Pane předsedající,

modernizace pravidel regionální veřejné podpory probíhá bohužel v době, kdy ještě není dokončena debata o podobě balíčku nařízení o budoucí politice soudržnosti. Vzhledem k úzkým vazbám obou politik se tak vystavujeme řadě rizik. Dovolím si však vyzdvihnout pouze jedno riziko, a to většího administrativního zatížení.

Nemluvím jen o zvýšené byrokracii, které budou muset čelit podniky, pokud o podporu požádají. Mám na mysli také navýšenou administrativu států a krajů, které budou muset prokazovat přínos investic a dokazovat čistotu záměrů daného podnikatelského subjektu.

 

V této souvislosti mě také zneklidňuje, jak se bude aplikovat nedávný rozsudek Evropského soudního dvora v případě letiště Lipsko-Halle. Dle něj by totiž v podstatě každá infrastruktura, která může generovat příjmy, měla být notifikována nezávisle na tom, kým je realizována, zda obcí, krajem, státem či soukromým investorem.

 

To vyvolává řadu dalších otázek z hlediska programování týkajících se např. lhůt a toho, zda nemůže dojít k riziku zrušení závazku dle pravidla N+3, pokud se budou práce příliš protahovat.

 

Je také důležité, jak se bude kontrolovat ex-ante kondicionalita k veřejné podpoře, která je stanovena v obecném nařízení. V souvislosti se zmíněným rozsudkem se v této oblasti přitom obávám výrazného navýšení byrokracie, na které nejsou, dle mého názoru, členské státy připraveny.