměřeně tvrdý, dokonce na hranici justiční krutosti. To je mimo vši pochybnost. 

Předpokládám, že na to řeč s Putinem a Medveděvem nepřišla. 

Dominantní bylo téma ekonomiky. 

Jak dominantní bylo téma dostavby Temelína a zájem ruské strany o tuto třísetmiliardovou zakázku? 

O tom jsem s každým z nich mluvil tak pět osm minut. 

Co jste si za takovou chvíli řekli? 

V podstatě jsme udělali stručnou rekapitulaci ruské nabídky, oni jí vyjádřili podporu. Zaznělo, že se počítá se silnou participací českého průmyslu a zapojení ruských investic při tomto projektu. A naše replika byla standardní – stejná jako v Oválné pracovně u prezidenta Obamy nebo v Elysejském paláci ještě u prezidenta Sarkozyho – tedy že máme zájem na tom, aby to byla transparentní, otevřená soutěž a že nejlepší vyhraje. Teď, kdy už jistý výběr proběhl, tak jsem k tomu mohl dát další věty: že se stavem obou nabídek (americké a ruské, francouzská vypadla, pozn. red.) nejsme spokojeni, že v této podobě jsou těžko akceptovatelné a že oba uchazeči, pokud chtějí uspět, musí přidat. Protože součástí zadávací dokumentace je i možnost, že výběrové řízení bude zrušeno, aniž by byl vybrán vítěz. 

V čem by měli přidat? 

Musí jít například s cenou dolů, dát další garance spolehlivosti dodávek, dodržení časových termínů a podobně. Ale to není věcí premiéra, ale příslušných expertů ČEZ. 

Vy jste odjížděl do Ruska a ministr financí Miroslav Kalousek veřejně zapochyboval o efektivitě dostavby Temelína, vzhledem k nízkým výkupním cenám energie. To nevypadá, že by česká vláda měla v této věci jasno. Jak to tedy je? Je to efektivní, nebo není? 

Ano, právem to působí to, že netáhneme za jeden provaz, ale dosud celá vláda – a dokonce bych řekl celá česká reprezentace – dosáhla široké shody, že v Temelíně mají být dobudovány další dva jaderné bloky. Faktem je, že do roku 2030 bude v České republice odstaven výkon 1 800 megawatt u uhelných elektráren, v roce 2025 končí licence dukovanské jaderné elektrárně, to je výpadek dalších 1 700 megawatt. Čili něco udělat musíme. A kapacita nových bloků Temelína by byla 2 400 megawatt. Takže pokud má dnes někdo nějaké pochybnosti – mimochodem já jich mám také řadu – tak se to má řešit na příslušných jednáních. Mně se pan Kalousek o svých pochybnostech nikdy ani slůvkem nezmínil. To, že to řekl až před týdnem do novin, o lecčems svědčí a poodhaluje motivy jeho chování. 

Nerozumím. 

Že je to spíš politikaření, ne snaha řešit věcný politický problém. 

Od pondělí se přetřásá ještě jeden problém. Ministr Kalousek oznámil, že se začátkem května pokusil – navzdory rozhodnutí ministra spravedlnosti – zabránit vydání ruského podnikatele Torubarova do Ruska ke stíhání, protože mu hrozí pomsta mafie. Pan Kalousek údajně nechal přistavit cisternu před letadlo... 

... pane redaktore, prosím vás, přestaňte převypravovat pohádky strýčka Mirka! 

Děkuju za tenhle bonmot, ale cituju vám slova člena vaší vlády. 

Ne, vy říkáte, co on říká. A já vám říkám, že jsou to pohádky strýčka Mirka. 

Tak prosím, jaká je vaše verze. Upřímně řečeno, v těch protichůdných vyjádřeních jsem se zatím vždy ztratil. 

Ministr spravedlnosti postupoval naprosto podle zákonů a správně. Bylo zde rozhodnutí krajského soudu, vrchního soudu i Ústavního soudu. Na druhou stranu tady byla i nekvalitní práce advokáta pana Torubarova a samozřejmě i některé podivné kroky ministerstva zahraničí, které například nedodalo kvalitní informace českým soudům. Rozhodnutí o vydání proběhlo 18. dubna, byla tam třítýdenní prodleva, kdy mohli konat všichni, co najednou říkají, že se mělo konat. Nekonali. Od samotného vydání uplynul skoro měsíc a najednou je tato pohádka vypuštěna do světa. 

A co se tedy dělo v den, kdy letadlo Aeroflotu Torubarova odváželo do Ruska? 

Ten letoun zůstal na zemi déle, ale ne z příkazu ministra financí, ale ministra dopravy, pod něhož spadá Řízení letového provozu. 

Ale proč vlastně? 

Tehdy prostě začal zmatkovat pan ministr zahraničí, který mi volal, abych něco podnikl, abych poručil policejnímu komandu, aby toho člověka vytáhli z letadla. Mluvil velmi zmateně, nesouvisle. Pan ministr zřejmě některým lidskoprávním organizacím dlouho předtím něco v této věci slíbil a zcela zjevně nekonal. Pak se pět minut po dvanácté probudil a začal zmatkovat. 

A teď je z toho další z vašich přestřelek s lídry TOP 09. Vy teď mluvíte o pohádkách strýčka Mirka. On o vás před týdnem řekl, že jste "chudinka, co se z toho vyspinká", vy jste opáčil, že měl "nejspíš virózu, protože patří k dvěma politikům, kteří jí podléhají nejčastěji". Co se to děje? 

Nic nového. Prostě jsme se přiblížili k volbám. 

Takže do voleb už to lepší nebude? 

To nezáleží na mně. Myslím ale, že je to zvládnutelná situace, kterou bychom neměli dramatizovat. Občasné slovní přestřelky k politice patří. 

Jak chcete řešit spor o velvyslance, který už několik měsíců panuje mezi vládou a prezidentem Zemanem? 

Řekl bych, že je to primárně spor mezi ministrem zahraničí a prezidentem Zemanem. Nikoliv mezi vládou. I v minulosti – a já jsem v politice dost dlouho – to bylo tak, že seznam velvyslanců vznikal v trojúhelníku ministr zahraničí – premiér – prezident a každý z nich si tam tak trošku prosadil své lidi. I prezident Havel, i prezident Klaus. I za cenu toho, že několik měsíců zdržovali jmenování velvyslanců. Tohle je standardní věc, děje se tak diskrétně, bez hluku. Nedělá se z toho pokračování prezidentské kampaně a umělého budování bipolarity Schwarzenberg – Zeman. 

Vstoupíte teď do tohoto sporu o to, zda má být velvyslankyní na Slovensku Livia Klausová a v Rusku Vladimír Remek? 

Já už do toho vstoupil, ale primárně tam musí dojít ke zklidnění obou aktérů. 

Myslíte si, že se prezident Zeman snaží i tímto sporem zvětšit hřiště, na kterém chce jako první přímo zvolený prezident hrát? 

Domnívám se, že ano, že je tady pokus, kam až se ta trošku flexibilní pravidla fungování ústavního systému mohou napnout. Nově zvolený prezident si osahává terén, navíc je povzbuzen podle mého názoru nepravdivou hypotézou, že prezident zvolený v přímé volbě má jakoby větší mandát. 

Prezident Zeman vaši vládu tvrdě kritizuje, což vzhledem k jeho založení a protivládní kampani, s níž vyhrál, nepřekvapí. Jak ale snášíte ostrou kritiku ze strany bývalého prezidenta Václava Klause? Před týdnem řekl, že vláda si není vědoma trvalejšího charakteru propadu ekonomiky a je bezzubá. 

Jsou to jeho osobní názory. Jsme svobodní lidé ve svobodné společnosti, každý si může říkat, co uzná za vhodné. 

To ano, ale je to taky váš bývalý předseda ODS, člověk vaší straně pořád blízký. Budete s ním na tohle téma jednat? 

Proč bych s ním měl jednat? 

Třeba abyste našli společný názor na to, jak ekonomiku nakopnout? 

To je primárně věcí soukromého sektoru, vláda tomu může pouze pomoci. Nevidím k tomu jeden jediný důvod. Mimochodem v těch jeho názorech není žádný návrh, tam je jen kritika. 

A nechcete ho nějak zpátky připoutat k ODS, spojit síly? 

O tom, jaký bude vztah pana prezidenta k ODS, rozhoduje především on sám. On se s ODS rozešel. 

Podpořil byste jeho kandidaturu na europoslance za občanské demokraty? 

To jsou jenom spekulace, které nemá vůbec význam rozvíjet. Pan prezident se s ODS rozešel a řekl, že je to nevratný, konečný krok. 

Dobře. Chápu, že z vaší strany tam iniciativa nebude. Přesto se vrátím k jednomu Klausovu výroku z minulého týdne: "Tato vláda chce hlavně klidně dožít do parlamentních voleb." Dožije? 

Zaprvé, průběh dnešního rozhovoru i to, co jsme probírali, o klidu nesvědčí. Zadruhé, dožít do voleb je pochopitelnou ambicí každé vlády. Na tom není nic špatného. Myslím, že ta vláda hodně věcí odpracovala a ještě řadu věcí dokáže zvládnout. 

A budete to vy, kdo pak povede ODS do dalších voleb? 

Jsem předseda ODS, nesu zodpovědnost za tuto politickou stranu, takže je to logická úvaha. 

Takže ano, povedete? 

Já jsem odpověděl. 

(Autor: Jiří Kubík)