Argumentář ke kampani odborových svazů proti vládním reformám
20. května 2011

Argumentář ke kampani odborových svazů proti vládním reformám

Před květnovými volbami do Poslanecké sněmovny nás opozice napadala s tím, že "strašíme" Řeckem, když na něm ukazujeme, kam bychom se mohli dostat bez okamžitých a zásadních reforem. Tvrdila, že k žádnému bankrotu dojít nemůže.

Situace v Evropě se od té doby bohužel ještě zhoršila. Hned třem zemím eurozóny, Řecku, Irsku a Portugalsku, hrozí státní bankrot.

Poté, co v dubnu loňského roku požádalo Řecko o pomoc EU a Mezinárodní měnový fond, byl poprvé snížen rating také dosud bezproblémovému Irsku, které se začalo dynamicky zadlužovat a nakonec i přes úspory muselo požádat Evropskou unii o záchranu.

Další problém nastal v Portugalsku, které neprovedlo zásadní reformy, což způsobilo politickou krizi, a nakonec vedlo k žádosti Portugalska o finanční pomoc minulý měsíc.

Další v řadě, Španělsko, se zatím snaží o přísnou finanční konsolidaci. Od propadu do stejné situace jako zmíněné země je dělí jedna větší chyba, zaváhání, odklad zákona.

Záchranný balíček mezinárodních institucí postiženým zemím přitom rozhodně není pro dané země vysvobozením. Naopak. Přinesl tvrdé podmínky, spočívající v tlaku na okamžité provádění nepopulárních úspor. Tyto země se staly v podstatě "protektorátem" mezinárodních institucí a jejich hospodářská politika přestala být do značné míry suverénní.

Například Irsko muselo po přijetí pomoci snížit minimální mzdu a veřejná správa byla nucena seškrtat 90 tisíc pracovních míst v době, kdy nezaměstnanost dosahovala 14 %. Portugalsko muselo výrazně krátit a rušit veřejné investice a sociální dávky, snížit platy zaměstnanců veřejného sektoru, nárazově zvýšit daně a zavést nové odvody, přičemž další kroky ho teprve čekají.

Vývoj v eurozóně znamená pro vládu, opozici i pro sociální partnery zdvižený varovný prst, co se stane v případě, pokud zpozdíme naše úsilí a změníme nastavený kurs.

Každý stát se může v současné globální ekonomické situaci kdykoli dostat do vážných problémů. Pokud reaguje pozdě a nedostatečně, finanční trhy ve zlepšení jeho ekonomiky příliš nevěří. Pomoc mezinárodních institucí je potom vykoupena tvrdými podmínkami, které vyvolávají politickou nestabilitu a odpor obyvatel.

Proto potřebujeme přijmout reformy, které přijmeme sami, vlastním rozhodnutím, a nikoliv po tlaku zvenčí. Úsporné kroky dnes nás budou bolet mnohem méně, než kdyby nám je následně diktoval MMF.

V čem se odbory mýlí?

 

1. Tvrzení odborů: Budou odstátněny penze, zdravotnictví i sociální péče a budou uvrženy do služeb zisku.

Argumenty ODS:

Není pravda, že budou odstátněny penze. Státní průběžný systém bude nadále dominantní, do soukromých fondů bude moci každý dobrovolně vyvést jen 3 % ze sociálního pojištění (s přispěním dalších 2 %), kde může zvolit strategii podle svého uvážení, včetně velmi bezpečných fondů se státními dluhopisy. Nevymýšlíme nic nového, inspiraci jsme převzali mj. ze Švédska, kde jistě nelze hovořit o rozkrádání penzijních prostředků. Státní dozor bude velmi výrazný.

Sociální služby zůstanou neziskové, úhrada půjde poskytovatelům pouze za prokazatelně poskytnutou péči. Stát i nadále bude garantovat odpovídající penzi i zdravotní péči pro všechny, reformy pouze rozšíří možnosti podle individuálních potřeb. Proč neumožnit těm, kdo chtějí, aby si za luxusní služby připlatili?

Stát bude mít nadále dominantní roli a sociálně slabí se nemusí bát o své jistoty. Pokud ale nic neuděláme, budeme nuceni omezit dávky i péči, podobně jako to museli udělat v Řecku.

Za kvalitní zdravotní péči, sociální služby i přiměřené penze bude nadále ručit stát. Vládní reformy ale uvolní ruce občanům, kterým státem garantovaný standard nestačí.

 

Mizivý důchod, seškrtané dávky a nedostupná péče lékařů hrozí, pokud neuděláme nic. Takovou budoucnost nabízejí odbory nezodpovědným torpédováním reforem. 

2. Tvrzení odborů: Většina občanů ztratí poslední jistoty, jako je kvalitní a dostupná zdravotní péče a důstojný život ve stáří.

Argumenty ODS:

Není to pravda. Standardy stanoví odpovídající péči k zajištění zdraví, která bude hrazena každému bezplatně z veřejného zdravotního pojištění bez ohledu na výši jeho výdělku či věk. Tedy tak jak je tomu dnes.

Oproti dnešnímu stavu nedojde k žádnému snížení dostupnosti bezplatné zdravotní péče, plná úhrada z veřejného zdravotního pojištění je zaručena ústavou a na té se nic měnit nebude.

S maximální možnou citlivostí přistupujeme i k seniorům. Penzijní reforma se jich nedotkne a nadále budou jejich penze automaticky valorizovány podle zákona v návaznosti na růst životních nákladů a části průměrných mezd.

Bez důchodové reformy lze kolapsu výplaty penzí předejít pouze razantním zvýšením věku odchodu do důchodu, výrazným zvýšením sociálních odvodů (které u nás patří k největším v Evropě) nebo dramatickým snížením důchodů na hranici chudoby. To je podle odborářů důstojný život ve stáří?

Již dnes nemocnicím chybí miliony na péči a hrozí, že budou prodlužovat čekací doby na operace. Neuděláme-li nic, budou majetnější jezdit na zahraniční kliniky, ale ostatním bude péče omezená. Jen zdravotnická reforma zachová jistotu kvalitní zdravotní péče pro všechny.

Reformy neztenčí ústavní právo občanů na nezbytnou péči plně hrazenou ze zdravotního pojištění ani o milimetr. Šanci na důstojný život ve stáří zajistí právě reforma penzí.

 

Odbory nabízejí jedinou jistotu – kolaps státního důchodového systému a zdraví pouze pro vyvolené. Taková budoucnost nás čeká, pokud nic nezměníme. 

3. Tvrzení odborů: Tři miliony zaměstnanců přijdou o stravenky, desetitisíce zaměstnanců ve stravovacích službách o práci, restauratéři o džob. Daňový paušál jako sleva na dani ve výši 250 Kč měsíčně, navržený Miroslavem Kalouskem, nepokryje příspěvky na stravování a 600 tisíc zaměstnanců s nejnižšími příjmy nebude moci zaměstnanecký paušál uplatnit, protože daně neplatí.

 

Argumenty ODS:

Klasický případ odborové lži. Zaměstnanecké benefity budou vyjmuty z nulového daňového režimu. Rozhodne každý zaměstnavatel a případně kolektivní smlouva, jaké benefity kde budou.

Zaměstnanecké benefity navíc dnes dostávají jen někteří, a jsou proto nespravedlivé. Daňový paušál naopak bude zaveden všem bez rozdílu.

Proč nutíme sociálně slabé a nezaměstnané, aby přispívali při nákupu potravin placením daně na levnější stravování lidem se stravenkami? Opravdu chceme platit hordy úředníků, kteří od jedněch vybírají daň, aby se pak díky tomu složitě zvýhodňovali stravenky? Odbory by měly bojovat za všechny zaměstnance, ne jen za vybrané skupiny.

Je nespravedlivé, že různé výhody dnes čerpají jen vybraní zaměstnanci. Reforma daní přinese rovné podmínky všem. Reforma nezruší stravenky, pouze je zrovnoprávní.

 

Falešnou obranou stravenek odbory prosazují lobbistické zájmy, nikoli zájmy všech zaměstnanců. Proč odborům nevadí, že důchodci a nezaměstnaní platí v DPH zvýhodnění stravenek? 

4. Tvrzení odborů: Důchody už nebudou přiměřenou náhradou mzdy pro seniory, jak to umožňuje průběžně financovaný penzijní systém založený na principu solidarity. Tuto nejlevnější a nejspolehlivější ochranu občanů ve stáří vláda potápí. Důchodový účet dostala do deficitu, neboť za poslední čtyři roky šestkrát snížila odvody sociálního pojistného.

 

Argumenty ODS:

Náš záměr je přesně opačný. Zvýšit šance současné mladé generace na vyšší důchody v budoucnu, diverzifikovat jejich příjmy ve stáří. Penzijní spoření umožní vyšší důchody, než státní průběžný systém. V něm budou penze automaticky valorizovány podle zákona.

Dnešní čtyřicátníci a mladší si musí být vědomi, že státní průběžný systém jim sám o sobě do budoucna slušný příjem nezajistí. Pro udržení současné životní úrovně v seniorském věku bude nutné více individuálně spořit.

Zatímco dnes připadají zhruba dva ekonomicky aktivní lidé na jednoho seniora, v roce 2050 to bude jeden na jednoho. To ekonomicky nelze udržet. Ukazuje to příklad zemí, které s reformou otálely, a dnes škrtají důchody v desítkách procent. Příklad Řecka posledních dní a masových stávek je více než výmluvný. Ani Řecko nechtělo nezbytné reformy zavést. To nás chtějí odboráři uvést do chaosu?

Již dnes jsou odvody na pojištění v ČR jedny z nejvyšších na světě. Tisíce lidí kvůli tomu nemají práci, protože jsou pro firmy tyto vedlejší náklady práce příliš vysoké. Spoření ve II. pilíři lidem naopak celkový důchod zvýší!

Reforma penzí zachová solidaritu a podpoří odpovědné a dobrovolné spoření v důchodových společnostech. To je cesta k vyššímu důchodu i životnímu standardu ve stáří.

 

Na jednoho seniora dnes připadají dva ekonomicky aktivní lidé. Za pár let to bude 1 na 1.

Odmítáním reformy odbory říkají, že dnešní třicátníci mají prožít stáří v chudobě. 

 

5. Argument odborů: Výpadky z průběžně financovaného systému vyrovná zvýšenousazbou DPH (naše peníze) a takto získané prostředky pak vyvede do soukromých kapitálových fondů, kde investiční rizika ponesou budoucí senioři.

Argumenty ODS:

Důchodců se změna DPH nedotkne, povinná valorizace je kompenzuje v plné výši. Sjednocení daní bude kompenzováno také pro rodiny s dětmi zvýšením odečitatelné položky o 3 000 korun na dítě.

Sjednocení DPH procentuálně dopadá relativně rovnoměrně na domácnosti ve všech příjmových skupinách, rozdíl nejchudších oproti nejbohatším je minimální.

To, že ze soukromých kapitálových fondů někdo něco vyvede, je bohapusté strašení odborářů, apelujících na nejnižší pudy. Každý si bude moci zvolit investiční strategii, která mu bude nejvíce vyhovovat.

Vyvedení menší části důchodového pojištění do fondů má pak ještě jeden pozitivní efekt - uchrání naše peníze před populistickými politiky, aby je utratili za třinácté fiktivní důchody, pastelkovné a jiné vymoženosti takzvané sociální politiky.

Spoření na důchod bude dobrovolné. Každý se tak bude moci rozhodnout, jestli chce zůstat pouze ve státním pilíři. Sjednocení DPH doporučuje vládě NERV, OECD, MMF i Evropská komise. Snižuje se tím mimo jiné korupční prostředí.

Důchodců a rodin s dětmi se změna DPH nedotkne, protože bude vyrovnána zvýšením penzí a daňové slevy na dítě. Úspory na důchod budou chráněny proti krachu.

Odbory straší veřejnost bankrotem důchodových společností, ale trvají na zachování současného průběžného systému, který bankrotem skončí s naprostou jistotou. 

6. Tvrzení odborů: Tzv. řízená léčebná péče a placený nadstandard přinutí pacienty, aby si na každý výkon přispívali. Již dnes na to většina občanů nemá.

 

Argumenty ODS:

Není pravda, že bude nutné připlácet si na každý výkon. Do nadstandardu bude vyčleněna jen menší část výkonů a kvalitní lékařská péče bude garantována všem. Míra spoluúčasti ve zdravotnictví je u nás stále jedna z nejnižších v Evropě, a nebude se měnit nijak razantně.

Standardy stanoví nezbytnou péči k zajištění zdraví, která bude hrazena, tak jako dnes, každému bezplatně z veřejného zdravotního pojištění bez ohledu na výši jeho výdělku či věku. Nadstandard nikomu současnou péči neupře a nebude ho nutit, aby si za to, co má dnes zadarmo, musel platit. Bezplatná péče je garantována ústavou a ta zůstane také zachována.

Přesto se v první řadě zaměříme na ucpání děr v systému zdravotnictví, který musí být efektivnější, na snížení nákladů a omezení korupčního prostředí.

Chceme získat prostředky například za luxusní vybavení pokoje v nemocnici od vyšších příjmových skupin, abychom měli dostatek prostředků na standardní péči pro všechny.

Bezplatná péče zůstane zachována i po zdravotní reformě. Každý ale bude mít jasno v tom, na jakou péči má ze zákona nárok. Nadstandard budou platit jen ti, kteří se tak rozhodnou.

Odbory záměrně překrucují fakta a vyvolávají falešný dojem, že reforma zhorší dostupnost péče. Peníze z nadstandardu ale naopak zmodernizují zdravotnictví ve prospěch všech.