Vzkříšení socialismu?
Článek z pražského valného shromáždění Mont Pelerin Society.
Škoda, že tam nebyl Milton Friedman[1], který by tento rok oslavil sté narozeniny. Ten již sice opustil náš svět, ale určitě se musel na pražské valné shromáždění Mont Pelerin Society[2] odněkud z výšky doširoka usmívat. Jeho duch nezlomného bojovníka za svobodu je totiž stále živý a jeho myšlenky nejednou silně rezonovaly konferenčním sálem. Nebylo proto náhodou, že s citátem z díla manželů Friedmanových „Svoboda volby“ začal svoji přednášku i Sam Peltzman[3] – jeden z nejvýznamnějších současných ekonomů nejen Chicagské univerzity, ale celé světové ekonomické scény.
Obrat vlny
Profesor Peltzman vystoupil v kongresovém sále hotelu Hilton s příspěvkem „Vzkříšení socialismu?“. V něm rozdělil hospodářské dějiny XX. stolení na několik fází, které se vyznačovaly buď růstem, nebo ústupem podílu státu na ekonomice a lidských životech. Tyto (de)regulační vlny s sebou přinášely buď rozšiřování svobody, činorodosti a hospodářského růstu po ústupu vládních zásahů, nebo vládního intervencionismu a zbytňování nároků na sociální stát v érách růstu státní moci a regulace.
Po Rooseveltově New Dealu došlo k bezprecedentní expanzi státu, která trvala přes temné období II. sv. války a poválečné „experimenty“ až do konce 70. let. Stát tehdy pod vlivem „naivního keynesiánství“ začal zasahovat do téměř všech oblastí společenského a soukromého života. Západkový efekt růstu státu, který můžeme v průběhu dějin sledovat, vytlačoval stále více a více lidského rozhodování a odpovědnosti, kterou nahrazoval státní aparát a sociální nároky. „Ladění ekonomiky“ nebo koncepce Phillipsovy křivky jako metody pro řešení nezaměstnanosti vypadaly jako úžasné přelstění přirozeného vývoje ekonomiky, ale pak se „něco“ stalo a vlna se obrátila.
To „něco“ bylo očividné selhání a krach keynesiánství, které se dostalo do slepé uličky vysoké inflace, hospodářské stagnace a růstu nezaměstnanosti. Byť keynesiánství ještě nebylo úplně mrtvé, intelektuální zájem akademiků, politiků i obyčejných lidí se přesunul k racionálním očekáváním a tržním řešením problémů. Vláda Margaret Thatcherové v poválečně tradičně levicové Velké Británii a prezidentství Ronalda Reagana ve Spojených státech amerických dalo nové liberální vlně exekutivní sílu změnit svět.
Kulminace liberálních myšlenek je spojená hlavně s nevyhnutelným pádem socialistického hospodářství a rozpadem SSSR a liberálními reformami na Novém Zélandu, v USA, VB a jinde. Kapitalismus v té době ztratil část negativních konotací, které si s sebou nesl již od konce 19. století, a volný trh získal na prestiži. Tato éra byla provázená hospodářským růstem, aktivizací společnosti, bezprecedentní mírou inovací a zcela novým přístupem ke globalizujícímu se světu.
Dle Peltzmana se tato liberální vlna udržela až do počátku finanční krize v roce 2008. Podíl vlády na ekonomice se ve třech dekádách od roku 1980 do 2008 stabilně snižoval. A to dokonce i tam, kde bychom to nečekali – ve Skandinávii nebo ve Francii. Pak ale přišla finanční krize a vlna se opět obrátila vstříc socialistickým skaliskům.
Návrat socialismu?
Hysterie mezi politiky, intelektuály, novináři, nebo prostými občany, kteří se začínají obávat o svoje nároky, vede k zamyšlení o významném návratu státního intervencionismu a socialismu do hospodářství. Profesor Peltzman zmiňuje několik scénářů, podle kterých by k takovému převratu mohlo dojít.
Prvním z nich je zvýšení daní a jejich případná substituce regulacemi. Vláda nám totiž může buď peníze vzít a přerozdělit je někomu jinému, nebo nám přímo regulací nařídit, že své peníze přerozdělíme podle jejího přání. Byť v historii USA šly nárůsty rozpočtů ruku v ruce s růstem regulační legislativy (a vice versa), Peltzman nevylučuje scénář, kdy by rostla pouze regulace a nikoli státní rozpočet.
Druhým scénářem může být technologický pokrok, který dá vládě dostatečné nástroje, aby více kontrolovala zdanění a případné daňové úniky svých občanů. Technologický pokrok má samozřejmě i druhou stránku, kdy technologie slouží právě ve prospěch „odklánění“ zdanitelných transakcí. Tuto cestu proto Peltzman sám označuje za nejednoznačnou.
Šedá budoucnost?
Vystoupení Sama Peltzmana vzneslo hned na úvod konference vážnou otázku, kam se bude vývoj transatlantické společnosti ubírat. Tlak na vyšší regulaci a výraznější zásahy státu mohou dláždit cestu k návratu do socialistické éry keynesiánství a protitržního aktivismu. Možná ale profesor Peltzman podcenil vývoj zejména v Evropě (ale už i v USA), který podle mého názoru už dávno překročil socialistický Rubikon a oživil po desetiletí skomírající socialismus v celé jeho svůdné parádě. Je na nás, liberálních ekonomech, jak s hozenou rukavicí naložíme a zda (a za jakých nákladů) se podaří znovu uvázat socialistickou bestii na řetěz.
Ivo Strejček ml.
Student ekonomie na NF VŠE a ředitel Institutu pro studium ekonomiky a politik
Vyšlo v ekonomickém časopise Terra libera, září 2012
Setkání s prof. Peltzmanem na prezidentské recepci a jazzovém večeru na Pražském hradě.
[1] Milton Friedman (Nobelova cena za ekonomii 1976) byl jedním z nejvýznamnějších propagátorů volného trhu a ekonomického liberalismu. Neocenitelně přispěl jak mikroekonomické teorii (ekonomie výnosů z rozsahu, regulace,..), tak makroekonomii (adaptivní očekávání, Friedmanova spotřební funkce, monterarismus), metodologii ekonomie a ekonomické historii. Díky své úžasné vlastnosti popularizovat ekonomii a jednoduše vysvětlit složité problémy se stal jednou z tváří liberalizačních změn nejen v USA a v Evropě, ale i v rozvojovém světě. Milton Friedman, mnohaletý prominentní člen Mont Pelerinské společnosti, zemřel roku 2006 a letos by oslavil 100. narozeniny.
[2] Mont Pelerin Society (Mont Pelerinská společnost) je sdružení nejvýznamnějších světových liberálních ekonomů. Roku 1947 ji založil pozdější nobelista F. A. Hayek (NC za ekonomii 1974) jako skupinu, která měla propojovat evropské a americké ekonomické kruhy. Jejími členy bylo několik držitelů nobelových cen (Hayek, Friedman, Becker, Buchanan, Allais, Coase, V. Smith) a mnoho dalších významných světových ekonomů. Valné shromáždní MPS se letos konalo poprvé v Praze a privilegium se jej zúčastnit mělo i několik nečlenů z České republiky.
[3] Sam Peltzman je profesor na Chicago Booth School of Business. Je jednou z největších světových kapacit zejména v teorii regulace. Tzv. „peltzmanův efekt“ (při regulaci snižující riziko – např. povinnost nosit bezpečnostní pásy v autech, se lidé paradoxně začnou chovat rizikověji, aby vyrovnali míru rizika, které nesou, na původní úroveň před regulací) se stal široce známým a přijímaným vysvětlením jednání člověka a institucí v regulovaném prostředí (dá se zobecnit např. na problém morálního hazardu na finančních trzích, atd.).
Student ekonomie na Národohospodářské fakultě VŠE a ředitel Institutu pro studium ekonomiky a politiky