Novinky Mediální výstupy

(PrahaIN.cz) „Z mnoha věcí je mi smutno.“ Bývalá ministryně obrany Jana Černochová (ODS) se ostře vyjadřuje k působení svého nástupce Jaromíra Zůny. Vadí jí jeho přístup k rozpočtu, chybějící koncepce armády, ale i plánovaná cesta do Číny. V rozhovoru pro server PrahaIN.cz hovoří také o F-35, Karlu Řehkovi a volebním neúspěchu SPOLU.

Jak vnímáte dění na resortu obrany?

Z mnoha věcí je mi smutno. Pan ministr Jaromír Zůna (za SPD) na začátku volebního období sliboval, že bude bojovat za navýšení rozpočtu a že se do něj vrátí finanční prostředky, které se ministerstvu sebraly v roce 2026.

Chápu, že si chce udělat vlastní koncepci výstavby Armády ČR a třeba má jiné priority než my. V květnu ale měla být koncepce představená, jak slíbil premiéru Andreji Babišovi (ANO). Je začátek září a koncepce není. Přitom se připravuje rozpočet na rok 2027.

Co vás z aktivit nového ministra obrany nejvíc překvapilo?

Pan ministr má jet do Číny, což nepovažuji za nejlepší způsob prezentace České republiky z hlediska zahraniční politiky. Není pouze ministrem obrany, ale také vicepremiérem.

Na výboru pro bezpečnost se přitom debatovalo o nárůstu kybernetických hrozeb ze strany Číny. Na pozadí toho všeho pan Zůna jede na konferenci, která ani není určena pro ministry obrany a jejich náměstky, ale pro nižší diplomaty. Přijde mi to nevhodné.

Jak si to vysvětlujete?

Myslím si, že se uzavřel sám do sebe. Stáhl se po eskapádě, kdy jeden den na tiskové konferenci řekl něco, co bych podepsala (Zůna podpořil českou muniční iniciativu pro Ukrajinu a nákup letounů F-35 - pozn. red.), a druhý den to dementoval a říkal, že to tak nemyslel. Je to vidět i na personální politice ministerstva, kde došlo k velké proměně a řada lidí odešla.

Co to pro resort obrany znamená?

I z pozice vicepremiéra měl při projednávání rozpočtu prosadit mnohem více. Byl na summitu NATO, kde jako ministr obrany slyšel, že se NATO nesmíří pouze se dvěma procenty HDP, ale bude chtít, aby členské státy směřovaly k pěti procentům.

Stále si myslíte, že nákup stíhaček F-35 byl dobrou volbou, i když kritici říkají, že byl zbytečný?

Stoprocentně to byla dobrá volba, protože na trhu nebylo nic, co by bylo s jejich kvalitou srovnatelné. Stíhačky F-35 si vybrali vojáci, nevybírala je Černochová, žádný náměstek ani premiér.

Vojáci si dělali průzkum trhu, chtěli znát schopnosti letounů a jediný, kdo splňoval jejich požadavky, byla společnost, která F-35 vyrábí. Toto rozhodnutí by učinil kterýkoli ministr.

Jiná, třeba i levnější varianta se nenabízela?

Evropa ve výrobě letounů této páté generace bohužel zaspala, včetně švédského Gripenu. Argumenty, že jsme F-35 nakupovali draze, jsou lež. Spojené státy mají jednotnou cenu pro všechny země kromě Izraele.

Když se ohlédnete za svojí činností na ministerstvu, co byste udělala jinak?

Asi bych jinak provedla některá personální rozhodnutí, pokud jde o mé nejbližší spolupracovníky.

Mluvíte o náčelníkovi generálního štábu Karlu Řehkovi?

Ano. Měla jsem jiného kandidáta, než měl pan prezident. Jeho kandidátem byl paradoxně stávající ministr obrany pan Zůna, tehdy tříhvězdičkový generál.

Já jsem měla na seznamu generála Ivo Střechu. Bojovala jsem za něj asi ve čtyřech kolech. Nakonec jsme se dohodli na třetím jménu, na panu Řehkovi.

Pokud v příštích sněmovních volbách uspějete, budete opět aspirovat na křeslo ministryně obrany?

Když jsem dokončila studia, přemlouval mě vedoucí diplomové práce, ať si udělám doktorát. Odpověděla jsem, že v žádném případě, že už nechci vidět žádné knížky. On říkal: „Já vím, to je jako ženě po bolestivém porodu nabízet, aby měla druhé dítě.“ Myslím, že s resortem obrany je to podobné. Na druhou stranu mi přijde líto, že věci, které jsme tam udělali teď někdo ruší. Kolegové vědí, že když se do něčeho zakousnu, tak nepustím. To byl důvod, proč mě Martin Kupka jmenoval stínovou ministryní obrany. Ne na všechno na obraně vzpomínám v dobrém. Ale tato země nepotřebuje lidi, kteří se bojí vystoupit a říct svůj názor nebo něco podepsat. Nemám se za co stydět.

Proč podle vás koalice Spolu, a tím pádem i ODS, prohrála volby do Sněmovny?

Byl to zvláštní paradox. Nedostali jsme o tolik méně hlasů. Někde jsme jich dokonce získali i více. Ale kvůli tomu, že do Sněmovny prošli Motoristé, se nezopakoval fenomén z předešlých voleb. Nemáme se ale za co stydět. S Petrem Fialou (ODS) jsme si kampaň odpracovali.

Byla koalice SPOLU chyba?

Nepovažuji ji za chybu. Například moji známí říkali, že měli problém při rozhodování, zda volit mě, nebo Karla Schwarzenberga. Lavírovali mezi TOP 09 a ODS. Pravicově a středově smýšlejícím lidem jsme koalicí usnadnili život. Zachránili jsme lidovce a vlastně i TOP 09.

V ODS je silná frakce, která by chtěla návrat ke kořenům a aby ODS byla více pravicová a konzervativní strana. Je to podle vás správná cesta?

Jde o to, pro kolik lidí. Pro šest nebo sedm procent? Chceme mít i středové voliče.

Zůstáváte i v komunální politice. V čem se liší od té vrcholové?

Není tak černobílá a jsou tu vidět výsledky práce. Na ministerstvu rozhodnete o nákupu stíhaček a výsledku se nedočkáte, pokud tam nejste dvě nebo tři volební období.

Vylučujete spolupráci s ANO v Praze?

U jednání nejsem, četla jsem nějaké rozhovory s lídrem ODS v Praze Tomášem Portlíkem, který to nepovažuje za pravděpodobné. Nikdy mi nepřišlo nejlepší mluvit do toho jednotlivým samosprávám. V jejich botách nechodíme a nevíme, jaké mají lidi v zastupitelstvu. Nemám ráda silná slova nikdy, nikdy.

Když se ohlédnete za svojí politickou kariérou, kdy myslíte, že jste udělala největší politickou chybu?

Nemám na seznamu jednu konkrétní věc, kterou bych dnes udělala stoprocentně jinak. Nelituji ani toho, že jsem podporovala Václava Klause nebo že jsem vstoupila do ODS v roce 1997 za Sarajeva. Bylo mi 25 let a nechtěla jsem, aby se vrátil komunistický režim. Věřila jsem Václavu Klausovi, že to bude směřovat k západním zemím. A to se stalo. Teď jsem některým jeho názorům vzdálená.

Jak jste vnímala spory mezi premiérem a prezidentem o cestu na summit NATO?

Říkala jsem, ať se dohodnou, protože premiér má nezpochybnitelný nárok tam být. Chtěl se tam potkat i s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a slyšet od něj, zda pět procent HDP na obranu myslí vážně. Což se stalo. Kdyby na začátku Babiš řekl: „Pane prezidente, galavečeře státníků je vaše, jednání rady NATO je moje, protože chci prezentovat pozici České republiky,“ ušetřili bychom si tři měsíce hejtování v nepřátelských zákopech.

Premiér Babiš konzultace s prezidentem obnovil. Co si o tom myslíte?

Myslím, že si Andrej Babiš uvědomil, že v tomto ohledu tahá za kratší konec provazu. Napětí mezi hlavou státu a vládou se negativně projevuje na zahraniční politice.

Pan prezident má v zahraničí dobrou pověst a Andreje Babiše asi hodně mrzí i to, že mu prezident vzal pozici v diplomacii.

Zvítězil v něm pragmatismus a řekl si, že to nemá smysl, protože to poškozuje naše ekonomické a diplomatické zájmy.

Jenže mu do toho vstupuje i vztah motoristického ministra zahraničí Petra Macinky k prezidentovi…

Že si v něčem neumí pana ministra Macinku úplně ukočírovat, to víme. Na druhou stranu to možná panu Babišovi trochu vyhovuje, protože místo jeho kauz se řeší rozhovory se zakukleným novinářem, jiným, než si původně Macinka myslel (Macinka dal rozhovor Vojtěchu Pšenákovi, který se vydával za Thomase Pauknera, ve studiu přitom byly atrapy zbraní - pozn. red), nebo automobilové nehody Filipa Turka.

Politika se posunula z prvních stránek novin do bulváru, komiksu nebo cirkusových varietních představení. A to je špatně.

(Autor: Bob Asher)

Rozhovor vyšel na serveru PrahaIN.cz.

Jana Černochová

stínová ministryně obrany
předsedkyně výboru pro bezpečnost PS PČR
poslankyně PČR