Novinky Mediální výstupy

Projev předsedy MS ODS Stříbro Jakuba Kalisty na 23. kongresu ODS

Vážené delegátky, vážení delegáti, Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jakub Kalista, je mi 29 let a přijel jsem z okresu Tachov.

Z pozice člena ODS nebyly nedávné krajské volby prvním volebním kláním, které jsem bedlivě sledoval. A přiznám se, že vždy po vyhlášení výsledků voleb si přeji neustále to samé – aby ty příští dopadly lépe. Z celorepublikového pohledu však musím  přiznat, že po posledních volbách je takové přání ještě dál, než kdy bývalo. A je nyní nutné hledat příčiny volebního selhání. Dovolte mi, abych se zamyslel nad tou, která ovlivnila nejen mne, ale i mnoho lidí z mého blízkého okolí.

V souvislosti s prohranými volbami se totiž poměrně často skloňovalo v médiích slovní spojení „krize identity“. Málokdy se však objevil názor na to, co vlastně takové spojení skrývá.

Osobně se musím přiznat, že za poslední dva roky jsem v souvislosti s ODS, a politikou obecně, takových krizí identity zažil více. Ty nejpodstatnější  však byly dvě.

První z nich přišla pro mě nečekaně a dlouho se zdála býti spíše špatným vtipem. Mnozí z vás si jistě vzpomenou na události před dvěma lety, kdy se na příkaz vedení ODS zrušilo několik místních sdružení. Provinili se údajnou spoluprací s komunisty. Protože jsem byl členem jednoho ze zrušených místních sdružení, zodpovědně zdůrazňuji slovo údajnou. Přítomnost komunisty v radě obce podle mě není spoluprací. Důkazem nespolupráce je i fakt, že se nám podařilo odvolat komunistické starostu. A z mě neznámé logiky věci přišlo obvinění. V našem okrese není vůbec lehké uskutečňovat pravicovou politiku, boj proti komunismu je zde velmi těžký a někdy vyžaduje těžké kompromisy. Poctivou prací jsme ale dokázali přesvědčit spoluobčany, že v ODS jsou/byli schopní lidé. A naše odměna? V naší obci ve všech volbách od roku 1992 vždy vyhrála ODS. To bylo jasným, doložitelným, přesto marným protiargumentem proti zrušení. Zprvu jsem si myslel, že příkaz ke zrušení dokážeme zvrátit. Věřil jsem, že výsledky naší práce mluvily za své. Bohužel se na žádnou obhajobu ani nedostalo. Není to prý v ODS zvykem. Vzalo se to po Gottwaldovsku a tak když se kácí les, létají třísky. Ale proč mluvím v této souvislosti o krizi identity? Odpovím vám. Vyloženou trapnost celé situaci totiž dodával fakt, že v našem místním sdružení, jako jediném v ČR , byl členem občan USA, mladý učitel angličtiny. Neuměl jsem mu vysvětlit likvidační rozhodnutí vlastní strany, neuměl jsem mu vysvětlit, že boj proti komunismu v podání ODS může v konečné podobě znamenat vlastní zrušení.  Vsadím se, že by mu to neuměl vysvětlit ani sám předseda pan Nečas, neboť si všichni dobře pamatujeme dobu, kdy spolu v předsednictvu poslanecké sněmovny zasedali pan Langer s paní Němcovou spolu s komunistou Filipem. Bohužel - dnes už žádné vysvětlování ani není potřeba. V takové straně, která místo podpory své členy nepřímo vylučuje, být nechtěl. A stejně jako mnozí další už ani není. A tak s trochou nadsázky si mohu jen smutně povzdechnout, že jako vítězové z celé té situace nakonec vyšli ti, proti nimž tak zarputile bojujeme - komunisté.

Druhá krize přišla v březnu letošního roku. Stál jsem před rozhodnutím, zda-li vůbec pokračovat v ODS. Najít alespoň pár pádných důvodů proč zůstat nebylo snadné. Volil jsem pana Nečase, neboť mi slíbil, že nebude zvyšovat daně. Slíbil, že do roku 2016 bude mít ČR vyrovnaný rozpočet. Slíbil, že zatočí s korupcí.  S vážným výrazem ve tváři prosil z volebního billboardu o podporu k reformám. Dal jsem mu ji. Všechny tyto sliby se staly nejen pro mě nenaplněnými. Že by krize identity v podání politiky ODS? Snad. Spíše ztráta hodnot. Nebylo proto pro mě snadné rozhodnout se. S velkou lítostí jsem si uvědomil, že ODS byla, a zatím je, stranou poloprázdných slov, zapomenutých hodnot, stranou s nejistou budoucností. Negativismus ale není cestou. Věřím, že existuje velké množství členů ODS, kteří v tomto směru smýšlí podobně. A tak s trochou nadsázky se dá říci, že o mém setrvání v ODS v podstatě nakonec nevědomky rozhodli tři členové, s nimiž se umím ztotožnit i v této době. Dali mi totiž naději, že se dá stále dělat politika v duchu „staré ODS“. Dali mi naději, že odlišit se od ostatních není jen věcí názorů či programů, ale i věcí chování, jednání a stylem uvažování. Proto mi dovolte, abych tímto osobně poděkoval panu Pospíšilovi, panu Kuberovi, a mému otci.

Jsem hluboce přesvědčen, že výsledek posledních krajský voleb podtrhuje vše, co jsem se doposud snažil naznačit. Dal mi najevo, že nejsem jediný člověk procházející jakousi krizí identity. Ztratili jsme mnoho členů, sympatizantů a voličů. A podle mého soudu to není snahou dělat reformy, snahou snížit deficit či děláním nepopulárních kroků. Náš volební výsledek je důsledkem ztráty programových hodnot a ztrátou záruky. Záruky, že hlas pro ODS něco změní. A v tom je největší hrozba pro budoucnost. 

A proto bych chtěl vyzvat všechny přítomné. Pojďme se vrátit tam, s čím ODS kdysi začínala. Pojďme se opět stát stranou, která má vizi, za níž si stojí. Pojďme se opět stát stranou, která své sliby plní. Pojďme si přiznat naše chyby, napravit je a hlavně už je neopakovat. I já bych chtěl, aby moje děti nemuseli platit moje dluhy, ale půjde-li to takto dál, budou naše dluhy platit třeba komunisté, a ti, jak již z historie víme, si je platí po svém.

Děkuji za pozornost.