Novinky Mediální výstupy

Vážení přítomní, dámy a pánové,

 

komunistická totalita trvala 40 let. Je to více než polovina lidského života. Po celou tu nekonečně dlouhou dobu naše společnost generovala ze svého středu lidi, kteří se neváhali zrůdnému režimu vzepřít. Podle toho, jaké podněty přinášel život, měnily se i formy a projevy odboje a odporu proti nesvobodě.

 

Proto tak pestré je věkové i profesní složení těch, kdo dnes obdrží Osvědčení za třetí odboj a Pamětní odznak účastníka nebo pozůstalého po účastníkovi odboje a odporu proti komunismu. Jsou mezi nimi hrdinové, kteří už brzy po únorovém puči rozpoznali zvlčilou podstatu režimu a rozhodli se proti němu aktivně bojovat – ať již jako agenti-chodci, či jako distributoři letáků, anebo jen tím, že veřejně dávali najevo svou občanskou nespokojenost a neposlušnost.

 

Postupující normalizace po sovětské okupaci republiky a násilném potlačení Pražského jara vyvolala novou vlnu protikomunistického odporu. Jeho těžiště se posunulo směrem k obhajobě lidských a občanských práv soustavně pošlapávaných totalitní mocí navzdory jejímu vlastnímu podpisu pod helsinskými úmluvami.

 

To byl smysl Charty 77 a jejích specializovaných složek, takových jako Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných nebo skupinky dobrovolníků monitorujících porušování práv náboženských či etnických menšin.

 

Účinným nástrojem odporu se stalo neoficiální umění, které odmítlo kolaboraci s normalizačním režimem, nekonformní literatura, jíž šířila Edice Petlice, undergroundová hudba. Znejistělá moc, jež se náhle ocitla v hledáčku občanských aktivistů, odpovídala jediným způsobem, který znala: represemi, uvězněním disidentů, jejich donucením k opuštění republiky.

 

Kdybych měl redukovat motivy, jež vedly k odbojové činnosti, na ty nejzákladnější, byly by to asi obhajoba lidské důstojnosti za všech okolností, touha po svobodě, neokázalé vlastenectví, solidarita. Nesmíme však zapomínat na psychologické zvláštnosti, jimiž se třetí odboj vyznačoval právě vzhledem k době trvání totality.

 

Jeho účastníci nejednali v euforické představě, že se režim co nevidět zhroutí, stačí se do něj pořádně opřít. V jejich odhodlání nebyla špetka pomstychtivosti, nebažili po moci, které by se svou činností mohli dobrat. Vlastní životní vyhlídky, ale také perspektivy svých blízkých riskovali, aniž by na konci tunelu bylo zřejmě vidět světlo. Jediné světýlko i v té nejčernější tmě bylo to, které v jejich duších zažehla touha po svobodě.

 

Všichni dobře víme, jak nesnadno se prosazoval Zákon o třetím odboji, jaké překážky nám byly kladeny do cesty. Museli jsme překonávat falešné výhrady těch, kteří mají náramné pochopení pro chování komunistické moci a nemají žádné pochopení pro odpůrce totality, zato spoustu pochybností o čistotě jejich úmyslů a o správnosti prostředků, které slabý a zranitelný jedinec volil v boji s obludnou mašinérií.

 

K prosazování tohoto zákona vedlo mne a mé kolegy vědomí toho, že vaše osudy a názorová pevnost jsou součástí našeho politického étosu. Ctíme ideály, kterým mnozí z vás obětovali svou osobní svobodu a někdy i životy. Odpůrci komunistické totality, aktivisté občanských hnutí, bojovníci za lidská práva, nekonformní umělci nejsou pro nás jen připomínkou naší smutné historické minulosti, ale živoucím vzorem statečnosti a morální integrity.

 

Jsem nesmírně rád, že patřím k politické generaci, která se o vaše životní zkušenosti může opřít a čerpat z nich inspiraci. Za to vám z celého srdce děkuji.

 

Chceme učinit vše proto, aby bývalí odbojáři a političtí vězňové žili nejen s pocitem zadostiučinění z toho, že staré křivdy jsou odčiněny, ale také cítili na sobě péči českého státu. Chceme tak činit nejen z přirozené úcty k jejich statečnosti, k jejich neocenitelnému přínosu k duchovnímu, ale i hmotnému rozvoji české společnosti.

 

Máme za to, že památka na jejich neokázalé hrdinství je trvale důležitá pro celou naši společnost, jakožto očkování proti falešné nostalgii po „dobrých starých časech“, po rovnostářství a zglajchšaltování, jakožto tmel mezi současnou a minulou generací, ale také jakožto živoucí příklad toho, že osobní statečnost se vyplácí a historická spravedlnost je možná.

 

Odmítáme pokusy za každou cenu snižovat význam protikomunistického odboje poukazováním na to, že měl své vady na kráse. Jako sůl potřebuje naše společnost pěstovat příklady bezvýhradného odporu a boje proti každé totalitě, jež mají prokazatelně nesobeckou povahu. Jen takové příklady zpevňují páteř národa.

 

Zápas o interpretaci minulosti je vždy výsostně zápasem o budoucnost. Nesmíme připustit ztrátu paměti, abychom tu minulost nemuseli zažívat znovu!

 

Splácíme dnes společenský dluh, který je dávno po lhůtě splatnosti. Odpusťte, že to trvalo tak dlouho.

 

Děkuji za pozornost.