Přeji si Českou republiku továren
Rozhovor s premiérem Nečasem o muzeu zvaném Evropa, polských potravinách a hu-hu koalici na pražském magistrátu.
V pátek jste se vrátil z Evropské rady, kde se hlavně jednalo o energetice. Okolnost, že projekt obnovitelných zdrojů energie nijak podstatně nesnižuje oxid uhlíku ve vzduchu a naopak výrazně prodražuje energie, je už dnes doložitelné. Uvědomují si to špičkoví evropští státníci?
Někteří ano, někteří ne, ale já si myslím, že jim to začíná docházet především ve světle konkrétních čísel. Fanatický boj s globálním oteplováním totiž dosáhl úrovně náboženské víry a ne racionálního politického přístupu. Evropská unie se dlouho tvářila jako avantgarda, která má poslání vychovávat svět. Bohužel to má konkrétní dopady. Mezi lety 2005-2012 cena zemního plynu pro průmyslové podniky vzrostla v Evropě o 38 procent, zatímco ve Spojených státech klesla o 66 procent. Cena elektrické energie ve stejném období pro evropské průmyslové podniky vzrostla o 35 procent, ve Spojených státech klesla o 4 procenta.
Jaké jsou důsledky?
Ve Spojených státech vzniklo nejvíce pracovních míst v průmyslu. Je to neuvěřitelné, ale Amerika se reindustrializuje, vrací se tam výrobní závody a Evropané přichází o práci. Z nezaměstnanosti se navíc stává strukturální nezaměstnanost a průmysl je stále více nekonkurenceschopný. To je věc, která může fatálním způsobem poškodit celou evropskou ekonomiku. Navíc Spojené státy neustupují od jaderné energie a budou budovat nové bloky jaderných elektráren. Jejich hlavním zájmem je být co nejvíce energeticky soběstační.
Řekl jste to na středečním summitu?
Samozřejmě. Česká republika se do této debaty aktivně zapojuje. Patříme mezi země, které se řadí mezi brzdiče stanovování ambiciózních cílů, co se týče snižování emisí oxidu uhlíku do roku 2030. Jsme to my, kteří se stavěli kriticky k deformacím energetického trhu, především kvůli dotovaným obnovitelným zdrojům energie.
Utvořila se na nedávné Evropské radě neformální koalice Česka, Německa, severských zemí, Nizozemí a Británie, která už minimálně dva roky funguje u příležitosti jiných hlasování?
Částečně ano, částečně ne, protože tato koalice má několik slabých míst. Například Německo odstupuje od svého jaderného programu. Na druhou stranu je to země průmyslová, závislá na exportu, která chápe naše výhrady vůči vysokým cenám energií.
Jak byste nazval tuto koalici?
Uskupením zemí, které chápou, že evropská ekonomika musí být více konkurenceschopná, nebo to podlomí naše hospodářské a politické postavení ve světě. Ještě bych do ní zařadil Polsko.
Dalším tématem Evropské rady byly daně. Jak silný jste cítil tlak největších zemí na zvyšování daní, což je často maskováno slovem harmonizace?
Tuto tendence jsem cítil spíš podprahově, protože summit byl zaměřen především proti daňovým únikům. Nicméně i boj proti daňovým únikům chtějí někteří politici využít k tomu, že zvýší tlak na harmonizaci přímým daní.
V jaké oblasti?
Především cítím tlak na harmonizaci daňového základu a vůbec základních daňových sazeb, k čemuž se my stavíme jednoznačně negativně.
Jak vnímáte snahu evropských zemí tvrdě vystupovat proti daňovým rájům?
V dnešní globalizované ekonomice s elektronickými platbami, s propojením různých právnických osob a velmi komplikovanými vlastnickými vztahy je skutečností, že dochází k silné daňové optimalizaci jdoucí až za hranici daňového úniku. Je proto logické, že se tomu vlády národních států chtějí bránit. Teprve budoucnost ukáže, zda je to reálně vyhratelný střet, anebo souboj s větrnými mlýny.
A co když to bude vyhraný střet, který ovšem mnoho firem úplně vyžene z Evropy?
To je třetí varianta, na jejímž konci vidím úplně zregulovanou a sešroubovanou ekonomiku, takže opatření proti daňovým rájům se ukáží úplně kontraproduktivní.
Jaký je váš názor?
Jsem velmi skeptický, že se to dá účinně dělat. Tak jako Evropa svého času svou energetickou a sociální politikou vyhnala klasický průmysl, může se stát, že vyžene i finanční průmysl. Toho bych se velmi obával.
Někteří skeptici předvídají Evropě budoucnost v podobě muzea, kam bude celý svět jezdit příjemně trávit volný čas a procházet přitom středověké hrady a zámky.
Jsem člověk, který miluje tuto zemi, její přírodní a historické krásy. Jsem proto rád, když k nám jezdí turisté a obdivují je společně s námi. Současně jsem politik, který jednoznačně říká, že si přeje Českou republiku továren. Tato země má ekonomiku založenou na průmyslu a chci, aby to tak bylo i nadále. Všechno, co dělám jako premiér, je motivováno záměrem, abychom v Česku udrželi silný průmysl. Ano, pokud bychom na evropské úrovni pokračovali dál v trendu vyhánět průmysl, mohli bychom se skutečně stát směsí muzea a něčeho jako kulturního a potravinářského skanzenu. Toho bych se nerad dočkal.
Když už mluvíte o potravinářství. Před několika dny jste měl setkání s polským premiérem Tuskem. Řešili jste to, čeho jsou plné české noviny, tedy kvalitu polských potravin?
Hned na úvod chci říct, že česko-polské vztahy jsou vynikající. Nejlepší v dosavadní historii obou zemí. Je tam osobní průnik spolupráce a vzájemné podpory. Faktem je, že se objevily problém v oblasti kvality potravin, i když to bylo mediálně nafouknuto a to nejen u nás, ale i v Polsku. Resort zemědělství tam nepatří hlavní vládní straně, ale polským lidovcům, takže z této problematiky se stal předmět také politických bojů.
Řešili jste to s premiérem Tuskem?
Ano, ale nebylo to fatální téma. Našim záměrem je otevřít náš trh kvalitním potravinám, ať už pocházejí odkudkoli.
Kde vidíte větší nedostatek? Na straně polských výrobců, anebo českých obchodních řetězců, které si tyhle levné, ale nekvalitní věci objednávají?
Přidal bych k tomu ještě některé polské instituce, které mohly zareagovat rychleji, například ve věci technické soli v potravinách. Tyto instituce dlouho nedávaly žádné informace, nebo je dokonce utajovaly, což vyvolávalo různé spekulace. Takže jeden ze závěrů je otevřená informovanost a spolupráce dozorových orgánů na obou stranách. Naše kontrolní orgány dospěly k poznatku, že při jejich prohlídkách neprojde 15 procent českých a 25 procent polských potravin, takže jistý rozdíl tam je.
Na začátku osmdesátých let se komunistický režim u nás snažil zobrazovat Poláky jako lidi, kteří nechtějí pracovat, a proto pořád stávkují. Dnes to má podobné rozměry, jen obraz líných Poláků je nahrazen obrazem lidí, co vyrábí toxické potraviny. Nemáte pocit, že se zase po letech láme image Poláků u české veřejnosti?
Pevně věřím, že ne, a chci jenom českým spoluobčanům připomenout, že Češi jsou u Poláků nejoblíbenější národ ve všech anketách a průzkumech. Mimochodem, oni nám také mohli daleko víc zatopit v době metylalkoholové aféry. Nevyužili toho a vystupovali velmi vstřícně a nedrželi uzavřený trh déle, než to bylo nutné.
Příští týden bude vláda jednat o novém zákonu o státním zastupitelství, který výrazným způsobem posunuje pravomoci v rámci této instituce. Jak tuto normu hodnotíte?
Bude samozřejmě záviset na její konečné podobě. Že má být zjednodušen systém státních zastupitelství, o tom se vede debata 15 let. Je to ještě pozůstatek z doby, kdy se dělila československá federace. Současně zřízení specializovaného protikorupčního úřadu měla ODS v programu už v roce 2006. To také není žádná novinka. Jen se musíme podívat na detaily, protože v nich je skryt ten ďábel. Jde o to, aby nevznikla centralizovaná soustava, která připomíná systém někdejší generální prokuratury. Na počátku 90. let jsme tento systém opustili a vědomě jsme udělali státní zastupitelství jako součást moci výkonné, i když s jistými specifickými prvky. Nyní je potřeba jemně vybalancovat celý systém, aby nevznikl nějaký kvazi generální prokurátor, který by mohl zasahovat do všech případů. Dnes nejvyšší státní zástupce může do případů na nejvyšší úrovni zasáhnout jen ve výjimečných případech. Diskuse o detailech je otevřená, protože jde o normu, která by neměla být přijímána malou většinou, ale měla by na ní být širší shoda. Jsem tomu otevřen.
Co převrat na pražském magistrátu?
Pan exprimátor Svoboda se ukázal jako velmi schopný politik i člověk. Magistrát vedl dobře a po právu získal podporu občanů. Jeho odstranění ve stylu puče je něčím, co Praze neprospěje. Považuji to za akci lidí kolem Miroslava Kalouska. Je evidentní, že vzniká nová dohoda na bázi ČSSD a TOP 09, reprezentovaná jmény Hulínský a Hudeček. Bude to taková hu-hu koalice, která si zvolí svého hu-hu primátora.
Jak v tomto kontextu vidíte příští volby, kdy mají v létě 2014 proběhnout souběžně do Poslanecké sněmovny i Evropského parlamentu? Jak se v evropských volbách projeví vyšší volební účast?
Řeknu otevřeně, že nižší volební účast do Evropského parlamentu vždycky nahrávala spíš nám, což teď nebude. Druhou věcí je, že tento volbám budou tím pádem dominovat spíš domácí témata. Stavět se proti tomu spojení bych však považoval za zcestné.
Senátor Jaroslav Kubera v jedné své glose na Pravém břehu vás nepřímo vyzývá, abyste zvedl mobil, zavolal Václavu Klausovi a domluvil se s ním na podmínkách voleb do Evropského parlamentu. Dodává, že pokud exprezident půjde do těchto voleb se svým vlastním uskupením, skončí to porážkou jeho i ODS.
Vůbec se nechci pouštět do podobných spekulací. Václav Klaus prohlásil, že se do ODS nechce vracet. Pokud má jiný názor, měl by ho říct nahlas.
Takže spíš čekáte, že on zavolá vám.
Nechci se účastnit hrátek, kdo má komu zavolat. Pokud si budeme mít co říct, určitě si to řekneme.
Hodně lidí překvapilo, jak jste se nedávno zastal trenéra fotbalové reprezentace Michala Bílka. Co vás k tomu vedlo?
Byla to taková stavovská sounáležitost. Každý Čech rozumí fotbalu, hokeji a politice, takže je vlastně potenciální hlavní trenér i premiér. Z titulu své funkce se proto dokážu vcítit do Bílkovy pozice a nejspíš i on do mé. To je všechno.
Když už jsme u fotbalu. Jak hodnotíte, že ve finále Ligy mistrů se utkají dva německé kluby?
Není to nic překvapivého, i když jsme si v poslední době zvykli spíš na kluby ze Španělska, nebo spíš Katalánska. Vzpomeňme si však na známého anglického útočníka Garyho Linekera, který říkal, že fotbal je sport, který trvá 90 minut, hrají ji dvě mužstva na dvě branky a nakonec vždycky zvítězí Němci. Lineker to prohlásil zhruba v polovině osmdesátých let 20. století. Z toho vidíte, že fotbalový svět se jen vrací do svých kolejí.
Rozhovor vedl BOHUMIL PEČINKA
předseda vlády
předseda strany
poslanec PČR
člen regionální rady
