Soud není msta. Němci to vědí
12. dubna 2013
Evropou prošly ve 20. století dvě totality. Nacistická a komunistická. Naše společnost poznala obě, s druhou měla více než čtyřicetiletou zkušenost.
Zkušenost, se kterou je dobré se vyrovnat. V Německu nyní našel Centrální úřad pro objasňování nacistických zločinů padesátku dozorců z koncentračních táborů. Většině z nich je kolem devadesáti let.
Přesto mají stanout před soudem a vyslechnout si trest za své zločiny. Jak je to u nás? Kolik trestů získali ti, kteří naši komunistickou totalitu stavěli a udržovali? Vzpomínám si na období roku 1989, kdy mnozí komunisté strašili tím, že nespokojenost s režimem přinese "věšení komunistů na lucerny".
Nic takového se tehdy v "sametové revoluci" nestalo. Bohužel mám někdy dojem, že se vlastně nestalo vůbec nic.
Komunistický režim v Česku neměl, pravda, koncentrační tábory, měl ale uranové doly, oddíly PTP a vězení. Měl procesy 50. let, měl znárodnění a kolektivizaci, střílel na hranicích ty, kteří chtěli odejít.
Kolik individuálních osudů zničil, kolik rodin rozvrátil, kolik životních cest obrátil v beznaděj!
V Německu došli k názoru, že jakákoli činnost v koncentračním táboře stačí k odsouzení za napomáhání vraždě. Také na zločinech, které se staly v komunistickém Československu, se podíleli konkrétní lidé. Víme dnes, dvacet let v novém režimu, kteří?
U nás se o spravedlnosti pochybuje. Jak dlouho se parlamentem vleklo odškodnění účastníků třetího odboje? Jak dlouho trvaly církevní restituce? Jak dlouho se konstituoval Ústav pro studium totalitních režimů? A kolik představitelů komunistické moci stanulo tváří v tvář soudu? Jako by soud byl v duchu slov o "věšení komunistů na lucerny" mstou.
Nemělo by nám být jedno, v čem žijeme. A nemyslím tím jen ekonomické podmínky.
Bez vyrovnání se s minulostí je přítomnost kulhavá a budoucnost může skončit na invalidním vozíku. V naší společnosti žije už druhá generace, která komunistickou totalitu nezažila. A právě našim dětem jsme povinni historickou pravdu přinést.
Pravdu pojmenovanou. Místo toho jsme svědky, že kandidátem na ústavního soudce je prezidentem navržený komunistický prokurátor. A média, která denně přinášejí spekulace o různých korupčních skandálech, k tomu mlčí. Zřejmě platí - jiný kraj, jiný mrav. Doufám jen, že nejsem v této zemi sám, komu takový stav vadí.