Vystoupení předsedy ODS na Ideové konferenci ODS Výkon veřejné správy
27. dubna 2013

Petr Nečas: Vystoupení předsedy ODS na Ideové konferenci ODS Výkon veřejné správy

Vystoupení premiéra a předsedy ODS Petra Nečase na setkání starostů - ideové konferenci ODS na téma Výkon veřejné správy v Brně.

 
 
Vážené dámy a pánové, milí přátelé,
 
jsem velice rád, že se může uskutečnit tato Ideová konference ODS, která se týká poměrně zásadní záležitosti, která nás v politice doprovází od vzniku Občanské demokratické strany a bezesporu nás bude doprovázet i v dalších volebních obdobích ať již na celostátní nebo komunální úrovni. Jsou to záležitosti, které si zaslouží naši diskusi, protože výkon veřejné správy a veřejná správa je něco, kde politika bezprostředně ovlivňuje každodenní život našich spoluobčanů. A je také skutečností, že její kvalitní výkon určuje i míru spokojenosti či nespokojenosti občanů. V uplynulých dvaceti letech proběhly některé kroky v tzv. reformě veřejné správy. Někdy se ale bohužel jednalo spíše o deformu, než reformu. 
 
Vznikly kraje, byly přeneseny kompetence, vznikly 3 typy pověřených obcí. Máme obce s rozšířenou působností a podobně. Potřebujeme tyto věci mít podrobně vydiskutovány. A já jsem velice rád, že jsme vytvořili platformu, která by mohla vytvořit zárodek naší vnitrostranické diskuse na toto téma, protože s tímto problémem, jak jsem již řekl, se budeme utkávat v následujících měsících a letech bez ohledu na jednotlivá volební období.
 
Koneckonců tato setkávání  starostů nebo našich komunálních politiků se ukázala jako velmi užitečná. Chci připomenout, že jsme se před rokem a půl sešli poprvé, shodou okolností tady v Brně. Velmi podrobně jsme diskutovali otázku rozpočtového určení daní. Myslím si, že i na základě tehdejší diskuse se nám podařilo návrh, který byl pro ODS nepříznivý ze strany koaličních partnerů posunout do polohy, která dle mého názoru byla pro nás poměrně rozumná. A byl to rozumný kompromis. A výsledná podoba zákona nakonec lépe odpovídala zájmům občanských demokratů, než původně navrhovali naši koaliční partneři. 
 
Jsme si vědomi toho, že komunální sféra je jakousi základní politickou bází pro občanské demokraty. Chci připomenout, že máme více než 300 starostů, starostek a primátorů, že máme více než 1200  komunálních zastupitelů. Je to politický fundament naší politické strany. V komunální politice působí celá řada velmi kvalitních lidí a tento potenciál nesmíme promrhat. 
 
Při návštěvách v regionech zdůrazňuji, že Občanská demokratická strana ve svých dějinách zvládla pobyt jak v opozici, tak ve vládní pozici na celostátní úrovni. To, co ale potřebujeme, je mít neustálé velice silné ukotvení právě v komunální politice. To je naše obrovská výhoda, že máme tuto základnu. A koneckonců nejsme navíc závislí ani na té celostátní úrovni na osudu jednoho nebo dvou celostátních politiků, protože jsme etablovanou politickou stranou s členskou základnou.  Nejsme fan klub jednoho nebo dvou politiků. Zároveň se ale nacházíme v poměrně složité politické situaci, kdy pociťujeme odklon voličské přízně způsobený objektivními i subjektivními faktory. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že je to situace, kterou zvládneme.
 
Zároveň se ale nacházíme, a to nesmíme podceňovat, v situaci, kdy se změnila politická mapa. Ať už je to vlivem dlouhodobé celoevropské recese a z toho vyplývají frustrace části veřejnosti. Nebo působením různých tzv. antikorupčních mesiášů, kteří sami mají velmi často máslo na hlavě, ale přesto mají tu nestydatost veřejně působit. Já bych tady připomenul protikorupční rétoriku Věcí   veřejných a to, jak nakonec dopadli. 
 
Výsledkem je pak narůstající frustrace a nedůvěra části veřejnosti v celý politický systém jako takový a narůstající obliba různých nezávislých hnutí, sdružení, spolků apod.  Zároveň dochází k velmi nebezpečnému vývoji, kdy je kriminalizováno politické rozhodování. 
 
Považuji tento jakobínský přístup jakoby na společenskou objednávku, kdy jsou obviňována celá zastupitelstva, městské rady a celostátní politici za politická rozhodování, za velmi neblahou tendenci, která může vést až k paralýze politického rozhodování na všech úrovních státní a veřejné správy a alibistickému chování odpovědných politiků i úředníků. Jsem přesvědčen, že tomu musíme čelit, musíme mít odvahu tomuto způsobu čelit a nesmíme se obávat měnit legislativu tam, kde si to vyžaduje zdravý rozum. 
 
Nesmíme však omezovat transparentnost chování státního a veřejného aparátu, neboť se jedná o veřejností velmi citlivě vnímané téma. A musíme mít přitom na paměti, jak je ODS bohužel vnímána, často velmi nespravedlivě, jako celek. A že nám musí jít o návrat důvěryhodnosti naší politické značky.
 
Osobně nemám sebemenší pochybnosti o tom, že musíme zužovat prostor pro korupci, sám jsem toho velkým zastáncem. Myslím si, že nikdo mě nemůže podezírat z opaku. Méně podle mého názoru je však nezbytné o tom mluvit, spíše je potřeba prakticky  konat. Tady musíme vždycky podporovat spíše praktické kroky, protože boj proti korupci se nesmí zvrhnout do laciné a prázdné kampaně. Vzpomeňme si na sociální demokraty, a jejich kampaň čisté ruce. 
 
Na druhé straně nemůže znamenat takové sešněrování legislativy, že znemožňuje zastupitelstvům, ale i centrálním institucím plnohodnotně vykonávat svoji funkci například tím, že vlivem přílišné byrokracie nejsou schopny včas rozhodnout o veřejné zakázce a nevyčerpají prostředky ze státních, veřejných nebo evropských fondů. 
 
Uznávám, že pod veřejným a mediálním tlakem, kdy je veřejnost denně v médiích přesvědčována, že co politik či úředník, to potenciální zločinec téměř bez rozdílu, vláda přijala některé normy, které se časem ukázaly jako nedokonalé a příliš byrokratické. Proto musíme přistoupit k jejich změně. Co můžeme pro nápravu tohoto stavu udělat?
 
Na předchozí Výkonné radě ODS jsme projednali a schválili dokument Agenda 2014, a já bych si dovolil právě v této souvislosti zmínit několik hlavních tezí.  
 
1) Změna zákona o veřejných zakázkách
 
Musíme změnit zákon o veřejných zakázkách. Tyto změny musí vést k efektivnějšímu a rychlejšímu procesu zadávání veřejných zakázek, přičemž musíme v maximální možné míře zachovat jeho transparentnost. Problémem je například nutnost zrušit výběrové řízení tehdy, pokud se do soutěže přihlásí jen jeden uchazeč, což znamená velkou časovou prodlevu. 
 
Za klíčové opatření dále považuji zákonné zakotvení povinnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže rozhodnout nejpozději do 60 dnů o každém podání, které obdrží. Chceme tak odblokovat řadu dlouhodobě nerealizovaných investic a nemožnost vyčerpat peníze, které jsou k dispozici z evropských fondů.
 
2) Nadbytečné kontroly NKÚ
 
Nebudeme podporovat ani další posílení kontrol hospodaření územních samosprávných celků rozšířením působnosti NKÚ. Už dnes jsou města a obce kontrolovány z několika stran, zejména finančními úřady. Nelze činnost měst a obcí zcela paralyzovat, ukontrolovat je a kriminalizovat pomalu každé jejich rozhodnutí, jak jsme toho už dnes bohužel někdy svědky.
 
3) Stop dalšímu přenosu kompetencí ve veřejné správě
 
Je také nezbytné zabránit radikálním změnám v kompetencích jednotlivých úrovní veřejné správy. Stávající systém funguje, i když nedokonale, ale funguje. Jeho hlavní úskalí je administrativní zátěž ze strany státu vůči obcím a občanům, i když se v poslední době tato zátěž bude muset snižovat. Nebudeme přijímat nový zákon o obcích, nepřipustíme přímou volbu starostů. A tady chci připomenout, že ještě tak před třemi čtyřmi lety to byla i část ODS, která po tomto volala nebo chtěla minimálně o tomto vnitrostranickou diskusi. Myslím si, že by to teď byl velmi nevhodný krok.  Obce pochopitelně uvítají spíše méně změn. Průběžná reforma veřejné správy s sebou nese jen nestabilitu a nejistotu. 
 
Odvolávaní se na úřednické analýzy bez politického zadání či návrhy z minula, coby závazné pokyny – tudy cesta pro nás nepovede. Reforma veřejné správy, je-li vůbec potřeba, musí přinést zejména stabilizaci a zkvalitnění výkonu veřejné správy. Proto také nechceme vytvářet nějaké centrální stavební úřady nebo redukovat matriky. Prioritním úkolem státu ve vztahu k obcím a občanům nemají být revoluční změny veřejné správy, ale zásadní redukce agendy. Tu prosazujeme na centrální úrovni a budeme to prosazovat i na úrovni komunální.
 
4) Znovuzavedení veřejné služby
 
Čtvrtou věcí, kterou považuji za nutné zmínit ve vazbě na komunální politiku a Agendu 2014, je znovuzavedení veřejné služby. Tento instrument se v řadě měst a obcí osvědčil a zásah Ústavního soudu nesmí bránit tomu, abychom jej znovu nevyužili, i když v pozměněné podobě. Chceme, aby se blížil stavu, který prosadila ODS v minulém volebním období. Veřejnou službu, promiňte, považuji za svoje dítě a věřím, že přispěla k větší aktivitě a motivaci nezaměstnaných a prospěla i obcím.
 
5) Náprava činnosti úřadů práce
 
Tím se dostávám k dalšímu bodu Agendy 2014, a sice ke snaze napravit špatně fungující úřady práce. Původní myšlenku sjednotit roztříštěnou výplatu sociálních dávek ze tří klientských míst do jednoho, považuji za správnou. Technické provedení této změny za působení bývalého ministra práce a sociálních věcí pana Drábka a jeho náměstka Šišky, je však diplomaticky řečeno velmi problematické. Na úřadech práce vznikl chaos zaváděním sporných IT technologií, přestože se bývalý ministr dušoval, že tuto změnu od roku 2012 zvládne bez problémů. Problémy s vyplácením dávek přetrvávají dodnes, úředníci přitom nemají čas na intenzivní práci s nezaměstnanými, vázne sociální terénní práce. 
 
Prvním krokem k nápravě jsou personální změny ve vedení Úřadu práce. Do značné míry však bude záležet také na ochotě našich koaličních partnerů vážné problémy v resortu práce a sociálních věcí skutečně řešit, nezametat je pod koberec a nehájit z prestižních důvodů chybné projekty, jak vidíme i na příkladu sKarty a našeho koaličního partnera TOP 09. 
 
Tady přece nejde o hájení stranických triček, ale o zlepšení služby veřejnosti. TOP 09 by si přitom místo eskalace politických her měla vzít příklad z Ministerstva dopravy, kde efektivně řešíme některé problémy, například nápravu fungování registru vozidel.
 
Dnešní ideová konference, dámy a pánové, je zároveň příležitostí k nastolení dalších, širších otázek, které dosud nemáme pořádně vydiskutované, a z nichž některé přesahují toto volební období. Mezi základní otázky, o kterých dnes budeme hovořit, je výkon veřejné správy. Mezi tyto otázky například patří, zda ODS preferuje oddělený nebo smíšený model územní samosprávy?
 
Přikláníme se asi drtivě většinově spíše ke smíšenému modelu, nicméně diskutujme o jeho parametrech. Přitom se zároveň můžeme bavit o tom, zda snižovat či nesnižovat počet obcí. V České republice, a diskutujeme o tom opravdu 20 let, ale je nezbytné to otevírat znovu a znovu, je nejvíce obcí na počet obyvatel z celé Evropské unie. Počet 6251 obcí je obrovské číslo, z evropského hlediska extrémně vysoké. 
 
Bavit se o tom, jakým způsobem tento problém řešit, zda to ponechat nějakému samovolnému vývoji nebo se pokoušet najít nějaké motivační prvky, které by vedly ke slučování obcí. To by mělo být i jaksi předmětem naší diskuse. Cílem státu nesmí být občanům sebrat službu, kterou od státu a od obcí čekají, na kterou mají nárok a kterou jim stát může v rámci své působnosti poskytnout, například prostřednictvím obcí. Stát má definovat jistý standard. Jak a za jakou cenu chce provádět určitou službu, třeba výdej cestovních dokladů. Pak by mělo být na obcích, vyjma povinností typu III. stupně, aby to zvládly a případně spojily, sdružily své síly. Už to činí a jsou s tím dobré zkušenosti.
 
Další otázkou je úvaha o posílení rozpočtů územně samosprávných celků na úkor státního rozpočtu. Opět bychom to dle mého názoru měli diskutovat. Tedy dále decentralizovat využívání investičních prostředků. To je legitimní diskuse, které bychom se neměli bát.
 
Jedním z hnacích motorů rozvoje obcí je určitě i konkurenční prostředí mezi obcemi. Každá obec chce být něčím jiná, výjimečná. Chce dát svým občanům něco navíc. Stát musí toto zdravé soutěžení, na kterém vydělá občan, podpořit. Neničit jej snahou o jednotící, bezpohlavní pravidla, která nerespektují přirozené odlišnosti. 
 
Například otázka transparentnosti se nejvíce rozvíjela v okamžiku, kdy s ní přišli sami starostové jako s vlastní iniciativou bez toho, aby jim to někdo shora diktoval. Snahy o vhodné usměrňování shora typu „vše musí být v jednom registru“, jako například smlouvy, je podle mého názoru třeba odmítnout. Bohatství našich obcí je v jejich odlišnosti a rozmanitosti.
 
Nejsme proti zveřejňování smluv, i když se samozřejmě nabízí otázka, že by tak měli činit všichni, kdo disponují veřejnými penězi, včetně příjemců dotací a grantů typu neziskových organizací nebo veřejnoprávních médií. Mají být neziskové organizace a veřejnoprávní média, disponující prostředky daňových poplatníků, vyčleněny z této povinnosti? Nehrozí i u nich plýtvání těmito veřejnými prostředky, zvláště pokud chybí veřejná kontrola? 
 
Veřejná správa je věcí politickou, nikoli úřednickou. Odmítáme, aby o tom, jak se rozhoduje a spravuje naše země, rozhodovali úředníci pouze pohledem statistických dat, průměrů a tzv. odbornosti. Příkladem může být stavební nebo přestupkové řízení. Obtíž řešení sousedského sporu není v neodbornosti úředního řízení, ale nedostatkem autority. A autority bez lokální znalosti lze dosáhnout jen velmi obtížně, pokud vůbec.
 
Otázek týkajících se výkonu veřejné správy je celá řada a já věřím, že dnešní ideová konference pomůže k jejich definování a hledání řešení. Zajímá nás zpětná vazba, a očekáváme, že konkrétní návrhy bude možné využít v následující práci.
 
Starostové jsou jediní představitelé veřejné moci, kteří se opírají o pevnou, jistou, dlouhodobou a silnou 60procentní podporu veřejnosti. Občanští demokraté se můžou o své starosty opřít a musí je podpořit. Proto nás zajímají názory představitelů občanských demokratů z komunální úrovně. Řadu z nich hodláme nadále velmi silně promítat i do naší celostátní politiky.
 
Dámy a pánové, přeji dnešní konferenci úspěch a děkuji za pozornost.
RNDr. Petr Nečas

RNDr. Petr Nečas

předseda strany
předseda vlády
poslanec PČR
člen regionální rady

Více o autorovi